Jaká je léčivá síla vody

V nakladatelství Eminent vyšel v roce 2005 překlad knihy Léčivá síla vody s podtitulem „Důkazy fascinujících vlastností základního životního elementu“. Knihu původně připravili pro nakladatelství Koha-Verlag autoři Masaru Emoto a Jürgen Fliege, český překlad vyšel do jednoho roku.

Autor Masaru Emoto vystudoval univerzitu v Jokohamě a zabývá se fotografováním ledových krystalů pod mikroskopem. Je přesvědčený, že ledový krystal si podržel původní strukturu kapalné vody, a že tedy fotografuje strukturu vody když fotografuje led. Protože krystaly ledu mu připadají vzájemně velice rozdílné, je přesvědčený, že rozdílná byla i původní struktura vody, než ji nechal zmrznout. Tvar struktury podle něho závisel na tom, jakým vlivům vodu podrobil, nebo spíš, jak na vodu zapůsobil, jestli jí říkal něžná slova, nebo ji nechal naslouchat hudbě. Duchovní složka vody se prý takto mění a tím se mění i její struktura. Masaru Emoto tu strukturu nechá zamrznout a jako ledový krystal ji zkoumá. Druhý autor Jürgen Fliege je duchovním a televizním moderátorem v ARD. Věří, že Bůh se zjevuje v každé kapce vody. Doplňuje Emotovy fotografie esoterickými úvahami zaměřenými na léčitelství.

Kniha je svým vzhledem atraktivní, vytištěná na křídovém papíře se vkusnou typografickou úpravou a se zajímavými fotografiemi. Ani cena 299 Kč není přehnaná s přihlédnutím k profesionální tiskařské a grafické úrovni. To je však bohužel vše, co mohu o knize pozitivního napsat. Jinak tomu je s textovým obsahem. Opomenu perličky typu „voda má schopnost levitovat, navzdory gravitaci stoupá nahoru, a tímto způsobem vznikly prameny s takzvanou artéskou vodou…“ Pak by tedy levitovaly i balony naplněné teplým vzduchem nebo plynem o menší hustotě než je vzduch. Z fyziky by pan Emoto propadl i na střední škole. Jenže on si troufl mnohem výš, nad univerzity a nad významné vědecké ústavy. Celá kniha propaguje homeopatii, kineziologii, léčitelství a další esoterické obory. To vše je zaštiťované hantýrkou, která se tváří jako vědecká. Nejprve je v knize populárně popsaná vodíková vazba (dále píšu už zkratkou H-vazba), která vytváří propojení mezi vodíkem první molekuly a kyslíkem sousední molekuly vody. Protože v molekule vody jsou dva vodíky, předpokládáme, že každá molekula vody má schopnost vázat se k sousedním molekulám dvěma H-vazbami, a tak se vytvářejí klastry z molekul propojených do určité struktury. Potud se autoři drží vědeckých poznatků. Na úrovni molekul propojených do různě svinutých řetězců – klastrů už autoři rozvinují svou fantazii a své úvahy potvrzují svými dojmy z mikro-fotografií krystalů ledu.

Na Stanfordské univerzitě vznikl před několika lety Stanford Environmental Molecular Science Institute (SEMSI), který se zabývá mimo jiné také strukturou vody, a to ve všech třech fázích. Podle SEMSI vznikají v kapalné vodě tetraedrové (tetraedr je čtyřstěn, jehož stěny jsou trojúhelníky) koordinace prostřednictvím jedné silné H-vazby, zatímco druhá H-vazba je slabá. Představme si tuto oslabenou vazbu takto: Osa OH-O (v OH je vodík na vrcholu čtyřstěnu molekuly vody, O je kyslík sousední molekuly vody) je buď prodloužená oproti klasické H-vazbě, nebo je mírně ohnutá. Oproti tomu jsou v ledu obě H-vazby velmi silné. Základní Emotova úvaha je tedy chybná. Jakmile kapka vody zmrzne, změní se základní mechanismus struktury, vytvářený H-vazbami. Molekula H2O se stane více symetrická se stejně silnými H-vazbami k sousedním kyslíkům. I kdyby kapalná voda měla jakkoliv „informacemi“ modifikovanou strukturu, zmrznutím by se tato „informační struktura“ ztratila. Emoto tedy nefotografuje strukturu vody, ale strukturu ledu.

