Alternativní věda v Rakousku - Gabrielův čip a Walter Medinger

Z německého Gießenu do Linze v Horním Rakousku je to přes 600 km. Dr. Walter Medinger byl proto svému známému vděčný, že u něj mohl, než se vydá na cestu domů, povečeřet a přespat. Do Linze přijel dr. Medinger proto, aby vypovídal u soudu, ale ne jako svědek svého známého, který byl obžalován z podvodu, ale jako nezávislý odborný znalec.

Mnohomluvně objasnil, podle jakých komplikovaných fyzikálních zákonů fungují obžalovaným vyráběné a jím rovněž za 300 € prodávané hliníkové destičky, které mají údajně chránit před škodlivým zářením mobilních telefonů. Při jejich výrobě v garáži obžalovaného je dle jeho vyjádření použita špičková technologie včetně přístroje, který mění gravitační vlny na vlny zvukové. Další slyšení znalce Medingera bylo odmítnuto z důvodu jeho předpojatosti a obžalovaný, který již dříve prodával neúčinné kapky na léčení rakoviny, byl odsouzen k šesti letům vězení kvůli podnikatelským podvodům ve 28 případech.
Na neúspěšné Medingerovo vystoupení před Zemským soudem v Gießenu reagoval za pár týdnů poté rakouský Svaz soudních znalců. Medingerovy kompetence jako znalce však nebyly omezeny, nýbrž naopak dokonce rozšířeny. Je to šokující, ale Medinger byl jmenován prvním rakouským soudním znalcem „pro zkoumání a posuzování poruch elektromagnetických polí s biologickým vlivem a pro posuzování účinnosti ochranných prostředků“, jinými slovy znalcem pro zemní záření a čipy mobilů.

Pravotočivá voda, pravotočivé vlny a Gabriel-Chip.
Výše popsaná neslavná epizoda se udála v roce 2004. Na první pohled není zcela zřejmé, proč zrovna Walter Medinger vypracoval znalecký posudek na šarlatánský výrobek proti „elektrosmogu“. Není totiž ani fyzikem ani lékařem, nýbrž chemikem. Zasvěcení ovšem vědí, že již dva roky předtím na sebe upozornil podobným posudkem. Tehdy potvrdil účinnost proti záludnému záření u jiné hliníkové destičky, která se lepila na mobilní telefony a která vešla ve známost jako „Gabrielův čip“. K výrobě tohoto čipu sice nebyly potřebné žádné gravitační vlny, zato ale podle patentu „pravotočivá voda“, což ovšem ve vědě za kritérium kvality také neplatí. Prodávala se za pouhých 30 €. Účinnost čipu má spočívat v tom, že „levotočivé“ a proto „škodlivé“ vlny vyzařované mobilem mění na „pravotočivé“, které odpovídají vlnám „přírodním“, tedy neškodným. Čip vynalezl dnes 78-letý Franz Gabriel ze Salcburku. Svými příznivci je označován jako „přírodovědec“.

V Rakousku je takto označováno i mnoho jiných vynálezců, kteří jsou sice s vědou spíše na válečné stezce, ale po mnohaletém důkladném pozorování přírody získali údajně schopnost rozpoznat ty nejskrytější souvislosti světa. Získanou schopnost pak mění na hotové peníze. Někteří z těchto „přírodovědců“ prodávají zařízení na získávání „volné energie“, jiní přístroje na oživení vody a další například prodávají „naprogramované“ hliníkové fólie, o kterých tvrdí, že obzvláště škodlivé „termické efekty“ záření mobilů, spočívající v „pravotočivých vlnách“, dokáží tyto fólie do jisté míry „neutralizovat“.
Účinek neúčinných výrobků byl výrobci dosud dokladován dostatečně známými, ponejvíce z alternativní medicíny pocházejícími šarlatánskými testy. Firmami uváděné důkazy účinnosti byly jakoby opsané z lexikonu paravěd: testy s použitím kyvadla, proutku či biotenzoru, s použitím přístroje pro biorezonanci, kineziologické svalové testy, mikroskopie v temném poli a různé fantazie inspirované krystalizací vody. Ani na lehkověrné zákazníky však dojem už nedělaly. Trh volal po studiích, které by měly alespoň zdání objektivity, vědeckosti a věrohodnosti. A toto volání vyslyšel dr. Walter Medinger.

