Mobilní telefony

Podle údajů z konce roku 2000 používají v České republice mobilní telefony čtyři miliony lidí. Zprávy v televizi, na internetu, v novinách a částečně i v odborných časopisech varují uživatele před škodlivostí záření vycházejícího z mobilních telefonů, především před jeho vlivem na mozek s následky jako je rakovina nebo Alzheimerova choroba. Záplava informací o ohrožení zdraví kolem údajného zhoubného vlivu mobilních telefonů připomíná nedávnou, byť dnes již téměř zapomenutou kampaň ze začátku devadesátých let minulého století, kdy se podobné obavy o zdraví šířily v souvislosti se „zářením“ vycházejícím z počítačových monitorů. Tehdy se denní tisk, televize a rozhlas doslova hemžily pořady a články se sugestivními titulky jako „Počítač nemusí být hrobníkem“ a nabádaly uživatele, aby se v žádném případě nepřibližovali ze strany k monitoru blíž než na 25 centimetrů. Za zvláště nebezpečné se označovalo prodlévat blízko zadní stěny monitoru, doporučovaly se různé filtry a štíty, potřebné zvláště pro děti, jejichž vyvíjející se organismus má být k záření monitorů zvláště citlivý. V roce 1998 však Světová zdravotnická organizace (WHO) uveřejnila v „Listech o faktech“ [2] hodnocení, v kterém označila elektromagnetické pole v okolí monitorů za natolik slabé, že nepřekračuje žádné mezinárodní ani národní normy, a nabízené ochranné prostředky označila za neúčinné nebo zbytečné. Zprávy o škodlivosti monitorů pak téměř ustaly.

Spíše než s „Listem o faktech“ uveřejněným WHO souvisí však konec strašení lidí počítačovými monitory s novým, aktuálnějším tématem: novináři a „odborníci“, kteří referovali o zhoubných účincích záření vycházejícího z počítačových monitorů, přešli na varování občanů před údajným nebezpečím záření z mobilních telefonů. K článkům o mobilních telefonech se malují sugestivní obrázky kostlivce s telefonem v místě, kde kdysi zřejmě bylo ucho, novinové články s titulky jako „Mobily škodí mozku, ale nevíme jak vážně“, „Vědci stále nevědí, jestli mobily škodí zdraví“, „Limity záření pro mobily jsou v České republice málo přísné“ a podobně zabírají celé stránky novin, často i takových, které mnozí čtenáři pokládají za seriózní. Na stránkách internetu je možné se z titulku jednoho příspěvku (z ledna 2001) dozvědět, že podle výsledku výzkumu německého očního lékaře, oznámeného v Sunday Times, byla konečně poprvé prokázána rakovina způsobená zářením mobilu, ač v rozporu se zněním titulku text téhož příspěvku podobné jednoznačné tvrzení neobsahuje. Tento pozoruhodný internetový text končí vyznáním autorova zklamání nad tím, že jeho upozorňování na zhoubný vliv mobilních telefonů se míjí účinkem, s písemným výkřikem „Co se ještě musí stát, aby se lidé začali bát?“.

Varující pořady a články zájem o používání mobilních telefonů kupodivu nesnížily. Srovnáme-li tuto skutečnost třeba s úspěchy televizních pořadů o nemoci šílených krav, které způsobily snížení spotřeby hovězího masa u nás o čtyřicet procent v době, kdy se v České republice nevyskytl jediný případ onemocnění dobytka touto nemocí a s možností jejího přenosu ze zvířete na člověka není dodnes vše zcela jasné, je neúčinnost zpráv o zhoubném působení mobilních telefonů na zdraví člověka hodna povšimnutí. Těžko je totiž možné vysvětlit ji tím, že v roce 2000 vydala Světová zdravotnická organizace k této otázce prohlášení [3], ve kterém se možným vlivem záření mobilního telefonu na zdraví zabývá a z něhož vyplývá, že obavy o poškozování zdraví při tak nízkých intenzitách elektromagnetického pole, jaké používá vysílač mobilního telefonu, nemají racionální základ. Důvodem neúčinnosti kampaně „proti mobilům“ jsou zřejmě jejich velké výhody. Ty překonávají i představy autorů pohádek, v kterých se nekladou meze fantazii, jak splnit sny a přání člověka. Ani princové, zakleté princezny a zlí čarodějové nemívají k dispozici spolehlivý systém dvoustranné slovní komunikace použitelný na jakoukoli vzdálenost rychle, kdekoli a kdykoli. A tak zřejmě i ti naši spoluobčané, kteří přestali jíst hovězí maso a Temelín by rádi viděli trvale odstavený, v případě mobilů zřejmě překonali strach z jejich záření putujícího rovnou do hlavy a nevzdali se výhod spojení, které mobily umožňují.

