13. - 14. 10. 2018, se v Manchesteru v hotelu Mercure Manchester Piccadilly odehrál osmý ročník skeptické konference QEDcon, která si již řadu let právem drží přízvisko největší skeptické setkání, letos s téměř osmi sty návštěvníků. Bylo to potřetí, co jsem se této události zúčastnila a pokaždé na plné čáře poráží všechna ostatní skeptická setkání a skeptické konference, jak z hlediska
kvality, tak i rozmanitosti nabídky, vstřícnosti a ceny. A to říkám jako organizátor Evropského skeptického kongresu a několikanásobný návštěvník CSIconu a NECSS. Ráda se tu s vámi o zážitky z této skvělé konference podělím a doufám, že vás to nadchne pro to si na další ročník koupit vstupenku. Budete si ale muset hlídat datumy, protože letos byly vstupenky vyprodány už první týden v červenci. (Další ročník bude 2020, příští rok si organizátoři, jelikož jsou neplacení dobrovolníci, dávají pauzu.)
QED je zkratkou pro "Question. Explore. Discover." (Pochybuj. Poznávej. Objevuj.) V hlavním sále vždy probíhají přednášky a v menších konferenčních sálech probíhají panely, nahrávání podcastů, diskuzní panely, promítání filmů a interaktivní výstavy. Letošní výstava se věnovala virtuální realitě a byla zprostředkována firmou VR-HERE.
Sobota - Den první
1. Dopoledne (Konspirační teorie, skeptická YouTube, jak zaútočit na hrady)
2. Oběd (nejen) s bratry Novellovými
3. Odpoledne (Skeptická sociální média, kritické myšlení z pohledu neurověd)
4. Večer - Předávání Ockhamových břitev
Neděle - Den druhý
Pátek, 12. 10.
Samotná konference začíná až v sobotu, ale v pátek před ní probíhá v rámci QED Fringe (aneb, na okraji QED) Skepticamp. Jedná se o příležitost mít krátkou, desetiminutovou přednášku na jakékoliv téma očima skeptika, či prezentaci vlastních skeptických iniciativ. Letos se přihlásilo rekordních šestnáct přednášejících. Na místo dorážím v 12:30, tedy půl hodiny před zahájením. Přesto už se konferenční místnost zaplňuje a potkávám mnoho známých tváří, jako jsou například András G. Pintér a Pontus Böckman z Evropského skeptického podcastu (The ESP - pokud ještě neznáte, doporučuji, informuje o novinkách ze skeptického hnutí v Evropě), James Williams, jehož sestru znají fanoušci Hry o trůny jako Aryu, a Tom Williamson, který se ve skeptické komunitě proslavil vytvořením náhodného generátoru citátů Deepaka Chopry (ten byl použit ve výzkumu, který získal cenu Ig Nobel). Poslední dobou se ale především věnuje vlajkám, je nadšeným vexilologem.
S Pontusem se za vidinou kávy odebíráme na bar o patro níž a bavíme se o plánu na živé natáčení ESP, které bude v neděli. Ptám se Pontuse, o čem bude přednášet na Skepticampu a on mi říká stručnou verzi své přednášky o testech osobnosti a o nové švédské, nesmyslné, ale velmi populární knize o tipování osobnostních typů, jejíž debut můžeme brzy očekávat na mezinárodním trhu. U baru Pontuse na chvíli opustím, abych pozdravila George Hraba - skepticého muzikanta, který byl letos nominován na cenu Emmy za svou píseň The Misconception Song - o častých mýtech. S úsměvem mi říká, že se musíme přestat takto potkávat, je to totiž již čtvrtá mezinárodní akce za sebou, kde se vidíme. Popřeji mu úspěch se sobotní přednáškou, přednáší jako první. Poděkuje mi a vrací se ke svým poznámkám. S Pontusem se pak odebíráme zpátky nahoru, do čtvrtého patra, kde za moderátorským pultíkem sedí již tradičně žoviální Andy Wilson, jeden z organizátorů QED. Za chvíli k němu přisedá jeho kolega a Skepticamp může začít.
První na řadě je právnička Charone Frankel s přednáškou "Pekelné zvony: Náboženské výsady v zákonech", ve které komentuje problematiku vlivu náboženství na politiku v USA, ale nenechává niť suchou ani na evropským zemích, které ještě pořád mají zákony proti herezi (například Rakousko, Německo, Řecko, Irsko, Itálie a Polsko). Více si od ní můžete poslechnout na jejím podcastu Habeas Humor.
Dále pokračuje Buck Mulligan z Ligy nerdů, který po loňské přednášce o tom, jak býval konspirátorem ohledně událostí 11. září, letos zářil přednáškou "Dobrodružství na drogách." V ní popisoval historii Ibizy a jak se stala centrem extáze (MDMA) a taneční hudby a své zkušenosti s užitím MDMA právě na Ibize. Své zážitky shrnul: "Pane bože, to je skvělý, tohle by měli dělat všichni! Konečně chápu taneční hudbu! Pět minut na to jsem ale měl pocit: Pane bože, tohle by nikdy nikdo neměl dělat!"
Třetí je Bryce Blankenagel, "Svatí ze Spojeného království: Jak dvanáct naštvaných mormonů změnilo dějiny USA". Touto přednáškou o dějinách mormonismu udělal i upoutávku na svůj nedělní panel.
Po něm následuje psycholožka Claire Elliot, nadšenec do všeho paranormálního, která v minulých letech přednášela o sluchových klamech při poslouchání nahrávek s údajnými hlasy duchů. Letos měla téma "Kryptozoologie: Mýty a příšery." Ukazovala fotografie z nočního lesa, na kterých Bigfoota jeho hledači nacházejí. Bohužel naše skeptické mozky potřebovali kryptozoologického hominida na fotkách ukázat a při velkém přihmouření jsme dali hledačům za pravdu. Claire mluvila i o historii hledání Bigfoota a o různých biologických nálezech, u kterých se při opakovaných zkoumáních přišlo na to, že se jedná o nějaký typ medvěda či opa.
András G. Pintér v přednášce "Překážky a strasti skeptického průvodce" popisoval svou práci s turisty, které provádí po italských památkách. Popisoval, jak turisté preferují historky než skutečná historická fakta, jelikož historky často bývají mnohem poutavější. Přesto ale se mu daří turisty nadchnout vysvětlováním historek způsobem "jak to bylo doopravdy". Například, že ztuhlá krev sv. Januária, která se údajně přeměňuje jednou za rok v tekutou, tak ve skutečnosti nedělá, nejznámější nepřeměna proběhla při návštěvě papeže Františka v roce 2016.
