Dvě reportáže o účasti Klubu skeptiků Sisyfos na Veletrhu vědy

Claire Klingenberg: I klub skeptiků Sisyfos rozhodně patří na Veletrh vědy, který se odehrával na letňanském výstavišti PVA EXPO Praha 7.–9. června. Byl jedním z osmdesáti vystavovatelů, u kterého se návštěvníci veletrhu, kterých letos bylo 24 800 (o 7 tisíc více než vloni), mohli zastavit. Sisyfos a Paranormální výzvu jsme první dva dny reprezentovali s Jakubem Kroulíkem, se značnou pomocí Jeleny Příplatové, na kterou jsme, ač byla u stánku Přírodovědecké fakulty, bez skrupulí přehrávali zatvrzelé zastánce homeopatie (Ne, opravdu se neschovávají během testů jejich účinnosti, prostě účinnost nemají, nejsou jako myši ve Stopařově průvodci galaxií… Dobře, počkejte, zavolám Vám kolegyni...) a návštěvníky, kteří přišli Sisyfu vynadat za nějaká stanoviska (Je mi líto, o žívé-mrtvé vodě nic nevím… Jestli jste četl na webu stanovisko, tak klub se k tomu staví tak, jak je v jeho stanovisku… Dobře, počkejte, zavolám Vám kolegyni...)

Veletrh byl výborně zorganizován a velmi děkujeme Lence Vinické z Otevřené vědy, která nám účast umožnila. Kromě velkého množství různorodých stánků byla možnost navštívit workshopy, přednášky, panelové diskuze, vědecké show a promítání (například i filmu Grygar). Pro nás bohužel (i naštěstí) nebylo možné se jít někam podívat, protože zájem o naše aktivity byl tak velký, že jsme s Jakubem byli rádi, když jsme si stihli mezi 10:00 a 18:00 odskočit.

Ve čtvrtek večer jsme se šly podívat s Jelenou na setkání s předsedkyní AV ČR, Evou Zažímalovou. Kromě milého setkání s ní jsme si užily i doprovodný program, představení IQLandie skrze pokusy s dětmi na jevišti (které byly tak poutavé, že diváci zůstali sedět, i přestože byl otevřen raut) a table-hopping kouzelníka.

Pro návštěvníky jsme měli připravené virgule, kyvadlo, Zennerovy karty (karty s ESP symboly), dřevěné krabičky na hledání předmětů, uzavřenou krabici s kostkami, u které mohli návštěvníci tipovat, co na kostkách ten den ráno padlo, dále pak postery #ProVaxChallenge, informace o Pátečnících, poster statistického zpracováni testů paranormálních schopností od Martina Blocha a poster s titulovanými lékaři, kterým bohužel bylo nutno udělit Bludný balvan. Reakce návštěvníků Aneta skvěle a detailně vystihuje v textu níže, proto se omezím jen na pár postřehů.

S Jakubem máme zkušenosti s prezentováním projektu Paranormální výzva na ezoterických veletrzích. Tam víme, co od návštěvníků čekat, předem víme, jaké argumenty uslyšíme, jsme schopni odříkat kontra-argumenty už i ve spánku, prostě nejsme nováčci na rodeu. Náš stánek na Veletrhu vědy jsme měli nastavený jinak. Prezentovali jsme nejen Výzvu, ale i Sisyfos. Místo přístupu „Pojďte se otestovat”, jsme chtěli ukazovat lidem, jak jednoduché je sklouznout k tomu, že člověk uvěří, že má nějakou schopnost na základě konfirmačního zkreslení a falešných pozitiv, i když nemá, a chtěli jsme informovat o různých aktivitách Sisyfa, jako je právě kampaň #ProVaxChallenge založená Anetou Pierzynovou a Jaromírem Šrámkem. Byl to pro nás tedy opravdu šok, když jsme se na Veletrhu vědy potkali se stejnou demografií návštěvníků, jako se potkáváme na ezoterických festivalech a veletrzích. Zarazit nás to nemělo, protože dobře víme, že přestože se Česká republika chlubí svým ateismem, deklarovaných nevěřících (ani v Boha, ani v jakoukoliv jinou spirituální energii) je podle Eurobarometeru EB73.1, 01-02/2010 jen 37 %.

