Je alternatívna medicína naozaj alternatívou? Rozhovor s Jiřím Heřtem ve slovenském časopise Rozmer

Podľa výskumov každý piaty český lekár (a nie inak to bude aj na Slovensku) vo svojej praxi používa niektorú z početných metód alternatívnej medicíny. Aj to svedčí o tom, že takáto forma liečby je v našej spoločnosti čoraz etablovanejšia, navzdory tomu, že sa verejnosť z médií z času na čas dozvie o rôznych podvodných praktikách „zázračných“ liečiteľov. O tom, kde hľadať príčiny tohto znepokojujúceho javu, sme sa pozhovárali s popredným členom českého klubu skeptikov Sisyfos, lekárom a profesorom anatómie Jiřím Heřtom, ktorému v marci Česká lekárska komora udelila za jeho doterajšiu vedeckú prácu a morálnu integritu najprestížnejšie vyznamenanie Rytier českého lekárskeho stavu.

Pán profesor, ako popredný skeptik dlhodobo upozorňujte na všetky formy šarlatánstva v českej spoločnosti. Prečo sa tento neduh tak rozširuje, keď sa hrdíme toľkými vedecko-technickými úspechmi? Kde sa vytráca to potrebné kritické myslenie?
Příčin tohoto nezdravého jevu je množství, určitě několik desítek. Vyjmenuji jen některé. Především je zřejmé, že přes veškeré nesporné pokroky není medicína schopna vyléčit všechny choroby a zabránit smrti. Těžce nemocný pacient se proto chytá jakékoli, i nepravděpodobné možnosti, vyléčit svou chorobu. A kde je poptávka, je i nabídka. Svou roli v zájmu o AM hraje i jistá přetechnizovanost a dehumanizace dnešní medicíny. Zatímco léčitel obvykle nabízí čas i vlídný lidský přístup, lékař nemá čas, aby se pacientovi věnoval a místo toho ho posílá na celou sérii pacienta obtěžujících vyšetření. K léčiteli zavede pacienta často i jeho charisma, suverenita i nezodpovědné sliby vyléčení. Častým důvodem zájmu o AM je i to, že dnešní věda má kromě pozitivních stránek i řadu negativ (zbraně, ničivé války, ničení přírody aj.). Je také příliš složitá a pro laika nesrozumitelná. Ten dává přednost jednoduchému, pro něj srozumitelnému vysvětlení. Významný je i vliv postmoderního myšlení, které místo racionality preferuje spiritualitu, zdůrazňuje relativitu a pluralitu poznání a je vysloveně antiscientistické. Nezanedbatelný podíl na šíření AM mají i média, která dnes umožňují zastáncům AM masivně šířit nepravdivé informace o jejich léčebných metodách.

Český klub skeptikov Sisyfos minulý rok vyzval Vedeckú radu Českej lekárskej komory, aby sa jasne vyjadrila proti alternatívnej medicíne a varovala pacientov. Aké dôvody vás k tomu viedli a aká bola reakcia?
Jednou z příčin existence a rozvoje AM u nás je neschopnost nebo nechuť státních zdravotnických institucí, Ministerstva zdravotnictví, Lékařských společností i České lékařské komory zaujmout a veřejně šířit jasné kritické stanovisko k takovým metodám. Proto jsme se rozhodli vyzvat je, aby se vyjádřily k jejich účinnosti a aby o svém stanovisku informovaly veřejnost. Většina oslovených institucí bohužel reagovala odmítavě nebo vůbec ne. Některé lékařské fakulty reagovaly dotčeně s tím, že přece vyučují jen vědeckou, „evidence based medicínu“ (EBM). Zřejmě se domnívají, že je to dostačující a že o existenci AM a její povaze i rizicích nemusí student slyšet ani slovo.

Keďže ani klasická medicína nepozná recept na liečbu viacerých chorôb, môžeme nevyliečiteľne chorému pacientovi vôbec zazlievať, ak zúfalo hľadá útočisko u liečiteľov? Neočakáva od nich skôr nádej a pochopenie, ako reálnu pomoc?
Většina pacientů věří v reálnou pomoc, tedy ve vyléčení. To je sice nemožné, ale léčba u léčitele jim může přinést alespoň subjektivní úlevu a útěchu. Neměli bychom jim proto návštěvu léčitele nebo „alternativního“ lékaře rozmlouvat, ale vždy bychom jim měli říci jasně: Trochu se Vám možná uleví, ale je naprosto nezbytné, abyste pokračovat v léčbě, navržené vzdělanými lékaři podle zásad vědecké medicíny.

