Bludný balvan v kategorii média pro Martinu Kociánovou a zbytek kolektivu Rádia Universum za konzistentní a neúnavnou snahu provibrovat bezbranné posluchačstvo komnatou ozvěn hluboko do králičí nory doby předvědecké, v níž pravda a důkaz nikdy nezvítězí nad pseudovědou a konspirací.
Vařila Martinka kašičku, v papinově hrníčku, mohla by začínat pohádka O Martině Kociánové a éterem létajících konspiracích a vězte, že by si ve své strašidelnosti nijak nezadala s původními Grimmy. Jde však od nás trochu o rádio Jerevan: tahle pohádka není pro děti a také se nedá označit za pohádku. Kašička konspirací, polopravd a mýtů se v ní ale rozhodně vaří a Martina Kociánová mohutně přikládá pod kotel.
„My v medicíně teď prožíváme silnou, až bych řekla ideologickou revoluci v tom, že se ukázalo, že mysl není v centrální nervové soustavě, to znamená hlava, kde je mozek, který všechno řídí, a zbytek těla, a že to by byla iluze, ve které jsme žili. […] A v tuto chvíli víme, že mysl je výsledkem funkce celého systému, všech somatických buněk organismu, a že paměť, a celková psyché toho člověka, je výsledkem tekutinových procesů, které jsou v těle. To znamená intersticiální tekutiny, buď hydracelulární cytoplazma, nebo mimo buňku jako extracelulární tekutina. […] Takže se najednou zpochybnil celý patriarchální systém, že v našem těle existuje něco jako šéf, který poroučí ostatním buňkám, ale ukázalo se, že to celé tady není hierarchie, ale je to něco, čemu říkáme synarchie neboli spolupráce.“ Tato vědecky jistě perfektně podložená tvrzení nezaznívají na uzavřeném psychiatrickém oddělení, ale v rozhovoru s doktorkou Helenou Máslovou z 11. června 2023, a mohou nám sloužit jako ilustrace vědecky znějících tvrzení, s nimiž se setkáme ve velké části rozhovorů Martiny Kociánové v rámci online pořadu Kupředu do minulosti, a to za hojného přitakávání paní moderátorky.
Jiný příklad vezměme z rozhovoru s Annou Struneckou rovněž z června 2023: „Prosím vás, když víte, jak tato vakcína funguje, že vnáší do organismu genetickou informaci pro spikeový protein, který v lidském těle žádná buňka nemá. A když se tento spikeový protein musí tvořit, tak se vám vytvoří spikeový protein na buňkách vašeho těla, a ty pak začnou najednou fungovat jinak, nebo je tělo začne vnímat jako cizí vetřelce. […] A teď si představte, že vlastně naprogramujete buňky lidského těla, aby na svém povrchu vytvářely nějaký protein, který tam vůbec nemá být, takže nutně leukocyty neprojdou vlásečnicemi, a nutně dochází ke srážení krve a k poruchám činnosti srdce. Na to je naprogramovaná celá populace miliónů lidí, kteří tuto vakcínu museli dostat.“
To zní nebezpečně, že jo? Leukocyt se spikeovým proteinem nesmí projít a není čas přemýšlet, kdo je kdo. Skoro jako kdybychom tu pracovali s nějakým narativem, v němž je „Všechno lemováno strachem. Protože člověk nevzdělaný, věřící bludům, a navíc vystrašený, je dokonale manipulovatelný. Podívejte se, strach je tisíciletími prověřená emoce směřující k tomu, aby ovládala lidi. Je jedno, která náboženská uskupení, či státní útvary, pracovaly se strachem proto, aby udržovaly poddané v poslušnosti, se sklopenými hlavami proto, aby na ně bylo vyděláváno, a tak dále. Strach ovládne jednotlivce, strach ovládne davy.“ Oh, pardon, to už jsme ovšem u rozhovoru s Jarmilou Klímovou z března letošního roku, podle které „Aby byl narativ lákavý, tak musí být prošpikovaný a okořeněný strachem. Tedy: „Neuposlechneš-li náš narativ, budeš buď ohrožen na zdraví, na životě, vyloučen na okraj společnosti, nebo označen za dezoláta“, a teď bychom tady mohli jmenovat mnoho dalších výhrůžek, které se pojí s tím, když nebudu poslušně skákat tak, jak veřejnoprávní média napískají. A teď mám chvíli strach z něčeho, pak se ukáže, že to byla hloupost, a přiznat si, že jsem naletěl jako idiot, to taky není úplně příjemné. A pak mám zase strach z něčeho jiného, a to taky nebude dlouho trvat, a oni určitě vymyslí něco, abych měl strach z něčeho dalšího.“
