Léčba homöopathická

Název homöopathie značí léčiti podobné podobným (homoios je podobný, pathos je nemoc), ale ten význam je v praksi docela zatlačen jiným významem, totiž upotřebiti léků v takovém zředění, že naprosto nikomu škoditi nemohou.

Dnes homöopat léčí jako jiný lékař, jenže předpisuje léky, které vlastně nic neobsahují než jméno. Řekl bych, že v homöopatii lék působí více sugestivně, tak jako lékař homöopat tím svým názvem u některých lidí má větší důvěru, že to je něco zvláštního.

Zakladatelem této léčby byl lipský lékař Dr Hahnemann, narozený r. 1755. Byl to bystrý pozorovatel, který zkoumal účinek jednotlivých léčiv na sobě a postavil se ostře proti tehdejšímu zvyku lékařů, kteří ordinovali velice složité směsi různých látek bez bližší znalosti jednotlivých součástí. Čím delší byl recept, tím větší měl respekt lékař i lék.

Hahnemann zkoušel každý jednotlivý lék zvlášť a hledal jeho specifické účinky na zdravých i nemocných: Seznal, že účinky některých léků velice se podobají příznakům, které nemoc sama vyvolávala – návaly krve, pot, třesení a p. – a proto připadl na myšlenku, že určité příznaky mají se léčiti léky, které podobné účinky, vyvolávají (similia similibus curantur). Ale tyto léky musí se dávati velice rozředěné a oslabené, dále nesmějí se míchati, aby se uplatnil specifický účinek jednoho léku.

Hahnemann učil dále, že účinek léků se stupňuje, čím v jemnější a zředěnější formě do těla přichází. Má tedy léky I. potence, kde je. zředění 1/10, z této vezme se 1 část a zase zředí v poměru 1/10 a dostane II. potenci, z té pak III. potenci atd., až do XII.

Theorie Hahnemannova je cela bludná, jak pozdější badání farmakologické ukázalo, ale za to on nemohl, věda pokračuje.

Že se homöopathie udržela, děkuje té okolnosti, že pracuje skoro úplně bez léků a že se tím nikomu uškoditi nemůže, což má svůj význam pro ty, kteří se každého léku bojí.

Homöopathie, aby se udržela, musí pracovati dietou i ostatními přírodními methodami, které mají cenil všeobecnou.

V lékárně homöpathické jsou:

1. tinktury lihové většinou z bylin léčivých a essence z čerstvých šťav se zředěným lihem,

2. prášky (triturace), léky s cukrem třené v různém zředění,

3. zrníčka z cukru navlhčená roztoky tinktur,

4. tablety III-VI potence.

Každý si může z původní silné tinktury připraviti podle potřeby vyšší zředění v poměru 1:10, 1:100, ve škále decimální nebo centesimální. Ku př. rozpustí jedno zrnko ve sklenici vody a toho béře za 2-3-4 hodiny 1 lžičku. V akutních nemocech béře 2-3 zrníčka denně, v chronických méně nebo více zředěné.

Lékárna ta obsahuje všechny jedovaté byliny a látky, které by se nikdy nikomu prodati nesměly, ale právě proto, že jsou tak zředěné, že skoro nic neobsahují, může jich každý bez nebezpečí užívati. Léčí se tedy názvem (aconit, arsen, belladonna, ipecacuanha, opium, rtuť, baryt, zinek, digitalis, conium, kantharidy, secale, stramonium, jod, sabina, lobelia, oleandr, ranunculus, tabák a j.).

Oblíbena je tinktura arniková, kopřivová, kostivalu, helianthu, měsíčku.

Nejcennější z léčby homöopathické jsou předpisy dietní a hygienické, které jsou přísnější než jinde v allopathii.

Nemocní nesmějí nic kyselého, ostrého, kořeněného, slaného, žádné lihoviny ani kávu. Kávu a lihoviny dovolují jen starým, když užívají grafitu, merkuru nebo silicea (křemičité hlinky).

Zapověděny jsou: šťovik, špargel, hořčice, ředkev, petržel, cibule, česnek, kmín, kopr, jalovec, houby, cikorka, puškvorec, skořice, vanilka a všechno kuchyňské koření vůbec.

Komplexní homöopathie a elektrohomöopathie.

Obyčejná homöopathie Hahnemannova užívá léků z říše rostlinné i minerální v takovém rozředění (tisíciny miligramu), že o vlastním působení farmakologickém nemůže býti řeči. Zbývá tedy jen účinek sugestivní. Aby tento účinek byl zvýšen, vymyslil hrabě Caesar Mattei (rozen r. 1809 v Bologni) novou theorii o vitálních silách elektromagnetických, utajených v rostlinách a novou methodu přípravy léků a essencí, která těchto jemných sil neničí, ale zachovává. Vařením totiž a přidáváním lihu ničí prý se účinek těchto etherických látek. Na tuto okolnost dosavadní homöopathie nedávala prý pozor.

V těle lidském koluji magnetické a elektrické síly vedle oběhu výživných látek. Je-li jejich rovnováha porušena, tělo onemocní. Mattei tuto porušenou rovnováhu uvádí do normálních kolejí tím, že dodává tělu velice jemně přípravené léky homöopatické, které mají zachované elektrické životní síly čerpané z vesmíru, ze slunce, ze vzduchu i země. Účinek léků je tedy doplněn, zmocněn, dynamisován.

Ovšem je to všechno theorie, myšlenka vědecky nijak nedokázaná. Jisto je, že sugestivní vliv je rozhodně zvýšen, zejména chválou a reklamou, jakou dělali hraběti Matteimu v Italii.

Mattei sestavil několik skupin léků, jimaž určil pole působnosti.

