Ach, ty mé šestky!

Motto:

Během návštěvy v blázinci se ptá návštěvník ředitele: „Podle jakých kritérií bude rozhodnuto, zda někdo bude internován nebo ne.“ Ředitel vysvětluje: „No, my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kbelík a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil.“ Návštěvník povídá: „Aha, rozumím, normální člověk vezme kbelík, aby to šlo rychleji, že?“ Ředitel: „Ne, normální člověk vytáhne špunt. Chcete pokoj s balkónem nebo bez?“


Není to tak dávno, co jsem pracoval v jedné švýcarské společnosti, podotýkám větší holdingové společnosti, kterou vlastnil český emigrant. Takže z pohledu rodilých „pouze naturalizovaný“ Švýcar, ale přesto s cestovním pasem s působivým helvetským křížem na přebalu. Protože jsem působil v poměrně angažované manažerské pozici, byl jsem do firmy přijímán samotným vlastníkem, jenž se posléze stal mým nejbližším spolupracovníkem. Byl to milý, usměvavý pán, ovládající několik světových jazyků, velmi dobře zvládající interpersonální komunikaci a s výrazným charisma. Už na počátku našich jednání mi bylo cosi velmi nápadné. Primární proces myšlení, tedy emoční složka osobnosti, byl evidentně převyšující onu složku racionální – sekundární proces myšlení. Na první pohled silná schopnost intuice. Bylo by nepravdivé a nekorektní neříci, že svým způsobem mi byl tento člověk sympatický a nepochybně si zasluhoval obdiv za své podnikatelské úspěchy, které byly markantní tehdy a jsou dodnes. Rozpory začaly nastupovat v okamžiku, kdy jsem pocítil přítomnost všudypřítomných „přírodních zákonů“, jimž se nelze protivit. Podnikání v souladu s těmito „přírodními zákony“ se člověku, alespoň v mém případě, ze své osobnostní podstaty výrazně racionálnímu, zdá poněkud nemožné a jasně iracionální. V okamžiku, kdy jsem začal být svědkem „napojování se“ na „čistou intuici“, jsem si již byl téměř jistý, že tudy cesta, společná cesta, asi nepovede.

Jedním z vrcholů mého prozření, respektive plného přiznání si zcela odlišného kognitivního založení mého zaměstnavatele nastalo tehdy, když dotyčný pán namísto pročítání životopisů svých potenciálních nových spolupracovníků vzal do ruky tužku a papír a rychle si spočítal „životní číslo“ uchazeče a doslova bravurní znalostí numerologických principů dospěl doslova v mžiku k výslednému typologickému rozboru kandidáta o zaměstnání. Často jsem býval svědkem toho, jak byl jakýkoli zájemce o pracovní uplatnění odložen ad acta jenom proto, že jeho numerologická mřížka nesplňovala vlastníkova očekávání od tohoto adepta ve vztahu k obsazované pozici a zejména k jejich vzájemné kompatibilitě. Osobně jsem míval svoji „tuplovanou šestku“ a „tuplovanou dvojku“ na talíři více než často. Od té doby vím, že má věčná skepse, kterou projevuji šťouravou analýzou všeho (to je predestinováno mými dvojkami v datu narození) a poživačná až hédonistická sexualita (ta vyplývá ze dvou šestek v datu narození) mě natolik determinují, že s tím nic nelze udělat. Respektive, že by na mé osobnostní harmonizaci bylo obrovské množství práce! Tato a další zjištění, prezentována jako samozřejmost a objektivní danost, mi velmi ztěžovaly mou „tvrdošíjnou racionalistickou uzavřenost vůči přírodním zákonům“. Nicméně u vědomí dobrého ekonomického základu a obchodního potenciálu firmy i oboru podnikání jsem nějakou dobu se zapřením (popřením) vlastního Já tuto atmosféru toleroval. Leč i v tomto případě platí, možná více než v jiných, že jednou každá číše trpělivosti přeteče. A přetekla. Z firmy jsem odešel a už bych se do ní při zachování stejné atmosféry iracionálního diktátu nikdy nevrátil. Přesto rozdělím-li svou osobní zkušenost na dvě části, na osobnostně atmosférovou a hospodářskou, pak to nebyla špatná zkušenost. Přeji jak vlastníku s výraznými „New Age“ rysy, tak všem jeho firmám úspěch.

