Píši tento článek nerad. Jsem velmi rád, že je všechno za mnou. Probdělé noci, existenční obavy, soudní řízení, odborné posudky, prozatímní opatření – to jsou problémy, se kterými je nutné počítat, když si člověk vezme na mušku esoteriku. A i když jsem z toho všeho jako „vítěz“ vyvázl se zdravou kůží, nechci už dnes o Granderově vodě nic slyšet. Snad ale mohou být mé zkušenosti užitečné pro ty, kteří se dostanou do podobné situace. Tyto zkušenosti ukazují, jak lze pseudovědecké kšefty kritizovat a nevystavovat se současně riziku žaloby a také co dělat, když už je pozdě a dojde k soudu.
Krátce po sobě mi byly v roce 2004 doručeny dvě žaloby: Urážka na cti a poškození dobré pověsti s požadavkem zdržet se jednání. Celkem stála soudní pře přibližně 40.000,- €, tedy mnohem více, než činí můj roční příjem jako biologa a universitního lektora. Všechno přitom začalo jen mým krátkým dopisem, který jsem jako rozzlobený čtenář napsal.
Univerzální zázračný prostředek
Reklamu na Granderovu vodu s heslem „Vodovodní voda s nesmírnou silou do každé rodiny“ zveřejnil 17. října 1999 na svých stránkách velký rakouský deník KURIER a v redakčním článku uvedl, že voda upravená pomocí Grander®-Technologie mírní nebo dokonce léčí ekzémy, akné, boreliózu, migrénu, deprese, revma, astma, poruchy krevního oběhu, žaludeční a ledvinové potíže a dokonce rakovinu. To ale nebylo všechno. Při zalévání Granderovou vodou se prý rostlinám lépe daří, zároveň ale ničí řasy (to jsou ovšem také rostliny) v bazénu. Takže univerzální zázračný prostředek. Nemohl jsem jinak než jako rozhořčený čtenář napsat dopis, ve kterém byla formulace, že „se jedná o paravědecký esoterický humbuk, jehož komerční využívání hraničí s podnikatelským podvodem.“ Tato věta byla jádrem žaloby proti mně, ale až o pět let později, když jedny švýcarské noviny tuto větu (bez mé autorizace) citovaly.
Proč je Granderova technologie neúčinná
Pro kšeft není dobrá jen Granderova voda plněná do lahví. Největších zisků dosahuje Granderova novozélandská odbytová firma U.V.O., která tuto vodu prodává, prodejem drahých přístrojů, ve kterých je zavařeno malé množství Granderovy vody. Přístroj se připojí k vodovodnímu potrubí a zázračná voda v přístroji má vodu ve vodovodu aktivovat, aniž by s ní přišla do styku. Tvrzení, že vodovodní voda, protékající přístrojem je přivedena (bez dodané energie) do stavu vyššího uspořádání, nemůže být správné, protože každý systém přejde bez dodané energie do stavu vyšší entropie, tedy nižšího uspořádání. Údajný mechanismus účinku Granderovy „technologie“ odporuje druhé hlavní větě termodynamiky a energeticky odpovídá „perpetuu mobile“.
Normální smrtelníci mají bohužel o základech fyziky, chemie a biologie méně tušení, než my naivní přírodovědci jako samozřejmost předpokládáme. Myslím, že obchodník s ojetými auty, který by nějaký sportovní vůz bez motoru vychvaloval jako superdraka by se u soudu musel objevit spíše jako obžalovaný než žalobce. Když už ale soudní řízení běží, platí tato základní pravidla: zůstat klidným, vzít si dobrého advokáta a … ničemu se nedivit!
Spojení s Ježíšem
Granderova voda v lahvích je dražší než leckteré dobré víno. On sám tvrdí, že s Ježíšem, který přeměnil vodu ve víno, je v osobním kontaktu. Zjevil se mu prý asi před 30 lety a od té doby mu dává odpověď na všechny otázky. „I při vývoji mé vody tomu tak bylo - shora jsem dostal pokyn, jak mám vodu vyrábět“ (Protokol z výslechu, Krajský soud Kützbühel, 13. května 2005).
