Kolonhydroterapie

Kolonhydroterapie (colonhydroterapie) je léčebná metoda, vycházející ze staré představy, že se v tlustém střevě hromadí odpadové, toxické produkty, které by měly být co nejrychleji odstraněny z těla. Metoda v dnešní podobě vznikla v USA a přes Kanadu se rozšířila do Evropy. V posledních letech pronikla i do ČR, kde ji nabízejí někteří léčitelé i známý Institut celostní medicíny. Zastánci kolonhydroterapie argumentují tím, že vlivem nezdravého zevního prostředí, špatné výživy, chemických látek v potravě nebo vlivem chemických léčiv dojde ke střevní „dysbióze“, narušení rovnováhy ve výskytu a množství bakterií, které jsou normálně obsaženy ve střevě. Důsledkem je narušení činnosti střev, zácpa, zvýšená produkce toxických látek, které pak mohou organismus poškozovat. To má vést k depresím, infekci, kožním chorobám, revmatismu, alergiím, hypertenzi aj. Cílem kolonhydroterapie je obnovit fyziologické bakteriální poměry, vyčistit, detoxikovat tělo pomocí výplachu tlustého střeva a také vyléčit předpokládaná plísňová onemocnění střeva. Metoda se proto používá nejen při chronické zácpě, ale i při řadě dalších potíží a chorob. Je v podstatě jednoduchá. Do konečníku se zavedou dvě trubice. Jednou z nich se do střeva zvolna nalije 10 - 12 litrů vody, střídavě chladné a teplé. Aby pronikla do celého tlustého střeva, pomáhá terapeut masáží břicha. Po 45 minutách se tekutina vypustí jinou trubicí a na dvě minuty se střevo naplní čistým kyslíkem. Seanci je nutno podstoupit nejméně 15x. Do vody se často přidávají různé přísady, např. kávový odvar, mýdlo, rostlinné výtažky apod. Někdy se přidávají i výživové nebo mikrobiální preparáty. Výkon sice není příjemný, ale pacient má pohled na trubice zakrytý a není obtěžován ani zápachem, protože vše je dokonale utěsněno.

Hodnocení: Jde o pseudovědeckou metodu, která vychází z mylných předpokladů. K narušení střevní flóry sice často dochází, ale je to jen průvodní známka některé choroby, nikoli primární příčina obtíží. Po vyléčení choroby se bakteriální poměry spontánně upraví. Toxické látky ze střeva do těla nepřecházejí, i při těžké chronické zácpě nebyla prokázána intoxikace těla. Skutečný efekt terapie rovněž nebyl nikdy objektivně prokázán. Naproti tomu se jasně ukázalo, že jde o výkon s vysokými riziky. Často dochází k břišním křečím a krvácení a byly už popsány vážné, i smrtelné komplikace např. v důsledku narušení rovnováhy elektrolytů. I čeští lékaři, gastroenterologové, proti používání této metody protestují.

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin