A. Strunecká, J. Patočka: Doba jedová (Triton, Praha 2011)

Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. oslovila v letošním roce veřejnost další knihou s provokativním názvem a podařilo se jí opět vyvolat rozruch. Na vlnách strachu se k našemu klubu dostávají dotazy od četných čtenářů, kteří chtějí vědět, „co my na to“. My na to jen těžko můžeme dát vyčerpávající odpověď, protože jedy vidí prof. Strunecká všude kolem sebe, a zasahuje proto odvážně do různých vědeckých oborů, od léčitelství přes kosmetiku až ke klimatologii. Těžko se vyjádřit ke všemu. Přesto jsem sebral odvahu, knihu jsem si pročetl a pár svých dojmů se pokusím veřejnosti sdělit a chtě nechtě potvrdit pochyby čtenářů o pravdivosti některých údajů v „jedové knize“.

Kdo je prof. Strunecká?
Prof. Anna Strunecká se zabývala celoživotně fyziologii se zaměřením na metabolismus, vývojovou biologii a na medicínu. Má za sebou bohatou vědeckou, pedagogickou i popularizační činnost. Její vědecká práce je vysoce hodnocena jak na domácí tak i mezinárodní půdě. Stejně vyznívá hodnocení její poslední knihy „Doba jedová“, kterou recenzovali čtyři renomovaní odborníci. Ti ji vesměs vysoce cení bez jakýchkoli kritických výhrad. Podle doc. F. Malíře jsou autoři „skuteční odborníci, (kteří) mohli seznámit širokou veřejnost s objektivními, rozumnými názory“. Podle doc. J. Herinka jde o „brilantní, erudovaný pohled“ , autoři „citlivě zvažují všechna pro a proti“. Podle prof. P. Grofa je kniha „jedinečná svým záběrem i obsahem, a informace, které poskytuje, jsou nesmírně užitečné.“ Na prof. Kameníkovou zapůsobila kniha „jako zářící perla“, která si určitě „najde velké množství nadšených čtenářů.“
Názor klubu Sisyfos na prof. Struneckou a její aktivity včetně její poslední knihy je odlišný. V posledních letech totiž vydala prof. Strunecká několik knih, které vyvolaly velký zájem nejen veřejnosti, ale také našeho skeptického klubu, protože jsme v jejích publikacích objevili prvky pseudovědy, iracionality a esoteriky.
Už v r.1999 byla prof. Strunecká oceněna Stříbrným bludným balvanem s odůvodněním „za zapojení vesmírného vědomí do výuky studentů“, a to za skripta „Integrativní fyziologie pro člověka“ pro studenty Přírodovědecké fakulty, plná pseudovědy a esoteriky.
V r.2001 vydala prof. Strunecká spolu s řadou jiných autorů knihu „Nepovinné rozjímání – přijme věda duchovní rozměr?“, ve které propaguje duchovní aspekty vědy, spiritualitu, reinkarnaci a obhajuje Steinerovu antroposofii. Doc. Č. Zlatník reagoval kritickou recenzí.
V r.2009 publikovala prof. Strunecká další knihu, „Přemůžeme autismus?“, ve které navrhla novou hypotézu vzniku této choroby, považované všeobecně za vrozenou nemoc nejasné etiologie, a doporučovala na základě své neověřené hypotézy prevenci i terapii autismu včetně spirituálních, esoterických postupů. Kniha výrazně ovlivnila život rodin s autistickými dětmi a narušila řádnou, racionální péči o ně. Řada zmatených rodičů se na nás tehdy obrátila s prosbou o radu.
Konečně v r.2011 vyšla poslední kniha prof. Strunecké, „Doba jedová“, napsaná spolu s prof. RNDr. J. Patočkou, DrSc. Jde o skutečný bestseler, zájem o knihu je mimořádný. „Doba jedová“ upozorňuje na nejrůznější zdravotní rizika pro člověka, související s dnešní chemickotechnologickou civilizací.

Doba jedová – věcné námitky
K hodnocení všech sedmi kapitol a všech témat se necítím kompetentní. Omezím se proto na kritické poznámky k tématům, která jsou mi blízká nebo ke kterým jsme se již v našem skeptickém klubu v minulosti vyjádřili. Sumární hodnocení knihy ponechávám na závěr.

