Již pravidelně se v reakci na udílení Bludných balvanů objevují komentáře, že určitě jsme se zmýlili a že se ukázalo, že některý oceněný měl ve skutečnosti pravdu. Zatím nevíme o tom, že by se něco takového skutečně ukázalo. Nevíme o tom, že by některý z oceněných byl prorokem, který předpověděl objev toho, že homeopatie funguje, že hledění do Slunce je zdraví prospěšné nebo třeba že příčinou chronického kašle může být i potřeba se na všechno vykašlat. Ale jsme skeptici i ke svému skepticismu, proto toto a priori nevylučujeme. Problém oceněných je totiž jiný. Naši ocenění se vesměs neprezentují jako vizionáři nebo prognostici, kteří se pokouší vidět do budoucnosti. Naši laureáti tvrdí nebo dost jednoznačně naznačují, že ta budoucnost už nastala. A tím se dostáváme k tomu, co je možná trochu méně intuitivní. K tomu, že u takových lidí nemůže ani čas ukázat, že měli pravdu.
Dovolte mi to vysvětlit na jednoduchém příběhu. Představte si, že dejme tomu pan Novák zavraždí pana Dvořáka. Případu se chopí český protějšek soudce Dredda, říkejme mu třeba soudce Štika. Ten na základě nějaké naprosto neprůkazné a nejednoznačné drobnosti typu jiná barva sponky na psacím stole rozhodne, že vrahem je pan Novák. Protože je v logice příběhu vyšetřovatel, soudce i kat, končí to provedením rozsudku. Zdánlivě je vše v pořádku. Vy jako čtenář příběhu, tedy jako vis maior, víte, že pan Novák je vrah. Máte tedy možná i dobrý pocit z toho, že spravedlnost byla vykonána tím, že byl pan Novák odeslán do sekce karbanátků, oddělení surovina. Jenže ono to v pořádku není.
Špatně je to z toho důvodu, že soudce Štika ve skutečnosti předkládá jako pravdivé tvrzení "Důkazy, které jsem shromáždil, jsou velmi silné induktivní důkazy ve prospěch tvrzení, že pan Novák zavraždil pana Dvořáka, a zároveň jsem neopomenul posoudit nic významného, co by vinu pana Nováka zpochybňovalo." V takovém příběhu tedy soudce Štika rozsudkem vlastně lže. Lže totiž o tom, že má silné důkazy. Pokud se později objeví důkazy, že pan Novák skutečně zavraždil pana Dvořáka, je to dobře. Ale neznamená to, že by to vyloučilo to, že soudce Štika je lhář nebo břídil. Tedy buď někdo, kdo úmyslně odsoudil člověka, i když k tomu neměl důkazy, nebo někdo, kdo vůbec nepochopil podstatu své práce a viníka určil v zásadě náhodou. Pozdější odhalení znamená jen tolik, že pochybení soudce Štiky jen náhodou nemělo vážné následky, protože nevedlo ke škodě v podobě postihu nevinného a záchraně pachatele.
S našimi "čistě vědeckými" oceněnými to bývá podobné. Nejsou oceněni za to, co říkají. Jsou oceněni za to, že o svých tvrzeních tvrdí nebo předstírají, že jsou silně podložená, i když ve skutečnosti jsou jejich tvrzení buď jen nepodložená, nebo jsou dokonce v rozporu s existující úrovní poznání.