Stejně jsme to nečekali. Jakmile tedy návštěvník zjistil, že si o paranormálnu s námi popovídat může, slyšeli jsme nespočet příběhů o přítomnosti duchů, slyšení hlasů, práce s virgulí, užívání homeopatik, silné předtuchy, vnímání aury… Je ale pravdou, že frázování bylo jiné. Zatímco na ezoterických akcích slyšíme „Vy jste skeptici, ale já vím / mám zážitek / mám vyzkoušené…”, zde jsme slyšeli „Já jsem skeptik / vědec / vysoko-školsky vzdělaný, ale já vím / mám zážitek / mám vyzkoušené…”

Problém u vyjasňování a vysvětlování těchto zkušeností a příběhů je, že vlastně nevíte, co a jak proběhlo, máte jen jednoho vypravěče, který pevně věří ve svůj zážitek a vy máte jen ty informace a okolnosti, které si on pamatuje, nebo se domnívá, že si je pamatuje tak, jak se staly. Některým zastáncům proutkaření se nám podařilo vysvětlit, proč proutkaři působí jako úspěšní, přestože nejsou. Jakub se ujal vysvětlování principu zapomenutého neúspěchu – například, když na někoho myslíte a ten člověk vám v tu chvíli zavolá, pamatujeme si tento „telepatický” zážitek, ale už nevnímáme, nepamatujeme si všechny ty ostatní chvíle, kdy jsme na někoho mysleli a nic se nestalo. Ti, které jsme přesvědčili, znali práci s virgulí zprostředkovaně skrze vyprávění nebo s ní jednou někoho viděli pracovat. Nepřesvědčení zůstali ti, kteří s virgulí sami pracují nebo ji u nich v rodině někdo (nejčastěji otec nebo děda) používá.
To mě vede k druhé nejčastější otázce, kterou jsme slyšeli a která přicházela především od vědců a skepticky myslících osob: „Proč to děláte?” Snad se nám podařilo napravit názor mnohých, kteří byli přesvědčeni, že se Sisyfos snaží, aby zapřisáhlí alternativci a esoterici změnili názor. Nám jde o to, informovat a uvést věci na pravou míru pro všechny ostatní, kteří se pohybují na škále, kde jedním extrémem je skeptik a druhým esoterik. Jak už říkal Jonathan Swift ve svém Dopise mladému knězi v roce 1720: „Úvaha nedonutí člověka změnit neplatný názor, kterého úvahou nedocílil.” Na případu Komissarova jsme vysvětlovali, že vlastně v České republice neexistuje žádný opravdový orgán, kam se odvolat při podobných kauzách. To, že Komissarov a jeho lektoři učí podvodnou metodu, u které tvrdí, že naučí slepé děti znovu vidět (za několik tisíc korun), dle ČOI nespadalo do jejich kompetence. Ani Česká lékařská komora neměla zájem se nijak angažovat. Když se Komissarovi podařilo nekriticky nadchnout česká média, která mu udělala velkou reklamu, nikoho nezajímalo, že výsledky nemá, že jeho videa jsou show. Jen Sisyfos se kauzou zabýval dále do té míry, že jsme měli na pár let od Komissarova klid (teď už znovu začíná vystrkovat růžky).

Moc nás potěšili návštěvníci, kteří naši práci dlouhodobě sledují, jak v médiích, tak na webu a YouTube. Také ti, kteří odešli od alternativy a pak hledali relevantní informační zdroje. Přišli k nám fanoušci Pátečníků, kteří si moc pochvalovali kvalitní a pravidelné přednášky. Také přišli lidé s dotazem, kam poslat nominaci na další BlB. Objevilo se i několik potenciálních členů, kteří se nadchli našimi aktivitami, včetně několika teenagerů, kteří se ptali, od kolika let se mohou stát členy. Odpověděli jsme na desítky dotazů, rozdali jsme stovky letáčků, představili jsme se lidem a obzvlášť dorostu a dětem, kteří o naší existenci či fungování neměli tušení a snad jsme napravili názor některým, kteří na nás hleděli skrz prsty. Bohužel, převážně ve dvou (děkujeme Věře Noskové, Martinu Blochovi a Čeňkovi Zlatníkovi za několikahodinovou posilu ve čtvrtek) a ani pak v sobotu ve čtyřech, jsme neměli šanci promluvit se všemi zájemci. Jak níže vysvětluje Aneta, určitě byli kolemjdoucí, kteří viděli naše máchání virgulemi a utekli dříve, než jsme jim stihli cokoliv říct. Budeme rádi, když se s námi noví členové v budoucnu zapojí do podobných aktivit a budeme ještě radši, když stálí členové budou příště s námi i fyzicky v první linii.



