Komitét pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků SISYFOS oznamuje, že v kategorii družstev za rok 2021 získává bronzový Bludný balvan kolektiv autorů knihy Achillovy paty evoluce v čele s překladatelem a autorem české předmluvy Liborem Votočkem za roszáhlý multioborový příspěvek unikátní disciplíně negativní evoluční teorie.
“Slovem evoluce máme na mysli především globální myšlenkový systém – světonázor – paradigma, které moderní společnost, a především její vzdělávací systém používá jako výchozí myšlenkový koncept pro své odmítnutí biblického Boha stvořitele,” píše v předmluvě působivě vypadající knihy Achillovy paty evoluce chirurg a hlavní editor celé práce, Carl Wieland. Dr. Carl Wieland. To je důležité, protože lidem bez doktorského titulu byste zajisté nevěřili, že k celé věci přistoupili se vší zodpovědností a vědeckou ctí. Výše uvedený globální myšlenkový systém rozdělený pro potřeby knihy na osm kapitol bylo však třeba rozcupovat ve vší počestnosti z pozice skutečných autorit.
Dr. Don Batten, odborník na pěstování manga a mungo fazolí, se chopil úhelného kamene darwinovské evoluční biologie, přírodního výběru. Čtyřicetistránkový výklad toho, proč přírodní výběr nebyl Darwinovou původní myšlenkou, proč není zodpovědný za vznik nové genetické informace, a proč v evoluční biologii příliš neoperujeme s problematickými definicemi druhu, ale držíme se spíše vyšších taxonů, tak nemohl pocházet z povolanější klávesnice. „Při diskusi o ‚speciaci‘ bychom měli pochopit, že zde hovoříme o mnoha různých věcech. Tento termín zahrnuje původ například nového plemene králíka, který se již nedokáže spářit s původním druhem králíka. Podle evolucionistů se již jedná o nový druh. Ve skutečnosti je však toto pojetí nového druhu něčím docela jiným než typická evoluční představa druhu jako vývojového mezikroku v procesu přeměny mikroba v člověka,“ říká Don Batten, a nám nezbývá než přitakat, protože toto pojetí nového druhu je opravdu něco jiného.
Kapitoly Genetika a DNA se chopil mořský biolog Dr. Robert Carter, autor mitochondriálního genomu pramáti celého lidstva, Evy. Trochu jsme se báli, že nám takový odborník rozloží celé evoluční paradigma jedním pohledem, velmi nás tedy potěšilo, že je podle něj „tou nejpodivnější věcí na celé Darwinově teorii pangeneze to, že byla zveřejněna bezprostředně poté, co Gregor Mendel objevil zákony genetické dědičnosti.“ Opět nám nezbývá než souhlasit, protože na Darwinových teoriích jako takových rovněž nic podivného neshledáváme, a souhlasíme i s následným historickým exkurzem do tvorby evoluční syntézy. Ano, bylo to složité, a molekulární biologie je také složitá.
Původ života je nutné svěřit nikoli biologům, ale fyzikálním chemikům s myšlením cizelovaným v šachových turnajích. A právě takovým odborníkem je Dr. Jonathan Sarfati, jak snadno zjistíte už z jeho brilantního postřehu v úvodu kapitoly, tedy že mechanismy biologické evoluce skutečně fungují jen u biologických forem. Ano, souhlasíme, a rovnou doplňujeme, že právě proto se evoluční biologové věnují zákonitostem týkajícím se organismů a nikoli abiogeneze. Skepticky ovšem pozvedáme obočí nad označením Louise Pasteura za kreacionistu. Přeci jen samoplození salamandrů z ohně a prvotní objevení se života nejsou tak úplně zaměnitelné fenomény, čehož si byl otec moderní mikrobiologie dobře vědom.
Dr. Emil Silvestru, světový odborník na jeskynní geologii a důlní topografii, se ve své kapitole rozhodl jednou provždy vypořádat s největší slabinou naturalistického pohledu na svět. Pokud vás okamžitě napadlo, že jde o fosilní záznam, máte naprostou pravdu, podobně, jako má naprostou pravdu autor, když nás v příslušné kapitole informuje o tom, že poznatky o fosilním záznamu i konkrétní evoluci ediakarského či kambrického života byly v minulém století poněkud děravé a problematické. Navíc, jak jsme se již opakovaně dozvěděli v minulých kapitolách, a jak nám dr. Silvestru rád opakuje, „malorozsahové změny v rámci základních druhů nemohou být použity jako důkaz evoluce od molekul k člověku, protože se jedná o zcela jiný druh a rozsah změn, a obráceně předpověď existence těchto malorozsahových změn vycházející z evolučního modelu nemůže být považována za potvrzení obecné teorie evoluce – tj. postupného vývoje od bláta k uklízečce – jenom proto, že k takovým malorozsahovým změnám skutečně dochází.“
„Zakladatelé moderní geologie, jako například Nicolaus Steno a další průkopníci věd o Zemi z šestnáctého až počátku osmnáctého století, nevěřili na žádné miliony let, nýbrž na biblickou historii,“ informuje nás původně strojař a důlní technik Dr. Tasman Walker, který se v pozdějších letech vydal na dráhu geologa, ve své kapitole o geologickém záznamu. I on má naprostou pravdu! Konec konců, bakterie rovněž před Robertem Kochem neexistovaly. Po něm už ovšem existovaly odedávna! Za největší přínos této kapitoly však nepovažujeme ani tak historický exkurz do Darwinova boje proti biblické geologii, jako spíš definitivní vyřešení klimatické změny. „Obavy z ‚globálního oteplování‘ jsou proto z části způsobeny nepochopením/neznalostí skutečné historie Země, která je, jak věříme, zaznamenána v Bibli.“ Klimatická změna se nekoná, můžeme si oddechnout. Možná až do další globální potopy.
