Zlatíčka a drahoušci, zavolejte mi

Každou noc se hodinu po půlnoci na obrazovce zjeví přezdobená osoba. Sedí v procovském křesle, rozkládá karty. Přišel čas důvěrných sdělení, kouzel, průhledů do neznámé budoucnosti, hřejivých rad? Stačí se zaposlouchat, abychom zjistili, že přišel jen čas vágního žvanění v pořadu Volejte věštce na televizi Prima.

„Ó bozi – to je někdy skutečně těžký, láska má mnoho podob. My ženy to máme velmi složité a muži naše složitosti nechápou. Tak se na to podívejme, ó jé, tady se nám to trochu kymácí. Ano, zlatíčko. V kterém se narodil znamení? Tak se na toho ráčka podíváme.“ Suverénní osoba z rodu světských chrastí náramky jako chřestýš, blýská masivními prsteny a vrhá z obrazovky falešné úsměvy. Hraje roli čarodějky, neboť část populace na tyhle věci věří a je ochotna za ně platit. Kde je poptávka, vystartuje nabídka, proti tomu nelze nic namítat, tak svobodný svět funguje a je nám to většinou k užitku.

Na druhé straně: těžit z naivity, důvěřivosti je jedno z nejveselejších podnikání, plné pouťových manýrů a jednoduché manipulace, je to hra, kterou odedávna hrají mastičkáři, taškáři a podvodníci s moulíky, dobráky a důvěřivci. Klam, podvod, past, mimikry jsou běžné strategie živočichů, a od toho jsme chytré opice, abychom každou vymyšlenost přírody dovedli k dokonalosti. Takto přemýšlím nad osobou, která na obrazovce ledabyle rozkládá a shrnuje karty, ani je nijak nestuduje, zato pusa jí jede jak kulomet.

Říká – no nevím, vy jste taková rázná, nechte to běžet, ono se to vyčábří, musíte si věřit, tohle neovlivníte, smiřte se s tím, budoucnost ukáže, je to láska, s tím nic neuděláme… Ženské z měst i vesnic jí volají, celé pryč z toho, že slyší svůj hlas z bedny a že jim ta vlastně slavná madam odpovídá jako nějaká kamarádka. „Kolik je vám let?“ Ptá se pokaždé, to je zásadní vodítko. Dvacet, hlesne mladá žena. „Vy jste taková roztomilá beruška! Přeju vám trpělivost s tímto prazvláštním mužem,“ švitoří věštkyně. Je divné, že si nikdo nevšimne, že se televizní diva vlastně nesnaží věštit, předpovídat budoucnost, jen trochu obměňuje tytéž vágní rady, kterých si užije každá žena s kamarádkou nebo v ženských pracovních kolektivech, či z médií od redaktorů – samozvaných psychologů a to zcela zdarma. Tady ovšem se při dolním okraji obrazovky dá bezchybným zrakem nebo lupou rozeznat upozornění, že minuta volání stojí 72,- Kč. „Kolem vás se tetelí prapodivná atmosféra,“ zakončuje věštkyně telefonát. Další volající oslovuje, zlatíčko, ženy telefonují jedna za druhou, sem tam se do té pomyslné fronty vetře i muž – drahoušek.

Bavím se a také krčím nad tím rameny; je to jejich svět, jejich byznys, ať si to všichni užijí.
Jako bych si tu mailovou zprávu přičarovala – dva dny nato co shlédnu ten čarodějný pořad čtu v poště příběh mladé ženy z venkova, která se s tímto obskurním pořadem zapletla. Brala to zpočátku jako poněkud dražší úlet – vyptávala se další věštkyně z toho televizního hnízda na kamaráda. Měla o něj starost, neboť se jí zdálo, že se do ní, vdané maminky dvou dětí zamiloval. „Karty mi jasně ukazují, že je tu láska. A kde je láska, je možné všechno,“ sdělila jí čaroda.

Mladou paní zasekla jak zkušený rybář rybku, ta jí začala volat opakovaně. Účty za telefon narůstaly, úspory na letní dovolenou tály. Za čas bylo fuč 17 tisíc, ale láska se pořád ještě nevyvrbila. Co teď? Šejdířka přešla na soukromý telefonní kontakt a navrhla své stálé klientce, že provede ve prospěch lásky obřad bílé magie a to za 1800,- Kč. Za dva dny přišla SMS: obrad proveden, poslete peníze.
Prosim o dvoudenni odklad, nemam ted peníze, napsala finančně vyčerpaná paní na mateřské dovolené. Věštkyně ale hodlat nečekala, zahrnula ji výčitkami, lamentací, hrozbami. Mladá žena se začala z fascinace probírat, podvod ji došel a za obskurní a navrch nedoložený obřad zaplatit nechtěla. Věštkyně zdivočela. Začala vyhrožovat tu právníkem, poté obřadem magie černé, která uvrhne neplatičku do neštěstí. Nakonec se docela odkopala, když začala ženu vydírat: prásknu to všechno vašemu manželovi! Ozval se telefonicky další člověk – tentokrát muž, přidal se k vymáhání peněz za obřad, dokonce prý vznikalo jakési penále za zdržení platby. Paní obtěžovaná vyděrači mi napsala mailovou zprávu, vylíčila mi svůj příběh, byla pro, abych jej zveřejnila a varovala tak další, věštby lačné, ženy.

Přece by nám nelhali! Říkají si od nejstarších věků, důvěřiví lidé věřící v zázraky a kouzla, což je přímo výzva pro žvanivé obchodníky s nadějí, pro vykuky a šejdíře. Co z toho plyne? Když už musíme něčemu věřit, tak věřme svým pochybnostem.