Patríte k odborníkom, ktorí tvrdia, že za „úspechom“ mnohých alternatívnych metód stojí tzv. placebo efekt. Čo je však zlé na tom, ak sa v pacientovi vzbudí nádej? Nemôže mať viera v uzdravenie skutočne na jeho liečbu pozitívny vplyv?
Placebo efekt je v podstatě automatickou autosugenstivní reakcí na laskavé, lidské jednání, na příjemné prostředí a na charisma léčícího, je projevem víry v úspěch léčby, vlastní každému způsobu léčby, vědeckému i alternativnímu. Může příznivě ovlivnit především subjektivní pocity pacienta, zčásti i jeho funkční obtíže. Proti závažným organickým chorobám však zasáhnout nemůže.

Stúpenci holistickej (celostnej) liečby klasickej medicíne vyčítajú jej neosobný prístup k pacientovi. Sťažujú sa, že jednotliví špecialisti si ich navzájom „posúvajú“ ako nejaký kus inventára, bez toho, aby prejavili aspoň aký-taký záujem o ich bežné ľudské problémy...
To je bohužel smutná skutečnost, způsobená nedostatkem času lékařů, zahlceným enormně bující administrativou. Není to však jev všeobecný. Většina praktických nebo rodinných lékařů, snad všichni psychiatři a mnoho internistů se věnují pacientům obětavě k jejich spokojenosti. Jiné je to bohužel u některých specialistů, hnaných nutností co nejpodrobněji pacienta vyšetřit a navrhnout řadu laboratorních a přístrojových vyšetření, která pacienta obtěžují, a zvládnout při tom nutné „papírování“.

Ľudí taktiež znepokojujú informácie o škodlivých vedľajších účinkoch rôznych chemických liečiv, z médií sa dozvedáme o škandáloch súvisiacich so závadnými potravinami, pri ich kúpe si dávame väčší pozor na tzv. éčka atď. Nie je preto pochopiteľné, že čoraz väčšmi rezonuje téma návratu k prírode, z čoho ťaží práve alternatívna medicína, ktorá na tomto záujme vybudovala svoj prosperujúci biznis?
Neexistuje léčivá metoda nebo její prostředek, který by nemohl mít a který také má při nevhodném nebo nadměrném užití, vedlejší nepříjemné nebo dokonce škodlivé účinky. Strach z takových účinků je v pacientech záměrně pěstován zastánci AM, kteří bez jakýchkoli skrupulí nabízejí lživě prostředky „bez vedlejších účinků“, přírodní, „bez chemie“, laciné a při tom vysoce účinné. Bohužel i v mnoha médiích i knižních publikacích (např. knihy prof. Strunecké) jsou rizika léků a jiných chemických látek zveličována nebo vyhlašována, ačkoli byla jejich bezpečnost jednoznačně potvrzena.

Ak by sme to, čo ste doteraz povedali, chceli zhrnúť, ako by ste charakterizovali hlavný rozdiel medzi klasickou a alternatívnou medicínou? Je vôbec možná ich vzájomná spolupráca nebo dokonce slučenije obou přístupov?“
Tuto možnost jednoznačně vylučuji pro naprostou odlišnost paradigmat EMB a AM. První je založena na vědění, faktech, druhá na víře. První vychází z vědeckého poznání příčin, průběhu i způsobu léčby chorob, druhá je charakterizována absencí těchto pro léčbu nezbytných podmínek, opírá se o víru v existenci nedokazatelných duchovních principů, o fantazie a absurdní výmysly. Účinky metod EM jsou dokázány, zatímco účinnost metod AM standardními vědeckými metodami dokázána nebyla. Spolupráce mezi lékařem a léčitelem proto fungovat nemůže.