Aneta Pierzynová: Sobotní veletržní den bylo nutné posílit – již do jisté míry vymluvenou jednotku – dalšími dvěma aktivními členy klubu. Nechtěli jsme podcenit možný víkendový nápor a tato strategie se nám do jisté míry nakonec vyplatila. Probrali jsme zásoby Zpravodaje, které by si návštěvníci mohli rozebrat, a válečný stan ozbrojili knihami z naší tvorby.
Kombinací názvu stánku „Paranormální výzva“ s předsedou klubu mávajícím virgulí a knihami s titulem Alternativní medicína a léčitelství, jsme doslova šokovali.
Scéna přímo z bitevního pole by dostatečně nevykreslovala situaci, kdybychom vám nepřiblížili jednotlivé typy návštěvníků onoho tajuplného stánku.


Zájemci tvořili celkem pět skupin:
První skupinou byli příznivci Sisyfa či přímo jeho členové. Tyto vojáky sloužící pod stejným praporem bylo možné poznat již z dálky. Ať byli po jakémkoliv boji, při spatření našeho stánku se jejich tvář vyjasnila, na okamžik se vyhladily vrásky, unavené tělo procházející všemi halami se opět hrdě napřímilo a v očích zajiskřily plamínky. Komunikace pak probíhala stylem: „znám, vím, jak řešíte, co nového je ještě u vás, víte o tomto problému“. Náhodný kolemjdoucí si musel myslet, že jsme právě dobyli nedobytnou pevnost. Zahltili jste nás novými tipy, návrhy, připomínkami, kritikou a toho všeho si nesmírně vážíme, neboť žádná armáda není dostatečně efektivní, pokud nemá své tajné špióny.

Do druhé skupiny lze zařadit osoby, které o Sisyfu někdy někde možná něco slyšely, ale bližší informace nemají. Tyto návštěvníky jste poznali také velice snadno. Přišli před náš stánek, odstoupili, aby si důkladně přečetli název stánku ještě jednou a ověřili si, zda je neklame zrak, protože předseda mávající siderickým kyvadélkem vypadal vskutku velice přesvědčivě. Část z nich se projevila mimikou ve tváři – pozvednutím jednoho obočí či protažením koutku úst do protáhlého úšklebku. Tato skupina se většinou už ke stánku znovu nepřiblížila. Dokonce jsme v několika případech zaznamenali přímo bariéru rodičovských paží, které zvědavé potomky separovaly a odháněly od našeho stánku se slovy: „tak tohle vážně ne!“ My však jejich jednání chápeme a nemáme jim ho za zlé. Představte si totiž, že jste vědec na vědeckém veletrhu, který je naladěn na vlnách odborných termínů, které vás dostávají do vědecké euforie, ze které vás vytrhnou až nečekané termíny jako „telepatie“, „léčitel“, „plochozemci“, „vibrace“ a po otočení se za zvukem spatříte několik naprosto neznámých zjevů mávajících virgulemi, kyvadélky a ezoslovníky. Ano, správně, tohle prostě jako vědec na vědecké akci nechcete pochopitelně nikdy zažít. Z části to byli vědci, kteří naznali přesvědčení, že Akademie věd ČR při pronajímání stánků udělala někde chybu, z části lidé, kteří Sisyfos považují za blázny, vyvrhele společnosti s těmi nejbrutálnějšími přístupy k vědě, humoru a kritickému myšlení vůbec.