Úřední potvrzení účinnosti ve prospěch humbuku kolem mobilů
Medinger měl velikou výhodu. Nebyl totiž jen tak někdo. Byl vedoucím oddělení pro ochranu přírody a životního prostředí na magistrátu města Linz. Navíc byl členem rakouské Rady pro životní prostředí, členem Výboru pro životní prostředí rakouského Svazu měst a soudně certifikovaným expertem pro oblast ochrany životního prostředí a chemie. Medingerův názor platil téměř za úřední stanovisko. „Úřední potvrzení účinnosti“ Gabrielova čipu, kterým se pak firma Gabriel-Tech oháněla, jí pomohlo k enormním ziskům.
Brzy se však ozvali kritici: V časopise Zeit byl otištěn článek s titulkem „Humbuk kolem mobilů. Obskurní technikou proti elektrosmogu chtějí šarlatáni vydělávat.“ Ve Frankfurter Allgemeine Zeitung zase bylo možné číst: „Humbuk na vysoké úrovni. Naprostá lumpárna: Gabrielův čip jako neutralizátor záření mobilů.“ O čip se pak začala zajímat k malé radosti výrobce také televize. Zpráva druhého programu německé televize ZDF v pořadu ZDF-Magazin WISO měla titulek: „Fólie před zářením mobilů nechrání“. Prof. Jiri Silny z Vysoké technické školy v Cáchách vzal Gabrielův čip pod lupu a nezjistil žádnou účinnost.

Od koherence k divergenci gradientu pole
Inovací Waltera Medingera byl nový druh fyzikálního testu, spočívající na měření vertikálních komponent „hustoty toku“ magnetického pole Země. Medingerovou ideou bylo, že mobily a jiné přístroje neškodí člověku přímo svým vyzařováním, nýbrž tím, že narušují přirozené magnetické pole Země. Přitom nemá být rozhodující síla magnetického pole, nýbrž jeho náhlé změny. Funkční ochranné opatření, např. Gabrielův čip, říká Medinger, umí náhlé výkyvy tlumit a tím magnetické pole vyrovnávat. Toto vyrovnání znázorňuje Medinger tak, že magnetometrem měří na pokusné ploše 1 m2, na 11 x 11 bodech mřížky vertikální hustotu toku a to nejdříve bez mobilu, pak s mobilem bez čipu a nakonec s mobilem opatřeným čipem. Hodnoty jsou pomocí software interpolovány, opatřeny ekvipotenciálními čarami a vybarveny. Celé to potom vypadá jako meteorologická mapa, kterou Medinger označuje jako „Vzorek koherence pole“. Obě „meteorologické mapy“ se pak položí na sebe, určí se rozdíl mezi oběma a ten se porovná s hodnotami bez mobilu.

Toto porovnání je bohužel čistě subjektivní interpretací barevných „meteorologických map“. Tu se třeba blíží od severozápadu tlaková níže, pardon, „narušené“ pole, které ale po intervenci čipu pokračuje jižním směrem. Tu zase jsou chváleny oblasti s mírným klimatem („vyrovnané magnetické pole“), zatímco v jiných oblastech hrozí bouře („narušené zóny“). Pro objektivizaci této očividně pochybné srovnávací metody se používá takzvaný „vyrovnávací index“, jehož definice je ale nanejvýš mlhavá. Mluví se o různých filtrech pro naměřená data, aniž by bylo řečeno, co a z jakých důvodů má být odfiltrováno. Někdy se používá i tato varianta: Z obou „meteorologických map“ s čipem a bez něj se zjistí síla výkyvů uvnitř čtverce. Ze zjištěné hodnoty vypočítá speciální software nejdříve takzvaný gradient pole a potom pomocí jistého vzorce se určí něco, co je nazváno divergencí. Výsledek se pak jmenuje „divergence gradientu pole“ FGD, což ale opět není žádným číslem, nýbrž jako předtím u hustoty toku skalárním polem, tedy „meteorologickou mapou“. Dostali jsme se tím ke stejnému problému jak uvedeno výše.
Problémy způsobu měření jsou čtyři: Zaprvé není zjištění „vyrovnání magnetického pole“ na základě subjektivního porovnávání barevných obrázků žádnou akceptovatelnou metodou. Za druhé je zcela nejasné, zda jsou eventuální naměřené odchylky statisticky signifikantní. Statistická analýza je ale nemožná, protože se jedná o malý počet měření a navíc vždy ve stejném pořadí. Za třetí se týká výpočet FGD pole, které bylo získáno číselnou interpolací z jednotlivých bodů měření. Protože ale existuje množství způsobů interpolace, jsou veškerá takto získaná data do jisté míry artefakty použitého software a tím celkově nepoužitelná. „Vrstevnice“ obrázků FGD ukazují řadu „vrcholů“ a „nížin“, všechny pěkně seřazené zrovna na měřených bodech.
Ani čtvrtý problém nelze podceňovat: I kdyby k „vyrovnání magnetického pole“ docházelo, chybí jakýkoliv důkaz, že má nějaký vliv na zdraví člověka. Mimochodem: Mluvíme tu o „vyrovnání“ statického magnetického pole s hodnotami, které leží v toleranci chyby měření dobrého magnetometru. Vezmeme-li ještě v úvahu, že zdravotní relevance případných atermických efektů záření mobilů je podle současného stavu znalostí pouhou spekulací, nelze se divit, že experti na elektromagnetická pole posuzují dění kolem Gabrielova čipu takto: Nesprávná metoda měření má dát osvědčení o nedoložené účinné ochraně proti imaginárnímu nebezpečí.

