V neděli 17. března 2013 zemřel ve věku 88 let svobodomyslný, odvážný bojovník za demokratická práva člověka, politik, sociolog, sociální demokrat ing. Rudolf Battěk. V rodině, v níž vyrůstal, se pěstovalo hrdé vlastenectví. Jako jednadvacetiletý se zúčastnil Pražského povstání a i nadále po celý život hájil svobodu a demokracii, vystupoval proti jejich porušování a vstupoval, bez ohledu na osobní rizika, do situací před nimiž ostatní raději uhýbali.
V roce 1968 spoluzakládal Klub angažovaných nestraníků, aby, jak řekl, „vstoupila do politiky nějaká opravdová demokratická instituce.“ V té době se stal také členem České národní rady. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy své ideály neopustil. Proti vstupu protestoval, byl zbaven imunity a strávil rok ve vyšetřovací vazbě. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Podílel se na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Hnutí za občanskou svobodu. V dobách normalizace mohl proto vykonávat jen nekvalifikované práce, a byl za své protestní aktivity i později za členství ve VONSu, tedy za údajně podvracení republiky odsouzen celkem k sedmi a půl rokům vězení.
Po revoluci byl jedním z nejaktivnějších členů Občanského fóra, později se sblížil se sociální demokracií. Jako levicový politik byl členem obnovené sociální demokracie a spolupracoval s jejich exilovou organizací. V r.1990 byl zvolen jako poslanec do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a stal se jejím předsedou. V dalším období se vedle politické práce v rámci jím založené Asociace sociálních demokratů a skupiny Demokraté 92 věnoval hlavně filosofii a prosazování demokratických a humanitních ideálů ve společnosti. V roce 1997 obdržel za svou celoživotní činnost Řád Tomáše Garrigue Masaryka.
Takto, jako kritika politických poměrů a vězně svědomí, ho známe všichni. Málokdo však ví, že Rudolf Battěk uplatňoval své nekompromisní názory i v kritice pokřiveného myšlení. V roce 1999 se jako člen předsednictva Českého klubu Sisyfos spolupodílel na analýze a kritice teorií či jevů neslučitelných s vědeckými názory. Zatímco se Klub Sisyfos důrazně zaměřoval především na řešení problémů s narušováním racionality v přírodních vědách, soustředil R. Battěk své úsilí na odhalování patologických jevů ve vědách společenských.
Aby mohl v rámci klubu Sisyfos tuto úlohu plnit, shromáždil odborníky nejrůznějších společenskovědních disciplin, s nimiž diskutoval o aktuálních problémech. R. Battěk jako člen mezinárodního PEN klubu zařídil, aby se členové jeho diskusního týmu mohli scházet pravidelně každý pátek v prostorách Českého centra mezinárodního PEN klubu. Setkávání se mohli zúčastňovat i nečlenové klubu SISYFOS. Aby mohli Pátečníci – jak se po vzoru Čapkových Pátečníků začali účastníci setkávání nazývat – reagovat na aktuální otázky, které se objevovaly ve společenské sféře, nedržely se jejich diskuse programu fyzikální a medicínské sekce klubu Sisyfos, který byl zaměřen na zkoumání pseudovědeckých, paranormálních fenoménů.
R. Battěk se šarmem sobě vlastním prosadil myšlenku, aby se jeho Pátečníci začali ve veřejnosti prezentovat šířeji – jako Klub rozprav o lidské situaci. „V našich diskusích“, prohlašoval, „vystupují jedinci s rozdílnou morálně ideovou orientací, vítání jsou věřící, stejně jako ateisté. Takovýto kontakt umožňuje hlubší analýzu lidských postojů i pokus o definici sekulárně humanistického pojetí člověka.“
Pátečníci se ostře vyhrotili oproti lacinému postmodernismu ve filosofii. „Našim cílům“, vysvětloval R. Battěk, „odpovídá humanistická filosofie Paula Kurtze, zakladatele světové skeptické organizace CSICOP-CSI“.