Třetí skupina se zprvu projevovala stejně jako skupina druhá, ale v reálu byla daleko zajímavější, protože si název stánku četla občas i víckrát, následně zkoprněle stála opodál a sledovala nedůvěřivě dění uvnitř, ale zároveň vyhodnotila situaci, že Akademie věd ČR by na veletrh vědy rozhodně nepozvala šarlatány. Zkoprnělý výraz bez jediného mimického gesta trvající desítky vteřin nám prozrazoval hluboké zamyšlení. Po vyhodnocení situace však došlo k tomu správnému skeptickému přístupu. Dotyčný totiž neodolal pokušení, které nám skeptikům zdaleka není cizí, a rozhodl se přijít záhadě na kloub. Odvážlivci se tedy opět začali přibližovat k našemu stánku a my se právě snažili ani jednoho z nich nepropást, protože jsme věděli, že vlna emocí přijde až při osobním střetnutí s realitou. Následné záchvaty smíchu, přihazování špalíků do ohně a užívání si kyvadélka s virgulí nebralo konce. Dotyční opouštěli náš stánek s neskutečným nadšením, záplavou díků a fanděním našim aktivitám a snad i smyslu pro humor. Jejich děti byly vystaveny zkoušce odolnosti nejvyššího stupně, neboť nejen, že čelily našim nadšeným tvářím hodným profesionálních herců, ale po jejich výkonu často přicházely otázky rodičů typu: „A víš, proč se ti to povedlo napoprvé uhádnout?“ Dítka si užívala hru, ale zároveň cítila, že je zde něco, co potřebují vysvětlit. Samozřejmě, po této výchovné otázce skepticky uvažujících rodičů zaznělo z dětského hrdla: „Nevím, proč?“ A rodiče i my se jen blaženě usmáli a téměř jednohlasně prohlásili: „Prostě náhoda.“ Dítě odcházelo obohaceno jasnou představou o významu slova náhoda a rodiče s výrazem objevitelů záhady stánku č. 58.

Čtvrtá skupina byla asi ta nejnáročnější. Spadali do ní totiž nejen alternativci z přesvědčení, ale zároveň osoby nemohoucí přijít skeptikům na jméno. Nejčastěji však splňovali obě charakteristiky současně. Nevěřili byste, jak jeden takový člověk dokáže zablokovat postupně jednotlivé skeptiky na patnáct i více minut. Říkáte si, že příslušnou konfrontaci lze snadno řešit posláním do minového pole, jenže tito jedinci mají neskutečně vyvinutý pud sebezáchovy. Samozřejmě se to po čase snažíte s větší či menší mírou galantnosti a více či méně věrohodnou výmluvou učinit, ale dotyčný okamžitě, přesto velice nenápadně, zamíří k dalšímu skeptikovi, který zavalen vlastní prací vůbec netuší, jaká zrada se k němu blíží a nemá představu o mukách, které prožije v následujících nekonečných minutách. Nepřekvapí vás, že tentýž celý sáhodlouhý monolog, který dotyčný předvedl již předchozí odchycené oběti, vám naservíruje s přílohou protiargumentů, kterými se díky předchozímu dialogu právě obrnil. Nejednou se stalo, že stánek opouštěl stále kritizující přesvědčený alternativec uspokojen pocitem úspěšně splněné mecenášské mise trvající 4 × 30 minut.