Používat věci, z nichž má člověk strach, může ovšem nepříznivě působit na zdraví i tehdy, jestliže objektivně zdraví neohrožují. Je proto jistě na místě i při malé účinnosti zpráv o údajném zdravotním riziku spojeném s používáním mobilních telefonů posoudit „případ mobily“ s použitím spolehlivých vědeckých údajů. Taková posouzení průběžně provádějí mezinárodní týmy (například Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením - ICNIRP [1]) a posuzují je mimo jiné i oficiální orgány Světové zdravotnické organizace (u elektromagnetického pole to je Mezinárodní poradní sbor pro elektromagnetické záření, který zasedá jednou za rok v Ženevě). O kompetentnosti a velmi odpovědném přístupu těchto orgánů při hodnocení zdravotních rizik ve všech oborech lidské činnosti není třeba pochybovat.

Nutnost neustále sledovat možná ohrožení zdraví při používání nových technických prostředků je ovšem nepochybná. Rizika, která ohrožují zdraví a život člověka, se totiž s růstem poznatků o přírodě a s jejich využíváním v technice i ve zdravotnictví mění. Některá s pokrokem vědy slábnou nebo zcela mizí, jiná vznikají. V technicky vyspělých zemích je například zlikvidována většina smrtelných nakažlivých nemocí, které při morových a jiných epidemiích ničily kdysi obyvatele měst, a ostatní jsou pod kontrolou. S technickým pokrokem však nastupují nebezpečí, s jakými se člověk za celou předcházející dobu své existence nesetkával a na jejichž odhalování většinou jeho smyslová čidla nestačí. Na rozdíl od dob, kdy člověk měl k dispozici k odhalování nebezpečí jen své smysly, zvládla především v minulém (dvacátém) století fyzika a technika metody zjišťování a měření a také umělé vytváření elektromagnetického záření od vlnové délky rovné tisícům kilometrů bez nejmenší mezery až po vlnové délky milionkrát kratší než je průměr jádra atomu. Citlivými přístroji je dnes možné zjistit přítomnost záření s nepředstavitelně nízkou intenzitou, a jen pro záření s vlnovou délkou v okolí 500 nanometrů (žluté a zelené světlo) jsou čidla člověka - oči - ještě s to úspěšně soutěžit s citlivostí přístrojů. Než byla rozsáhlá oblast vlnových délek neviditelného elektromagnetického záření prozkoumána a než byla pochopena podstata mechanismu jejich působení na člověka, docházelo často k poškození zdraví těch, kteří tato záření zkoumali nebo používali. Příkladem je rentgenové záření a záření radioaktivních atomových jader. Dnes však jsou pro elektromagnetická záření všech vlnových délek známy hodnoty, jejichž dodržení podle všech současných poznatků vědy zajistí, aby při expozici člověka k poškození zdraví nedocházelo. Působení elektromagnetického záření s vlnovou délkou kratší než 180 nanometrů (nanometr = jedna miliardtina metru) je s to rozbíjet vazby mezi atomy molekul a ionizovat atomy (uvolňovat z nich elektrony). Následky vyvolané tímto zářením (nazývaným souborně ionizujícím zářením) se v těle kumulují a mohou se projevit i při malých intenzitách záření, jestliže expozice trvá dlouhou dobu (několik let i více). Naproti tomu záření s vlnovou délkou patřící radiovým vlnám není s to molekuly a atomy ionizovat. Představy o tom, že se i účinky neionizujícího záření v těle kumulují, nebyly nikdy prokázány a ani v teoriích nebyl nalezen mechanismus, který by mohl ke kumulaci účinků tohoto záření vést.

