Zemřel významný skeptik a organizátor Ing. Karel Pavlů
[*12. 6. 1937 Brno +29. 12. 2018]
S Kájou Pavlů jsem se seznámil v r. 1953 díky společné zálibě v astronomii. Měl jsem tehdy na gymnáziu o rok staršího kamaráda Luboše Kohoutka, který bydlel v činžáku s plochou střechou, takže jsme se rozhodli, že na ní budeme pozorovat meteorické roje. K tomu totiž není potřebí žádný přístroj, ale jen zahradní lehátka, nastavená na nejnižší zarážku a nějaká tlustší deka kvůli zimě a rose. Jenže kromě pozorovatelů, kteří nesmějí být během pozorování oslněni, je potřebí mít ještě zapisovatele, který je schovaný u stolku pod dekou a svítí si lampičkou na pozorovací protokoly. Na tuto nevděčnou práci se nám nabídl Kája, který v té době studoval na průmyslovce, kde ho učil pozdější ředitel nově postavené brněnské hvězdárny Dr. Oto Obůrka, takže takhle jsme se s Kájou poznali.
Když pak měla být v r. 1954 Hvězdárna na Kraví hoře otevřena pro veřejnost, bylo předem nutné vyškolit demonstrátory, kteří budou veřejnost v nočních hodinách u dalekohledu obsluhovat a poučovat o tom, co vlastně vidí. Dr. Obůrka vyhlásil konkurs na demonstrátory, kterého jsme se všichni tři zúčastnili. Zkoušeli nás vysokoškolští studenti astronomie z přírodovědecké fakulty MU v Brně, a právě jenom my tři jsme uspěli v kategorii A (další kategorie byly B a C). Zatímco Kohoutek a já jsme z Brna během vysokoškolských studií odešli, Kája zůstal Brnu věrný. Po průmyslovce vystudoval brněnskou techniku a nastoupil do podniku První brněnská strojírna, kde se vypracoval až na pozici výrobního náměstka. Po převratu začal působit v řídících technických funkcích na plynovodu z Ukrajiny na Slovensko.
Tomuto oboru zůstal věrný až do loňského roku, i když formálně byl už v důchodu. Po roce 1990 jsme společně začali organizovat každoroční zářijové akce s názvem Setkání Starých Meteorářů (SSM), protože řada dávných pozorovatelů meteorů v mezidobí odešla do exilu (od Švýcarska a Německa až po Austrálii), a nyní mohla bez problémů znovu navštěvovat starou vlast. Kája byl spiritus agens těchto setkávání, většinou na Moravě a zejména na Slovácku. Postaral se také o jejich kabaretní vložky, protože se ukázalo, že má naprosto neuvěřitelně rozvinutý smysl pro humor, často téměř černý. Sám pak vydával o těchto setkáních vtipné kronikářské záznamy, které dostávali elektronicky všichni účastníci.
Když jsme pak v Praze v r. 1994 založili Český klub skeptiků Sisyfos, snažil se zřídit v Brně jeho pobočku a sám aktivně působil při snaze popularizovat kritické skeptické myšlení. Neváhal psát do sdělovacích prostředků veřejné služby a vytýkat jim fauly a přešlapy proti vědecké metodě. Když jsme pak začali se Skeptikony v různých městech Česka, tak ta místa aktivně vyhledával a Skeptikony organizačně zajišťoval, sháněl pro ně finanční podporu a zajišťoval ubytování i stravování účastníků. Nechyběl téměř nikdy na slavnostním udělování Bludných balvanů Sisyfa; pro ten účel obstaral díky svým rozsáhlým kontaktům i různé umělecké rekvizity.
V loňském roce oslavil Kája své životní jubileum. Při té příležitosti se konal v květnu v Brně už XIV. Skeptikon, jehož součástí byla i oslava jubilanta od jeho příznivců rozprostřených po celé naší vlasti. Naposledy jsme se pak s Kájou hromadně sešli na tradičním SSM v polovině září loňského roku v Malé Vrbce na Horňácku. Kája jako vždy hýřil svými vtipy a rozdával všem dobrou náladu.
Nikdy by mne nenapadlo, že na počátku letošního roku se budeme s Ing. Karlem Pavlů loučit naposledy. Odešel v něm muž mimořádných schopností a velké empatie, který žil pro svou rodinu, pro své přátele, pro Brno, a také - last but not least - pro uskutečňování programu klubu Sisyfos.
