Bronzový Bludný balvan za rok 2004 - Marek JANÁČ

Komise pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků Sisyfos oznamuje, že v kategorii jednotlivců získává za rok 2004

bronzový Bludný balvan
Marek JANÁČ
za nápaditou a přesvědčivou propagaci grafologie v rozhlasovém seriálu "Prezidentské rukopisy"

Seriál "Prezidentské rukopisy" vysílal Radiožurnál Českého rozhlasu v únoru 2004 a vyšel pak v tištěné podobě pod názvem "Písmo prezidentů promluvilo" z pera psycholožky, psychoterapeutky a ředitelky vzdělávacích programu Institutu pro studium písma v Brně PhDr. Dagmar Steinhäuselové na pokračování v lichých číslech Týdeníku Rozhlas č.19 - 35/2004. V čísle 37 pak Marek Janáč v článku se stejnojmenným názvem objasnil, jak si projekt vymyslel a s jakými překážkami se setkával při jeho realizaci. Popisuje neochotu Ladislava Špačka, tiskového mluvčího tehdejšího prezidenta, který odmítl jakoukoliv pomoc při zpřístupnění rukopisů z prezidentského archivu a striktní odmítnutí i prezidenta Václava Klause.

Grafoložka, kterou si Marek Janáč vybral, požaduje především vzorky písma na nelinkovaném papíře a psané v klidu (jak se bývalý klid zjistiťuje u zemřelých?). Dále si přeje znát u každého prezidenta jeho co nejpřesněji stanovené diagnózy, rodinné prostředí, jeho školy, kterou rukou rukopis napsal atd.

Uvážíme-li, že stěží najdeme v českém prostředí osobnosti, o jejichž životě a povahových vlastnostech mají odborníci i veřejnost tolik podrobností jako právě o prezidentech republiky, tážeme se, k čemu vlastně k výčtu jejich povahových vlastností grafoložka jejich rukopisy vůbec potřebovala.

Tak např. z rukopisu TGM autorka vyčetla, že pisatel "má přirozenou autoritu", nebo že "omezuje dobrovolně sám sebe, aby mohl skutečně tvořit". U prezidenta Beneše objevila, že "je zaujat přesvědčením o vlastní pravdě; to může nakonec vést k opaku vědomě zamýšleného cíle". Prezident Hácha "stává se snadno kořistí manipulace, zejména prostřednictvím ´hrubé síly´". Klement Gottwald byl "manuálně velmi zručný"; u Antonína Zápotockého "mocenským prosazováním přejatých záměrů mohou spíše trpět jiní". Antonín Novotný "pokud chce dosáhnout nějakého cíle, může volit jakékoliv vhodné prostředky", Ludvík Svoboda měl "nesmírnou potřebu bojovat proti něčemu nebo pro něco", pro Gustáva Husáka bylo "důležité dosažení cíle bez ohledu na prostředky" a pro Václava Havla je "svoboda jeho důležitým osobním i mezilidským tématem". Ostatně, kdo by po takových zjištěních neupadl v naprostý úžas?

Čertovo kopýtko celého toho grafologického žvanění bezděčně vyhmátl sám Marek Janáč, když ve svém závěrečném článku prozradil, že o rukopisy, které získal, se zajímala nejmenovaná redaktorka z nejmenovaného deníku, která je chtěla předložit dvěma různým grafologům anonymně, tj. grafologové by nevěděli, o kterého pisatele se jedná. Po poradě s dr. Steinhäuselovou ten požadavek odmítli, prý kvůli rychlosti, s níž měly být grafologické posudky vypracovány. Ve skutečnosti právě takovým postupem by se velmi pravděpodobně zjistilo, jak je celá grafologie (ve smyslu povahopisu) na vodě.

Pozn. Rozbor neúčinnosti grafologie ve smyslu povahopisu podává Jiří Heřt v příspěvku "Grafologie kriticky", ve sborníku "Věda kontra iracionalita 3" (editoři J. Heřt a Č. Zlatník ), nakl. Věra Nosková, Praha 2005, str. 131 -151.

fotogalerie