1. Prostředky pro výměnu látek t. zv. lymfatické – Scrofoloso č. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Každé číslo je pro jiné nemoci a jejich stupně. Léčí mozek, nervy, žaludek, průjem, cukrovku, oči, uši, katary, kapavku, křeče, padání vlasů, rheuma, horečky; choleru, ledviny – vůbec vše. Zvláštní kombinace jsou pro šedý zákal, mořskou nemoc a zácpu.

2. Prostředky krevní – Angioitico, léčí srdce, cévy, krvácení, návaly, koliky, žluč, vředy, mrtvici, rakovinu, zimnici, játra, slezinu, tuberkulosu. Proti plicním chorobám jsou směsi pettorále.

3. Prostředky pro tkáně – Canceroso. Léčí rakovinu všech ústrojí, nádory, vodnatelnost, záškrt, tyf, tuberkulosu, choroby dělohy, bolesti žaludeční, játra, výtok z uší, slepé střevo, kýly. Specielní přípravky jsou proti hlístům a příjici. (Vermifugo, Venerea.)

4. Prostředky tekuté, elektrické, které mají úkol dodávati tělu elektřinu: červená elektřina positivní, povzbuzující; žlutá negativní, utišující; modrá působící na tepny, zelená na žíly, bílá neutrální zvyšuje vitální elektřinu neurastheniků a utišuje bolesti. Negativní vegetabilní elektřinu přikládá na pravou polovinu těla, positivní na levou, ve středu neutrální. Ne aby si to někdo spletl. Na křeče žaludeční a jaterní, záněty dělohy a pleteň solární přikládají se obě elektřiny střídavě.

Lahvička s elektřinou se přiloží na několik sekund na místo bolestivé. Podle temperamentu nemocného užívá se elektrické tekutiny i vnitřně po kapkách – s velkou opatrností! Někdy se dá tekutina do obkladů.

Prvé tři druhy léků zasílala původně laboratoř Matteova tekuté, zároveň s návodem, jak se mají řediti na 6 stupňů, ale protože to bylo obtížné, dali do obchodu zrníčka, z nichž si každý potřebné roztoky připraví. Dá 1 zrníčko do sklenice vody (1/8 l) a má diluci I; z té jednu lžičku dá do jiné sklenice vody a má diluci II, z té zas tak a má diluci III. Té pak užívá denně 5-10 Ižiček. V těžkých případech užívá nemocný jednoho zrníčka rozpuštěného za 2-3 hod.

5. Masti, smíšené ze všech uvedených prostředků.

Teď si představte tu ohromnou složitost léčení. Každý lék má různé stupně a rozředění, kolik tu je možných kombinací. Léky se střídají. Jednu hodinu béře se Scrofoloso, druhou Angioitico, třetí Canceroso, pak kapky elektrické – a ještě se maže smíšeninou. Pacient nedělá celý den nic jiného než se léčí a hraje si s přípravou tekutin. Když se neosvědčí jedno složení, zkouší se trpělivě druhé, až se přece za léta vyléčí. A když se nevyléči – to „byl dřívějšími jedy tak zkažen, že mu není pomoci".

Elektrohomöopat je vždy proti lékařům a chválí svou methodu jako vědeckou, která pomůže všem, kteří již ztratili naději a považují se za odsouzené k smrti. A kdo by nezkusil léčby, která uškoditi nemůže. Fušer nahání strachu: „Vás lékaři zkazili, budu rád, když se mi poštěstí nové škody zadržeti, jedy vyloučiti. Vy máte skrytou, dřímající nemoc, tu musíme zároveň vyhnati. Budete užívati zázračně působících léků, zrníček, mastí, všemi cestami musíme zlo vyháněti. Tu červenou elektriku si budete přikládati na břicho a hnedle zesílíte. Kdybyste náhle léčbu přerušil, strašné následky byste pocítil. I po vyléčení musíte léku užívati, aby se nemoc nevrátila.“ – A tak může nemocné tahati za nos po léta.

Když již pacient ochabuje v důvěře, povzbudí fušer dál: „Slyšel jste o působení paprsků ultrafialových? Očima vchází zářivá energie do mozku“. Dá mu dívati se do bedničky fialovým sklíčkem a maže ho modrou mastičkou a také to někomu pomůže.

Jako mimochodem radí takový „přírodní lékař bez jedů“ také léčení vodou a správnou dietu. Dobrý výsledek přičte se zázračným lékům homöopathovým a ne rozumné životosprávě.

Každý má strach z rakoviny. Nuže, Mattei vás potěší. Užívejte včas, abyste chorobu předešli denně 4 zrnka Scrofoloso a 4 zrnka Canceroso – aspoň 3 léta!

Úsudek: Komplexní i elektrická homöopathie je podvod s nátěrem vědy a kdo ji rozšiřuje, je vyděrač a nepřítel lidstva. Nic na tom nezáleží, že mnoho lidí chválí výsledky. Ty jsou u každé, i sebe hloupější methody, protože ani nemocní ani fušéři nedělají správné diagnosy. Když zrnéčka homöopatů vyléčí rakovinu, jsou zbytečná studia lékařů.

Kapitoly "Léčba homöopathická" a "Komplexní homöopathie a elektrohomöopathie" z knihy Jan Šimsa: Přírodní léčba a domácí lékař: praktický populární popis všech method přírodoléčebných, fysikálních a dietetických, dále popis nemocí, jich příčin, jak jim předcházeti a jak je osvědčenými domácími prostředky léčiti, díl II. Praha: Strnadel a spol. 1923.

Z hlediska autorského práva jde o volné dílo, protože od smrti autora uplynulo více než 70 let.