Ekologismus

V 60. letech 20. století vzniklo v souvislosti s hnutím New Age, které hlásalo návrat k přírodě, a s postmodernismem, resp. jeho antiscientismem, také "ekologické" hnutí. Je to hnutí laických nadšenců, kteří kriticky a velmi bojovně vystupovali proti technické civilizaci a s ní spojenému znehodnocování životního prostředí. Z nesmělých začátků vyrostlo postupně mohutné globální hnutí s řadou centrálně řízených organizací. Svou hlavní kritiku zaměřili zastánci tohoto hnutí na „chemii“ a „jádro“. Jeho stoupenci se považují za ekology a své hnutí označují jako ekologické, ačkoli jejich názory nemají často s vědeckým přístupem a tedy s ekologií, exaktní vědou, která se zabývá studiem vztahů mezi organizmy v přírodě, nic společného. Nejznámější světově rozšířenou organizací je „Green Peace“. Hnutí má vedle své strategie propracovanou i taktiku, využívá lobbismu, organizuje propagační akce, demonstrace, využívá všech médií, vydává se za zástupce veřejnosti, podává výzvy vládám apod. V posledních letech jsou postoje ekologistů realističtější, zřejmě v souvislosti s tím, že se jejich zástupci stávají členy politických „zelených“ stran a přejímají i vládní odpovědnost.

Hodnocení: „Ekologické hnutí“ hraje nesporně významnou pozitivní roli ve společnosti. Správně upozorňuje na vážná rizika dalšího rozvíjení technické civilizace, zejména na ohrožení zevního prostředí, a nesporně přispělo k tomu, že si dnes státní orgány, vědecké instituce i veřejnost tato rizika začínají uvědomovat a že se už přistoupilo k některým zásadním opatřením jak na úrovni státní, tak i globální. I veřejnost začíná měnit svůj vztah k přírodě. Takový seriózní, racionální přístup se běžně označuje termínem environmentalismus. Negativní stránkou těchto snah je, že se v současné době zájem o přírodu stal spíše levicovým politickým hnutím s rigidní ideologií, které bez ohledu na vědecké a ekonomické poznatky iracionálně prosazuje opatření buď chybná nebo nereálná. Přesnějšími termíny pro takto deformovaný environmentální přístup jsou termíny ekologismus nebo pseudoekologie, nebo opisem „zelené hnutí“. Ekologisté prosazují návrat k málo produktivnímu alternativnímu zemědělství bez chemických hnojiv a pesticidů, propagují bezdůvodně biopotraviny, terčem jejich neoprávněné kritiky je jaderná energetika (viz Energetika jaderná), genetické inženýrství a geneticky modifikované potraviny. Pochybné jsou i metody tohoto hnutí. Při prosazování svých cílů používají ekologisté často dezinformací, zveličují rizika kritizovaných postupů, přeceňují výhody alternativních metod, zneužívají strachu lidí z nových metod a z nesnadno pochopitelných technických prostředků i obav lidí o jejich životy a zdraví. Dovedou také úspěšně využít až zneužít pozitivních rysů člověka, lásky k přírodě, respektu k vědě a demokracii.

Odkazy: Drobník J.: Iracionální hnutí proti geneticky modifikovaným potravinám (viz Geneticky modifikované organismy). Věda kontra iracionalita 2. Sborník. Academia, Praha 2002, 129-143
Drobník J.: Obrat Evropy geneticky modifikovaným potravinám? Věda kontra iracionalita 4. Nakl. V. Nosková, Praha 2008