Šestý přednášel Chris Hofstader. Minule přednášel o mýtech kolujících kolem nevidomých lidí, mezi které patří i o on sám. Letos měl téma "Úvod do ablismu." Mluvil o tom, že kromě běžných komplikací, které přicházejí s tím, že je člověk nevidomý, je naprosto vyčerpávající každý den dokola vysvětlovat stereotypy a uvádět na pravou míru mýty panující kolem nevidomosti. Dále zmínil, že skeptické hnutí není zcela vybaveno na přijímání lidí z jeho komunity. Většina webů není přístupná lidem s postižením a požádál nás, abychom si své weby zkontrolovali, zda se řídí podle WCAG. Vyzdvihl organizátory QED, že narozdíl od svých amerických kolegů reagovali na jeho mail před čtyřmi lety a web tomu přizpůsobili. Na konec řekl svou oblíbenou frázi, kterou se každý rok loučí: "Ne, není pravda, že všichni nevidomí jsou věštci a vědmy."
První mezinárodní vystoupení Pontuse Böckmana, jakožto nového předsedy Vetenskap och Folkbildning, švédského Sisyfa, bylo věnováno nefunkčním osobnostním testům, které jsou přesto využívány. Mezi ně se řadí například i Myers-Briggs test, u kterého bylo několikrát prokázáno, že je naprosto nespolehlivý. Pontus se především zaměřil na DISC test, nebo spíše na jeho volnou interpretaci jedním švédským spisovatelem, který sám sebe prohlásil za odborníka na lidskou osobnost bez jakýhkoliv kvalifikací. Jeho knihy se ale prodalo přes milión výtisků, což je v necelém desetimiliónovém Švédsku velký úspěch. Jeho kniha bude překládána i do jiných jazyků, takže Pontusova přednáška sloužila i jako varování, na co se mají skeptici v ostatních zemích připravit. "Druhý díl této knihy, která je o tom, jak bez vzdělání a od boku diagnostikovat osoby, napsaná člověkem bez jakéhokoliv vzdělání v dané oblasti, se jmenuje 'Jak se nenechat napálit'. Ano, tu ironii v tom vidíme všichni."
Jo Selwood, z Oxfordských skeptiků, která následovala, stačila během deseti minut rozložit celé publikum příběhem o tom, jak byl její mamince zachráněn život transplantací jater. Svou přednášku nazvala "Recyklujte sami sebe." Urgovala, aby si každý zkontroloval svůj status dárce, i aby o svém rozhodnutí promluvili se svou rodinou. "V ideálním případě se z jedné osoby dá zachránit život devíti dalším," citovala z webu NHS. (V České republice jsou posmrtně dárci všechny osoby, které nejsou v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.)
Vexilolog Tom Williamson se s nadšením sobě vlastním a přednáškou "Sexy vlajky" pustil do krátké rekapitulace své loňské přednášky a pak do analýzy různých vlajek LGBTQAI+ komunity, včetně vlajek polyamoriků, příznivců latexu, i Mezinárodního bratrstva medvědů, kterou prohlásil za svou nejoblíbenější. Pokud se o vlajky také zajímáte, hoďte si jeho jméno do YouTube s klíčovým slovem "flags" a najdete několik jeho přednášek.
"Důkazy cestování časem z dějin" - tak se jmenoval příspěvek Davida Gamblea, tvůrce webu Skeptical Science. Ukazoval fotografie obrazů, rytin, hieroglyfů, petroglyfů a dalších, které bývají užívány jako důkaz, že v starověkém Egyptě měli laptopy (rycí deska), že pasačka ovcí z 19. století měla iPhone (svíčka) a podobně. Vysvětloval vliv pareidolie a primingu na naše vnímání. Konkrétní obrázky a detailnější popis můžete najít v jeho článku ZDE.
Caradoc Gething, který šel na řadu desátý, je nadšeným učitel fyziky a chemie na druhém stupni. "Máme možnost být ohromující, ale často jsme jen vlažní," komentuje práci učitelů těchto předmětů. "Moje nejúspěšnější hodina byla ta, když jsem si omylem podpálil rukáv. Všichni studenti z té hodiny nyní chápou princip ohňostroje a jak ho vytvořit," doplňuje s nadsázkou, čímž vysvětluje i název "Udělejte s vědou pořádnou ránu." Caradocovi je líto, že mnoho žáků si projde předměty, které nabízí tolik fascinujících poznatků, naprosto s nezájmem, kvůli suchému výkladu a nedostatkem úkázek a praktických aplikací. Snaží se v domácím Walesu pracovat s kolegy, aby je naučil studenty nadchnout.
Pak nastal čas Jamese Williamse, který měl vloni přednášku o nekrofílii a rok předtím o kanibalismu. Už během loňského sobotního večera mi říkal, že chce zajít ještě dál a tak si připravil příspěvek "Nejlepší přítel člověka: Skeptický pohled na bestialitu." Hned ze začátku nám vysvětlil rozdíl mezi zoofílií (náklonnost člověka k sexu se zvířaty) a bestialitou (styk mezi jedinci různých živočišných druhů). "Mezidruhový sex je běžný, dokonce bych řekl, že i častý," říká a ilustruje svůj závěr příkladem s delfíny a lachtany. Dále rozebírá historickou proměnu přístupu společnosti k zoofílii, kdy zmiňuje, která zvířata byla povolena k čemu v Římské říši. Ke konci řeší morálku a nechává nás s myšlenkou: "Jeden z argumentů proti zoofílii se týká morálnosti věci. Zvířata nám ke styku nemohou dát svůj souhlas. Nebudu zde argumentovat pro či proti morálnosti zoofílie, ale chci vyzdvihnout, že se zvířaty běžně nakládáme dle své libosti bez jejich souhlasu a připadá mi tudíž rozporuplné lpět na jejich souhlasu jen v oblasti sexu."
