Aquapol, Cháb, Vesmír - dopis redakci časopisu Vesmír

Vesmír nám přináší stále nová překvapení, jak říkají kosmologové. Tentokrát to ale byl náš pozemský časopis Vesmír, jenž byl do konce roku 2006 vydáván jako přírodovědecký časopis Akademie věd České republiky, který přinesl k Vánocům 2006 nadílku – krásnou, barevnou dvoustránkovou reklamu na výrobky firmy Aquapol – i když graficky na reklamu článek nevypadal, jen na jeho okraji byl nenápadný text „komerční prezentace“. Až tak vysoko dnes dosáhne reklama firmy, které Český klub skeptiků SISYFOS udělil za rok 1999 Bronzový Bludný balvan „za propagaci a prodej vysušovacích zařízení budov“ na principu „zavádění vysoušečů a zákazníků pomocí magnetokineze“.

Každého jistě napadne, že se naši odborníci museli mýlit, když dnes Vesmír uveřejňuje inzerát na výrobky firmy Aquapol, kde se na obrázcích demonstruje úspěšné vysoušení kostelů. Úplné překvapení to ale přece jen nebylo, protože nás Vesmír na šok připravil uveřejněním článku „Čintamani a ptáci“ z pera Ing. Vladimíra Chába, vědeckého pracovníka Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR, už v listopadovém čísle Vesmíru.

Oč vlastně jde? Rakouská firma Aquapol vyrábí od r.1985 na základě patentu inženýra Wilhelma Mohorna přístroje na sanaci vlhkosti zdiva, velice žádané zejména v posledních povodňových letech. Firma vyrobila už 30000 přístrojů, údajně bez vážné seriózní kritiky. V naší republice se analýzou účinnosti přístrojů zabýval nejprve Český klub skeptiků a došel k závěru, že přístroj je neúčinný. Prvním, empirickým argumentem je to, že přístroj je tvořen krabicí, připevněnou na strop místnosti bez jakéhokoli přívodu elektrické nebo jiné energie. Budiž, zdroj energie je jistě uvnitř. Podařilo se nám získat jeden přístroj, model „Rural“, otevřeli jsme ho a zjistili toto: uvnitř proutěného koše jsou dva kruhové plechy a několik plastikových distančních tyček. Výrobní cena je odhadem maximálně 1000 Kč, prodejní 40000 Kč. Kdyby se někdo z nás obrátil na průměrného žáka základní školy a tvrdil mu, že krabice bez přívodu energie a s popsanými vnitřnostmi je schopna zatlačit vodu z promáčeného kostelního zdiva do země, odpověděl by nepochybně, že jde o nesmysl. Druhý, teoretický argument: přístroj nemá zdroj energie a nabízenými hypotézami o „kosmické energii“, „zemském magnetickém poli“ a o jakési „magnetokinézi“ nelze popisované účinky přístroje vysvětlit. Konečně třetí argument, experiment: hladina vody v tenké kapiláře se ani nepohnula, když byl do její bezprostřední blízkosti položen přístroj firmy Aquapol na vysoušení zdiva.

V dalších letech probíhaly opakované bouřlivé diskuse mezi kritiky a zastánci firmy na konferencích „Sanace a rekonstrukce staveb.“ V prosinci 2003 byl uspořádán Společností pro technologie ochrany památek a Českou stavební společností pod záštitou Kloknerova ústavu ČVUT workshop nazvaný “Magnetokinetické metody sanace vlhkosti“. Podle sdělení ředitele ústavu doc. Ing. Tomáše Klečky, CSc. (Zpravodaj SISYFOS 1/2006) se workshopu zúčastnili četní zástupci jak odborné veřejnosti, tak i zástupci firem, které se vysoušením zdiva zabývají. Workshop konstatoval: 1/ Magnetokinetickou energii nelze fyzikálně popsat a není znám žádný vědní obor, který by podpořil teorii existence „volné energie“ jako zdroje způsobujícího transportní procesy. 2/ U typu zařízení Aquapol nelze prokázat princip magnetokineze, ani změřit zdroj této „volné energie“. 3/ Exaktní výsledky testů (účinnosti) provozovatelé zařízení zatím nepředložili. Firmy byly vyzvány k předložení dokladů o účinnosti přístrojů. Ani jedna z firem – Aquapol, Hydropol, Wigopol, Matrolan-Prins – žádné výsledky zkoušek nepředložila a ani zkoušky neuskutečnila. Závěr je jasný: Princip metody neodpovídá vědeckým poznatkům, účinnost nebyla prokázána. Reklama na takovou metodu je nesporně reklamou klamavou jak věcně, tak ve smyslu zákona.