Rozprávame sa o alternatívnej medicíne, ale ako autor knihy zameranej na túto problematiku sám najlepšie viete, že dnes sa za týmto pojmom skrýva nepreberné množstvo najrozličnejších metód. Ľudia sa v tom postupne prestávajú orientovať. Situáciu navyše komplikujú samozvaní liečitelia zneužívajúci zúfalstvo a beznádej svojich pacientov. Ako možno rozoznať, že ide o šarlatána a podvodníka?
Podle jeho chování to možné není. Šarlatán nikdy nepřizná a nikdy mu s jistotou nedokážete, že lže a podvádí. Jeho šarlatánství odhalíme jen podle rejstříku jeho metod. Nehledě k tomu, že většina lékařů a léčitelů, kteří metody AM používají, nejsou šarlatány. V účinnost těchto metod z neznalosti, hlouposti nebo naivity věří a upřímně se snaží pomáhat lidem.

Na nezodpovednosť týchto tzv. liečiteľov doplatil už nejeden klient. Je súčasná legislatíva dostatočne účinná, aby tomu zamedzila? Alebo je naša spoločnosť ľahostajná k tragédiám spôsobeným takýmto ohrozujúcim konaním?
Naše legislativa je připravena dobře, jenže není řádné aplikována. Je chybné dokazovat léčitelům, že pacienta poškodili úmyslně. Stačí přece potrestat a odsoudit ho za neúmyslné poškození zdraví pacienta nebo za jeho úmrtí. Chce-li někdo pracovat jako léčitel, měl by si osvojit alespoň základní poznatky o rizicích jím použité metody a také o známkách přítomnosti vážné choroby.

Ak zlyhá lekár či chirurg, je možné obrátiť sa na Úrad pre dohľad nad lekárskou starostlivosťou, aby preskúmal jeho postup. Čo ale v prípade, ak zlyhá liečiteľ? Kto preukáže jeho vinu a kto ho bude brať na zodpovednosť?
Každý, kdo byl poškozen léčitelem, se může obrátit na soud, který má právo léčitele postihnout za „poškození zdraví z nedbalosti“. Do pravomoci České lékařské komory léčitelství nespadá.

Vo vašej publikácii píšete o mnohých liečebných metódach, no možno ešte bizarnejšími sú diagnzostické postupy, ktoré používajú. Môžete na ilustráciu aspoň niektoré z nich spomenúť?
K starým podivuhodným diagnostickým metodám patří třeba věštění z vnitřností kuřat nebo z kávové sedliny, novějšího data je diagnostika z duhovky oka nebo různé psychotronické metody, např. diagnóza pouhým hlubokým pohledem nebo podle zaslaného vlasu event. otisku prstu. Stejně bizarní je diagnostika pomocí Vollovy elektroakupunktury nebo jiné přístrojové metody, předpokládající existenci různých hypotetických záření nebo jakousi „biorezonanci“, kterou fyzika nikdy neprokázala.

Populárne sa stávajú i početné psychoterapeutické metódy. Často ich ale vedú ľudia, ktorí nemajú patričné akademické vzdelanie. Vynára sa tak otázka, či nemôžu účastníkom rôznych sedení či kurzov skôr ublížiť, ako pomôcť?
Takové metody mají s racionální vědeckou psychoterapií jen málo společného. Příkladem jsou např. Aplikovaná kineziologie, Léčba objetím, Léčba „novým zrozením“ nebo Transpersonální psychologie. Jisto je, že v řadě případů může i taková laická „psychoterapie“ pomoci. Víme totiž, že více než na použité metodě záleží na lidském přístupu a charismatu léčícího. Někdy stačí jen kontakt s upřímným a citlivým léčitelem nebo s kolektivem jiných pacientů při skupinové léčbě, aby došlo ke zlepšení psychického stavu pacienta. Rizikem ale je vytvoření závislosti pacienta na léčiteli a oslabení jeho samostatnosti, a stejně j(e nebezpečné zanedbání racionální terapie, zejména když jsou psychické potíže způsobeny organickou mozkovou chorobou.