Nyní stručně pojednám o paměti vody. Podle autorů je paměť zapsaná do struktury kapalné vody. Zároveň nás autoři poučí, čím jsou tyto modifikace struktury způsobované. Cituji: Voda slyší hudbu, protože hudba, to jsou vibrace a proto máme vidět v krystalech ledu například vliv Čajkovského Labutího jezera. Škoda, že nás autoři už nepoučili víc, jestli to je slavné pas de quatres, nebo leitmotiv labutě. Jinde je hezký obrázek ledového krystalu připisovaný Vivaldiho čtyřem ročním dobám. Nebo další fotografie krystalu vznikla tím, že voda opakovaně naslouchala skladbě Yesterday. Emoto má na svých mikrofotografiích vždycky krystal vytvořený na šestiúhelníku (hexagonální tvar), z jehož stran vybíhají ornamenty jako paličkované krajky. V každém ledovém krystalu existuje určitý ornament, který se neustále opakuje na stejném principu, jako se opakují fraktálové obrazce. Můžeme se podivovat, proč Emoto nezapřáhl do svých divů i teorii fraktálů. Asi by to vyžadovalo příliš velké studijní úsilí. Voda prý umí i číst: Každé slovo má duši, obsahuje určitý energetický náboj a japonsky napsané slovo děkuji má znak, který způsobuje pozitivní vibrace. Já se ptám, jak tomu je v našich evropských jazycích, v nichž nemáme jeden znak pro slovo děkuji, ale píšeme soustavu písmen – hlásek. U nás je asi voda zcela negramotná. Jenže podle Sheldraka citovaného v knize jsou v morfogenetickém poli uložené všechny informace ve formě vibrace a voda ty vibrace čte. Takže má kritická výtka o negramotnosti vody padá. Mám proto další otázku: Jak to, že jsme zatím nevyužili vodu jako největší encyklopedii? Čím to, že nemáme odpovídající čtecí zařízení? Kdo za to může? Odpověď znám předem: Můžou za to vědci, protože neuznávají morfogenetické pole.

Kniha má titul Léčivá síla vody a autoři vysvětlují, že tato síla spočívá v dialogu s vodou. My myslíme mechanicky, zatímco voda prý zobrazuje skutečnost holograficky. My tu schopnost nemáme, ale můžeme se poučit od vody. Civilizační jevy mají negativní vliv na živoucí organismy, tedy i na nás. Je uveden příklad. Sklenice s vodou je umístěná vedle mobilu. Když se z ní zmrazí kapka, objeví se led bez jakékoliv struktury, voda v blízkosti zapnutého mobilu zazmatkuje, což značí nesmírně škodlivý vliv mobilu. Stačí však do skleničky s vodou říct slova láska, věčnost a výsledek se projeví jako led s perfektní hexagonální strukturou a mobil nám už neubližuje. Léčivou účinnost lázeňských minerálních pramenů můžeme ještě zesílit. Například v Bad Bluman vytvořil F. Hundertwasser (původním jménem Stovoda) lázeňský komplex s typicky zakřivenými liniemi a s charakteristickým vlastním architektonickým rukopisem. Autoři knihy píší, že Hundertwasserovy zakřivené linie zesilují léčivý efekt místních horkých minerálních pramenů. Je tomu tak proto, že křivost linií lépe odpovídá prastaré paměti léčivé vody. O pár stránek dál však autoři brojí proti vodě obsahující minerální látky, protože ty prý zanášejí mezibuněčné prostory, a to je škodlivé. Proto propagují destilovanou vodu k pití a k vaření. Jsem z toho zmaten, jak to tedy je? Mám pít vodu obsahující rozpuštěné látky, nebo ne? Avšak destilací ztratila voda své informace a proto je nutné ji před pitím postavit ve sklenici na slunce, protřepat ji, pustit jí příjemnou hudbu a laskavě k ní promlouvat. Podobných protimluvů je v knize víc. Autoři vysvětlují škodlivost říčních znečištěných vod, ale o pár kapitolek dál vychvalují uzdravující účinky vody Gangy, jedné z nejvíce znečištěných řek Léčivost Gangy vysvětlují tím, že ve zmražené kapce této vody objevili krystal podobný lotosu.