Ale zpět k Vesmíru a článku Ing. Chába. Ten v něm prohlásil, že bez experimentu nelze rozhodnout o funkčnosti nějakého přístroje a že je zcela nepřijatelné řešit vědecký problém účinnosti přístroje soudní cestou. Na článek by nebylo třeba vůbec reagovat, vždyť každý má právo na osobní názor a také redakce má jistě právo otisknout jakékoli bludy pod nadpisem „(ne)rozumné provokace“. Jenže nejde o provokaci, ani o recesi, jak se jeví zpětně z prosincové perspektivy. Chábův článek, který zpochybnil závěry fyziků a naznačil, že přístroje firmy Aquapol mohou být účinné, byl jen předzvěstí, přípravou na zveřejnění jistě bohatě zaplaceného inzerátu. (Je na tom Vesmír opravdu tak zle, že se musí podílet na ziscích z lidské hlouposti?) Evidentně nejde o osobní akci jednoho fyzika, ale o stanovisko redakce, která článek použila k preventivní obhajobě uveřejnění reklamy a která se s názory autora zřejmě ztotožňuje. Proto věnujeme zmíněnému článku podrobnější rozbor.

Zajímavý je článek celý, včetně nadpisu, jehož smysl a souvislost s vědou nebo Aquapolem nepochopil snad nikdo, ale zmíníme se jen o názorech nejzajímavějších. Už v úvodu autor článku píše, že bude psát o „firmě, snažící se prodávat vynález, o kterém se neví jak funguje“. Nikoli, neví se, že funguje, a to je podstatný rozdíl. Ale raději přepíši další odstavec, který je jádrem článku. Ing. Cháb se zmiňuje o Agricolově učebnici hornictví a hutnictví a píše: „Jeho ryze empirický přístup demonstroval životnost náhledu klasifikovaného v současné době jako technologický. Ten podstatně přispívá k formování tváře světa bez nutnosti využívat vědecké poznatky. Ke konfrontaci vědy a technologie dochází v okamžiku, kdy technologie selhává, resp. osvědčený přístup přestává z nejasného důvodu fungovat. Váha finančního pozadí je evidentní a věda, tj. metoda používaná pro zkoumání jevů, se stává služkou, popelkou. Vědci rádi podstupují martyrium nezáživné práce inspirované zvukem ryzího kovu v pozadí.“

Nyní tyto zvláštní myšlenky rozebereme. Především autor článku zřejmě neví, co je to technologie. To je totiž způsob výroby, nikoli způsob jak nové technologické poznatky získávat. Technologické, resp. výrobní postupy se sice kdysi objevovaly náhodou, „ryze empiricky“, ale už ve středověku existovala alchymie, která bohatě experimentovala a chápeme ji proto dnes jako „předvědeckou disciplínu, ze které se postupně vyvinula moderní chemie a experimentální věda“. Od té doby se všechny nové technologie získávají pomocí vědeckých postupů, ať už teoretických nebo experimentálních. Kdyby nebyly vědecké poznatky k dispozici, nebyla by žádná moderní technologie, svět a jeho tvář by se nově neformovaly, ale spíše by nastartovaly zpětný běh. Dále: autor nerozumí ani slovu konfrontace. Proč by mělo docházet ke konfrontaci technologie s vědou, když nějaká osvědčená technologie přestane fungovat? Normálně se zavolá opravář. Pomoc vědy, nikoli konfrontací s ní, se hledá, když pátráme po inovacích. Věda se nestává služkou, ale moudrým poradcem, a vůbec už ne popelkou, když ji, podle pana Ing. Chába, technologové tak bohatě platí zlatem. Ještě k tomu zlatu. Skutečně se autor domnívá, že hlavní pohnutkou vědeckých pracovníků je vidina zlata? Z dalšího textu ovšem pochopíme, že autor neměl na mysli konfrontaci vědy a empirie (technologie), ale spor mezi hodnotou vědeckého teoretizování a experimentování. Uvádí, že “byl učiněn závěr o nefunkčnosti přístroje a podvodu na zákaznících bez průkazného experimentálního materiálu“. Experiment je tedy podle něj nezbytnou podmínkou prokazování funkčnosti výrobku.