1. Co se přidává do vody a potravin

Aspartam: Podle prof. Strunecké je aspartam látka nebezpečná, poškozuje mozek zvířat i dětí, podílí se na vzniku autismu, po jeho podání bylo pozorováno 92 symptomů. Přispěl také ke vzniku „syndromu války v zálivu“. Autorka vychází ze své hypotézy o příčinách autismu a z výrazně menšinových studií a zpráv. Desítky až stovky symptomů po podání aspartamu však nejsou žádným důkazem rizikovosti. Takový soubor symptomů je popisován po jakékoli účinné látce – viz přílohy k lékům nebo homeopatický proving. Pokud jde o „válku v zálivu“, jde nejspíše o záležitost psychosomatickou – viz Zpravodaj SISYFOS 1/11, 2005: J. Heřt: Syndrom „války v zálivu“. Kdyby byl aspartam tak nebezpečný jak udává prof. Strunecká, byl by už dávno celosvětově zakázán. Podrobná kapitola o aspartamu na anglické Wikipedii dokládá, že rizikovost aspartamu je minimální, že je schválen jako sladidlo státními orgány pro kontrolu potravin a léčiv v nejméně 90 státech včetně americké FDA. Studie, dokazující rizikovost aspartamu, byly odmítnuty jako mylné.

Cholesterol a statiny: Z kapitolky o cholesterolu a statinech získá čtenář dojem, že role cholesterolu při vzniku kardiovaskulárních chorob je přeceňována a že účinnost statinů je nedostatečná. To, že se „ischemická choroba srdeční a infarkt myokardu objevují i u pacientů, kteří měli dlouhodobě hladinu celkového cholesterolu pod doporučeným limitem“, jak píše prof. Strunecká, je argument zavádějící typu „můj dědeček kouřil celý život a byl tu do stovky“. Důležité jsou statisticky zpracované studie, nikoli kazuistiky. Role cholesterolu přeceňována není. Cholesterol je všeobecně považován za hlavní rizikový faktor ischemické choroby srdeční. Souvislost vysoké hladiny cholesterolu, zejména jeho LDL frakce, s rozvojem ateromatózy je bezpečně prokázána četnými epidemiologickými studiemi právě tak jako účinnost statinů. To, že jsou statiny používány často nadbytečně, že jde o velký bysnys a že mají svá rizika, je ovšem pravda.

Homocystein: Podle Strunecké a „přesvědčivé“ hypotézy dr. McCullyho je hlavním viníkem vzniku sklerotických změn cév homocystein. Strunecká proto doporučuje podávání vitaminů skupiny B, a jako lék a preventivní prostředek výtažek z rakytníku Ra-vit, vhodný pro děti, těhotné ženy i seniory. Skutečnost je jiná. Hypotéza McCullyho ani efekt léčby nebyly potvrzeny. Jeho názory odmítly světové lékařské organizace včetně České kardiologické společnosti - viz můj článek Homocystein – klíč ke zdraví? (Zpravodaj SISYFOS /13, 2007). Prof. Strunecká o této skutečnosti mlčí.

Éčka v potravinách: Jako „Éčka“ se označují přídatné látky do potravin, které jsou schváleny jako konzervanty, sladidla, zahušťovadla atd. U všech těchto látek jsou také určeny limity, ve kterých se smí používat. V tabulce na str. 65 však uvádí prof. Strunecká výběr Éček, „kterým je nutno se vyhnout“, ačkoliv jde o schválené a tedy bezpečné látky. Takové málo zdůvodněné jednoznačné rady, které nerespektují mezinárodně uznávané údaje, nelze považovat za seriózní.

2. Vitaminy

Antioxidanty: Antioxidantům se připisoval mimořádný význam v odstraňování volných radikálů a v prevenci civilizačních nemocí. Nedávné rozsáhlé studie v USA a Finsku ale takový efekt při podávání beta katorenu a vitaminu A nepotvrdily, naopak výskyt civilizačních chorob byl vyšší. Podobně je sporný efekt podávání vitaminu E. Strunecká tyto studie korektně uvádí, ale přesto se v závěru od jejich používání zřetelně nedistancuje.
Apaton: Autorka nevhodně upozorňuje na spornou možnost „výrazného zlepšení kvality života“ po zavedení nového léku, apatonu, což je směs vitaminu C a K, ačkoli jde o preparát ve stadiu zkoušení a navíc určený k terapii jen jednoho typu tumorů močového měchýře. Takových „nadějných“ návrhů jsou stovky.