Záření, které vysílá anténka mobilního telefonu, patří k neionizujícímu elektromagnetickému záření. Jeho vlnová délka je 33 centimetrů (u pásma 900 MHz) a 17 centimetrů (u pásma 1800 MHz). Jediný zjištěný nepříznivý účinek elektromagnetického záření s vlnovými délkami od desítek metrů do zlomku milimetrů je ohřívání tkáně způsobené absorpcí energie tohoto záření v těle exponované osoby. I když se mobilní telefony používají poměrně krátkou dobu, jiné zdroje vysokofrekvenčních elektromagnetických polí jsou známy a používají se již od dvacátých let minulého století. Jejich působení na člověka se po celou tuto dobu sleduje a je poměrně dobře prozkoumáno.

Ohřívání tkáně těla dopadajícím vysokofrekvenčním zářením může škodit zdraví a může dokonce být i životu nebezpečné. Veličina, podle které se hodnotí ohřívání tkáně vysokofrekvenčním elektromagnetickým polem, má název měrný absorbovaný výkon (často se pro ni i v češtině používá zkratka SAR z anglického Specific Absorption Rate). Při exponování malé části těla, jak k tomu dochází při volání z mobilního telefonu, se k hodnocení používá přípustná hodnota měrného lokálně absorbovaného výkonu stanovená pro obyvatelstvo, rovná 2 W/kg. Požadavek nepřekročit tuto hodnotu se ve státech západní Evropy a v USA uplatňuje již dlouho, u nás je tato hodnota zavedena závazně jako nejvyšší přípustná pro obyvatelstvo od 1. ledna 2001 [4]. Měrný lokálně absorbovaný výkon rovný 2 W/kg je přibližně padesátkrát nižší než měrný lokálně absorbovaný výkon, který by příslušnou část těla ohřál o jeden stupeň celsia. Světová zdravotnická organizace pokládá dodržení hodnoty 2 W/kg pro lokální absorpci vysokofrekvenčního záření za bezpečné zajištění ochrany zdraví. Mobilní telefony, které byly schváleny k používání v zemích západní Evropy a jsou v prodeji i v České republice, měrný absorbovaný výkon 2 W/kg nepřekračují. (Poznámka: na stránce internetu referující o mobilních telefonech byla pro jeden typ mobilního telefonu firmy Philips, který je u nás v prodeji, uvedena hodnota měrného absorbovaného výkonu 2,67 W/kg. Zástupci této firmy na náš dotaz uvedli, že jde o nesprávnou hodnotu, o jejímž původu nic nevědí. Mobilní telefon daného typu splnil podle jejich sdělení všechny testy na měrný absorbovaný výkon v USA i v Evropě.)

Měrný absorbovaný výkon je samozřejmě tím větší, čím větší je (za ostatních stejných podmínek) intenzita vyzařování příslušného zařízení. Určit měrný absorbovaný výkon dodávaný tělu exponované osoby není snadné, protože nezávisí jen na vysokofrekvenčním výkonu posuzovaného vysílače, ale i na délce a druhu antény a na její poloze vzhledem k hlavě (nebo k jiné části těla) osoby, která ho používá. Postupuje se dvěma různými způsoby. První spočívá v měření na uměle vytvořené „hlavě“, tedy na modelu čili fantomu, který má nejen tvar a rozměry hlavy člověka, ale jednotlivé části, z nichž je složen, napodobují co nejpřesněji elektrické a tepelné vlastnosti biologické tkáně, počítaje v to kosti, vnitřní ucho, mozek a kůži. Druhý způsob využívá počítačové simulace, při které se virtuální hlava rozdělí na malé krychličky a každé z krychliček se přiřadí příslušné elektrické a tepelné parametry. Numerickým výpočtem se zjišťuje, jaký výkon z dopadajícího záření pronikne do různých částí počítačového modelu, a jaké je zvýšení teploty. Oba způsoby – měření na modelu i počítačový výpočet – jsou náročné a nákladné. Výpočet provádějí nebo kontrolují speciální laboratoře. Jeho výsledkem je potvrzení, že posuzovaný zářič (v daném případě mobilní telefon) nepřekračuje měrný absorbovaný výkon 2 W/kg, případně potvrzení správnosti deklarované (nižší) hodnoty.

