Chiropraxe

Chiropraxe je léčebná manuální metoda, která se snaží pomocí páčení a manipulací páteře a končetin odstranit nemoci pohybového systému i vnitřních orgánů. Vyvinul a zavedl ji do praxe v r.1897 Američan D.D. Palmer, dřívější magnetopat a osteopat. Vymyslel několik nových principů, kterými se chiropraxe odlišuje od osteopatie, jinak velice podobné metody. Zatímco osteopati vidí příčinu chorob v jakési neurčité osteopatické lézi (poškození), která porušuje nervstvo, podle Palmera a jeho následovníků je příčinou chorob subluxace (částečné vykloubení) obratlů, což má vést k přerušení proudění vitální energie od mozku k orgánům. I manuální technika je jiná. Osteopati používají především jemné techniky a masáže, chiropraktici (také „chiropraktoři“) dávají přednost prudkým trhnutím a páčením, a pracují i na končetinách. Na rozdíl od tolerantní osteopatie byli chiropraktici od počátku v opozici vůči konvenční medicíně. Chiropraxe má umožnit léčbu nejen pohybového systému, ale i všech vnitřních orgánů i chorob infekčních, tedy např. angíny, cukrovky, astmatu, padoucnice, lupénky, nemocí srdce, i rakoviny. V poslední době se ale chiropraktici přece jen soustřeďují na bolestivé stavy páteře, kde mohou být někdy úspěšní. Chiropraktici se rozšířili především v USA, kde se jejich počet v r.1956 odhadoval na 12.500 osob. Vybudovali si tam dokonalou organizaci a mají dokonce vlastní čtyřleté školství. Z těchto důvodů je chiropraxe i osteopatie uznávána lékařskou komorou USA i Kanady, a léčba je částečně hrazena pojišťovnami. Obě metody jsou rozšířeny i v Evropě, ale rozdíly mezi nimi jsou zde méně zřetelné. Do České republiky chirorpaxe zatím nepronikla.

Hodnocení: Základní představa chiropraktiků, že příčinou všech nemocí je jakési podvrtnutí, subluxace páteře, a že je blokováno proudění vitální energie, je mylná. Obratle jsou do sebe pevně zaklesnuty a ke skutečné subluxaci může dojít jen při těžkém traumatu. Není tedy možno chiropraktickými metodami léčit orgánové, natož potom infekční nebo nádorové choroby. Avšak vzhledem k tomu, že manipulace jsou u některých onemocnění pohybové soustavy skutečně účinné a že si chiropraktici získali určitý respekt i svým systémem vzdělávání, je chiropraxe v USA a řadě jiných zemích uznávána jako svérázná paramedicínská disciplína, ležící na hranici mezi medicínou vědeckou a alternativní. Vzhledem k udávané účinnosti jejich technik při páteřních obtížích byly že některé z nich převzaty do rámce vědecké medicíny, která, zejména v Německu, podrobila chiropraktické metody podrobnému zkoumání. I v naší republice byla v r.1979 založena v rámci Rehabilitační společnosti „Sekce manipulační a reflexní terapie“, která se v minulých letech stala samostatnou „Společností pro myoskeletální medicínu“. Chiropraxi lze tedy akceptovat pro léčbu nemocí pohybového aparátu, ale určité riziko přece jen představuje. Chiropraktik totiž nemá takové diagnostické znalosti ani možnosti jako lékař a může dojít nejen k přehlédnutí závažnějšího stavu, ale při prudkých pohybech i k vážnému poškození páteře nebo míchy. Diagnostické schopnosti chiropraktiků, jak ukázaly některé klinické studie, jsou pak téměř nulové. Pro podrobnější kritické hodnocení viz heslo Osteopatie. Obě disciplíny jsou si totiž dnes blízké nejen svými metodami, ale i svými omezenými možnostmi i jejich vztahem k vědecké medicíně.

Odkazy: Handbuch Die andere Medizin
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Škrabánek P., McCormick J.: Pošetilosti a omyly v medicíně. Nakl. Lidové noviny, Praha 1995