Tracey Jolliffe pracuje pro NHS a před osmi lety darovala jednu ze svých ledvin naprosto cizímu člověku. Opakuje myšlenku Jo Selwood a zdůrazňuje, jak je důležité své rozhudnutí být posmrtným dárcem diskutovat s rodinou. "Žádný chirurg nevezme orgány z člověka, jehož rodina si to výslovně nepřeje, nezávisle na přání zesnulého. Proto své stanoviskou řádně prodiskutujte s milovanými osobami." Pak se soustředí na to, co všechno je možné za života darovat - ledvinu, plíci, část jater, slinivky a střev, rohovku a další. Vysvětluje dárcovské řetězce, které je možné dnes díky Big Data vytvořit a zachránit tím jěště více životů. Vypráví svůj vlastní příběh darování a vyzývá nás, abychom také zauvažovali o darování ledviny.
Skeptik z GWUP, tedy německého Sisyfa, Elkin Fricke, přispívá příspěvkem "Skeptický způsob jak snížit váhu." Své povídání ilustruje svým osobním příběhem. Jasně ale říká, že je velký rozdíl mezi nutricionistou (lékařem, který se specializuje na výživu) a nutričním/výživovým poradcem (název, který může používat kdokoliv), přestože tyto názvy pro laickou veřejnost splývají. "Je to jednoduché - neřiďte se, bez konzultace, rady nikoho, kdo není lékařem."
Místopředseda Edinburghských skeptiků, Sean Slater, který mě v létě pozval k nim přednášet na jejich Ockhamovou břitvou oceněný festival Skeptics on the Fringe, se rozhodl konečně udělat jasno, jak to tedy je s nebezpečím mobilních telefonů. Bohužel začal s tím, že leta pracuje pro telefonní společnost, na což se z publika ozvalo "Shill!" (Anglický název pro osobu, která předstírá, že je odborníkem předávající kvalitní informace, ale je ve skutečnosti placená mocnou - a nejlépe tajnou - organizací, aby propagovala jejich agendu. Oblíbená přezdívka pro skeptiky užíváná na konspiračních webech.)
Jako poslední, stejně jako v loňském roce, šla na řadu Rebecca Fox, která zmínila sentiment, který se o víkendu v různých kontextech a zněních opakoval: "Skeptické hnutí se snaží udělat pozitivní rozdíl. Jako skeptici musíme být trpěliví a chovat se s respektem k ostatním lidem. Nemůžeme je hned odepsat jen kvůli jiným názorům bez toho, abychom se nejdřív snažili zjistit, zda to jsou dobří lidé." Spolu s Anthonym Magnaboscem z Street Epistemology vytvořila video, jak citlivě a efektivně změnit lidem názor.
Večer, po SkeptiCampu, probíhal QED Quiz vytvořený a moderovaný skeptickým uskupením Cosmic Shambles, jehož téma bylo vesmírný výzkum. Byla jsem v týmu s Andrasem, Pontusem a předsedou výzkumné jednotky anomalistické psychologie Londýnské univerzity Chrisem Frenchem. Jediné, co k tomu mohu říct je, že naše specializace nám moc štěstí nepřidali, ale neskončili jsme poslední.
Posléze probíhal tradiční QED Mixer. Během dne postupně doráželi všichni návštěvníci QEDconu a hotelový bar praskal ve švech. Bylo skvělé se znovu potkat s lidmi, kteří odvádí na svém poli tolik výborné práce, jako adiktoložka Catherine de Jong, místopředseda Good Thinking Society a organizátor QED Michael "Marsh" Marshall, ateistický aktivista Aron Ra a další.
V davu si mě našel Jonathan Jarry, kanadský vědec a popularizátor vědy, který mi poděkoval za zpracování materiálů a tématiky našeho nedělního panelu "Skepticismus pod mikroskopem." Společně s Marshem jsme prohodili pár slov ohledně koordinace panelu a pak si přisedli k Andrasovi, Pontusovi, Catherine a Brianovi z Glasgowských skeptiků, pro které jsem v srpnu také přednášela, mimo jiné i o Paranormální výzvě. Brian nám sdělil radostnou zprávu, že s ženou čekají miminko, přestože si nechal udělat vasektomii, ale že nám o podrobnostech všech zákroků řekne až během prvního živého natáčení Evropského skeptického podcastu, kam nás Andras a Pontus přizvali jako spolumoderátory.
Užité fotografie: Al Johnston, QEDcon.org
Sobota, 13. 10.
1. Dopoledne (Konspirační teorie, skeptická YouTube, jak zaútočit na hrady)
2. Oběd (nejen) s bratry Novellovými
3. Odpoledne (Skeptická sociální média, kritické myšlení z pohledu neurověd)
4. Večer - Předávání Ockhamových břitev
Každý rok se na zahájení QEDconu promítá nějaké video, vystihující či reagující na trendy ve skeptickém hnutí. Organizátoři získali přírodovědce a popularizátora vědy Sira Davida Attenborougha, jehož hlas známé všichni z přírodovědných dokumentů, aby byl vypravěčem letošního úvodního videa, které nazvali "Migrace skeptiků." Na YouTube kanále QEDconu se můžete podívat na videa z minulých let, která jsou také velmi vydařená.
Při vchodu do hlavní konferenční místnosti jsem dostala dárkovou taštičku, kde kromě propisky a bloku, byla skeptická karetní hra Chrono Logical o skeptické historii a sušenky štěstí se skeptickou předpovědí. Například ta moje: "Kosmu je tvá existence ukradená." Vzadu si už připravoval plachty a fixy Matt Kemp ze Scriberia, který během každé přednášky vytváří plakát k té přednášce na základě probraných témat.
Po úvodním videu přišla na jeviště moderátorka letošního ročníku Helen Arney, popularizátorka, bývalá vědkyně, muzikantka, která po uvítání shrnula sobotní program, bohužel už jí ale nevystačil čas na zahrání její autorské skladby pro ukulele o periodické tabulce prvků. Představila tedy prvního přednášejícího, George Hraba.
George zvolil netradiční pojetí své přednášky "Některé konspirace jsou pravdivé: Katalogování některých z největších tajných spiknutích všech dob." V abstraktu stálo: "Ač většina konspirací, od předstíraných přistání na Měsíci, přes mezinárodní bankovní kabaly, po prezidentské atentáty, jsou nesmyslem, historicky byla a jsou opatrně vytvořená spiknutí, která si kladou za cíl zmást, odvést pozornost a oklamat veřejnost. V této prezentaci bude George Hrab mluvit o řadě historických a současných konspirací a o tom, jak byly a jsou efektivní v matení veřejnosti." Ovšem, o příklady skutečných spiknutí se nejednalo. Naopak, George si vytvořil řadu svých, aby na nich demonstroval konspirativní myšlení, usuzování kauzalit z korelací a náhodné propojování asociací, které je tak časté u nadšenců do konspirací.