Protože jedním z nejčastěji používaných slov je struktura vody, je nutné se zmínit také o současných znalostech založených na experimentálním a modelovém zkoumání struktury vody. Termín struktura vody není výmyslem jurodivých myslitelů. Tento termín je používaný vědeckou obcí již přes osmdesát let a struktura kapalné vody se zkoumá proto, aby bylo možné vysvětlit fyzikální charakteristiky vody (bod varu, bod tání, změny hustoty kapalné vody ad..). V nejstarších modelech jsme mluvili o společné existenci volných vodních molekul a mikro-ledovců, lépe řečeno nano-ledovců o velikosti nanometrů. Útvary připomínající ledovce mají trvání několika pikosekund, pak se rozpadnou. Z většiny jejich molekul a z původně volných molekul vznikají na několik dalších pikosekund nové nano-ledovce. Byl to model mžikajících ledovců dobře použitelný také v popularizaci. Dosud se neustálila představa o určitém modelu struktury vody, existuje několik modelů, které se prověřují tak, že se z nich počítají fyzikální charakteristiky (bod tání, bod varu, hustota ad.) a srovnávají se s daty platnými pro kapalnou vodu. Několik příkladů modelů vody následuje.

Z tetraedrických koordinací vznikají cyklické pentamery (molekuly uspořádané do pětiúhelníku) nebo hexagonální útvary (hexamery), dále bi- cyklooktamery a tricyklodekamery. Tyto malé klastry jsou celkem stabilní a při interakcích vytvářejí ikosaedralové klastry obsahující 280 molekul. Klastry jsou otevřené s malou hustotou umožňující uzavření volných nevázaných molekul. Tyto fluktuující sebe replikující sítě jsou obvykle symetrické. Jiné modely jsou dodekaedrální se strukturou ledu „ice Ih“. Dále jsou perkolační modely, nebo smíšený dvoustavový model obsahující struktury ledu „ice Ih“ a „ice II“. Struktura vody se mění v těsné blízkosti iontů rozpuštěné látky nebo u pevného povrchu jemných suspenzí, kde částečky mají rozměr mikrometru a méně. Tyto změny jsou v popředí současných výzkumů a mají velkou praktickou použitelnost. Molekuly ve všech uvedených modelech se spojují a odpojují s frekvencí odpovídající jejich fyzikálním „poměrům“ se statistickou pravděpodobností v měřítku pikosekund. Tím je tedy paměť vody omezená na trvání pikosekund. Když je struktura vody určitým způsobem ovlivněná rozpuštěnou látkou a rozpuštěná látka se odstraní např. homeopatickým ředěním, vrací se struktura vody do původních stavů v pikosekundách. Paměťová struktura vody proto nemůže existovat v měřítku našeho „lidského“ času, tedy v minutách, hodinách nebo dokonce dní.

Texty obsažené v knížce nejsou v souladu s výsledky výzkumů špičkových teoretických pracovišť. Autoři používají vlastní terminologii a svéráznou okultní teorii oblečenou do jakýchsi vědeckých termínů. Knížku lze tedy doporučit pouze čtenářům přesvědčeným o existenci čehosi neexistujícího. Některá tvrzení nevyvolávají jen trpký úsměv, ale ohrožují opravdu zdraví lidí. Na mnoha „duchovních“ postupech propagovaných v knize můžou bohatnout podvodníci. Chytrák inspirovaný knihou Emota a Fliegeho navlékne punčošku na plastovou láhev s vodou a prohlásí, že punčošku obohatil vesmírnou silou a kvantovou vibrací. Tvrdí pak, že pomocí punčošky vylepšil strukturu vody do tvaru příznivého živému organismu, a že tato voda způsobí, že všechny škodliviny člověk okamžitě vymočí. Když spočítám mizivé náklady na velkosériovou výrobu punčošek a nemizivé náklady na reklamu, stále mi vychází, že chytrák se stane milionářem při desetitisícovém počtu podvedených lidí, kteří si punčošku zakoupí. I to bude zásluhou posuzované knihy. Tak to mi napadlo při četbě knihy. A ejhle, chytráci mě dokonce předběhli a jakési punčošky již prodávají. Jen zatím nevím, jakou magickou mocí napustili ty punčošky.