Potkal jsem již více lidí, kterým se Ježíš zjevil a jednoho dokonce, který tvrdil, že on sám je Ježíšem. Bez výjimky to byli ale pacienti psychiatrických léčeben, ve kterých jsem před 15 lety byl po odborné stránce nějakou dobu činný.
Za „objev“ Granderovy vody obdržel Johann Grander 21.9.2001 Rakouský Čestný kříž za vědu a umění. Že je božské vnuknutí či inspirace (bez jakékoliv publikační činnosti) uznáváno státem jako „věda“ je v každém případě novum.
Co u soudu platí
Pravidla, podle kterých se u soudu rozhoduje, jsou vlastně nadmíru jednoduchá. V rámci svobody slova lze o druhém říkat téměř všechno, pokud se jednoznačně nejedná o urážlivé hanobení nebo obviňování z trestného činnosti. Samotný náznak takového tvrzení znamená ocitnout se ve stavu důkazní nouze s nutností obvinění na 100% dokázat. Nebezpečným vyjádřením (i když opatrně formulovaným) bylo v mém dopise tvrzení, že komerční využívání Granderovy „technologie“ hraničí s podvodem. Je to paradoxní, ale musel jsem v plné míře dokázat skutkovou podstatu podvodu, aniž bych kdy touto měrou konkrétně někoho z podvodu obviňoval. K této skutkové podstatě patří úmysl někoho poškodit. Jak ale úmysl prokázat, když všichni zúčastnění přísahají, že na účinnost zázračné vody věří přesto, že zákony fyziky, logiky, studie a soudní expertízy mluví proti tomu?
Rozsudek
Soudní proces trval celé dva roky. Rozsudek v první instanci mi povolil jen formulaci „nepřístojnosti, pocházející z paravědeckého esoterického prostředí“. Teprve ve druhé instanci jsem proces tak na 90% vyhrál. Nařčení ze zdravotního ohrožení lidí, trpících např. boreliózou nebo rakovinou, kteří se lehkověrně zřeknou nutného léčení, protože věří účinkům „zázračné vody“, bylo Vrchním zemským soudem ve Vídni shledáno jako „věcně zdůvodněné“. Nařčení z podvodu jsem musel ve švýcarských novinách Luzerner Zeitung odvolat i přesto, že Granderova novozélandská firma, prodávající jeho vodu byla v roce 2005 kvůli klamání spotřebitelů odsouzena k pokutě 136.000 NZ $. Klamání konzumentů není nutně podvod, jak Vrchní zemský soud ve Vídni uvádí ve svém rozsudku: „Ne každé objektivně nesprávné a zavádějící sdělení zakládá podezření z podvodu, protože skutkovou podstatou podvodu ve smyslu § 146 Trestního zákoníku je úmysl obohatit se.“ Tento úmysl obohatit se nebyl u firmy, která dle vlastních údajů dosahuje ročního obratu v milionech € výlučně za prodej Granderovy technologie neuznal soud ani zřejmým, ani dokazatelným.
To nejdůležitější: Public Relations
Jaké poučení z toho všeho pro budoucnost plyne? Nenechat se umlčet a lépe, jasněji a věcněji formulovat! Jednoduchá věta „Granderova voda a Granderova technologie jsou neúčinné“ by byla zaprvé jednoznačnější než věta „hraničí s …“, zadruhé by nebyla žalovatelná, neboť Granderova voda a Granderova technologie neúčinné jsou. Kromě výše uvedené „druhé hlavní věty termodynamiky“ to dokládá mnoho expertíz.
Seznamte s případem veřejnost! Ničeho se ti, kteří obchodně využívají esoterické produkty, nebojí víc než když se o účinnosti jejich amuletů diskutuje v médiích a když se ukáže zřejmé, že chtějí z pozice finančně silnějšího umlčet nějakého vědce či zástupce spotřebitelů. Od samého začátku jsem své přátele, známé a média informoval o průběhu procesu pomocí mailů, tiskových sdělení a mých webových stránek. Míra solidarity byla mohutná a dodávala mi sílu k tomu, abych vydržel. Nezávisle na tom připravovali kolegové na Vídeňské universitě a bamberská regionální skupina GWUP (německá organizace skeptiků; Dr. Eder patří mezi její zakládající členy – pozn. překl.) sbírku v můj prospěch pro případ, že bych proces prohrál. Díky za to, neboť to mne aspoň zbavovalo existenční nejistoty.