Po Georgeově přednášce bylo na výběr zůstat v hlavním sále na přednášku Massima Polidora, učně zakladatele moderního skeptického hnutí Jamese Randiho (s oběma jste se mohli díky Sisyfu potkat vloni v září v Praze), nebo se jít podívat a panel o duševním zdraví "Psychická pohoda založená na důkazech." Ač mě panel o duševním zdraví zajímal, Massimova přednáška nabízela praktické rady, jak užít YouTube pro popularizaci vědy a šíření skepticismu zábavnou formou mezi mladší generace. Šla jsem Massima pozdravit, seděl pár řad přede mnou v první řadě a rovnou jsme domluvili, že se o polední pauze sejdeme na oběd. Popřála jsem mu štěstí přednáškou a vrátila jsem se na místo, kde vedle mě seděla předtím Catherine, která ale odešla na panel.
"Zvláštní příběhy Massima Polidora
Profesor Anomální psychologie na Univerzitě Milano Bicocca a předseda a zakladatel Italské komise pro vyšetřování pseudovědeckých tvrzení (CICAP), Massimo Polidoro vás vezme do zákulisí svého youtubového pořadu Zvláštní příběhy, kanálu, který se věnuje skeptickému vyšetřování zvláštních příběhů a záhad. Massimo vysvětlí, proč je YouTube výhodným nástrojem skeptických myšlenek a jak vybírá příběhy do svého pořadu."
Massimo ukázal demografické rozložení návštěvnosti různých sociálních sítí. Na "textových" sociálních sítích, jako jsou Facebook a Twitter, jsou převážně lidé ve věku 25 a výše. Zato "obrazová", jako jsou YouTube a Instagram, jsou užívána nastupující generací. Po Googlu je druhým nejpoužívanějším vyhledávačem YouTube. Zmiňoval, že před deseti lety byl internet plný blogů, kde se daly články zpětně dohledat. Dnes je forma vlogu mnohem častější platformou a jako skeptici se tomu musíme přizpůsobit. Bohužel nemůžeme očekávat, že lidé přijdou za námi. Naopak, musíme být proaktivní a kvalitně a poutavě fungovat na platformách využívaných těmi, které o skepticismu ještě neslyšeli. "Youtubový kanál je klíčový nástroj pro skeptiky. Časopisy jsou aktuální týden. Příspěvky na Facebooku jsou brzy zahrabány pod nánosem dalších. Na YouTube se dá dobře vyhledávat. A pokud se někomu líbí, jak jste zpracoval tématiku, kterou hledal, podívá se i na vaše další videa." Massimo zjistil, že na italském YouTube naprosto chybí videa, která by se věnovala tématům pro skeptiky-začátečníky, jako je Lochnesská příšera či Bílá paní. Rozhodl se proto, že svými videi zaplní tuto díru. Jeho videa jsou v italštině, ale od 31. 10. spouští dabované verze do angličtiny. Koncept jeho videí není vyvracecí, ale postupuje podobně jako Joe Nickell, metodicky jde po důkazech a záhady vyšetřuje, aby sledující neodešli jen s myšlenkou "lochneska neexistuje", ale i s postupem, který mohou aplikovat dál.
Po Massimově přednášce byla možnost si vybrat mezi další přednáškou, panelem, workshopem a podcastem. Jelikož nabízený workshop byl "Praktický návod jak zaútočit na hrad", volba byla jasná. Seběhla jsem o patro níž stoupla si do řady. Za chvíli byli dveře do workshopové místnosti otevřeny mužem v kroužkovém brnění. Vešla jsem a usedla do první řady.
"Praktický návod jak zaútočit na hrady
Z dob obléhání a rytířství přichází comedy show o středověké lásce, závislosti na adrenalinu a šílených výpravách za slávou. Přidejte se k Paulovi Duncanovi McGarritovi, který vysvětlí, o kolik může být moderní život lepší, když se naučíme zaútočit na hrad."
Během znění dramatické hudby nakráčel Paul uličkou mezi židlemi a postavil se hrdě před nás. Do ticha se pak představil: "Jsem jeden ze tří stand-up komiků archeologů ve Velké Británii. Ano, také jsem čekal, že nás bude méně. Fascinují mě osoby v historii, které v ruce drželi klacek, podívali se na nějaký hrad a hlavou jim proběhlo 'Jo, to dám.' Mě odradí už vysoké vstupní ceny." Po chvíli začal dávat praktické rady. "Do hradu se dostanete buďto pod zdí, přes zeď, skrz zeď nebo katapultem. Obecně, když přidáte slovo katapult na konec jakéhokoliv seznamu, hned ten seznam vypadá líp." Poté se začal věnovat i motivačním projevům, které probíhají před každou velkou bitvou nebo obléháním: "Na inspirativních projevech, které dovedou armádu k neuvěřitelným výkonům, je zajímavé to, že i na druhé straně muselo dojít k pronešení inspirativních projevů, které asi tak dobře nezafungovali." Jako příklad s odpovídající vážností přednáší dva dochovalé projevy z anglických bitev. Dále vysvětluje potřebu adrenalinu i u moderního člověka a otvírá nám oči ke komunitě lidí, kteří se v brnění řežou středověkými zbraněmi. Ne jako LARP, ale naostro. Na konci pustí video z jednoho hradu, odkud se mu ozval kastelán, že na daný hrad smí zaútočit (byl to jediný hrad z šedesáti, který kontaktoval). Mezitím, co se díváme na video, nasadí si plášť a korunu, ve kterých se s námi loučí.
Vybíhám zpět nahoru se potkat s Massimem. Na patře narazím ještě na pár osob, se kterými jsme se ještě nepozdravili. Objeví se přede mnou Massimo: "Seděl jsem za tebou na tom workshopu, ale ty jsi mi pak utekla." Zasmějeme se, chystáme se odejít, ale zastaví nás neurolog Steve Novella z Skeptics Guide to the Universe, se kterým sedím v radě fondu pro legislativní výdaje Britt Hermes, bývalé naturopatky, která s upřímností bloguje a přednáší o pravdivé stránce naturopatie a která je kvůli tomu žalována (nevyčerpané prostředky, které byly získány od skeptických dárců z celého světa, budou pak sloužit k založení fondu pro obhajobu skeptiků v podobných situacích). Steve je na QED se svými bratry, Jayem a Bobem, a svými kolegy z SGU, Carou Santa Mariou (spolupracovnicí a pokračovatelkou Billa Nye) a Evanem Bernsteinem. Doprovází je i Jayova manželka. QED je první zastávkou na jejich britské tour, na které propagují svojí nově vydanou knihu "The Skeptics Guide to the Universe: How to Know what is Real in a World Increasingly Full of Fake" (Skeptický průvodce po vesmíru: Jak poznat, co je opravdové ve světě se zvyšujícím se množstvím faleše).
