FLEGR versus DARWIN - Recenze

Žijeme v tak složitém světě jako nikdy v minulosti a musíme se v něm, není zbytí, umět orientovat, nechceme-li být jen pasivním zrnkem v mlýnici světa. K těm nezbytným znalostem patří i biologie a její snad nejvýznamnější součást, darwinovská evoluční teorie. Výrok T. Dobzhanského, slavného evolucionisty: „Nic v biologii nedává smysl, leč z hlediska evoluce“, příliš nadsazen není. Ale nejde jen o pochopení světa. Porozumění evoluci a jejím mechanismům má i obrovský praktický význam pro ochranu přírody, pro šlechtění rostlin a živočichů aj.

Přesto byla biologie a zejména její evoluční teorie donedávna na okraji zájmu naší společnosti a navíc byla a dosud je opakovaně a z různých stran kritizována a napadána. Příčiny této situace jsou dostatečně známé. V době komunismu, který chtěl „poroučet větru, dešti“ a změnit svět, se mylná představa Lysenka a Lepešinské o dědičností získaných vlastností stala vítaným politikem a vládnoucím paradigmatem v biologii celého východního bloku. Darwinovo dílo se vydávalo postupně a jen s obtížemi, a moderní darwinismus byl ostře odmítán pod nálepkou mendel-weissmann-morganismu. Díla neodarwinistů byla nedostupná. Tomuto klimatu odpovídala výchova biologů. Přední čeští evolucionisté byli zbavováni svých míst nebo emigrovali. Deformovaný pohled na darwinismus spolu se snahou (marnou) o obhájení názoru o dědičnosti získaných vlastností u nás přetrvával po celou dobu totality a jen pomalu se měnil i v dalších letech. Útoky na darwinismus spolu s propagováním nových protidarwinistických postmoderních evolučních teorií, jako byl např. strukturalismus, se objevovaly i na stránkách časopisu AV ČR Vesmír.

Zatímco v okolním vědeckém větě se Darwinova evoluční teorie rychle vyvíjela, vydávalo se množství odborných publikací a i veřejnost byla s její podstatou dostatečně seznamována – i v rámci dlouhodobého a dnes sílícího střetu s kreacionismem – u nás situace stagnovala. Neexistovala jediná česká učebnice evoluce a na knižním trhu se objevilo jen pár popularizačních esejistických knih S.J. Goulda. Situace se změnila teprve v posledních letech. Do češtiny bylo přeloženo v rychlém sledu několik knih Richarda Dawkinse a v r.2004 byla vydána v nakl. Paseka první česká kniha o evoluci autorů Zrzavý J., Storch D., Mihulka S. „Jak se dělá evoluce“. V r.2005 pak vyšla v nakl. Academia rozsáhlá moderní učebnice, „Evoluční biologie“ J. Flegra z Parazitologického ústavu Přírodovědecké fakulty UK a o rok později následuje jeho další kniha, populárně zaměřená, s názvem „Zamrzlá evoluce“ s podtitulem „aneb je to jinak, pane Darwin“ (nakl. Galileo). Není divu, že už vzhledem ke svému názvu vyvolala mimořádný zájem veřejnosti. Stal se z ní bestseler, byla odměněna cenou Magnesia litera za literaturu v populárně vědecké oblasti, byla o ní napsána série příznivých recenzí a rozhovorů s autorem, naposled v Respektu (č. 19/2007), kde se dočteme, že „kniha popírá panující evoluční teorie Ch. Darwina a R. Dawkinse“ . Mezi nadšenými recenzemi téměř zaniká jediná kritická stať T. Grima a V. Remeše v časopise Vesmír (č.5/2007). Dovolím si přiložit polínko.

Kniha je dílem mimořádně zajímavým, ale kuriózním. Je to totiž hybrid, složený ze dvou myšlenkově zcela odlišných částí. První část je výkladem darwinistické evoluční teorie, druhá pak její kritikou a výkladem autorovy teorie o „zamrzlé“ evoluci. Obě části se svou hodnotou liší jako den a noc. Sám Flegr zde vystupuje jako Janus, muž dvou tváří. V první části jako přesvědčivý seriózní vědec, v druhé jako megalomanický fantasta.