Vzhledem k velkému zvolenému bezpečnostnímu koeficientu (přípustná hodnota pro obyvatelstvo je padesátkrát nižší než hodnota způsobující zahřátí o jeden stupeň celsia a tedy již určitou zdravotní obtíž), je posuzování „míry škodlivosti“ mobilního telefonu podle toho, oč nižší je jeho měrný absorbovaný výkon než přípustná hodnota 2 W/kg, spíše záležitostí konkurenčního boje než ochrany zdraví. Kampaň o škodlivosti mobilních telefonů a o potřebě vybírat je podle měrného absorbovaného výkonu však nepolevila ani poté, co v červnu 2000 vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) – podobně jako k údajné škodlivosti „záření“ počítačových monitorů – k tomuto tématu poměrně obsáhlou informaci ve formě „Listu o faktech č. 193“ [3]. V publikaci se rovněž hodnotí obavy obyvatelstva, které jsou zpravidla větší ze záření vycházejícího z antén základnových stanic na střechách a stožárech než ze záření mobilů, ač je mezi jejich intenzitou (hustotou zářivého toku) v oblasti hlavy osoby většinou rozdíl asi stonásobný. Vliv obav obyvatelstva nelze ani v případě, kdy jsou zcela nepodložené, podceňovat, protože se často uplatňuje při rozhodování politických orgánů.

Málokdy je mezi závěry instituce uznávané na celém světě jako kompetentní pro posuzování nepříznivých vlivů na zdraví a záplavou zpráv publikovaných na internetu a v „médiích“ tak diametrální rozdíl, jako právě u mobilních telefonů. Je proto namístě všimnout si argumentů, které používají ti, co v rozporu s míněním Světové zdravotnické organizace systematicky šíří zprávy o škodlivosti záření, vysílaného těmito přístroji, pro zdraví jejich uživatelů. Nejběžnější a psychologicky účinné je seřazování jednotlivých typů mobilních telefonů podle měrného absorbovaného výkonu s doporučením kupovat ty, které mají hodnotu měrného absorbovaného výkonu nejnižší. Tím se bez dalších komentářů implicitně deklaruje, že všechny tyto přístroje škodí, a když už je někdo chce používat, má jejich škodlivost snížit na minimum tím, že si opatří typ, u nějž je měrný absorbovaný výkon nejmenší. Na skutečnost, že i hodnota 2 W/kg je zcela bezpečná, se tak zapomene. O tom, jak je uvedená přípustná hodnota stanovena, konkrétně o zvoleném bezpečnostním koeficientu rovném 50, se autoři takových úvah raději nezmiňují.

Od autora, který tvrdí, že záření mobilů škodí zdraví, by bylo poctivé, kdyby jasně uvedl, že neuznává hodnocení škodlivosti záření použité vlnové délky podle ohřívání tkáně, nýbrž že je přesvědčen, že záření mobilů má jiné škodlivé účinky. Netepelné účinky elektromagnetického pole skutečně existují, projevují se však u polí s frekvencí mnohem nižší, než jakou používají vysílače mobilních telefonů. Spočívají v působení nízkofrekvenčních elektrických proudů indukovaných elektromagnetickým polem v tkáni těla. Přípustné hodnoty pro nízkofrekvenční elektrická a magnetická pole jsou určovány tak, aby indukovaný proud (přesněji jeho hustota) v těle nepřekročil hodnotu, která by mohla nepříznivě působit především na nervové buňky. Hranice frekvencí, kdy se netepelné působení elektromagnetických polí ještě nepatrně uplatňuje, se zpravidla klade k frekvenci 10 MHz. U frekvencí nižších než 10 MHz a vyšších než 100 kHz se netepelné působení uplatňuje současně s tepelnými účinky. U frekvencí nižších než 100 kHz tepelné účinky již nejsou významné a případné nepříznivé působení elektromagnetického pole na zdraví souvisí jen s netepelným působením proudů indukovaných v těle [1].