Niektoré psychoterapeutické metódy, najmä regresné, vychádzajú z reinkarnačnej teórie. Viera v minulé životy sa tak stáva nielen súčasťou nášho svetonázoru, ale je i uholným kameňom mnohých psychoterapeutických postupov. Čím sú podľa vás scestné?
Regresní metody vycházejí z představy, že návrat do mládí nebo do minulých životů povede k uvědomění příčin dnešních potíží, a jejich aktuální zpracování pak umožní vyrovnat se s nimi. Vzpomínky se však nikdy nevybavují v původní podobě, protože jsou v mozku neustále přepracovávány a mohou být zcela klamavé. Navíc může nevhodná terapie vyvolat i tzv. „falešné“, neexistující vzpomínky, což může mít vážné důsledky pro pacienta i jeho rodinu. Zcela scestné jsou metody, vycházející z představy o existenci minulých životů a o přenosu karmy do života dnešního. Všechny biologické procesy, biochemické i psychické, jsou jednosměrné, nemohou probíhat zpětně.

Prečo je podľa vás spojenie východných náuk, ezoteriky a alternatívnej medicíny také bežné?
Mnozí lidé, nespokojení se současným světem, racionálním, realistickým, materiálním, a tomu odpovídající medicínou hledají alternativu, kterou vidí ve spiritualitě a esoterice. Právě takový obraz světa poskytují orientální náboženské a filozofické nauky, a z nich vycházející čínská, thajská nebo indická medicína.

Viaceré metódy liečia tzv. kozmickou energiou (čchi, prána a pod.). Tvrdia, že má moc uzdravovať a harmonizovať náš organizmus. Dá sa však táto energia nejako odborne definovať, alebo ide iba o niečo abstraktné, čo z vedeckého hľadiska nemá žiaden iracionálny podklad?
Fyzika zná jen čtyři energie, elektromagnetickou, gravitační a silnou a slabou energii jadernou. Žádná jiná (fyzikální) energie neexistuje. Neexistuje ani energie duchovní, protože pod termínem energie rozumíme schopnost vykonávat práci. Duch to nedokáže. Naši dávní předci správně vytušili, že vše, tedy svět, existence člověka i jeho choroby musí mít nějakou příčinu a že vše musí být nějak řízeno. To „něco“, zřejmě sílu, poznat sice nemohli, ale chtěli ji alespoň pojmenovat. Zvolili termíny čchi, prána, mana aj. Teprve dnešní vykladači místo nekonkrétní představy o jakési síle věří, že se za těmito termíny skrývají jiné, zatím nepoznané kosmické síly.

Pre vás ako vedca asi nie je po vôli, že mnohí liečitelia si vypomáhajú vedeckou terminológiou, pričom jednotlivým pojmom často vkladajú abstraktný až ezoterický podtón, čím deformujú ich pôvodný význam. Je to podľa vás spôsob, ako prilákať klienta a zároveň zamaskovať svoju neodbornosť?
Léčitel má dvě možnosti, jak zvýšit přitažlivost své metody. Jednou je zdůrazňování zásadní odlišnosti alternativního přístupu od vědecké medicíny, kterou kritizují, druhou je naopak snaha přiblížit se vědecké medicíně a dokázat, že i jejich metoda je vědecká a tedy správná. Proto ji popisují vědeckou, bohužel špatně pochopenou terminologií. Že jde o nesmyslný a nelogický slovní guláš, pozná jen odborník.

Čo by ste na záver chceli ako lekár odkázať tým, pre ktorých byť zdravý je často jediným želaním? Máte pre nich nejakú radu, ako sa vyhnúť sklamaniu a nežiaducim následkom spôsobeným tým, že uverili šarlatánom?
Je to velice jednoduché. Stačí doporučit pacientovi, aby si pročetl nějakou kritickou knížku o AM medicíně a trochu se zamyslel. Normálně myslící čtenář by měl pochopit, že celá AM je sbírkou mylných, naivních, hloupých a podvodných metod a bude věřit jen dnešní „evidence based“ medicíně a jejím ověřeným postupům. Tomu, kdo přesto v účinnost metod AM věří, pak naléhavě doporučuji, aby se vydal k léčiteli jen tehdy, když byl řádně klasickou medicinou vyšetřen a byla vyloučena závažná choroba. V AM by měl vidět jen doplněk k řádné ověřené léčbě.