Těch několik málo zlých dopisů, které jsem obdržel, bylo (pokud nebyly anonymní) od lidí, které s trochou internetových rešerší nebylo těžké identifikovat jako osoby s blízkým vztahem ke Granderovi nebo k politické straně FPÖ Dr. Hanse Kronbergera, žurnalisty a Granderova specialisty na Public Relations. Ten byl po vynesení prvoinstančního (a nepravomocného) rozsudku rychlejší než já, prohlásil proces pro Grandera za „vyhraný“, což bylo okamžitě a bez ověření otištěno v několika novinách. V médiích má většinou pravdu ten, kdo první křičí, neboť každá snaha o nápravu je vnímána jako obrana. Poučil jsem se a podruhé jsem byl rychlejší než Kronberger. Po vynesení pravomocného rozsudku druhé instance jsem veřejnosti „prodal“ své 90% vítězství jásajícím tiskovým sdělením. Krátce nato, 28. září 2006 přišla Kronbergerova firma „Energisch GmbH“ o jistě lukrativní job – o Public Relations pro Grandera.
Aktuální novinka z internetu (konec června 2008): Bude Granderovi Rakouský čestný kříž odebrán?
Diskuze okolo Granderovy vody neberou konce. Poslanci ze strany SPÖ, Zelených, FPÖ a z Liberálního fóra interpelovali spolkového ministra pro vědu a výzkum. Na návrh tohoto ministerstva totiž propůjčil rakouský spolkový prezident v roce 2001 Granderovi Rakouský čestný kříž za vědu a umění. Toto vyznamenání se uděluje osobám, jejichž práce na poli vědy či umění zasluhuje mimořádného uznání. Poslanci v případě Grandera však popírají, že je tohoto uznání hoden. Poukazují na to, že již v březnu tohoto roku poslala „Společnost pro kritické myšlení“ (rakouská regionální skupina skeptické organizace GWUP – pozn. překl.) ministerstvu podklady, ze kterých jednoznačně vyplývá, že neexistují žádné vědecké důkazy o účinnosti „aktivované vody“ Johanna Grandera. Podrobnosti „aktivační“ metody „přírodovědec“ Grander tají a odvolává se na pokyny „shora“ (viz výše citaci ze soudního protokolu Krajského soudu v Kützbühelu - pozn. překl.). Na Granderových webových stránkách se lze dočíst: „Granderovy přístroje na aktivaci vody jsou plněny vodou, obsahující informace, které se v přístroji přenesou na Vaši vodu z vodovodu.“ Co se tím míní a v čem je údajně „aktivovaná“ H2O lepší než voda z vodovodu nikdo neví. V každém případě je vzbuzován dojem, že Rakušanova voda je pro své pozitivní vlastnosti oceňována doslova na celém světě. Tak úplně na celém světě přece jen ne. Na Novém Zélandě byla Granderova odbytová firma odsouzena za klamání zákazníků a hospodářská komora k tomu ve svém tiskovém sdělení uvedla, že testy neprokázaly žádné měřitelné rozdíly mezi Granderovou aktivovanou vodou a vodou neaktivovanou.
Podobně to vidí pět rakouských poslanců a požadují proto, aby Rakouský čestný kříž za vědu a umění byl Johannu Granderovi odebrán. Z právního hlediska mu vyznamenání nenáleží, protože není známo nic, čím by na poli vědy přispěl. Na podnět „Společnosti pro kritické myšlení“ z března t.r. přišlo nyní sdělení, že jejich podnět byl vzat na vědomí. Lze jen doufat, že na podnět poslanců z 6. června bude ministerstvo reagovat rychleji a vyznamenání odebere.
