Proslov při předávání XV. Bludných balvanů Sisyfa za r. 2012

Proslov při předávání XV. Bludných balvanů Sisyfa za r. 2012

Strouhalova posluchárna MFF UK; Ke Karlovu 5; Praha 2
(Pá 22. 3. 2013)

Slovutní laureáti a jejich fanynky, vzácní hosté, příznivci i odpůrci kritického skeptického myšlení, dámy a pánové!

V zastoupení Strašného Sisyfa předstupuji před toto tradiční slavnostní shromáždění již popatnácté. S radostí konstatuji, že tím těch nůší s balvany už je celý Mendel, pardon mandel.

Sub speciae aeternitatis rok 2012, za výjimečné výkony v němž dosažené budeme za chvíli balvany udělovat, lze označit za přelomový. On se totiž měl doslova zlomit 21. 12. 2012 v nicotu, jak většina z přítomných zajisté postřehla.

Navzdory tomu jsem shledal s jistým překvapením, že v datové schránce Sisyfa, kterou máme už delší dobu aktivovánu na našem balvanofilním Ministerstvu průmyslu a obchodu, se do půlnoci ze Silvestra na Nový rok sešlo pouhých 48 nominací; tedy menší polovina loňského rekordu 112. Přirozeně jsme se zabývali otázkou, o čem ten drastický pokles vypovídá? Zavrhli jsme samovolně se nabízející vysvětlení, že jde o důsledek všeobecné hospodářské, politické, mravní a hodnotové krize; to by bylo při stávající drahotě příliš laciné. Další možnou domněnku propagoval nejmenovaný předseda Bludného komitétu, že jde o radostný důsledek našeho vytrvalého mandelovského úsili v mýcení pavědy na všech frontách, ale to mu členové komitétu okamžitě a důrazně vymluvili jako nekritické chvástání. To už lepší nápad měl nováček našeho komitétu, že veřejnost v předtuše konce světa před koncem roku se přestala starat, aby někoho nominovala, když už žádné předávání balvanů beztak nebude.

Ať tak či onak, tradiční výroční Tříkrálová schůze Bludného komitétu Sisyfa se kvůli prezidentským volbám konala v té mezeře mezi prvním a druhým kolem v sobotu 19. ledna 2013. Byli jsme opravdu, ale opravdu překvapeni, jak slabé byly výkony, které by případně mohly být odměněny. Když použiji sportovní terminologii, tak v mnoha případech nešlo o celostátní ligu, ale o pouhý okresní přebor. Přitom vědomě přeháním, protože - jak známo - okresy u nás byly již dávno zrušeny, a to i na severu. Takže se mi téměř dokonale splnilo přání, které jsem při této příležitosti pronesl na tomto místě loni. Cituji:

„Musím totiž přiznat, že osobně bych byl nejradši, kdybychom ročně dostávali jen šest nominací, takže náš úkol by se omezil na rozmručení, kdo bude stát na kterém stupínku bedny a šmytec.“

Takže příslušná operace vyžadující ono rozmručení proběhla letos hladce a napoprvé, a to ještě ani nezapadlo lednové slunce nad Atlantidou, pardon, nad Hradčanami. Druhá schůze Bludného komitétu v naší útulné sisyfovské zemljance proběhla v sobotu 2. března, ale tam už se jenom kontrolovala laudatia, aby v nich nebylo příliš mnoho pravopisných chib. Potom jsme se věnovali scénáři a zajištění garderoby, těžbě bludných balvanů a jejich natírání zlatem, stříbrem a bronzem a podobným rutinním činnostem.

Pořád mi však vrtá v hlavě, jak je to možné, že to s tím koncem světa nedopadlo, když sdělovací prostředky a především internet doslova bobtnal hrůzyplnými popisy toho, co se v inkriminovaný den stane. Historicky nejvíce publicity měli staří Mayové, protože jim údajně končil kalendář. Pokud je mi známo, tak tuto fámu šířili vehementně mladí Mayové, kteří tak vydatně oživili turistických ruch ve svých rezervacích, a to až na padesátinásobek běžného počtu turistů.