Zde jsme nakloněni s naší (ne)oblíbenou Jarmilou alespoň částečně souhlasit. Onen strach a výhružky s psychikou člověka mávají hodně a často jej utrvrzují v narativech, které nejsou úplně zdravé. Pochybovat si dovolíme o tom, že za vše mohou veřejnoprávní média, a nikoli komnaty ozvěn, v nichž se po zádech plácají alternativní váleční stratégové (jako Ján Baránek, podle kterého nás nezabije třetí světová válka, ale Green Deal), alternativní ekonomové (jako Ladislav Větvička, podle kterého některým dojde, že jsme udělali chybu, až když bude hlad, budeme dovážet drahé potraviny nebo jíst brouky), alternativní religionisté (jako Alexandr Tomský, podle kterého je moderní liberalismus náboženstvím nového lidstva a rovnostářství, jež ničí naši přirozenost), alternativní právníci (jako Robin Čumpelík, podle kterého média, sociální sítě a korporace porušují ústavu ČR a nikdo se o tom nechce bavit), alternativní sociologové (jako Robert Kotzian, podle kterého kdyby politické neziskovky zveřejnily cíle, tak bychom se jich lekli, a proto je skrývají), alternativní psychologové (jako Jan Vojáček, podle kterého probíhá krize mužství a ženství, která navíc vyhřezla do podoby zmatenosti dětí, které jsou ztraceny a nevědí, kdo jsou), alternativní sexuologové (jako Helena Máslová, podle které ženy pro chlapy i sebe vytvářejí ženské peklo, čímž byla potlačena energie mateřství a tím i schopnost orgasmu), alternativní botanici (jako Radovan Dluhý-Smith, podle kterého snížení hladin plynu života, tedy oxidu uhličitého, pod limity způsobí, že neporostou stromy ani rostliny), alternativní energetici (jako Ivan Noveský, podle kterého to, co se u nás děje v energetice, vystihují dvě slova: sebevražda a vlastizrada)...
Mohli bychom pokračovat, ale spíše se zeptáme, co mají tito lidé a nadpisy rozhovorů, které vedli v pořadu Kupředu do minulosti, společného? Ano, šíření strachu z měnícího se světa. A, samozřejmě, Martinu Kociánovou, která si tyto hosty zve, nadšeně přizvukuje jejich – a jak se nám to slovo teď hodí – narativům, a dokonce, což nás obzvláště fascinuje, je, zdá se, občas nutí jít ještě dál, než je komfortní pro ně samé. V rámci rozhovorů jim navíc poskytuje nejednu příležitost chválit se navzájem a vytvářet tak dojem uceleného, pěkně si přikyvujícího světa skutečných odborníků, kteří společnou silou táhnou proti mainstreamu. Že si někteří ve skutečnosti navzájem protiřečí, už není moc důležité, důležitá je opozice. A strach. Strach o děti, strach z války, ba dokonce strach o vlastní leukocyty.
Představte si, že jste ve svých jistotách o fungování tohoto světa nahlodáni už dopředu a zaposloucháte se do minut, hodin a dnů těchto rozhovorů: jednotlivé díly trvají zhruba 30 minut, rozhovory jsou ale většinou rozděleny do tří a více takových půlhodinek. S materiály z webu Rádia Universum tak můžete trávit celé noci, pocitově i věčnost. Nedoporučujeme. Z této králičí nory se totiž budete hrabat velice dlouho a jen s vypětím všech psychických sil.
V této chvíli tak nezbývá nežli poděkovat Martině Kociánové za asi den čistého času, který jsme při přípravě tohoto laudatia strávili s ní a jejími hosty – díky, vážně to nemuselo být – a zároveň ji z celého srdce ocenit za konzistentní a neúnavnou snahu provibrovat bezbranné posluchačstvo komnatou ozvěn hluboko do králičí nory doby předvědecké, v níž pravda a důkaz nikdy nezvítězí nad pseudovědou a konspirací. Za to už děkovat, s dovolením, nebudeme.