Z časopisu „Skeptiker“ 1/2008 přeložil Milan Urban
Pozn. editora webu: Výrobky Grander®-Technologie se pod sloganem Unikátní technologie revitalizace molekulární struktury vody s efektem zlepšení a obnovení kvality prodávají i v ČR. Českým partnerem rakouských podnikatelů u nás je firma VodaEco.
Krátce po sobě mi byly v roce 2004 doručeny dvě žaloby: Urážka na cti a poškození dobré pověsti s požadavkem zdržet se jednání. Celkem stála soudní pře přibližně 40.000,- €, tedy mnohem více, než činí můj roční příjem jako biologa a universitního lektora. Všechno přitom začalo jen mým krátkým dopisem, který jsem jako rozzlobený čtenář napsal.
Univerzální zázračný prostředek
Reklamu na Granderovu vodu s heslem „Vodovodní voda s nesmírnou silou do každé rodiny“ zveřejnil 17. října 1999 na svých stránkách velký rakouský deník KURIER a v redakčním článku uvedl, že voda upravená pomocí Grander®-Technologie mírní nebo dokonce léčí ekzémy, akné, boreliózu, migrénu, deprese, revma, astma, poruchy krevního oběhu, žaludeční a ledvinové potíže a dokonce rakovinu. To ale nebylo všechno. Při zalévání Granderovou vodou se prý rostlinám lépe daří, zároveň ale ničí řasy (to jsou ovšem také rostliny) v bazénu. Takže univerzální zázračný prostředek. Nemohl jsem jinak než jako rozhořčený čtenář napsat dopis, ve kterém byla formulace, že „se jedná o paravědecký esoterický humbuk, jehož komerční využívání hraničí s podnikatelským podvodem.“ Tato věta byla jádrem žaloby proti mně, ale až o pět let později, když jedny švýcarské noviny tuto větu (bez mé autorizace) citovaly.
Proč je Granderova technologie neúčinná
Pro kšeft není dobrá jen Granderova voda plněná do lahví. Největších zisků dosahuje Granderova novozélandská odbytová firma U.V.O., která tuto vodu prodává, prodejem drahých přístrojů, ve kterých je zavařeno malé množství Granderovy vody. Přístroj se připojí k vodovodnímu potrubí a zázračná voda v přístroji má vodu ve vodovodu aktivovat, aniž by s ní přišla do styku. Tvrzení, že vodovodní voda, protékající přístrojem je přivedena (bez dodané energie) do stavu vyššího uspořádání, nemůže být správné, protože každý systém přejde bez dodané energie do stavu vyšší entropie, tedy nižšího uspořádání. Údajný mechanismus účinku Granderovy „technologie“ odporuje druhé hlavní větě termodynamiky a energeticky odpovídá „perpetuu mobile“.
Normální smrtelníci mají bohužel o základech fyziky, chemie a biologie méně tušení, než my naivní přírodovědci jako samozřejmost předpokládáme. Myslím, že obchodník s ojetými auty, který by nějaký sportovní vůz bez motoru vychvaloval jako superdraka by se u soudu musel objevit spíše jako obžalovaný než žalobce. Když už ale soudní řízení běží, platí tato základní pravidla: zůstat klidným, vzít si dobrého advokáta a … ničemu se nedivit!
Spojení s Ježíšem
Granderova voda v lahvích je dražší než leckteré dobré víno. On sám tvrdí, že s Ježíšem, který přeměnil vodu ve víno, je v osobním kontaktu. Zjevil se mu prý asi před 30 lety a od té doby mu dává odpověď na všechny otázky. „I při vývoji mé vody tomu tak bylo - shora jsem dostal pokyn, jak mám vodu vyrábět“ (Protokol z výslechu, Krajský soud Kützbühel, 13. května 2005).
Potkal jsem již více lidí, kterým se Ježíš zjevil a jednoho dokonce, který tvrdil, že on sám je Ježíšem. Bez výjimky to byli ale pacienti psychiatrických léčeben, ve kterých jsem před 15 lety byl po odborné stránce nějakou dobu činný.
