18. listopad je Evropský antibiotický den a začíná Světový týden antimikrobiální osvěty.
I v rámci tématu antimikrobiální rezistence bakterií a užívání antibiotik kolují různé dezinformace. Dezinformace mají ve světě 2 významy podle příslušného kontextu:
1) dezinformace obecně jako jakékoliv dezinformace, misinformace, malinformace atp.
nebo
2) dezinformace konkrétně jako vědomě šířené nepravdivé informace k oklamání příjemců.
Informační smog je však dokonalé prostředí k postupnému rozvoji dalších různých typů špatných informací. V praxi prakticky není možné vyjmenovat celou škálu možných špatných informací a použití termínu "dezinformace" může posluchače vést k mylné představě, že o žádných jiných špatných informacích nemluvíme. Aby se předešlo zabřednutí do nekonečné smyčky, co všechno jsme zapomněli zmínit, tak existuje již globálně používané označení "information disorder" (informační poruchy, informační patologie).
Mezi informační patologie patří dezinformace, misinformace, malinformace, ale také harminformace i self-harminformace (zejména v humánní a veterinární medicíně, kdy tyto zprávy poškozují zdraví okolí nebo mě samotného) a nekonečná škála manipulačních technik. Informačním patologiím se nevyhla ani problematika antimikrobiálních látek jednoduše proto, že jde o užitečnou skupinu látek k léčbě lidí a zvířat, která se dá použít jako nástroj k ovlivňování názorů lidí, k vyvolávání strachu, k poškozování privátního nebo státního sektoru a když bychom se trošku dotkli tématů sci-fi, tak i jakási biologická zbraň, jak populaci odepřít antibiotika a nechat šířit smrtonosné bakterie.
Jaké příklady informačních patologií si můžeme v tomto tématu uvést?
Jako častou dezinformací je, že se antibiotika v ČR, ale i v členských státech používají jako stimulátory růstu u zvířat, což je legislativou zakázáno v celé EU již od roku 2006 (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003). Po šíření těchto informací se lze sice obhajovat tím, že ale legislativa ještě neznamená, že se to neděje. Jenže to je chybná argumentace. Pokud se to totiž někde děje, tak máme nástroj v národní legislativě, jak to řešit, aby se to nedělo. Šířením tedy informace, že se "antibiotika cpou do zvířat a maso je tak plné antibiotik", se dotyční dopouští šíření fake news, které mohou v případě různých smyšlených kazuistik být až poplašnou zprávou.
Jako možným omylem (misinformací) je, že se spotřeby antibiotik v ČR zvyšují nebo, že za vyskytující se antimikrobiální rezistenci v ČR můžou veterinární antimikrobiální látky. Jinými slovy, že se antibiotika do lidí a zvířat cpou horem dolem. Česká republika je v celkové spotřeba antibiotik těsně nad mediánem EU a pokles dále pokračuje. ČR se také snaží udržet cíle vytyčené do roku 2030 v doporučení Rady o posílení opatření EU pro boj proti antimikrobiální rezistenci v rámci přístupu One Health (2023/C 220/01), které bylo přijato v červnu 2023.
Za příklad malinformace můžeme uvést tvrzení některých mezinárodních neziskových organizací, které v minulosti vydaly, že zdrojují závěrečné reporty odborných institucí, ale data dezinterpretovaly obráceně ("po svém"). Abychom byli konkrétní, tak například European Public Health Alliance na přelomu roku 2021 a 2022 vydala zprávu s informací, že celková spotřeba antibiotik u zvířat v Evropě zůstává vyšší než u lidí a že tato informace vychází z reportu JIACRA III, i když je v původní zprávě informace, že se veterinární spostřeba stala nižší. Je velice nepravděpodobné, že by se jednalo o misinformaci v důsledku například použití automatického překladače. Po upozornění Ústavem pro státní kontrolu biopreparátů a léčiv ČR byla zpráva smazána, přesto citace začala žít vlastním mediálním životem a žije dodnes. Pokud tedy sami něco tvoříte, pak je vhodné nespoléhat na převzatá tvrzní, ale raději se do toho primárního zdroje přímo podívat, jak je to v něm přesně formulované, ať se na šíření mis- a mal- informací nepodílíte.