Dr. Jim Mason s doktorátem z experimentální jaderné fyziky se dlouhá léta zabýval integrací obranných elektronických systémů, a není proto divu, že nám ve své kapitole Radiometrické datování přináší z hlediska naší bezpečnosti velice podstatnou informaci, tedy že pokud na nějaké měření použijeme nevhodnou metodu, získáme velmi pravděpodobně špatný výsledek. Zpochybnění radiokarbonového datování, jehož limit sahá u nejmodernějších metod maximálně 50 000 let do historie, zjevně chybnými výsledky, které tato metoda přináší u pokusu o dataci uhlí a diamantů, hodnotíme jedenácti antigenními testy namočenými do pomerančového džusu z deseti.
„Kosmologie nemá z vědeckého hlediska o nic silnější pozici než například geologie konstruující přírodním vědám neznámou historii naší planety v podobě vymyšlených příběhů a nejrůznějších ‚ad hoc‘ předpokladů nebo evoluční biologie vytvářející domnělé sekvence biologických organismů schopných vyprodukovat po miliardách let z mikroba mikrobiologa.“ Říká v kapitole věnované kosmologii odborník na mikrovlnné oscilátory a radary Dr. John Hartnett působící ve skupině pro frekvenční standardy a metrologii a dodává: „Všechny tyto pokusy však nejsou ve své podstatě ničím jiným než snahou popřít za každou cenu autoritu Bible. Za tím účelem se vymýšlejí všemožné příběhy, domněnky a spekulace, jejichž smyslem je nahradit biblická svědectví očitých svědků zcela opačným poselstvím.“ Kosmologie, dle něj, „není ani tak o empirické vědě, jako spíš o filosofii – o světonázoru“. Proč? Inu, vznik vesmíru si neumíme tak úplně experimentálně ověřit v laboratoři, a navíc – platnost kosmologických modelů nelze nade vši pochybnost prokázat. Tento přístup skutečně oceňujeme, protože takovou míru sebekritiky bychom od zastánce kreačního modelu vzniku vesmíru skutečně nečekali.
Pánové Dr. David Catchpoole s doktorátem z rostlinné fyziologie a Dr. Mark Harwood s doktorátem ze strojního inženýrství ve své kapitole o morálce jednoznačně dokázali, že obor vzdělání nemusí být nutnou podmínkou k podání vynikajícího výkonu. Jejich apologezi dobrotivého Boha Starému Zákonu navzdory by mohl závidět leckterý studovaný teolog. Sice nás trochu mrzí, že se pánové v kapitole vůbec nedotkli etiky jako sekulární vědní disciplíny, a to přestože zvládli naťuknout široké spektrum témat od Stalinova životopisu přes zkameněliny Archeopteryxe až po střelbu na finské střední škole. Mezi zdroji můžeme najít všechno od C. S. Lewise po Susan Blackmore, zdá se však, že co se poznatků o etice, morálce, morální psychologii či vztahů mezi darwinismem a morálkou týče, pánům nestálo za to ani přečíst pár článků na Stanfordské encyklopedii filozofie volně dostupné na webu.
Závěrem musíme ocenit pana překladatele Mgr. Libora Votočka, autora české předmluvy a mnoha, přemnoha vysvětlujících poznámek v průběhu textu. Do knihy se tak dostala dokonce citace Flegrovy učebnice evoluční biologie. Vítáme, že pan překladatel do učebnice nahlédl, doporučujeme však, aby se příště zkusil prokousat dále než k první kapitole. Kdyby tak býval učinil předem a učebnici si pozorně a s pochopením prostudoval, pochopil by, že kniha, kterou překládá, je od začátku do konce o všem možném, co evoluční biologie a evoluční teorie opravdu nejsou. A nemyslíme přitom ani nesmyslné míchání evoluce s kosmologií či chemií počátků života – na to už jsme tak nějak z kreacionistických úhybných manévrů zvyklí. Kniha je převážně špatnou apologezí fundamentalistického výkladu Bible, pliváním na Charlese Darwina, jehož postoje k Bohu a církvi vážně nejsou argumentem proti současné evoluční biologii, natož geologii, a snůškou vycpávek, jež mají dokázat, že si páni doktoři přečetli svoje kapitoly navzájem, vědí, jak vypadá atom, a mají představu o komplikovanosti molekulární biologie.
Nutno podotknout, že autorský kolektiv možná jen sebekriticky uznal, že evoluční myšlení jest příliš široké a složité na to, aby jej svojí myslí dokázali pojmout. Ve své snaze pochopit a popsat, alespoň nějakým způsobem, evoluční paradigma, tak společnými silami stvořili, po vzoru jim jistě dobře známé negativní teologie, unikátní a zbrusu novou disciplínu negativní evoluční biologie. V knize Achillovy paty evoluce k ní potom rovnou přinesli rozsáhlý multioborový příspěvek. Takový výkon musíme pochopitelně ocenit, a to bronzovým Bludným balvanem za rok 2021. Gratulujeme!