Steve nám říká, ať počkáme, že se k nám všichni připojí. Vydáváme se před budovu hotelu, kde stojí jediný protestující. S každým ročníkem je jich méně a méně. Dřív organizátoři do rozpočtu QED kalkulovali i s čajem a sušenkami pro protestující evangelikální křesťany před hlavním vchodem a svědky Jehovovy u bočního vchodu. Když už jsme všichni, vydáváme se směr restaurace, ale nějakou dobu nám trvá najít místo, kam se vejdeme. Cestou se seznámím s Jayem a jeho ženou, s ostatními se známe z NECSS nebo z mailové komunikace. Bavím se chvíli s Bobem o jeho plánovaných projektech a pak s Evanem o jeho specializaci. Na konec konečně usedneme. Pak zase vstáváme, když zjistíme, že se objednává na baru. Stojím ve frontě vedle Massima a ptám se, jak se mají jeho dcery. S úsměvem odpovídá, že každá si vybrala naprosto jiný směr, ale obě se stejným nasazením. Objednáme si a vrátíme se ke stolu. Netrvá dlouho a řeč celého stolu se stočí k politice. Nadhazuji, že pokud jako skeptici chceme udělat nějakou zásadní změnu musíme být lépe organizovaní a neštítit se politiky. Steve a Jay se mnou souhlasí, že se nedá dál tvářit apoliticky, přesto bychom ale měli být nestranní, i když v polarizujícím politickém nastavení USA se příklon k jedné straně z pohledu skeptika jasně nabízí. Řešíme, jak efektivněji překlenout propast mezi kontinentálním evropským a americkým skepticismem. Bavíme se jak o rozdílech, tak styčných plochách, o diverzifikaci, o zvýšení obliby humanitních pseudointelektuálů u přírodovědecky a technicky zaměřených skeptiků a o nutnosti lepšího pochopení humanitních oborů ve vlastních řadách. Zničehonic Cara vyskočí, že musí běžet na svůj panel. My ostatní se vracíme pomalu, Jay se svou ženou, Massimo a já se ještě stavujeme na kávu a povídáme dál. Novellovi pak odchází.
S Massimem se přesouváme do hotelového baru a pokračujeme v diskuzi o konkrétních plánech a strategiích. Gratuluji mu k podepsání dohody s italskou vládou, ve které se domluvili na tom, že všichni studenti pedagogiky musí projít kurzem kritického myšlení organizovaným CICAP. Massimo ale podotýká, že teď po volbách neví, zda nová vláda dohodu dodrží. Před třetí se loučíme, Massimo musí na letiště, letí za pár dní do Las Vegas na CSICon, kde bude i Randi, který měl bohužel další mrtvici. Domlouváme se na jeho případné přednášce v Praze, když tu k nám přispěchá Andras, který chce od Massima soundbite do ESP. Definitivně se tedy loučím a běžím o patro výš do panelové místnosti na panel o skepticismu a sociálních médiích.
"#NoFilter: Přezkoumávání skepticismu na sociálních médiích
Sociální média se stala jedním z nejvlivnějších komunikačních prostředků naší doby, schopny utvářet názory, ovlivnit volby, spustit revoluci. Nabízí skeptikům a popularizátorům vědy bezprecedentní možnosti, ale zároveň jsou hrozbou. Vydavatelé jako Natural News vypouští pseudovědecké nesmysly miliónům svých sledujících, zatímco příspěvky odhalující chyby v jejich argumentech dostávají jen zlomek pozornosti. Jak můžeme efektivně zatlačit zpět proti propagátorům špatných myšlenek - jak vně tak uvnitř skeptického hnutí? Panelisté jsou Jonathan Jarry, Eli Bosnick, Pixie Turner a předsedá Michael Marshall."
V panelu se mluvilo o důslednosti v kontrole kvality šíření informací, stejně tak i jako nedávání prostoru trollům na vlastní platformě.
Eli je známý tím, že pravidelně navštěvuje temné hlubiny internetu, kam se my ostatní neodvažujeme, kde studuje, jak se radikalizují neonacisté, bílí supremacisté, incelové a další příslušníci skupin, které sdružují především bílé muže, kteří mají pocit křivdy. Pracuje teď na nové knize společne s organizací Life after Hate, která se snaží pomoci lidem, kteří od těchto skupin odešli, se začlenit do běžné společnosti. Eliovou doménou je především Twitter a Reddit.
"Když vám někdo řekne, že jeho prožití internetu je jiné než to vaše, věřte mu. Například, mě každou chvíli přijde nějaký nepříjemný tweet, kde mě někdo posílá do p****e, ale když se pak potkáme osobně na nějaké akci, ten člověk se mi většinou omluví s tím, že mu poslední dobou něco nevychází. Narozdíl od toho ale mým kolegyním chodí vše od výhružek znásilnění po výhružky smrti. A když potkají nějakého trolla naživo, nemá problém jim začít křičet do obličeje. Naše zkušenosti na internetu i v životě reagujícím na něj jsou naprosto rozdílné. Jen proto, že se vám něco nestává, neznamená, že se tak nestává někomu jinému."
Jonathan pracuje pro McGillův institut, specializující se na oblast výzkumu rakoviny a pseudomedicínských tvrzení okolo toho. Vytváří popularizační obsah jak pro vědu, tak skepticismus. Přišel s pojmem "kritický soucit" a propaguje klidný, laskavý dialog. Působí na Facebooku a Twitteru.
"Twitter se dá použít jako výborný nástroj k tomu, jak donutit instituce, aby nějak reagovaly na problém. Když se twitterovou bouří udělá dusno a PR problém, daná instituce ho musí adekvátně vyřešit."
Pixie nasbírala své instagramové fanoušky jako propagátorka wellness a detox pseudovědeckých tvrzení. Pak jí ale došlo, že to, co propaguje, nedává smysl. Nyní je vystudovanou dietoložkou. Své fanoušky na Instagramu si ale udržela pozvolným přechodem z pseudovědy do vědy za užití stejných vizuálů a nyní šíří v rámci své minulé komunity kvalitní informace.