Za „objev“ Granderovy vody obdržel Johann Grander 21.9.2001 Rakouský Čestný kříž za vědu a umění. Že je božské vnuknutí či inspirace (bez jakékoliv publikační činnosti) uznáváno státem jako „věda“ je v každém případě novum.
Co u soudu platí
Pravidla, podle kterých se u soudu rozhoduje, jsou vlastně nadmíru jednoduchá. V rámci svobody slova lze o druhém říkat téměř všechno, pokud se jednoznačně nejedná o urážlivé hanobení nebo obviňování z trestného činnosti. Samotný náznak takového tvrzení znamená ocitnout se ve stavu důkazní nouze s nutností obvinění na 100% dokázat. Nebezpečným vyjádřením (i když opatrně formulovaným) bylo v mém dopise tvrzení, že komerční využívání Granderovy „technologie“ hraničí s podvodem. Je to paradoxní, ale musel jsem v plné míře dokázat skutkovou podstatu podvodu, aniž bych kdy touto měrou konkrétně někoho z podvodu obviňoval. K této skutkové podstatě patří úmysl někoho poškodit. Jak ale úmysl prokázat, když všichni zúčastnění přísahají, že na účinnost zázračné vody věří přesto, že zákony fyziky, logiky, studie a soudní expertízy mluví proti tomu?
Rozsudek
Soudní proces trval celé dva roky. Rozsudek v první instanci mi povolil jen formulaci „nepřístojnosti, pocházející z paravědeckého esoterického prostředí“. Teprve ve druhé instanci jsem proces tak na 90% vyhrál. Nařčení ze zdravotního ohrožení lidí, trpících např. boreliózou nebo rakovinou, kteří se lehkověrně zřeknou nutného léčení, protože věří účinkům „zázračné vody“, bylo Vrchním zemským soudem ve Vídni shledáno jako „věcně zdůvodněné“. Nařčení z podvodu jsem musel ve švýcarských novinách Luzerner Zeitung odvolat i přesto, že Granderova novozélandská firma, prodávající jeho vodu byla v roce 2005 kvůli klamání spotřebitelů odsouzena k pokutě 136.000 NZ $. Klamání konzumentů není nutně podvod, jak Vrchní zemský soud ve Vídni uvádí ve svém rozsudku: „Ne každé objektivně nesprávné a zavádějící sdělení zakládá podezření z podvodu, protože skutkovou podstatou podvodu ve smyslu § 146 Trestního zákoníku je úmysl obohatit se.“ Tento úmysl obohatit se nebyl u firmy, která dle vlastních údajů dosahuje ročního obratu v milionech € výlučně za prodej Granderovy technologie neuznal soud ani zřejmým, ani dokazatelným.
To nejdůležitější: Public Relations
Jaké poučení z toho všeho pro budoucnost plyne? Nenechat se umlčet a lépe, jasněji a věcněji formulovat! Jednoduchá věta „Granderova voda a Granderova technologie jsou neúčinné“ by byla zaprvé jednoznačnější než věta „hraničí s …“, zadruhé by nebyla žalovatelná, neboť Granderova voda a Granderova technologie neúčinné jsou. Kromě výše uvedené „druhé hlavní věty termodynamiky“ to dokládá mnoho expertíz.
Seznamte s případem veřejnost! Ničeho se ti, kteří obchodně využívají esoterické produkty, nebojí víc než když se o účinnosti jejich amuletů diskutuje v médiích a když se ukáže zřejmé, že chtějí z pozice finančně silnějšího umlčet nějakého vědce či zástupce spotřebitelů. Od samého začátku jsem své přátele, známé a média informoval o průběhu procesu pomocí mailů, tiskových sdělení a mých webových stránek. Míra solidarity byla mohutná a dodávala mi sílu k tomu, abych vydržel. Nezávisle na tom připravovali kolegové na Vídeňské universitě a bamberská regionální skupina GWUP (německá organizace skeptiků; Dr. Eder patří mezi její zakládající členy – pozn. překl.) sbírku v můj prospěch pro případ, že bych proces prohrál. Díky za to, neboť to mne aspoň zbavovalo existenční nejistoty.