Jiné mechanismy působení elektromagnetického pole na biologické objekty než jsou dva výše uvedené, nebyly nikdy prokázány.

Nejvíce zpráv o údajných škodlivých účincích záření mobilních telefonů se zpravidla objevuje jako popis experimentů s pokusnými zvířaty, většinou s potkany, nebo jako výsledky hygienicko-epidemiologických studií. V těch se srovnává četnost výskytu různých onemocnění, především rakoviny, ve dvou vybraných souborech osob, které se liší se tím, že v jednom souboru jsou zastoupeny osoby, které mobilní telefony nepoužívaly, ve druhém jejich uživatelé. Zpráv o výsledcích, které údajně ukazují na souvislost některých onemocnění (kromě rakoviny to bývá nejčastěji Alzheimerova choroba) s expozicí zvířat nebo osob vysokofrekvenčnímu elektromagnetickému poli, je velké množství jak v odborných časopisech, tak (a to především) v tisku a v televizi.

Je třeba zdůraznit, že není snadné uspořádat pokus se zvířaty tak, aby umožnil jednoznačný závěr o prokázání škodlivého vlivu. Chybná interpretace výsledků i nesprávná metodika je u těchto experimentů velmi častá. Obtížná je také jednoznačná interpretace statistických (hygienicko-epidemiologických) studií. Ty vlastně nemohou bez dalších údajů jednoznačně dokázat příčinnou souvislost sledovaných jevů ani tehdy, je-li korelace mezi nimi statisticky signifikantní s velkým stupněm hodnověrnosti. Korelace může být způsobena nějakým neodhaleným třetím vlivem, který se vyskytuje současně s oběma sledovanými jevy. Mezinárodní komise, jež má za úkol sledovat publikované i jinak oznamované výsledky, které by mohly mít vliv na stanovení přípustných hodnot pro elektromagnetická pole, všechny takové práce shromažďuje a hodnotí. V případě, kdy by jejich závěry byly spolehlivé a ukazovaly by na potřebu změnit přípustné hodnoty, je komise připravena vyvodit z toho ihned příslušné závěry. K ověřování spolehlivosti a správnosti informací o výsledcích experimentů nebo hygienicko-epidemiologických studií vypracovala mezinárodní komise (ICNIRP) seznam požadavků, které klade na příslušné publikace. Mezi nimi je požadavek, aby způsob (metodika) experimentu byl popsán natolik přesně a podrobně, aby experiment mohl bez dalších informací opakovat jiný autor nebo laboratoř. Dokud se výsledek nepotvrdí v nezávislé laboratoři, neuplatňuje se zpravidla pro úpravu (snížení nebo zvýšení) přípustných hodnot. Tato praxe vychází z dlouholeté zkušenosti, že četné publikace s velmi závažnými či odvážnými závěry o existujících nebezpečích se ukázaly být chybné nebo chybně interpretované. U neočekávaných experimentálních výsledků je také žádoucí, aby k nim byly nalezeny příslušné mechanismy, mají-li se uznat jako bezpečně existující.