"Pokud se všichni budeme vyjadřovat stejným způsobem, užívat stejnou metodu komunikace, můžeme oslovit jen ty osoby, kterým se ten způsob líbí. Proto musíme každý mít svůj jiný hlas, abychom oslovili co nejširší pole lidí."
Marsh je původně novinář, založil kampaň 10:23 a svou aktivitou docílil zrušení proplácení homeopatik NHS v celé Británii. Přednáší o pozitivech a negativech sociálních médií pro studenty žurnalistiky.
"Bohužel často ani studenti žurnalistiky nerozlišují, že Facebook je mechanismus doručování zpráv, ne jejich zdrojem."
Panel se natáčel a bude časem k dispozici na YouTube kanále QEDconu.
Poslední přednáška dne, na kterou se všichni sešli v hlavním konferenčním sále byla od Stevena Novelly. Cestou na ní jsem narazila na norského pediatra Niklase Westerberga, se kterým jsem se seznámila na loňském QED. Niklas ve volném čase pomáhá na klinice reprodukčního zdraví, kde dorostencům vysvětluje výhody a rizika různých antikoncepčních metod. Našli jsme si dvě volná místa a v rychlosti se navzájem informovali o novinkách a zároveň se podělili o bitevní plán (tedy co chceme vidět další den).
"Kritické myšlení z pohledu neurověd
Díky svým mnohaletým zkušenostem neurovědce nám může Steven Novella předat znalosti o tom, jak funguje kritická mysl. Proč je v našem mozku tolik padacích dveří a slepých uliček? Jakto, že nad nějakou myšlenkou hloubavě přemýšlíme a nějakou zavrhneme ihned? Proč se některé věci nám zdají naprosto jasné a jiným naprosto nesmyslné? V této přednášce nám Steve ukáže, že čím lépe poznáme svůj mozek, tím můžeme být lépe skeptičtí. Steve je klinický neurolog a profesor na lékařské fakultě Yaleově univerzitě. Je producent a moderátor populárního skeptického podcastu The Skeptics Guide to the Universe."
Steve se hned po úvodních slovech pustil do rozboru toho, co je vědomí: "V mozku není centrum vědomí, celý mozek je při vědomí. Vědomí je funkce mozku, je to proces, není to věc. A právě proto je to pro nás tak náročné pojmout. Zároveň to ale činí z odmítání moderní neurověd naprosto nepochopitelnou věc." Po stručném vysvětlení základu toho, jak mozek funguje pomocí sítí modulů a modulů v sítích, se pustil do analýzy přísloví, že s věkem přichází moudrost. "Mozek osob, které se intelektuálně namáhají a rozvíjí, se s věkem stává komplexnějším a více propojeným, stávají se chytřejšími. Lidé, kteří mají více efektivně propojený mozek mají lepší výsledky v kognitivních testech." S tím souvisí i vytváření vzorců a jejich rozpoznávání ve světě kolem nás: "Rozpoznávání vzorců je neuvěřitelně nápomocné, ale musí být doprovázeno kontrolou analytickým myšlením." Jako příklad udavá, že lékaři s přibývající praxí a věkem se sice stávají lepšími v diagnostikování, ale horší ve volení metod léčby. Mladí lékaři jsou lepší ve využívání evidence-based přístupů.
Pro demonstraci toho, že rozpoznávání vzorců nás může i pozdržet, Steve na plátno promítne Stroopův test, který byl mimo jiné užíván k odhalování německých špiónů v Británii už za II. SV.
V neposlední řadě přijde řeč i na kognitivní dizonanci: "Kognitivní dizonance je konflikt, jehož rozřešení je potřeba pro interní konzistenci. Jakmile je rozřešen, dostanete dávku dopaminu. Zbavení se jednoho nového poznatku, který ohrožuje dosavadní strukturu drátování je jednodušší, než celý mozek předrátovat."
Nakonec Steve mluví o pozornosti: "Pozornost alokuje zdroje. Proto opravdu není možné efektivně multi-taskovat, náš mozek na to prostě není stavěn. I proto je například tak nebezpečné řídit a smskovat, mozek to nezvládá." Vysvětluje, že hlavní důvod, proč rádi využíváme heuristik, tedy zkratek, kterých náš mozek rád využívá, je, že tím šetříme čas a energii. "Heuristiky jsou výměnným obchodem výkonu za správnost."
Ockhamovy břitvy
Po Stevenově přednášce se odebírám převléknout a vyrážím s ostatními na večeři. Sedím vedle Caradoca Gethinga, který je ve dne ve škole učitelem přirodověd a v noci ve své garáži šíleným vědcem, a právničkou a podcastorkou Charone Frankel, se kterou jsme se chtěli sejít na rozhovor v létě v New Yorku po NECSS, ale nakonec se nám to nepovedlo. Caradoc rychle odvádí řeč od diskuze zákonů proti rouhání tím, že nám ukazuje videa z testování raketových motorů, které sestrojil. Před zahájením udělování Ockhamových břitev se konečně potkávám s žoviálním Ralfem Neugebauerem, německým soudcem a členem GWUP. Ralf aktivně navštěvuje všechny skeptické události po Evropě, kde se domluví - Denkfest ve Švýcarsku, německý Skeptikon, Evropský skeptický kongres a QEDcon. Má fantastický přehled o novinkách v německy mluvící skeptické komunitě.
Proměněný sál se ztiší a začíná program. Letošní předávání cen moderuje Eli Bosnick. Narozdíl od minulých let se budou předávat ocenění jen ve dvou kategoriích - skeptický aktivista roku a za nejhorší pseudovědu. Rezavou břitvu získal Andrew Wakefield za neustálou propagaci antivax, které má na svědomí epidemie už téměř vyhubených nemocí a úmrtí dětí i imunitně kompromitovaných dospělých.
Cenu skeptického aktivisty roku, s bezkonkurečním počtem hlasů, získal Michael Marshall. Celý sál stál na nohou s bouřlivým potleskem. Marsh si ocenění, vyhlašované britským časopisem The Skeptic svou pečlivou a důslednou prací rozhodně zasloužil. Národní zdravotní služba Británie přestala proplácet homeopatika? Především jeho práce. Velká část peněz z on-line sbírek na pomoci lidem s rakovinou neputují na zaplacení nákladů na opravdovou léčbu, ale na alternativní kliniky? Zjistil on. Navštívení konference flat-earthers a vytvoření první "skeptické" analýzy tohoto hnutí? Také on. Mimo to je opravdu dobrosrdečným člověkem, který prosazuje dialog a porozumění.
