Léčitelství

Léčitelství je diagnostická a léčebná činnost, vykonávaná osobou bez odpovídajícího vzdělání, tedy léčitelem. Někdy se tento termín mylně používá jako synonymum pro tzv. alternativní medicínu - viz Alternativní medicína. Tento název je však třeba ponechat pro soubor metod, které jsou cizí klasické, na důkazech založené medicíně, ať už je praktikuje léčitel nebo vzdělaný lékař. Termín „léčitelství“ také nelze ztotožňovat s termínem „šarlatánství“, tedy s vědomou podvodnou činností. Většina léčitelů totiž vykonává svou praxi s vírou ve své léčebné schopnosti a s přesvědčením, že svým klientům skutečně pomáhají. Léčitelé používají nejrozmanitější metody, od bylinářství, fyzikálních léčebných prostředků nebo různých tradičních lidových postupů až po módní vysloveně šarlatánské metody alternativní medicíny. Postup bylinářů je racionální, opírají se o empirii, jiní se iracionálně domnívají, že mají zvláštní léčebné schopnosti a považují se za senzibily - viz Senzibilové. Pomocí mimosmyslových schopností jasnozřivě „vidí“ choroby pacienta, někdy i telepaticky na dálku, a své pacienty léčí psychokineticky, pomocí vlévání jakési energie. Jiní naopak používají metody, které se blíží psychoterapeutickým metodám klasické medicíny. Většina léčitelů tvrdí, že neléčí jednotlivé příznaky nebo orgány pacienta, ale že provádějí léčbu holistickou, celkovou. Léčitelé pracují individuálně a nezdařilo se jim ani vytvořit v ČR jednotnou organizaci, i když se o to snažili.

Hodnocení: Léčitelství existuje vedle oficiální medicíny od pradávna. Zřejmě proto, že medicína nikdy nebyla schopna vyléčit všechny choroby a zabránit stáří, a nikdy tomu tak nebude. Vždy budou také lidé, kteří budou věřit, že mají zvláštní léčebné schopnosti a budou svou pomoc nabízet, a na druhé straně vždy budou lidé, kteří takovou pomoci hledají a přijímají.

Léčitelství je však spojeno s řadou vážných problémů. Dnešní „medicína založená na důkazech (viz Evidence based medicine) vyžaduje specifické etiologické léčení, založené na poznání primární příčiny potíží, tedy choroby pacienta, jejího stadia, a také zdravotního stavu pacienta. Léčitelé však nemají ani vědomosti ani technické prostředky, aby mohli příčinu choroby, přesnou diagnózu nebo individuální zvláštnosti pacienta a jeho stavu odhalit. Bez řádné diagnózy nemůže být léčba racionální. Holistická léčba (viz Holismus) není ničím jiným než módním, neurčitým a zastírajícím termínem pro využívání placebo efektu. Ten může prostřednictvím sugesce ovlivnit vědomí pacienta a odstranit nebo zmírnit jeho subjektivní potíže, ale jen z malé části jeho tělesný stav. Podstatné pro hodnocení léčitelství je i to, že většina léčitelů používá postupy alternativní medicíny, které jsou teoreticky neodůvodněné a klinicky jednoznačně neúčinné. Neexistuje také nic takového, jako je mimosmyslové vnímání a „senzibilita“ (viz Senzibilové) . Hlavní nebezpečí léčitelů spočívá v tom, že pacient mnohdy věří léčiteli natolik, že vynechá řádné vyšetření u lékaře a zanedbá včasné zjištění vážné, zdraví nebo život ohrožující choroby, nebo že na radu léčitele odmítne používat životně důležité léky. Často léčitelé radí, aby pacient odmítl radio- nebo chemoterapii v onkologických případech. Postihnout léčitele ani v takových případech však většinou nelze, protože „jednal v dobrém úmyslu“.

Léčitelství je činnost legislativně obtížně uchopitelná, jak ukazuje i evropská zkušenost. Většina států ponechává léčitelství bez jakékoli legislativní úpravy, v Holandsku je povoleno, v Německu existuje speciální zákon o léčitelích, “Heilpraktikern“, který vyžaduje určité školení a přezkoušení znalostí. V České republice patřilo léčitelství do sféry působnosti živnostenského zákona, zatímco Zákon o péči o zdraví lidu z r.1966 se léčitelstvím nezabývá. Živnostenský zákon z r.1991 byl však už několikrát novelizován. Podle poslední novely z r.2000 „živností není ... činnost ... léčitelů“. Léčitelství tedy u nás není upraveno zákonem, léčitelé pracují většinou mimo zákon, jiní v rámci poradenské činnosti (která je tzv. volnou živností) nebo svou činnost vydávají za občanskou výpomoc.

Odkazy: Heřt J.: Stanovisko předsednictva ČKS SISYFOS k legislativě týkající se lidového léčitelství. Zpravodaj SISYFOS 3, 1/1997
Vlček V.: Zákony a léčitelství. Zpravodaj SISYFOS 10, 1/2004