Modulace elektromagnetického záření mobilních telefonů je přerušovaná: na jedné nosné frekvenci je možné přenášet až osm telefonních hovorů, přičemž každý hovor zabírá jen osminu celé doby využitelné pro spojení mezi vysílačem mobilního telefonu a základnovou stanicí. Mobilní telefon tak vysílá sled impulsů opakujících se po 4,6 milisekundách (tedy s frekvencí rovnou 217 Hz), přičemž každý impuls trvá přibližně půl milisekundy. V mezeře mezi impulsy, tedy po 7/8 doby mezi impulsy, mobilní telefon nevysílá. Složitě kódovaný signál je v elektronickém dekodéru změněn na původní zvuk řeči a přerušovaná modulace se při spojení neprojevuje. To, že vysílání mobilního telefonu je přerušované a liší se tedy od vysílání rozhlasových a televizních stanic, vedlo k výzkumným pracím směřujícím ke zjištění, zda by přerušování (impulsní modulace) nosné vlny mohlo v tkáni těla exponované osoby vyvolat nízkofrekvenční proudy, které by překročily přípustné hodnoty nikoli pro ohřívání tkáně, nýbrž pro proudovou hustotu. Inspirací k této představě byl zřejmě i dlouho známý sluchový vjem („lupnutí“ v uchu) pozorovaný v blízkosti radarové antény v okamžiku, kdy vyzařovaný svazek elektromagnetické vlny zasáhne hlavu. Nepokládá se za škodlivý, přípustné hodnoty pro expozici impulsního pole jsou však nyní stanoveny tak, aby při jejich dodržení k tomuto jevu nedocházelo. Sluchový vjem je způsoben nepatrným, velmi krátkým ohřátím tkáně hlavy (především mozku). Ohřátí vyvolá v hlavě slabou tlakovou vlnu, která dojde do vnitřního ucha a podráždí sluchové nervy. V listopadu 1999 byl o působení impulsně modulovaných elektromagnetických polí na biologické objekty uspořádán mezinárodní seminář v Erice na Sicílii. Zúčastnilo se ho 250 pracovníků z celého světa. V přednesených referátech byla popsána řada zajímavých výsledků experimentálních i statistických výzkumů na posuzované téma, žádný z nich však neprokázal potřebu zpřísnit přípustné hodnoty stanovené ve směrnici komise ICNIRP z roku 1998. (Podle této směrnice jsou stanoveny i přípustné hodnoty ve vládním nařízení č. 408/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením, platném od 1. ledna 2001.)

Internetové informace Světové zdravotnické organizace (publikované ve formě srozumitelné široké veřejnosti v textech se záhlavím „Fact Sheet“) mají na veřejné mínění podstatně menší vliv než televize, rozhlas a tisk. Značnou část finančních prostředků vydává proto WHO na informování veřejnosti v těchto médiích. Souvisí s tím i program výzkumu elektromagnetických polí, který vyhlásila WHO a který je zaměřen na získání definitivní odpovědi na stále opakovanou otázku o možném vlivu elektromagnetického pole (zvláště při dlouhodobém působení) na vznik nebo ovlivnění nemocí jako je rakovina, i když se potvrzení názorů o takovém vlivu neočekává. Různá neopodstatněná tvrzení, která se v médiích stále objevují, způsobují vážné obtíže při sjednocování hygienických norem mezi jednotlivými státy. Snahou mezinárodních zdravotnických orgánů je vyhlašovat hygienické normy, které s dostatečným bezpečnostním koeficientem zamezí poškození zdraví, ale nevedou k opatřením, jež jsou pro ochranu zdraví nepotřebná. Nedá se říci, že by jim v tom televize, rozhlas a tisk kdekoli na světě pomáhaly. Ty naopak v některých státech ovlivnily veřejné mínění natolik, že politické orgány ustoupily před tlakem dezinformované veřejnosti a vyhověly neodůvodněným požadavkům na zavedení přísnějších norem, než jaké doporučila komise ICNIRP. Přípustné hodnoty pro elektromagnetická pole stanovené ve směrnici ICNIRP jsou však více než bezpečné. Jejich další zpřísňování je počínání zcela iracionální: žádná zdravotní rizika již nesnižuje, zato zpravidla velmi podstatně zvyšuje výdaje – na zbytečnosti.


Literatura:
1. International Commission on Non-Ionizing Radiation Protection: Guidelines on limiting exposure to time-varying electric, magnetic, and electromagnetic fields (up to 300 GHz). Health Physics 74, April 1998, No. 4, s. 494 – 522.
2. VIDEO DISPLAY UNITS (VDUs) AND HUMAN HEALTH. World Health Organization Press Office, Fact Sheet No 201, July 1998.
3. MOBILE TELEPHONES AND THEIR BASE STATIONS. World Health Organization Press Office, Fact Sheet No 193, June 2000.
4. Nařízení vlády ze dne 22. listopadu č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. (Sbírka zákonů, Česká republika, částka 139, s. 7582 - 7621.)