Kranioskrální terapie

Kraniosakrální terapie, varianta osteopatie, je jednou z nových metod, kterou byla nedávno "obohacena" naše alternativní medicína. Vymyslel ji začátkem 20. století americký osteopat W.G. Sutherland. Jeho léčba spočívá v odblokování proudění mozkomíšního moku. Podle jeho výkladu mozkomíšní mok, který obklopuje centrální nervstvo, rytmicky pulsuje s frekvencí 6-12x za minutu. Lze si to prý ověřit na pulsaci lebečních kostí, které se podle jeho názoru v malém rozsahu pohybují proti sobě. K zablokování volného průtoku moku může dojít v oblasti mozku i míchy. Léčbu provádí léčitel ve stavu hlubokého uvolnění tak, že přiloží ruku na místo blokády silou pěti "gramů" a do pacienta vlévá energii, božskou sílu. Kraniosakrální terapie účinkuje jako panacea, je vhodná k léčení bolestí, alergií, poruch imunity, epilepsie, zubních nemocí i šilhavosti, ale i k léčbě retardací a dyslexií školních dětí. Metoda se vyučuje ve speciálním Sutherland-Institutu na Floridě a dále ji šíří řada učitelů v Evropě. Používali ji na konci 20. století zejména němečtí maséři, dnes je tam na ústupu, zatímco nyní byla importována do naší republiky. Do češtiny byla přeložena kniha chirurga Upledgera „Ty a Tvůj skrytý dotek“, která kraniosakrální terapii popisuje a propaguje.

Hodnocení: Metoda je nesmyslná nejen proto, že nelze nikam vlévat neexistující psychickou energii, ale zejména proto, že mozkomíšní mok pulsaci o frekvenci 6-12/min nevykazuje. Mok pulsuje v závislosti na přítoku krve do mozku, tedy s frekvencí činnosti srdce kolem 70 tepů za min. Kromě toho může být pulsace patrná jen na lebce dítěte, jehož lebeční kosti jsou spojeny vazivovými švy, zatímco po ukončení růstu jsou kosti lebky navzájem pevně srostlé.

Odkazy: Heřt J.: Kraniosakrální terapie. Zpravodaj SISYFOS 7, 4/2001