Komitét pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků Sisyfos oznamuje, že v kategorii jednotlivců za rok 2019 získává
stříbrný Bludný balvan
MUDr. Jan Vojáček, CFMP
za odvážnou redefinici epigenetiky a za téměř úspěšné znovuobjevování základního učiva normální a patologické fyziologie.
Velmi rozšířený bonmot praví, že alternativní medicíně, která funguje, se říká prostě medicína. Zdálo by se tedy, že funkčnost je žádoucí vlastností medicíny, medicína provozovaná v souladu s pravidly lege artis by měla fungovat. Měla by být funkční. Ale asi tomu tak není, protože existuje obor, který se hrdě jmenuje funkční medicína. Institut funkční medicíny, který je vlastně původcem funkční medicíny, založil na počátku 90. let chemik Jeffrey Bland jako divizi své firmy vyrábějící potravinové doplňky slibující například zhubnutí. A je to bojovník, nezkrušilo ho ani několik pokut za lživou reklamu. Naopak, značka funkční medicína prosperuje. Možná je to i tím, že představa, že klíčová podstata nemocí leží v interakci mezi prostředím a organismem, zejména jeho trávicím, endokrinním a imunitním systémem je ve své obecnosti pro řadu chorob správná. Méně správná už je představa, že toto vše lze cíleně ovlivnit potravinovými doplňky z produkce firem manželů Blandových. Nebo z firem podobných, protože Institut funkční výživy není uzavřená sekta a přeje zisk i jiným jurodivcům. A třeba Americká lékařská asociace si může se stanoviskem, že funkční medicína je potenciálně nebezpečná, trhnout křápem. Podobně jako další známé skeptické firmy jako David Gorski nebo Stephen Barrett.
Náš laureát nedal na varovné známky a absolvoval kurz, který mu umožňuje si za jméno psát zkratku znamenající „certifikovaný praktik funkční medicíny“. Zlomyslný skeptik by sice hovořil o certifikaci povšechného mlžení o patofyziologii za účelem prodeje předražených potravinových doplňků bez průkazu klinické efektivity, ale to by laureátovi křivdil. Laureát základní myšlenky funkční medicíny tvořivě rozvíjí a doplňuje o pojmy z oblasti fyziologie, mikrobiologie, moderní fyziky a populárních konspiračních teorií. Naštěstí pro lidstvo laureát hojně přednáší, takže jeho objevy nezapadnou. Biologicky orientovaný návštěvník jeho přednášek si doplní znalosti o funkci lidského těla. Srdce že je pumpa krve? I kdepak! Krev se pohybuje pomocí elektrostatických sil a srdce jen dodává krvi spinový náboj. V mozku že probíhá nějaká nervová činnost? I kdepak! Mozek je jen pasivní přepínač, skutečné psychické procesy se odehrávají ve střevě. Epigenetika že se patlá s nějakou methylací DNA a acetylací histonů? I kdepak, prokazuje přenos emocí z matky na dítě. Ale to nemusí být chyba, náš laureát podle potřeby rozšiřuje význam pojmu epigenetika tak, že nejspíš pokrývá celou fyziologii, ekologii i sockulturní antropologii. Snad proto je pro odlišení od té přízemní epigenetiky intenzivně studované biochemiky a molekulárními biology tato všeobjímající epigenetika v některých materiálech jeho kliniky Endala psána s velkým „E“. Paní Epigenetika.
Velké úsilí věnuje chronickým a nevyléčitelným chorobám. Ty podle něj vesměs neexistují, jsou jen projevem opravitelné nerovnováhy v organismu. Zdůvodnění stojí na odvážném použití pojmů z epigenetiky, psychosomatiky a v době, kdy spolupracoval s Janem Šulou, se nebál zabrousit ani do hájemství psychoneuroendokrinoimunologie. Objevuje třeba revoluční myšlenku, že vliv prostředí ovlivňuje náš zdravotní stav i naše náchylnosti k chorobám. Rýpal by k tomu dodal, že myšlenka je to tak revoluční, že se s ní studenti medicíny setkávají už několik desetiletí při výuce patologické fyziologie ve třetím ročníku. A pak znovu a znovu při klinické výuce interních oborů. Jsme přesvědčeni, že kdokoliv, kdo o sobě tvrdí, že je fyziolog, by to měl vědět. Na druhou stranu pokud má laureát pravdu v tom, že kvantová fyzika říká, že žijeme v poli neomezených možností, je možné, že se mu ta fyziologie v jedné takové kvantové brázdě urodila.
Náš laureát se ale nebojí radit se správnou aplikací dalších postupů. Radit, protože i když o sobě občas tvrdí, že je lékař, tedy funkční lékař, jindy zase po vzoru chytré horákyně tvrdí, že lékař není. Nejspíš z toho důvodu, že je z něj medicína bezradná, je poradce. A poradce radí třeba pravidelnou detoxikaci v léčbě lupenky, používání řady přístrojů ze zbrojnice kliniky Endala, přístrojů vesměs postrádajících rozumné doklady klinické efektivity, a v neposlední řadě i analýzu střevního mikrobiomu způsobem, ze kterého by se mikrobiologům udělalo nevolno. Jako poradce si umí poradit i s problémem autoimunitních poruch. Odvážně a akademické medicíně navzdory sahá po dávno opuštěné spekulaci o téměř určujícím psychogenním původu autoimunitních onemocnění. Teorie, která vedle toho, že měla problémy s důkazy ve svůj prospěch, dokázala psychicky srážet nemocné, protože jim naznačovala, že si za svoji nemoc můžou sami.
V jednom lze ale s laureátem souhlasit. Lékař by měl mít znalosti o komplexním fungování lidského organismu. Dokonce to platí i pro funkčního lékaře, který ve skutečnosti není lékařem, ale poradcem zdravého životního stylu.
Jako výraz souhlasu udílíme MUDr. Janu Vojáčkovi, CFMP, stříbrný Bludný balvan za rok 2019 za odvážnou redefinici epigenetiky a za téměř úspěšné znovuobjevování základního učiva normální a patologické fyziologie.
Video na YouTube Pátečníci Sisyfos.
