Antropický princip je módní kosmologická představa, kterou zformuloval v r.1993 kosmolog Brandon Carter ve dvou podobách. „Slabá“ verze říká, že svět je právě takový, že na něm mohl vzniknout život a člověk. Kdyby byly konstanty vesmíru jen nepatrně odlišné, hmota ani život, jak je známe, by nevznikly. Podle „silné“ verze byly do základů vesmírů vloženy právě takové specifické informace, aby v něm zákonitě inteligentní život vzniknout musel. Základní konstanty vesmíru jsou tedy nastaveny účelově. Patrick Glynn v knize „God: The Evidence“ nachází pro to jediný výklad, že fyzikální zákony jsou dílem Tvůrce, jehož cílem bylo vytvořit inteligentní bytosti. Antropický princip tak měl být důkazem existence Boha. Myšlenka antropického principu se rychle rozšířila v náboženských kruzích, protože se stala silnou podporou náboženské víry, konfrontované v současné době s vědeckými poznatky. Stala se proto také inspirací pro vznik nové formy kreacionismu, Inteligentního projektu (viz Intelligent design).
Hodnocení: V slabé podobě je antropický princip pouhým konstatováním faktu. Silná podoba však naznačuje, že základní konstanty byly navrženy s určitým cílem, účelem, což předpokládá existenci nějaké vyšší inteligence. Tuto interpretaci sice nelze vyvrátit, ale právě tak ji nelze dokázat. Především je možné, že základní parametry světa vznikly zcela náhodně. Další možností, kterou hájí řada kosmologů, je, že existuje více, možná nekonečné množství vesmírů, z nichž každý má nastaveny jiné parametry, a že tedy taková kombinace parametrů, které umožňují život, musela jednou vzniknout zákonitě. Další argument: kosmologie ani fyzika zatím nedokázala, že parametry vesmíru lze nastavovat libovolně. Nelze vyloučit, že jsou zákonitým důsledkem povahy hmoty, resp. energie a že tedy nemohou být jiné než jaké jsou. Vědecky mezi uvedenými možnostmi nelze rozhodnut, problém není falsifikovatelný. Antropický princip se tedy jeví jako módní princip náboženské, nikoli vědecké povahy. Představa, že svět směřuje k určitému cíli, je představou teleologickou, blízkou učení Teilharda de Chardina (viz Evoluční teorie).
Odkazy: Heřt J.: Antropický princip. Zpravodaj SISYFOS 5, 3/1999
Shotwell D.A.: From the Anthropic Principle to the Supernatural. Skept. Inquirer 22, 6/1998
Hodnocení: V slabé podobě je antropický princip pouhým konstatováním faktu. Silná podoba však naznačuje, že základní konstanty byly navrženy s určitým cílem, účelem, což předpokládá existenci nějaké vyšší inteligence. Tuto interpretaci sice nelze vyvrátit, ale právě tak ji nelze dokázat. Především je možné, že základní parametry světa vznikly zcela náhodně. Další možností, kterou hájí řada kosmologů, je, že existuje více, možná nekonečné množství vesmírů, z nichž každý má nastaveny jiné parametry, a že tedy taková kombinace parametrů, které umožňují život, musela jednou vzniknout zákonitě. Další argument: kosmologie ani fyzika zatím nedokázala, že parametry vesmíru lze nastavovat libovolně. Nelze vyloučit, že jsou zákonitým důsledkem povahy hmoty, resp. energie a že tedy nemohou být jiné než jaké jsou. Vědecky mezi uvedenými možnostmi nelze rozhodnut, problém není falsifikovatelný. Antropický princip se tedy jeví jako módní princip náboženské, nikoli vědecké povahy. Představa, že svět směřuje k určitému cíli, je představou teleologickou, blízkou učení Teilharda de Chardina (viz Evoluční teorie).
Odkazy: Heřt J.: Antropický princip. Zpravodaj SISYFOS 5, 3/1999
Shotwell D.A.: From the Anthropic Principle to the Supernatural. Skept. Inquirer 22, 6/1998