A pátou skupinu snad ani nemusíme představovat. Že musíme? No dobrá, pokusíme se. Skupina se vyznačovala tím, že jevila velký zájem o náš stánek. Její zástupci si ochotně zkoušeli připravené úkoly paranormální výzvy a současně nás bombardovali otázkami. Při kontaktu s těmito jedinci vás v prvním okamžiku napadne, zda nestojíte tváří v tvář slušnému trollingu, ale otázky Jakuba Kroulíka mířené přímo na tělo, tedy zda dotyčný má nějaké paranormální schopnosti, vám brzy prozradí na čem doopravdy jste, neboť dotázaní neskrývají blažený výraz ve tváři, který prozradí, že paranormální schopnosti u sebe opravdu pozorují. Po takovém dni se pak cítíte jako Amélie z Montmartru, která viděla to, co jiným zůstalo skryto. Patříte totiž k té hrstce zasvěcených, kteří poznali skutečné tváře návštěvníků veletrhu vědy. Za těch několik málo hodin se stáváte doslova vládcem vědeckého světa, který by vědeckou komunitu mohl klidně začít vydírat tvrdými daty týkajícími se počtu homeopatů, věštkyň, profesionálních virgulistů, Nepilých a jiných osob s paranormálními schopnostmi v řadách vědců a příznivců vědy. Úsměvné bylo to, že těmto lidem vůbec nepřipadala podezřelá existence stánku č. 58 na veletrhu vědy, ba naopak, sápali se po virguli a kyvadélku, každý si koupil knihu, aniž by ji otevřel a odcházeli s plnými taškami výtisků Zpravodaje a letáků. Škoda, že nemáme možnost tyto trofeje obohatit skrytými kamerami, protože velice pozvolně se měnící výraz hlavních aktérů sedících nad rozečtenou skeptickou knihou v pohodlném křesle útulného bezpečí domova musí být doslova pastvou pro smysly skeptikovy. Sice jen zdánlivý, do jisté míry však podobný výraz jsme nakonec měli to štěstí pozorovat i přímo na stánku a to v několika případech, kdy nadšený věřící opouštěl stůl s paranormální výzvou s pocitem, že se mu alespoň některý pokus podařil, a že jeho přesvědčení o vlastních paranormálních schopnostech tak není marné, když v tom si všiml i stolku těsně sousedícím s předchozím, kde byla připravena naše druhá dvojice v plné zbroji. Těm, jenž to přeci jen o něco rychleji došlo, stačilo při onom pohledu na druhý stůl zaznamenat slovo „Sisyfos“ či „skeptici“. Následovala vteřina ticha, otočení se na první dvojici, která přátelsky a s nadšením prezentovala Paranormální výzvu a téměř neslyšný dotaz: „Ten druhý stolek patří k vám?“ Dvojce samozřejmě se stejně vřelým úsměvem odpověděla kladně. Sluníčkovému úsměvu náhle spadly koutky a tělo se doslova bez duše a bez znění fanfár pomalu odebralo k odchodu. Uznáváme, že to možná byla zákeřná past, ale sami jsme netušili, jak tímto některé návštěvníky veletrhu vědy hluboce raníme. Tímto bychom se rádi veřejně omluvili postiženým a slibujeme, že již ani na vědeckých veletrzích nebudeme vícekrát používat metody zákeřných iluminátů. Upřímně nás to mrzí a plně si uvědomujeme důsledky narušení vaší, a koneckonců i naší, čakry.

Historicky první zkušenost s prezentací naší činnosti na Veletrhu vědy má Český klub skeptiků Sisyfos zdárně za sebou. Claire s Jakubem se statečně drželi celých 27 hodin. Toaletu a konzumaci jídla bylo možné absolvovat pouze před otevřením výstaviště, později již kvůli vytížení nebyla šance. Pracovní doba se relativně nevlekla jen díky průběžnému uvolňování adrenalinu při snaze o pohotové vyhodnocování situace, do které jste se právě střemhlav řítili s ezopomůckou v jedné ruce a kávou v druhé. Nebudeme si raději nalhávat, že jsme se pro snazší orientovanost návštěvníků viditelně označili, přivezli dostačující počet Zpravodajů, neopomněli klíčové letáky, vybavili stánek teleportační kabinkou pro naše fanoušky v zahraničí a že jsme dorazili v dostačujícím počtu, ale můžeme s čistým svědomím prohlásit, že jsme se zúčastnili a nevzdali se bez boje. Zároveň Vám s upřímností musíme sdělit, že nás tato akce poznamenala natolik, že se obáváme, že nás již pravděpodobně nezažijete tak jako dřív.
Předseda Jaromír Šrámek bojuje s nutkáním státi se předsedou temné strany síly, mocným Darth Sisyphusem. Veterinářka Aneta Pierzynová byla téměř ubita silně potencovanými argumenty zastánců homeopatie a zvažuje dráhu ředitelky homeopatik. Prezidentce evropských skeptiků Claire Klingenberg byla nabídnuta práce na mimozemské ambasádě jako vyvolené pro zprostředkování komunikace s mimozemšťany žijícími na Zemi i mimo ni a mentalista Jakub Kroulík je na nejlepší cestě zjistit, že i řemeslo výrobce virgulí má zlaté dno.

Nezbývá nám proto nic jiného než naděje, že jde pouze o reverzibilní stavy a po víkendové rekonvalescenci se vrátíme opět do skeptického módu. Držte nám, prosím, palce!