Po udělení cen následovalo představení stand-up komika a poté koncert George Hraba. Zbytek večera a část noci jsme pak všichni strávili opět v hotelovém baru ve skvělé společnosti.
Neděle, 14. 10
"Víš, co se včera odpoledne stalo?", ptá se mě James po mém příchodu do hlavní místnosti. Odpovídám, že nevím. "Včera u recepce měl někdo srdeční příhodu a když se zavolalo, jestli někdo z přítomných není lékař, otočila se polovina místnosti a naběhla k němu. Když někde dostat nějakou srdeční příhodu, tak skeptická konference je dobré místo."
Tato příhoda je zmíněna i v úvodních řečech Helen Arney se zprávou, že dotyčný je v pořádku a na pozorování v místní nemocnici, a s poděkováním za rychlý a klíčový zásah přítomných. Po pár poznámkách se Helen chopí svého ukulele a nám dá instukce, že během její následující skladby o prvcích, jakmile uslyšíme prvek, který se nám líbí, máme zakřičet. Chvilku to trvá, než se všichni probudí, ale ke konci písně (a periodické tabulky) se zapojuje více a více osob. Nebo jsou prvky na konci tabulky u skeptiků oblíbenější než vodík a kyslík, to už nezjistíme.
Po své písni Helen uvede první blok programu posledního dne, kterým je živé nahrávání The Skeptics Guide to the Universe.
The Skeptics Guide to the Universe
SGU je dlouho běžící týdenní podcast, který se zabývá propagací kritického myšlení, rozumu, a veřejného chápání vědy. Zúčastněte se živého natáčení, ke kterému se kromě běžných akterů - Steven Novella, Jay Novella, Bob Novella, Cara Santa Maria a Evan Bernstein - přidá i Michael Marshall. SGU pomáhá se vyznat ve světě plném pseudověd, fake news a mediální manipulace."
Kromě diskuze o novinkách ve světě vědy a pseudověd, došlo i k oblíbenému segmentu Science or Fiction, do kterého se mohli zapojit i živý posluchači. Byla přečtena tři tvrzení, z čehož jedno bylo fiktivní a publikum mohlo tlesknutím tipnout, o kterém se domnívá, že je fikcí.
Tvrzení byla
#1 - Britští špióni za I. SV užívali svůj ejakulát jako neviditelný inkoust, z čehož vznikla fráze "Každý muž má své pero."
#2 - Jindřich VIII. zavedl daň z vlasů v závislosti na sociální pozici a kdo jí neplatil, byl veřejně oholen.
#3 - V roce 1831 byl Londýnský most zakoupen Američanem a přesunut do Arizóny.
Tak, co si myslíte?
Fikce byla #2, ostatní tvrzení byla pravdivá. Celý díl si můžete poslechnout ZDE. Dozvíte se spoustu dalších zajímavostí.
Po odchodu SGU a krátké pauze Helen Arney uvedla další přednášející, editorku britského The Skeptic, Deboru Hyde, kterou jste mohli potkat vloni v Praze a pak na Evropském skeptickém kongresu ve Vratislavi.
"Když vámi pohne duch: Historie poltergeistů
Deborah Hyde má hluboký zájem o zlovolné strašidelno. Důsledek toho je, že toho o upírech, vlkodlacích a exorcismech ví víc, než je zdrávo. Ve své přednášce Deborah odhalí výstřední a problematický "život" poltergeista. Poltrgeist, kterému nestačí vizuální manifestace, je bytost, které intereaguje se svým okolím. Dělá zvuky, hází předměty a způdsobuje levitaci - a to je často jen začátek. Deborah projde historií tohoto fenoménu a rozebere teorie, které kolem něj kolují."
Deborah prošla historií poltergeistů, spiritismu a příbuzných jevů, jako je spánková paralýza. U poltergeistů rozebrala nejznámější kazuistiky, u kterých se v drtivé většině přišlo na to, že poltergeistem byly děti. To ilustrovala u jednoho případu i větou: "A toto byl velmi civilizovaný démon, nikoho nerušil mezi půlnocí a šestou."
Dále zmiňovala zajímavost, na kterou upozorňovali badatelé už před ní a to, že "bylo zpozorováno, že poltergeisti nikdy nenapadají ateisty."
Nakonec zmínila i zajímavou myšlenku. Ženy ve viktoriánské a edwardiánské Anglii neměly žádný přímý vliv a nemohly ani získat pozici vlivu. Kromě spiritistických médií. Ta byla brána ve velké vážnosti, bylo jim nasloucháno a byla všude zvána.
Po skončení přednášky Debory byla polední pauza, během které jsme se s Pontusem, Andrasem a Brianem vydali do podcastové místnosti. Byl čas se připravit na první živé nahrávání Evropského skeptického podcastu The ESP. Po dvaceti minutách jsem odběhla na rychlou schůzku se spolupanelisty ohledně panelu Skepticismus pod mikroskopem, který následoval po nahrávání, abychom si prošli body, které chceme zmínit. Přiběhla jsem zpět krátce před začátkem natáčení a zjistila jsem, že nám přibyl ještě jeden podcaster - Jay Novella.
"The European Skeptics Podcast
je nezávislý podcast, který se soustředí na skeptické aktivity v Evropě. Zprávy ze světa skepticismu, zajímavé historické události, nebo osobnosti, které stojí za zmínku, jsou týdně na programu, společně s kritickou diskuzí náboženského nátlaku či náboženských kuriozit. Živě natáčet budou András Pintér, Pontus Böckman, Claire Klingenberg a Brian Eggo. " (+ Jay Novella)
Celý díl podcastu si můžete poslechnout ZDE. Probrali jsme vše od novinkách ve výzkumu v Evropě, po Brianovo povídání, jak má i po vasektomii potomka, až po reakci papeže Františka na rozrůstající kauzu zneužívání dětí.
Měli jsme pro posluchače i bonus, a to ochutnávku sladkostí z naší země - Brian přivezl skotský shortbread, András maďarské bonbóny Negro, Pontus nepoživatelné lékořicové bonbóny, které prý zvládnou sníst jen rození Švédové (měl skoro pravdu, z publika se ozvalo jen pár masochistů) a já jsem přivezla Fidorky, které mezi posluchači vyhrály soutěž o nejlepší sladkost.