Když se pak ukázalo, že uvedené datum konce Mayského kalendáře bylo spočteno chybně (správně bude kalendář končit o 104 let později), nastoupily pro změnu mayské, čínské i egyptské pyramidy, které začaly vibrovat a kvílet v předtuše blížícího se konce světa ausgerechnet ve stejné datum, a to z důvodu příletu hrozivého fotonového mraku, jak zjistily dokonce i samotné Laboratoře NASA. V tom je ovšem jistá sémantická obtíž, protože fotonový mrak nemůže letět pomaleji než světlo, takže ve chvíli, kdy ho spatříte, tak už je tady. Vynalézavost okolonaučnych prochodimců však překonala i tuto překážku: poněkud nenápaditě vsadila na omšelou možnost, že ten den se dostanou všechny planety Sluneční soustavy do jedné linie a tím vyvrátí zemskou osu z ložisek.

Každý uživatel Hvězdářské ročenky na r. 2012 si však mohl ověřit, že toho 21. 12. byl Mars vidět těsně po západu Slunce, kdežto Jupiter celou noc v Býku a Saturn až nad ránem v Panně, zatímco Venuše ve Štíru, takže to na jednu přímku rozhodně nevypadá. Důmyslnější katastrofisti proto vymysleli ještě něco lepšího, totiž že polohy planet budou ten den tvořit kříž, ale očividně ani tato varianta nezabrala. Nejvíc se mi však zalíbila argumentace, že ten den bude konec světa, protože ty ubohé planety budou SOUČASNĚ na přímce i v kříži. To je vize hodná velmi pokročilého tupologa, pardon topologa.

Konečně se vrátila do hry i chudinka bludná planeta Nibiru, která se podle Babyloňanů vrací ke Slunci jednou za 5 tisíc let, a do Země narazí akorát 21. prosince, přičemž prý do poslední chvíle před nárazem nebude ze Země viditelná; zřejmě pro ni Babyloňané předvídavě vyvinuli technologii stealth bombarďáků.

Tonoucí se, jak známo, i stébla chytá a tak v posledních dnech před kritickým datem, kdy už mnoho lidí měla zabalená svá evakuační zavazadla, a chystali se do hor, nebo k těm pyramidám, že tam jako ten konec světa oslaví, popřípadě i tak nějak přežijí, se objevilo opravdu monumentální tvrzení, že ten den projde sluneční soustava galaktickým nulovým pásmem a bude tma a skřípění zubů. Nakonec jsme však kupodivu prošlí i touto mučivou zkouškou, k čemuž možná přispěla na první pohled zcela podružná okolnost, že žádné nulové galaktické pásmo vůbec neexistuje.

A skutečně, když jsem se ráno v sobotu 22. prosince ráno probral, pustil jsem si rádio – a o konci světa ani ťuk. Podobně téma vymizelo z televize, denního tisku a dokonce i internetu. Reklamní kampaně končí stejně náhle jako se náhle vynořují. Navrhuji uspořádat v rámci Sisyfa tipovací soutěž, kdy z těch koncesvětachtivých sýčků se jako první otřepe z ještě čerstvé blamáže a přijde s novým termínem konce světa v této dekádě.

Promiňte, vážení přítomní, že téma konce světa mne nechce tak snadno opustit, ale já se mu dokáži vzepřít. Chci Vám totiž poděkovat, že jste nám zachovali věrnost a přišli ozdobit slavnostní ceremoniál, při němž letos mandelovitě oceníme ty, kdo hrdě třímají prapory iracionality a hlouposti a dávají nám tak jedinečný důvod pro to, abychom se v dobrém scházeli.

Můj dík však také patří všem členům Komitétu za oponentní dřinu, i když letos to byla spíše brnkačka. Podobně děkuji všem, kdo se nejrůznějším způsobem podíleli na přípravě, organizaci a programu dnešního večera. Nemohu zapomenout ani na všechny příznivce i nepříznivce našeho Klubu, kteří v průběhu celého roku dodávali do naší databáze aspoň jakés takés nominace. V neposlední řadě děkuji děkanovi Matematicko-fyzikální fakulty UK prof. Janu Kratochvílovi za poskytnutí Strouhalovy posluchárny pro bludnou slavnost.

Jiří Grygar
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Strašného Sisyfa, vrr.

Patnácté předávání Bludných balvanů 2012 - fotogalerie