3. Rizika očkování.

Kapitola o rizicích očkování je psána fundovaně a velice odborně, pro laiky však nesrozumitelně. Autorka se v této problematice z hlediska toxikologického dobře vyzná, ale její text v knize nepokládám za objektivní. Prof. Strunecká není přítelem očkování, jak plyne již z druhé věty kapitoly („Nelze však popřít.....“ a dále: „ do jisté míry“...) a cíleně se soustřeďuje na negativní zprávy, zatímco názory svých oponentů ve prospěch očkování v této kapitole neuvádí. Její výhrady k většině vakcín jsou ostré a formulované vysloveně alarmisticky. Prof. Strunecká by měla své výhrady uplatňovat na odborných fórech, mezi epidemiology a vakcinology a neměla by strašit veřejnost. Její nedůvěra vůči státním zdravotnickým orgánům i vůči výzkumným týmům je nemístná. Výzkum vakcín a jejich rizik právě tak jako hodnocení účinnosti se provádí široce v celosvětovém měřítku, výsledky jsou diskutovány a očkovací programy opakovaně prověřovány. Nelze předpokládat, jak plyne z poznámek prof. Strunecké, že všechny výzkumné týmy, státní zdravotnické instituce v čele s FDA, a právě tak i sbory odborníků i politiků, kteří očkovací programy vytvářejí a schvalují, včetně České vakcinologické společnosti, jsou podplaceni farmaceutickými firmami. Nelze vyloučit, že některé její názory jsou správné, ale jsou nepochybně menšinové a nedokázaly se zatím v odborném světě prosadit. Ponoukat rodiče, aby se v boji proti očkování sdružovali, pokládám za nezodpovědné.

4. Kosmetika: co nám škodí na kůži i pod kůží.

Nebezpečné látky v kosmetických přípravcích: V této i jiných kapitolách jsou uváděna rizika chemických látek (např. tabulka 4.1), aniž jsou uváděny dávky. Správné by bylo uvést, že získaná data jsou odvozena většinou z experimentů na zvířatech s dávkami vysoce převažujícími dávky povolené a také použité. Skutečnost je taková, že prakticky všechny prvky a sloučeniny, včetně vody, jsou ve vysokých dávkách jedem.

Podprsenka: Celá kapitolka o rizicích nošení podprsenky je příkladem zcela neodborných, „alternativních“ představ. Omezení oběhu lymfy a uváděné důsledky jsou jen autorčinou hypotézou a nejsou dokládány žádnou citací. Odvolávat se na kineziology a čínské chiropraktiky nelze. Kineziologie jako vědecká disciplína se o antény nezajímá, tzv. aplikovaná kineziologie je čistá pseudověda, chiropraxe je západní obor, žádní čínští chiropraktici nejsou. Akupunkturní body neexistují, statické magnety nemají prokazatelně žádný efekt na tělo. Žádné reflexní body pod prsy, kromě akupunkturních, neznám. Výklad, jaké důsledky má stimulace těchto bodů, je nepodloženou autorčinou fantazií. K vlivu elektromagnetického záření na prs viz výklad u matrací níže. Kuriózní je představa, že dráty „přitahují“ EMG záření. Strunecká uvádí výpočet, podle kterého může zvýšit podprsenka vývoj rakoviny prsu až 125x. Odvolává se na pochybnou práci z r.1995. Pokud by tehdy takové podezření vzniklo, nepochybně by byla práce mnohokrát zopakována a potvrzena nebo vyvrácena. Jakýkoli údaj o riziku čehokoli, který Strunecká objeví, je zřejmě ihned akceptován bez jakéhokoli logického posouzení nebo ověření. Kapitolka také ukazuje, že se autorka v oblasti medicíny včetně alternativní není schopna orientovat.

Očista ledvin: První věta o „nedostatečné činnosti“ ledvin je zcela nesmyslná. Jsou různé poruchy činnosti ledvin s různým obrazem moči. Kromě toho, sám termín „nedostatečná činnost ledvin“, podobně jako „očista ledvin“ jsou v medicíně neznámé a patří do slovníku léčitelů, právě tak jako celý další výklad o rýžovém odvaru. Poukazy na užitečnou urinoterapii, a na dalších stránkách na aromaterapii nebo na Hildegardu z Bingenu dokládají, že autorka zabředla do oblasti alternativní medicíny.