Koncepce první části je výborná. Flegrovi se v ní podařilo dokonale skloubit několik hledisek. Především v ní podal soustavný a přehledný výklad Darwinovy evoluční teorie, její historie i jejího současného stavu, a to velice čtivým a srozumitelným způsobem. Text zpestřil a aktualizoval četnými zajímavými poznámkami, narážkami a vtipy, a zdařilo se mu tak zvýšit přitažlivost odborného, pro laika jistě obtížného tématu. Současně vložil do textu, do žlutých rámečků, odborný výklad všech termínů, na které čtenář v knize narazí. A konečně do textu nenásilně vsadil svůj pohled do zákulisí vědy a vědecké práce. Popis vědecké metody, způsobu vědecké práce, experimentu, modelování atd. jsou pro laického čtenáře a často i pro biologa nesporně stejně zajímavé jako autorovy mnohdy satirické poznámky.o omylech vědy, sporech mezi autory, přidělování grantů, těžkém boji o prosazení vlastních názorů a publikací. Flegr honil a úspěšně dohonil několik zajíců najednou. Je to text formálně i myšlenkově brilantní a cena Magnesia litera je zasloužená. Ale abych jen nechválil, přece jen alespoň na jednu maličkost musím upozornit. Přes maximální snahu nelze totiž vyložit vysoce odborné a složité téma tak, aby bylo srozumitelné každému. Pro mnohého nebiologicky vzdělaného čtenáře bude studium knihy náročné.

První část knihy se však přibližně v polovině začíná měnit, přibývá kritiky darwinismu a vynořuje se autorova vlastní koncepce. A začínají problémy. Flegrova kritika Darwina není přesvědčivá, objevují se nepřesnosti ve výkladu, zjevné omyly, místo věcné argumentace a přesných hypotéz se objevují domněnky, fantazie, logické přehmaty. Než toto tvrzení rozvedu, musím Flegrovu teorii alespoň stručně představit. Flegr se domnívá, že vývoj každého druhu probíhá ve dvou diametrálně odlišných etapách, zatímco darwinismus (podle Flegrova mylného tvrzení) předpokládá evoluci plynulou. V první etapě, v rozsahu 10.000 – 20.000 let, druh podle Flegrovy teorie vzniká a vyvíjí se, evolvuje. Pak se v důsledku složitých interakcí mezi jednotlivými geny a jejich variantami (alelami) evoluce zastavuje a po další miliony resp. desítky milionů let druh zůstává neměnný. Plastický stav druhu přejde do stavu zamrzlého. Teprve při oddělení malého počtu jedinců se může v takové malé skupině znovu rozběhnout evoluční proces a vzniknout tak druh nový. Starý vymře.

Jenže každá hypotéza a tím spíše teorie se musí opírat o realitu, o fakta, jak sám Flegr v prvním díle své knihy zdůrazňuje. Paleontologická fakta však takovou dvoufázovost evoluce jako obecně platný jev neprokazují. Bylo už uskutečněno množství studií na toto téma s různým výsledkem. Některé nacházejí plynulý, postupný vývoj druhu, jiné naznačují, že se některé druhy skutečně objevují náhle a pak zůstávají prakticky trvale neměnné. Jenže to nelze tvrdit s jistotou. Neměnná je kostra, nic víc paleontolog nemá zpravidla k dispozici. Výrazné evoluční změny ve stavbě a vzhledu měkkých tkání zastihnout nelze.

Stejně tak jako nefungují fakta, tak nefungují ani spekulativní Flegrovy úvahy o nemožnosti prosazení nových alel v rámci složitých mezigenových vazeb. Jestliže vznikne nová dominantní alela, prosadí se stejně dobře ve velké i malé populaci. Jistěže se ve velké populaci šíří pomaleji, ale vzniká zde zase úměrně větší množství nových mutací a rychleji se obohacuje genofond druhu. A to, že se vliv nové alely nemůže prosadit a že dokonce její vliv na vznik znaku může být podle podmínek různý až i opačný, bylo sice v ojedinělých případech pozorováno, ale jako obecný jev to lze vyloučit. Stačí porozhlédnout se po výsledcích genetického inženýrství. Vnesený gen se zpravidla prosadí stejným způsobem bez ohledu na zcela jiný genom. Ostatně existuje nesčetné množství studií, které dokumentují, že se vliv některých alel včetně nových mutací v dalších generacích nerozplývá v důsledků složitých interakcí, jak tvrdí Flegr, ale dědí se spolehlivě do dalších generací. Sporné je i Flegrovo vysvětlení, že jsou druhy zamrzlé proto, že si vyvinuly stabilní životní strategii, která je už neměnná. Úplně při tom zapomíná, že tyto strategie, tedy vzájemná hra mezi alelami téhož genu nebo různých genů (kterou lze analyzovat pomocí teorie her) platí jen při zachování stálých podmínek. Ty se však mohou v čase rychle a trvale měnit, ať už jde o klima nebo o změnu ve spektru vegetace nebo soupeřících živočichů. Flegr se také snaží podpořit svou teorii poukazem na to, že se některé druhy rostlin a živočichů podařilo domestikovat, zatímco jiné ne. Ty první jsou podle Flegra plastické, ostatní zamrzlé. Proto se domestikace nezdařila. Nabízí se otázka: skutečně nejsou domestikované druhy starší než 10.- 20.000, takže nestačily zamrznout? Proč Flegr takový prostý důkaz nepodal? Suma sumarum, Flegr z některých zjištění, někdy i ojedinělých, vyvozuje neoprávněně obecně platné zákonitosti, a z nepřeberného množství způsobů a rychlosti evoluce jednotlivých druhů uznává jediný, společný model – buď anebo, všechno nebo nic, evoluce nebo stasis.