Abych nevyprávěl jen svou osobní zkušenost, která nemusí být pro druhé jakkoli přínosná, rozhodl jsem se ocitovat několik „myšlenek“ z díla Norberta F. Čapka, Typologie, reedice, Schneider, Brno, 2002, ISBN 80-7307-010-3.


Zaměstnání pro blondýny

Zaměstnavatel brzo vynajde, že s blondýny lépe pochodí při propagaci, vynalézání, tvoření nových plánů, nacházení nových trhů. Blondýn rád dělá reklamu, protože mu dává příležitost k uplatnění jeho tvořivosti a vynalézavosti, že vyžaduje nadějnost a optimism, jakož i chuť k risiku a dále že každá reklama je novým problémem k řešení a není jednotvárná. Vychovatel vynajde, že čistý typ blondýna více se kloní k atletice než k důkladnému studiu a že raději se zabývá mnoha předměty, nežli aby se specialisoval na úzce vyhraněný obor. Protože blondýn je v podstatě tvůrčího typu, oblibuje stavitelství, inženýrství, a konstrukci vůbec, neboť každá nová stavba je nový problém a plánování nového stroje je nový svět. Blondýn má rád atletiku vzhledem ke svému kypícímu zdraví a pro touhu po činnosti a výboji. Miluje potlesk zástupů, rychlé vydávání energie. Ve spisovatelství oblibuje beletrii, k uplatnění svých tvůrčích schopností a k sebevyjádření. Také vypisování dobrodružství, cestopisů, válečné zprávy apod.
Většina všech vynálezců byli blondýni, jako Edison, Marconi, Westinghouse, Ford, Wright, Bell, u nás mezi jinými Ing. Roučka, který vlastní přes 300 patentů. Také Baťa měl převážně znaky blondýna. Vůbec v povoláních, kde je potřebná schopnost exekutivní a vůdčí, kde práce je dostatečně rozmanitá a prostá jednotvárnosti, kde iniciativa, vynalézavost a rychlé rozhodování se vyžaduje – je-li takový výběr, blondýni bývají úspěšnější.


Zaměstnání pro brunety

Brunet je spokojenější a jeví větší schopnost v povolání, které vyžaduje trpělivost, pečlivé obsluhování a udržování zákazníka, prodávání těchž věcí znovu a znovu. Kdežto blond dobře se uplatňuje v exekutivním postavení, brunet bývá zpravidla lepším administrátorem. Tam, kde je žádoucí výbojnost, aby se získal obchod, prospívá blondýn, ale brunet bývá schopnější zboží dodat a spravovat zásoby i získané peníze. Brunet bývá lepší v zemědělství, protože ono vyžaduje trpělivost, specialisaci a objemnější společenský život. Brunet také bývá úspěšný v atletickém výkonu, který vyžaduje spíše vytrvalost nežli rychlé vydání energie. Všechny druhy umění, kde je nutno dbáti o každý detail při vypracování, odpovídají lépe brunetům. Také vážnější, namáhavá a úzkostlivě pečlivá stránka žurnalismu a práv patří více do oblasti brunetů. Brunet bývá z těchž důvodů kvalifikován pro medicínu, hudbu, osobní službu, vědecký výzkum, sociální práci statistiku a theologii, protože bývá trpělivý, úzkostně pečlivý, oddaný a dumavý.
V zemích, kde jsou blondýni a bruneti asi stejně rozděleni jako v Americe, zaměstnavatelé mají zkušenost, že je chybou postaviti blondýna k jednotvárné, detailní práci, právě tak jako brunet nebývá na místě, kde je nutno rychle přecházet od jednoho druhu práce ke druhému."