Publikační zkreslení (publication bias) je jedna z chyb při publikování výzkumu. Podstata publikačního zkreslení je ta, že výsledek výzkumu ovlivňuje ochotu takové výsledky publikovat. Výsledky nějakým způsobem více žádané mají větší šanci být publikovány, zatímco výsledky pokládané z nějakého důvodu za špatné spíše publikovány nebudou. Motivace k nepublikování takových výsledků nemusí být nutně temná, motivy jsou někdy téměř čestné.
Učebnicovým příkladem publikačního zkreslení je tlak farmaceutické firmy na to, aby se nepublikoval výsledek, který nepotvrzuje, že je jejich preparát lepší než stávající lék. Nový lék bývá z řady vesměs dobrých důvodů výrazně dražší než ten stávající, proto je v zájmu výrobce doložit, že je i v něčem lepší. Bez takového dobrého dokladu nebudou ochotny nový lék hradit zdravotní pojišťovny a ani velké odborné společnosti obvykle nebudou nový lék doporučovat jinak než jako alternativu druhé volby. Protože škody, které mohou tímto způsobem vzniknout, mohou být značné, vznikl mechanismus, jak něčemu takového bránit, nebo alespoň omezit vliv. Klinická stude by měla být registrována ještě před zahájením například na webu Clinicaltrials.gov.
V pozadí nepublikování nemusí být finanční motivace. Řada lékařů je přesvědčena o klinické efektivitě metod, u kterých je nepravděpodobné, že by metoda vůbec mohla fungovat. Pokud například klinik přesvědčený o klinické efektivitě elektroakupunktury nebo třeba soft laserů navrhne a realizuje dobrou klinickou studii, výsledkem nebude téměř jistě nulový rozdíl. Čím menší studie bude, tím spíše se výsledek vlivem náhodných faktorů vychýlí. Pokud bude výsledek vychýlen ve prospěch metody, bude autor přesvědčen o tom, že má v rukou silný důkaz. Pokud bude výsledek vychýlen v neprospěch metody, dokáže si autor najít celou řadu důvodů, proč takový výsledek nepublikovat. A i kdyby byl poctivý, může snadno narazit na menší ochotu časopisů publikovat negativní výsledky, zejména negativní výsledky podložené slabými daty.
Publikační zkreslení není vážný problém jen z toho důvodu, že je vinou publikačního zkreslení možné hromadit zdánlivě pozitivní publikace a nahradit jimi formálně správně provedenou analýzu. Důvod, proč je publikační zkreslení vážný problém, je to, že může závažně vychýlit i správně provedenou metaanalýzu dosud publikovaných výsledků. Vtipně, i když s předpokladem zlého úmyslu, tento mechanismus popisuje Per Lytsy.
Cestou publikačního zkreslení můžeme ale skutečně vytvořit zdání klinické efektivity, které je ale jen iluzí. Způsobů, jak tomu čelit, je několik, a techniky se přitom navzájem nevylučují. Biostatistici a epidemiologové doporučují bayesovský přístup, do výsledku metaanalýzy by se měla promítnout i data ze základního a preklinického výzkumu. Existují statistické techniky schopné testovat riziko, že je v dostupných publikacích patrný vliv publikačního zkreslení. Oba tyto přístupy ale mají své slabiny, takže nejlepší cestou je publikační zkreslení co nejvíce omezit. A právě k tomu slouží výše zmíněná (pre)registrace studií. Kvalitní vědecký časopis by neměl přijmout k publikaci článek analyzující výsledky klinické studie, pokud tato studie nebyla mimo jiné i předem registrována. Požadavek není univerzální, v méně kvalitních časopisech je stále možné publikovat i klinické práce podkračující i mnohem zásadnější etické požadavky na klinický výzkum, tím spíše publikace neregistrované.
Protože registrace klinických studií není žádná žhavá novinka, mohli Gartlehner a kol. provést rozsáhlou analýzu publikovaných homeopatických klinických studií. V databázi medicínských publikací se pokusili nalézt klinické studie s homeopatií, podobné šetření provedli i v registrech klinických studií a pokusili se nalézt známky publikačního zkreslení. Výsledky jsou alarmující: Více než třetina registrovaných homeopatických studií nebyla publikována a naopak více než polovina publikovaných homeopatických klinických studií nebyla registrována. I registrované a publikované studie měly v souhrnu zásadní vady na kráse: Častěji byly registrovány zpětně než předem a u čtvrtiny registrovaných studií byl měněn hlavní sledovaný parametr studie (primary outcome). I registrované studie jsou tedy podezřelé. Změna studie v průběhu realizace je nepříjemnost, která se občas může objevit. Občas, ne téměř pravidelně. Přesto je pozorovaný efekt terapie homeopatiky v neregistrovaných studiích signifikantně vyšší než ve studiích registrovaných.
Autoři studie sami uzavírají, že takové chování publikujících homeopatů pravděpodobně ovlivňuje validitu evidence v homeopatické literatuře a může tak nadhodnocovat skutečný klinický efekt homeopatie. Edzard Ernst tuto studii blogu a vyjadřuje se mnohem ostřeji: Soubor důkazů ve prospěch homeopatie je do morku kostí prohnilý, proto není důvěryhodný.
