Křesťanská věda

Křesťanská věda je velice matoucí termín pro církev, která se zabývá duchovním léčením jak hříchů, tak i nemocí. O vědu však nejde, a i křesťanské myšlenky jsou zkresleny. Zakladatelem církve byla v 60. letech 20. století Mary Baker-Eddyová. Hlásala, že všechny choroby mají svůj původ v lidské mysli. Podle sdělení dr. Escribana na 2. světové konferenci alternativní medicíny v Karlových Varech v r.1992 „nemoci nejsou důsledkem patologických procesů ve tkáních nebo zevních vlivů, ale jsou jen projevem nemocné duše. Nemoc je projevem sebepodvodu, lži. Tělo a jeho nemoci jsou jen objektivizovaným přesvědčením“. Léčení proto spočívá v napravování chyb ve vědomí. Stačí uvěřit, „odmítnout“ nemoc a ta prostě zmizí. Vlastní léčení však provádí vůle Boha. Křesťanská věda byla od samého začátku velice úspěšná. Nejprve se rozšířila v USA, postupně do celého světa. V současné době existuje v 57 zemích a má více než 3500 kostelů. Církev také vydává vlivný deník Christian Science Monitor.

Hodnocení: Představa o univerzální příčině všech chorob je zcela bizarní a samozřejmě odporuje zjištění, že existuje široké spektrum nejrůznějších příčin chorobných stavů. Na řadě z nich se podílejí, různou měrou, i psychické faktory. Takové nemoci označujeme je jako choroby psychosomatické. K nim patří např. plicní astma, hypertenze, funkční potíže trávicího i pohybového systému, některé alergické a imunitní choroby aj. Takové choroby lze skutečně pozitivně (ale i negativně) ovlivnit nebo dokonce vyléčit ovlivněním psychiky. Základními mechanismy účinku jsou při tom sugesce a relaxace. Stejný efekt jako léčba metodami Křesťanské víry může mít ovšem celé spektrum dalších „alternativních“ postupů, které označujeme jako léčení vírou. Podstatně účinnější než léčení vírou jsou však metody vědecké medicíny, především kognitivně-behaviorální psychoterapie, které jsou, na rozdíl od alternativních metod, používány jen ve správných indikacích a které mají vedle psychoterapie k dispozici i řadu dalších léčebných prostředků moderní medicíny. U tělesných chorob však mohou i tyto řádné metody psychoterapeutické, nehledě k pochybným metodám „léčby vírou“, ovlivnit výrazně jen subjektivní příznaky pacienta a nemohou zasáhnout podstatu choroby. Léčba metodou Křesťanské víry, popírající jinou než duševní příčinu choroby, je proto spojena s velkým rizikem pro pacienta, že zanedbá včasné léčení i život ohrožující choroby.

Odkazy: David I.: Léčení vírou. In: Sborník věda kontra iracionalita 1. Academia, Praha 1998, 145-156
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995