Těch několik málo zlých dopisů, které jsem obdržel, bylo (pokud nebyly anonymní) od lidí, které s trochou internetových rešerší nebylo těžké identifikovat jako osoby s blízkým vztahem ke Granderovi nebo k politické straně FPÖ Dr. Hanse Kronbergera, žurnalisty a Granderova specialisty na Public Relations. Ten byl po vynesení prvoinstančního (a nepravomocného) rozsudku rychlejší než já, prohlásil proces pro Grandera za „vyhraný“, což bylo okamžitě a bez ověření otištěno v několika novinách. V médiích má většinou pravdu ten, kdo první křičí, neboť každá snaha o nápravu je vnímána jako obrana. Poučil jsem se a podruhé jsem byl rychlejší než Kronberger. Po vynesení pravomocného rozsudku druhé instance jsem veřejnosti „prodal“ své 90% vítězství jásajícím tiskovým sdělením. Krátce nato, 28. září 2006 přišla Kronbergerova firma „Energisch GmbH“ o jistě lukrativní job – o Public Relations pro Grandera.
Aktuální novinka z internetu (konec června 2008): Bude Granderovi Rakouský čestný kříž odebrán?
Diskuze okolo Granderovy vody neberou konce. Poslanci ze strany SPÖ, Zelených, FPÖ a z Liberálního fóra interpelovali spolkového ministra pro vědu a výzkum. Na návrh tohoto ministerstva totiž propůjčil rakouský spolkový prezident v roce 2001 Granderovi Rakouský čestný kříž za vědu a umění. Toto vyznamenání se uděluje osobám, jejichž práce na poli vědy či umění zasluhuje mimořádného uznání. Poslanci v případě Grandera však popírají, že je tohoto uznání hoden. Poukazují na to, že již v březnu tohoto roku poslala „Společnost pro kritické myšlení“ (rakouská regionální skupina skeptické organizace GWUP – pozn. překl.) ministerstvu podklady, ze kterých jednoznačně vyplývá, že neexistují žádné vědecké důkazy o účinnosti „aktivované vody“ Johanna Grandera. Podrobnosti „aktivační“ metody „přírodovědec“ Grander tají a odvolává se na pokyny „shora“ (viz výše citaci ze soudního protokolu Krajského soudu v Kützbühelu - pozn. překl.). Na Granderových webových stránkách se lze dočíst: „Granderovy přístroje na aktivaci vody jsou plněny vodou, obsahující informace, které se v přístroji přenesou na Vaši vodu z vodovodu.“ Co se tím míní a v čem je údajně „aktivovaná“ H2O lepší než voda z vodovodu nikdo neví. V každém případě je vzbuzován dojem, že Rakušanova voda je pro své pozitivní vlastnosti oceňována doslova na celém světě. Tak úplně na celém světě přece jen ne. Na Novém Zélandě byla Granderova odbytová firma odsouzena za klamání zákazníků a hospodářská komora k tomu ve svém tiskovém sdělení uvedla, že testy neprokázaly žádné měřitelné rozdíly mezi Granderovou aktivovanou vodou a vodou neaktivovanou.
Podobně to vidí pět rakouských poslanců a požadují proto, aby Rakouský čestný kříž za vědu a umění byl Johannu Granderovi odebrán. Z právního hlediska mu vyznamenání nenáleží, protože není známo nic, čím by na poli vědy přispěl. Na podnět „Společnosti pro kritické myšlení“ z března t.r. přišlo nyní sdělení, že jejich podnět byl vzat na vědomí. Lze jen doufat, že na podnět poslanců z 6. června bude ministerstvo reagovat rychleji a vyznamenání odebere.
Z časopisu „Skeptiker“ 1/2008 přeložil Milan Urban
Pozn. editora webu: Výrobky Grander®-Technologie se pod sloganem Unikátní technologie revitalizace molekulární struktury vody s efektem zlepšení a obnovení kvality prodávají i v ČR. Českým partnerem rakouských podnikatelů u nás je firma VodaEco.