5. Domácnost

Matrace: Naprosto chybná je představa prof. Strunecké o nebezpečích kovových matrací. Odvolává se na sice recentní, ale na první pohled pochybnou práci švédských autorů. Naproti tomu vůbec nerespektuje snad už tisíce prací, které byly věnovány posouzení účinků elektromagnetického záření a pole na lidský organismus. Účinky EMG záření různých vlnových délek a intenzity jsou známy, a rizika rozhlasového, televizního vysílání nebo mobilů vyhlašovaná různými alarmisty nebyla prokázána. Tvrzení o zesilování EMG záření matrací, souvislost s rakovinou, početím či autismem lze považovat za naprostý nesmysl. Přesné údaje o vlivu EMG záření na organismus lze najít např. v článku L. Pekárek, L. Jelínek v Československém časopise pro fyziku, 8/2008, nebo ČsČaFyz 61/2011. Jiným pramenem mohou články doc. Pekárka ve skeptických sbornících Věda kontra iracionalita 1 (998): Vliv elektromagnetického pole na lidský organismus, fakta a mýty, nebo VkI 2 (2002): Mobilní telefony.

6. Toxiny v životním prostředí
Žádné zjevné omyly nevidím.

7. Hormony
Posoudit tuto kapitolu by mohl jen endokrinolog nebo gynekolog.


Sumární hodnocení knihy „Doba jedová“
Doba jedová, určená pro informování veřejnosti, je kniha užitečná, protože v přehledu ukazuje, v jak rizikovém světě dnes žijeme a jakým škodlivinám jsme vystaveni. Autorka správně poukazuje na obtížné získávání objektivních informací o prospěchu a riziku jednotlivých chemických látek a léků i na nejrůznější tlaky, klamavé informace a korupci ze strany výrobců i médií. Právem se ptá: „Kdo se v tom má vyznat?“ Přesně popisuje i obtíže výzkumu, rozporné výsledky experimentů a klinických studií i různé odborné i etické problémy při zvažování pro-kontra, cost-benefit. Ocenit je nutno i to, že většina textu je přes značnou odbornost psána srozumitelně i pro laiky, a že názory prof. Strunecké jsou podloženy četnými odkazy na recentní vědecké studie.
Přes zřejmou snahu o nezaujatý pohled autorka v tomto pohledu na mnoha místech selhává. Některé obory, např. klinická medicína nebo fyzika jsou jí cizí, a tam se prof. Strunecká dopouští hrubých chyb a opouští pole vědy. Pohled „evidence based“ medicíny mísí s názory alternativní medicíny a léčitelů. Tím znevěrohodňuje až diskredituje celou knihu.
Tam, kde o účinnosti preparátu většina vědeckých pracovníků i státních institucí nepochybuje, autorka oponuje okrajovou, spornou studií nebo kazuistikou. V případech, kde se názory odborníků liší, dává Strunecká často přednost těm, které zdůrazňují nebezpečí hodnocené látky. Naopak, kde se v seriózních studiích účinky léku nepotvrdily, přesto často doporučuje jeho podávání (antioxidanty, antidota homocysteinu).
Opakovaně vysunuje do popředí svou vlastní nepotvrzenou hypotézu o etiologii autismu, nepřiměřeně zdůrazňuje rizikovost používání např. aspartamu, glutathionu, taurinu aj., a jejich používání přímo zakazuje. Autorka také příliš zdůrazňuje svůj osobní názor, zatímco zjevně nedůvěřuje státním institucím včetně slavné americké FDA, které ověřují potraviny, chemické látky i léky. K tomu pak přistupují vysloveně mylné názory, např. na působení elektromagnetického záření.
Pokud by čtenáři všem doporučením uvěřili, pak by se na našich ulicích hromadily pérové matrace, všechna umělá sladidla by zůstala ve skladu, med by byl naopak vyprodán, kuřáci by si trochu oddychli, cholesterol by přestal být strašákem, zato v prodejnách potravin by chodily dámy s lupou a studovaly, zda není do konzervy přidaná nějaká hrůza, třeba závadné Ečko.
Doba jedová, psaná profesorkou fyziologie, může tedy být jen jedním, bohužel ne zcela objektivním pramenem k tématu „jedů“, a čtenář by měl proto čerpat spíše z textů špičkových vědců příslušných oborů.