S Rudolfem Battěkem odchází jeden z důležitých obhájců demokracie a sekulárního humanistického postoje ke světu, který se svou intelektuální výjimečností a ukázněným patosem šířil dobrou náladu, podporoval odhodlání neztrácet naději v boji proti všudypřítomné iracionalitě a lidské slepotě.
V roce 1968 spoluzakládal Klub angažovaných nestraníků, aby, jak řekl, „vstoupila do politiky nějaká opravdová demokratická instituce.“ V té době se stal také členem České národní rady. Po vstupu vojsk Varšavské smlouvy své ideály neopustil. Proti vstupu protestoval, byl zbaven imunity a strávil rok ve vyšetřovací vazbě. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Podílel se na založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Hnutí za občanskou svobodu. V dobách normalizace mohl proto vykonávat jen nekvalifikované práce, a byl za své protestní aktivity i později za členství ve VONSu, tedy za údajně podvracení republiky odsouzen celkem k sedmi a půl rokům vězení.
Po revoluci byl jedním z nejaktivnějších členů Občanského fóra, později se sblížil se sociální demokracií. Jako levicový politik byl členem obnovené sociální demokracie a spolupracoval s jejich exilovou organizací. V r.1990 byl zvolen jako poslanec do Sněmovny lidu Federálního shromáždění a stal se jejím předsedou. V dalším období se vedle politické práce v rámci jím založené Asociace sociálních demokratů a skupiny Demokraté 92 věnoval hlavně filosofii a prosazování demokratických a humanitních ideálů ve společnosti. V roce 1997 obdržel za svou celoživotní činnost Řád Tomáše Garrigue Masaryka.
Takto, jako kritika politických poměrů a vězně svědomí, ho známe všichni. Málokdo však ví, že Rudolf Battěk uplatňoval své nekompromisní názory i v kritice pokřiveného myšlení. V roce 1999 se jako člen předsednictva Českého klubu Sisyfos spolupodílel na analýze a kritice teorií či jevů neslučitelných s vědeckými názory. Zatímco se Klub Sisyfos důrazně zaměřoval především na řešení problémů s narušováním racionality v přírodních vědách, soustředil R. Battěk své úsilí na odhalování patologických jevů ve vědách společenských.
Aby mohl v rámci klubu Sisyfos tuto úlohu plnit, shromáždil odborníky nejrůznějších společenskovědních disciplin, s nimiž diskutoval o aktuálních problémech. R. Battěk jako člen mezinárodního PEN klubu zařídil, aby se členové jeho diskusního týmu mohli scházet pravidelně každý pátek v prostorách Českého centra mezinárodního PEN klubu. Setkávání se mohli zúčastňovat i nečlenové klubu SISYFOS. Aby mohli Pátečníci – jak se po vzoru Čapkových Pátečníků začali účastníci setkávání nazývat – reagovat na aktuální otázky, které se objevovaly ve společenské sféře, nedržely se jejich diskuse programu fyzikální a medicínské sekce klubu Sisyfos, který byl zaměřen na zkoumání pseudovědeckých, paranormálních fenoménů.
R. Battěk se šarmem sobě vlastním prosadil myšlenku, aby se jeho Pátečníci začali ve veřejnosti prezentovat šířeji – jako Klub rozprav o lidské situaci. „V našich diskusích“, prohlašoval, „vystupují jedinci s rozdílnou morálně ideovou orientací, vítání jsou věřící, stejně jako ateisté. Takovýto kontakt umožňuje hlubší analýzu lidských postojů i pokus o definici sekulárně humanistického pojetí člověka.“
Pátečníci se ostře vyhrotili oproti lacinému postmodernismu ve filosofii. „Našim cílům“, vysvětloval R. Battěk, „odpovídá humanistická filosofie Paula Kurtze, zakladatele světové skeptické organizace CSICOP-CSI“.
S Rudolfem Battěkem odchází jeden z důležitých obhájců demokracie a sekulárního humanistického postoje ke světu, který se svou intelektuální výjimečností a ukázněným patosem šířil dobrou náladu, podporoval odhodlání neztrácet naději v boji proti všudypřítomné iracionalitě a lidské slepotě.