V kritice jednotlivin nebudu pokračovat, odkazuji na kritický článek Grima a Remeše, kde je uvedeno množství jiných kritických argumentů, nehledě k tomu, že každý biolog v knize najde omyly a nedůslednosti další.

Chci však poukázat na problém zásadní: Flegr tvrdí, že je darwinismus neplatný, a to jak v původní Darwinově podobě, tak i rozpracovaný do podoby neodarwinismu, resp. „Nové syntézy“, a že je neplatná i Dawkinsova koncepce o sobeckých genech. Flegr to říká kategoricky. Cituji: „Darwinův model nemůžeme považovat za základ vědeckých teorií týkajících se vzniku a vývoje života“ (str. 18). „Teorie sobeckého genu... stejně jako ta starší Darwinova teorie individuální selekce je v podstatě chybná“ (str. 165). „Ani Darwin, ani Dawkins, jak tedy kudy dál?“ (str. 169). „... sbohem báječný darwinovský světe“ (str. 239). „... současné, stále ještě neodarwinistické uchopení evoluční biologie je s největší pravděpodobností od základu chybné...“ (str. 290). Flegr považuje svou teorii za „koperníkovskou revoluci v evoluční biologii“ a nabízí nové paradigma. Inu, velká a silná, velice sebevědomá slova.

Proč je však darwinismus „od základu chybný“? Čtěte dobře! Ch. Darwin napsal knihu a vyslovil teorii „O původu druhů přirozeným výběrem“. A co tvrdí Flegr? Druhy vznikají a vyvíjejí se přirozeným výběrem, přesně podle Darwinovy teorie (???). Flegrovou novinkou je to, že se tak děje jen v malé populaci a jen v určitém, plastickém období, pak evoluce zamrzne. Takže: V době, kdy probíhá vznik a evoluce druhu, platí podle Flegra darwinistický výklad – a v době, kdy evoluce neprobíhá, se evoluční mechanismy neuplatňují. (To je zjištění!). Z toho podle Flegra plyne, že je darwinismus špatný, neplatný!!

Je to tedy jinak, pane Darwin? Nikoli, je to přesně tak, jak navrhl Darwin a jak to rozpracovala moderní darwinistická evoluční teorie. Základním mechanismem evoluce (kromě série dalších mechanismů, které jsou součástí neodarwinismu) je přirozený výběr účelných znaku a alel jejich genů, a jestli probíhá rychleji nebo pomaleji, nebo jen v určitém období, to je věc vedlejší. Ostatně, Darwin nikdy netvrdil, že evoluce probíhá trvale nebo dokonce stále stejnou rychlostí, ani se touto otázkou nezabýval. Podtitul knihy je tedy chybný, nepravdivý, matoucí a křivdící Darwinovi, nehledě k tomu, že ani není příliš slušný, že, pane Flegr.

A ještě něco. Je Flegrovo dělení evoluce na dvě fáze takovou novinkou? Není. Už v r.1972 si N. Eldridge a S.J. Gould všimli toho, že evoluce může probíhat různou rychlostí. Vyslovili tzv. „teorii přerušovaných rovnováh“ (punctuate equilibrium), podle níž je zpočátku vývoj druhů rychlý až explozivní, později se zpomaluje a zastavuje. Druhou, pomalou fázi nazvali stází. Určitě je to vhodnější termín než „zamrzlá evoluce“. (V analogii s tím bychom mohli stání nazývat „zamrzlou chůzí“ a mlčení „zamrzlou řečí“.) Jejich koncepce byla samozřejmě prověřována a zjistilo že, vývoj některých druhů je podle paleontologického záznamu plynulý, „gradualistický“, jiných skokový, „punktualistický“. Kromě toho „exploze“ není ani zdaleka tak prudká. Např. náhlé objevení nových druhů a tříd živočichů na konci kambria před 600 miliony let, na které se autoři odvolávali, trvalo ve skutečnosti přibližně 10 milionů let. Gould později své výroky o jejich nové „obecné teorii, která měla nahradit darwinismus“ odvolal a prohlásil se za přesvědčeného darwinistu. Flegr tedy připojil k teorii (všeobecně nepřijaté) přerušovaných rovnovah jen domněnku, že stáze je způsobena složitostí genových interakcí ve velké populaci. Je to důvod k odmítnutí darwinismu a prohlásit ho za od základu chybný a špatný?