Za harminformaci lze v problematice antimikrobiální rezistence považovat například, že antibiotika tělu škodí. Antibiotika používaná v klinické praxi jsou volena tak, aby pro naše buňky v těle nebyla toxická; jen některá antibiotika mohou ve vyšších dávkách vykazovat jistou toxicitu, proto jejich použití musí lékař vždy velmi dobře zvážit. Pokud jsou antibiotika správně používána, pak poškozují pouze bakterie. Můžete namítat, že nám likvidují naši přirozenou mikroflóru. Antibiotika skutečně mají vliv na naši mikroflóru, ale to samotné infekční bakterie také, takže je důležité použít antibiotika jen po nezbytnou dobu tak, abychom se zbavili infekčních bakterií a zároveň se nám mohla obnovit naše přirozená mikroflóra. Šíření harminformace o škodlivosti antibiotik může pacienty poškozovat tím, že sami chybně zváží rizika a rozhodnou se pro rizikovější postup (lékař totiž nenařizuje léčbu, ale doporučuje, a pacient ji schválí nebo odmítne).
No a co si představit pod self-harminformací? Tak například, když ze zdrojů, které si vybírám jako ty, podle kterých si budu vytvářet svůj vlastní názor, mi vyplyne závěr, že je nejlepší nikdy žádná antibiotika neužívat pro případ, že bych se pak jednou nakazil multirezistentní bakterií a pak mi toto předchozí "chránění mého těla před antibiotiky" zachrání život. Jde o můj vlastní závěr/názor z nepochopení principu problematiky, na základě kterého jednám, což může ve výsledku poškodit mé zdraví. Pravdou je, že prakticky nezáleží na tom, kolik a jaké typy antibiotik (myšleno ve správném množství a správné indikaci) jsem během svého života užíval. Pokud onemocním infekcí, na kterou jsou antibiotika vhodná, pak je léčba antibiotiky na místě. Pokud se setkám s multirezistentním kmenem bakterie, pak řada antibiotik nemusí být účinná a tedy i když já osobně bych antibiotika užíval poprvé, tak ty neúčinná antibiotika mě stejně nevyléčí.
Proto nebuďme "Debbie Downer" v otázkách antibiotik, ale přistupujme k nim racionálně. Antibiotická rezistence je problém 21. století a zodpovědným přístupem k užívání antibiotik může každý z nás přispět k omezení rozvoje antibiotické rezistence.
Jak sám můžu přispět k řešení rezistentní krize?
1) Antibiotika slouží pouze k léčbě bakteriálních infekcí, nikoliv virových infekcí, proto nemá smysl vyžadovat u lékaře antibiotika na virovou infekci.
2) Neužívám antibiotika preventivně.
3) V případě bakteriální infekce je důležité vědět, na jaké druhy antibiotik je patogenní bakterie citlivá. Není vhodné začít užívat nějaká antibiotika třeba z lékárničky po dědovi nebo se se svými antibiotiky podělit se svým domácím mazlíčkem.
4) Antibiotika užívám v přesných dávkách, v přesných intervalech, po nezbytně nutnou dobu dle pokynů lékaře.
5) Nepoužitá antibiotika je ideální vrátit do lékárny nebo do veterinární ordinace, kde je řádně zlikvidují. Jen tak máme jistotu, že se antibiotika nedostala do vnějšího prostředí a nesetkala se s bakteriemi, které si v prostředí mohou na tyto antibiotika také vytvořit rezistenci.
Zdroj grafu: Graf EMA, Veterinary Medicines Division (EMA/766467/2022)