Nakonec, i když to už jsem si s posluchači vychutnat nemohla, byla ještě ochutnávka národních alkoholů. Z těch se nejvíc vypilo skotské whiskey a slivovice zůstala prý téměř nedotčená. Zbytky alkoholů si zabalil Brian, jediný totiž jel domů vlakem a nemusel řešit tekutiny v letadle.
Po oficiálním konci jsem si rychle zabalila věci a vyběhla o dvě patra výš, na panel Skepticismus pod mikroskopem.
Skepticismus pod mikroskopemS vývojem pseudovědecké scény se skeptické hnutí muselo adaptovat, aby mělo šanci stíhat. Jednotlivé osoby charismaticky vyvracející paranormálno byly vystřídány blogery a podcastery soustřeďující se na alternativní medicínu, pseudomedicínu, a její nebezpečí. Náš panel bude probírat otázky: Je současné skeptické hnutí (jestli to vůbec lze nazvat jedním hnutím) připraveno potýkat se s novými překážkami? Jaké chyby děláme v denním boji s pseudovědou a co naopak děláme dobře? Jaké jsou různé překážky, kterým čelí jednotlivé skeptické organizace po světě a co se od sebe můžeme naučit? Panelisté jsou Jonathan Jarry, Claire Klingenberg, Eli Bosnick a předsedá Michael Marshall."
Bodů na probrání jsme měli opravdu mnoho. Začali jsme jednou z nejlkíčovějších otázek - jak nadchnout více lidí pro skepticismus? Skeptické hnutí je vcelku demograficky homogenní a tím přicházíme jak o různé perspektivy, tak i o oblasti vlivu. Na Facebooku už je skeptické hnutí celkem silné, ale pro nastupující generaci je Facebook už pasé a pokud my nepůjdeme za nimi na platformy, které využívají, nemáme šanci je zaujmout. Zároveň je tu i opačný problém, jako v jakémkoliv otevřeném hnutí, že se ke skepticismu hlásí osoby, jejichž chování a přístup nemá se skepticismem nic společného. Často od našeho hnutí odrazují možné členy tím, že mají pocit, že by je skeptické hnutí nepřijalo. Michael zmínil například osoby, které se hlásí ke skepticismu a zároveň jsou to fanoušci Jordana Petersona (za kterého se Jonathan jako Kanaďan omluvil) vytvářejí dojem, že skeptické hnutí je sexistické, homofobní a transfobní. Eli k tomu dodal, že vždycky chce, aby lidé, kteří navštíví jeho web, poslouchají jeho podcasty, měli pocit, že jsou přijímáni. Jonathan a Eli se shodli na tom, že jen aktivním přijetím kampaní jako #MeToo, #TimesUp a diverzity, můžeme vytvořit prostředí, kde se skeptici ze všech koutů světa budou cítit dobře.
Pak jsme diskutovali o technických záležitostech, které nás nechtěně rozdělují. Mluvila jsem jako prezidentka Evropské rady skeptických organizací o překážkách, kterým v Evropě čelíme, jako je neschopnost se dorozumět mezi sebou. Přestože více a více osob anglicky umí, často nemají angličtinu na takové úrovni, aby si v ní mohli pohodlně něco přečíst. Velká část našeho úsilí je vložena do překladů - z národního jazka do angličtiny a z ní zase do jiného národního jazyka. Zmínila jsem, že národní skeptické organizace dělají výborné věci, ať se jedná o novou knížku o alternativní medícíně od portugalských skeptiků, zátah proti homeopatii ve Španělsku, kurzy o očkování pro rodiče v Rumunsku, či školení italských pedagogů v kritickém myšlení. Problémem je, že ty aktivity jako takové zabírají mnoho práce a na překlad materiálů k těmto aktivitám pro použití jiných skeptiků čas ani peníze často nezbývají.
Poté se diskuze stočila k dalšímu evergreenu a to je efektivní komunikace s novináři a médii. Vytváření vztahu s nimi samozřejmě chce z naší strany jak stravitelně zpracované materiály, tak i neústupnost a jasné poukazování na nekvalitní prezentování informací v médiích.
Nakonec jsme se dostali k tomu, jak mít dlouhotrvající, větší vliv. Shodli jsme se, že velkého a dalekosáhlého vlivu můžeme docílit jen v rámci systému, nikoliv v našem paralelním hnutí. Jedině přes ovlivnění legislativy, obzvlášť co se vzdělávání týče, můžeme ovlivnit společnost jako celek.
Po ukončení panelu jsme se vrátili do hlavního sálu na poslední přednášku dne od neurovědkyně Sophie Scott.
Proč se smějeme: Proč bychom měli brát smích víc vážně
Jak se říká: 'směj se a svět se zasměje s tebou; plač a budeš lkát sám.' Jak to u pořekadel bývá, i v tomto se skrývá zrnko pravdy. Lidé se ve skupině smějí spíš (a to až třicetkrát), než když jsou sami. Kognitivní neurovědkyně a vedoucí Speech Communication Group na Institutu kognitivních neurověd na University College London Sophie Scott se podělí o vědu stojící za touto i dalšími pravdami o smíchu."
Smějí se lidé, opice, psi, i krysy. Smích slouží k navázání a prohloubení vztahů. Do takzvané sociální inteligence patří i schopnost rozeznat falešný smích. Upřímně se totiž smějeme jen s lidmi, se kterými se cítíme dobře, v bezpečí, přestože se jedná o nepotlačitelnou reakci. Proto je upřímný smích tak důležitý v partnerských vztazích.
Sophie pouštěla nahrávky různých typů smíchu, i video "náhledu dovnitř", jak naše hrdlo a ústa při smíchu vypadají. Při smíchu téměř nezapojujeme jazyk, pro ústní dutinu je méně náročný než mluva.
Velmi doporučuji její přednášku na TEDu, ve které jsou nejdůležitější body zmíněné během její přednášky na QED.
Po této poslední přednášce nastalo děkování organizátorům a loučení. Naposledy jsme se společně zasmáli, než jsme se rozprchli na letiště a nádraží. A s úsměvem se těšíme na 2020.
Užité fotografie: Al Johnston, QEDcon.org, Robert McDermott, Annika Krem, Claire Klingenberg, Dave Hughes
Ilustrace: Matt Kemp