Kniha, jak plyne z recenze, je tedy hodně rozporná, a rozpor je to pro mne nesrozumitelný. Doc. Flegr je autor vysoce vzdělaný s širokým kulturním rozhledem, napsal skvělou učebnici – troufnu si říci na světové úrovni –, má za sebou vysoce ceněné práce z oboru parazitologie, např. nedávný objev o vlivu parazita Toxoplasma gondii na chování člověka a na jeho plodnost. To vše kontrastuje s jeho teorií „zamrzlé evoluce“, která kulhá na všechny její nohy. Nedělá si autor legraci? Neprovokuje jen? Nemstí se a netrestá odborníky a nevinnou veřejnost za to, že publikace prvního znění jeho teorie v časopise Rivista de Biologia v r.1998 nevyvolala žádnou odezvu? Rád bych se mýlil.

Nicméně je zcela jisté, že Flegr překročil meze vědecké etiky. Při své inteligenci a rozhledu si musí být vědom, že jeho teorie je pouhou hypotézou, která je sice inspirativní a může se v budoucnu zčásti potvrdit a stát se tedy cenným kamínkem přiloženým k darwinistickému výkladu evoluce, ale rozhodně se nestane novým evolučním paradigmatem. Především ale rozhodně nevyvrací základní mechanismy evoluce druhů, jak je vykládá dnešní, stále zdokonalovaná a rozšiřující se neodarwinistická teorie. Proč se tedy Flegr staví megalomanicky na úroveň Darwina a Koperníka? Nemyslím, že by to myslel vážně. Je to nejspíše jen taktika, efektní a účinný marketingový tah. Sám přiznává, že svou knihu napsal pro neodbornou veřejnost proto, že nemohl prorazit na fóru odborném. A na laiky a média je přece nutno jít s kanónem, v současném stylu. Je to fér? Je slušné, předestřít veřejnosti takový mystifikující výklad evoluce a získávat ji lacinými triky, jako je titul knihy? A patří vůbec do popularizační knihy diskuse nebo spíše přesvědčování laické veřejnosti o správnosti zcela hypotetické koncepce? A uvědomil si Flegr, že svou knihou, resp. svými výroky nahrává kreacionistům? Svědci Jehovovi, „vědečtí kreacionisté“ i dnešní množící se zastánci „inteligentního designu“ mezi našimi postmoderními intelektuály, ti všichni se na jeho knihu budou s velkým halasem odvolávat. „Vidíte, i velký evoluční biolog....atd.“

A někteří „filosofové“ Flegrovy názory ještě vylepšují. Třeba St. Komárek, který k „Zamrzlé evoluci“ napsal nadšenou předmluvu, přidává k Flegrově „revoluční teorii“ další zajímavý doplněk. Dnešní evolucionisté, rozuměj na rozdíl od Flegra, jsou podle Komárka přesvědčeni, „že hmota je cosi nadaného jen inercií, pasivní výplň prázdnoty, něco bez vlastní aktivity, neřku-li něčeho, jako je „intence“, či snad dokonce „záměr“ či „vůle“. Zřejmě je to jinak. Nemluví-li Komárek o Bohu, pak se postmoderně vrací k dávno překonané Drieschově entelechii a konečnému bodu Omega Teilharda de Chardin. Flegrovi však křivdí, nic takového v jeho knize nenajdeme. Avšak – souhlasí Flegr s Komárkovou předmluvou?

Recenzi nelze protahovat do nekonečna, dovolte mi závěr. Kniha je skvělou učebnicí evoluční biologie (darwinismu). Každému ji doporučuji, protože jde o téma opomíjené a protože se biologie dnes dostává stále více a rychleji do středu nejen vědeckého výzkumu, ale i do praktických aplikací. Čtěte ji však jen do poloviny, pak ji s klidem odložte, dáte byste nerozuměli nebo byste byli zmateni.

Kniha by si zasloužila i další ocenění, nejen cenu „Magnesia litera“. Kdybychom my, Český klub skeptiků „Sisyfos“, předávali ceny za popularizaci vědy, pak bych doporučil dát autorovi cenu nejvyšší, nazvanou třeba, jako vzpomínku na Ch. Sagana, „Zlatá svíce“ nebo „Zlatá pochodeň“. To za první část knihy. Za tu druhou bych Vám, pane Flegr, rád předal stejně významnou cenu, a to za bludné myšlení a matení veřejnosti, cenu „Bludný Balvan“.