Kineziologie

Kineziologie je vědní obor, který se zabývá studiem pohybu. Jeho organizační základnou v České republice je Česká kineziologická společnost. V paranormální sféře vznikla však pod názvem „aplikovaná kineziologie“ metoda, která se zabývá léčením chorob a duševních poruch. Vytvořil ji v USA před 50 lety lékař Georg Goodheart kombinací několika alternativních léčebných metod: chiropraxe, akupunktura, homeopatie a duchovní terapie. Základní ideou je, že všechny choroby narušují proudění energie mezi mozkem a svalstvem, takže tzv. „svalovým testem“ lze zjistit příčinu choroby. Test se provádí jen na některých svalech, nejčastěji na svalech paže. Léčitel, „facilitátor“ přitlačuje nataženou paži pacienta dolů a klade mu otázky. Pokles paže znamená „ano“. „Tělo pacienta“ samo odpovídá, trpí-li chorobou, na kterou se léčitel táže. Pomocí svalového testu lze také vybrat vhodné potraviny nebo zjistit, které vitaminy chybějí. V tom případě drží pacient testovanou látku v ruce nebo ji položí na jazyk. Goodheartovi následovníci metodu modifikovali do řady různých variant, nazvaných kineziologií klinickou, křesťanskou, integrativní, transformační nebo behaviorální, biokineziologií, kinezionikou, Grain-Gym apod. Jiné varianty jako Neurogenika, Edu-kinestetika nebo One-Brain kineziologie se zaměřily na odstraňování výchovných a vzdělávacích poruch dětí, dyslexie, dysgrafie, ale i koktavosti nebo šilhavosti. Všem metodám je společný svalový diagnostický test. V České republice se rozšířila především metoda One-Brain, „Jednotný mozek“, propagovaná Američankou C.A. Holtzovou a společností AMIKUS s.r.o., a také Edu-kinestetika, doporučovaná „Českou společností pro rozvoj osobnosti“. Tyto metody předpokládají, že stresy, duševní poruchy a výchovné problémy jsou způsobeny blokádou spojení mezi oběma hemisférami. Blokádu lze údajně odstranit a tělo harmonizovat tlaky na určité body, manipulací nebo určitými cviky.

Hodnocení: Aplikovaná kineziologie není nic jiného než pseudovědecká panacea, která nese typické rysy alternativní medicíny a navazuje na řadu neúčinných alternativních metod. Svalový test je nesmyslem, protože tělo nemůže odpovídat, navíc jde o test vysoce subjektivní, manipulovatelný, svalové napětí nemá specifickou souvislost s orgány, s chorobou nebo poruchou učení. Testování potravin je rovněž nonsens. Chybějí také jakékoli doklady o účinnosti terapie.

Odkazy: Zpravodaj SISYFOS 10, 2/2004