Jsou to snad vědci, kteří mají experimentálně prokazovat funkčnost zařízení, vytvářených bez základních znalostí přírodních zákonů? Budeme tedy experimentálně zkoumat každý přístroj spočívající na principu perpetuum mobile, který je přihlášen k patentování? Bude se experimentálně zkoumat efekt pyramid na ostrost žiletek nebo léčebná účinnost homeopatik potencovaných pod hranici Avogadrova čísla? A budeme experimentálně ověřovat, zda je možné telekineticky přes půl světa léčit onkologické pacienty modlitbou? Ing. Cháb takové experimenty požaduje, protože zřejmě nevěří v platnost fyzikálních zákonů. Asi se domnívá, že experiment, tak exaktní a ostrý nástroj vědy, funguje stejně dobře i v oblasti pseudovědecké. Mýlí se. Šarlatáni a podvodníci dovedou experimenty, na kterých se podílejí, spolehlivě zmanipulovat. Navíc: Domyslel Ing. Cháb, že každý experiment něco stojí? Mají snad daňoví poplatníci platit tisíce experimentů, aby se opakovaně prokazovala nefunkčnost zázračných postupů a přístrojů?

Pozoruhodná je i věta: „V této souvislosti jsem se setkal s dost podivnými okolnostmi, například s odborným posudkem tří fyziků, kteří byli pensionováni už před řadou let...“ Takže věk nebo snad dokonce okamžik penzionování je tím okamžikem, kdy vědecký pracovník ztrácí soudnost a právo vyjádřit se k vědeckým problémům, a je považován za nekompetentního?

Další znamenitost: „Následoval... k mému šoku přesun rozhodování o platnosti fyzikálních zákonů k soudnímu projednávání. … Ale žádný z jejich otců (otců fyziky) nebyl postaven před soud, aby byl shledán vinným či nevinným v kauze fyzikální zákony.“ Až takto lze dezinterpretovat situaci. Nejde totiž o posuzování fyzikálních zákonů, ale o rozhodnutí, zda je reklama klamavá nebo ne. A to skutečně patří do kompetence soudů a nikoli fyziků. Ti se vyjádřili jasně. Účinnost přístroje prokázána nebyla. To ví Ing. Cháb také, proto dnes žádá experimentální potvrzení účinnosti, po 20 letech existence výrobku.

A konečně poslední věta: „Členové vědecké komunity by si však měli v plném rozsahu uvědomit, že jakožto státní zaměstnanci jsou odpovědni daňovým poplatníkům, což mimo jiné znamená učit a nestranně pomáhat, nikoli odsuzovat a zesměšňovat.“ Ing. Chábovi se příčí odsuzování a zesměšňování. Zřejmě netuší, že vedle poctivých výrobců existují šarlatáni a podvodníci, že vedle racionálních metod se dnes ve všech oborech prosazují metody pseudovědecké, iracionální, spočívající na nesmyslných principech, že je společnost zaplavena nabídkami proutkařů a astrologů, prostředky alternativní medicíny, magnetickými poduškami a přístroji k odrušování geopatogenních zón, diamantovou a pí-vodou, a že i ve vědě byla odhalena řada podvodů. Takové věci si odmítnutí a odsouzení vyžadují. I zesměšňování patří do arzenálu boje s hloupostí. I proto se rozdávají ceny Ignáce Nobela a Bludné balvany. Jestliže se nikdo jiný v naší republice nechce proti šíření nesmyslných metod a výrobků postavit a trochu varovat a ochránit spotřebitele, tak si Český klub skeptiků SISYFOS toto právo vzít nenechá.

Domníváme se, že by redakce Vesmíru měla vysvětlit, proč byla v přírodovědeckém časopise uveřejněna reklama na výrobky firmy Aquapol. Zdráháme se věřit, že by časopis Vesmír, který byl do konce roku 2006 vydáván jako časopis AV ČR, uveřejnil reklamu na výrobky, o jejichž účinnosti by nebyla redakce přesvědčena. Na druhé straně se zdráháme připustit, že redakce Vesmíru se ztotožňuje s názory vyslovenými v článku „Čintamani a ptáci“. Předpokládáme, že redakce Vesmíru jeho čtenářům vysvětlí, jak se věci mají a že se omluví za uveřejnění tohoto článku s absurdními názory autora na význam teoretické vědy a s jeho urážlivými výroky vůči uznávaným českým fyzikům.


Praha, 20. prosince 2006

Za výbor Českého klubu skeptiků SISYFOS
doc. RNDr. Čeněk Zlatník, CSc.