Znalec čipů mobilů
Technikům na Úřadu pro životní prostředí v Linci byla celá záležitost kolem čipů podezřelá a negativní ohlas v tisku vůbec nemohl potřebovat. Brzy po svém razantním nástupu do předsednictva spolku „Gabrielova společnost pro výzkum“ byl Medinger dočasně ze své funkce na magistrátu odvolán. Odešel do Štýrského Hradce, kde společně s Wolfgangem Homannem jako obchodním vedoucím založil firmu s nabubřelým názvem „International Institute for Research on Electromagnetic Compatibility“ (IIREC). Hlavní náplní IIREC byly posudky na nejrůznější přívěsky, nálepky, fólie, krabičky atd., sloužící k ochraně proti záření a k odrušení vlivů životního prostředí. Dalšími aktivitami byla „Akademie IIREC“, nabízející školení spolupracovníkům, kteří se zabývají měřením podle metody měření IIREC (s barevnými obrázky) a semináře o atermických efektech a jejich vlivu na člověka, které byly lékařskou komorou uznány pro další vzdělávání lékařů. Současně vydali Medinger s Homannem knihu s trapným titulem „Příroda se otáčí doprava“, která měla vymyšleným „pravotočivým vlnám“ Gabrielova čipu dopomoci k uznání. V tom měli úspěch – krátce nato byl IIREC Rakouskou hospodářskou komorou uznán jako „Technický úřad pro elektromagnetickou ochranu a životní prostředí“.
Úřední „doklad o účinnosti“ již zní docela dobře, ale „vědecký doklad o účinnosti“ by byl ještě lepší. Tak asi firma Gabriel-Tech uvažovala, když hrdě oznámila, že se právě provádí dvojitě zaslepená studie pod vedením fyzika dr. Lebrechta von Klitzing. Závěr studie se poněkud protáhl, ale nakonec Gabriel-Service-Center přece jen na internetu oznámilo: „Rozsáhlá dvojitě zaslepená studie dokazuje účinnost Gabrielova čipu“. Zájemce si mohl studii dokonce stáhnout, ale – jaké překvapení! Jako vedoucí studie nebyl uveden doktor von Klitzing, nýbrž jistý dr. Medinger z IIREC, se kterým na této studii spolupracovala „celostní lékařka“ a lékařská vedoucí IIREC dr. Elisabeth Plank. V následujících měsících byl IIREC tak pilný, že se stal vážným konkurentem IBBU dr. Kempeho (viz první článek o alternativní vědě v Rakousku). Certifikát od IIREC již má „Prostorový harmonizátor Airdoc“ a „Čip pro mobily Airdoc“, které mají chránit před zemním zářením, postel s názvem „Dobré ráno“ s pozitivními účinky na podzemní prameny, „Kosmický energetizátor UMH“, „Formovač pole JFR“, „Neutralizační čip pro mobily“, „Vyrovnávací fólie Zone030“, „Harmonizátor záření Vita Tronic“, čip pro mobily „Zlatý bod“ a další pozoruhodné vynálezy. Poslední ze jmenovaných vynalezl starý Medingerův známý, sám pan Gabriel.

Podélné vlny a vědecké pohádky
„Nic není tak praktické jako dobrá teorie“. To si pravděpodobně myslel Walter Medinger, když zkusil podepřít barevné obrázky své měřící metody vědecky znějící pohádkou o principu účinnosti Gabrielova čipu. První představu o Medingerově teoreticko-vědecké expertíze si bylo možné udělat již v roce 2003, kdy ve věstníku „Rakouského svazu pro radiestezii a geobiologii“ (rakouských proutkařů) vyšel Medingerův článek „Harmonikální struktury v morfogenetickém poli“.
Konkrétnější byl pak Medinger ve své přednášce s názvem „Ruší rádiové vlny biologicky relevantní informace? Výsledky měření v magnetickém poli a fyzikální model“, přednesené v rámci Symposia o matematice na universitě v Linci. Řeč je v ní o skalární elektřině, ale co se tím vlastně míní, jasné není. Některé fyzikální veličiny z oboru elektřiny jsou sice skutečně skalární veličiny, výběr slov však připomíná neexistující podélné elektromagnetické vlny profesora Konstantina Meyla, které už údajně objevil Nikola Tesla. V esoterických a alternativně medicínských kruzích jsou však velmi oblíbené.
Meyl není pro Medingera žádným neznámým. Zúčastnili se v roce 2005 společně kongresu „Německé společnosti pro energetickou a informační medicínu“ na téma „Energetizovaná a informovaná voda“, kde Medinger referoval o „Nových měřících metodách pro měření účinku elektromagnetických polí a vln na vodu“. K příručce o Gabrielově čipu byl připojen „vědecký dodatek“ s názvem „Vyzařování mobilů narušuje miliony let starou rovnováhu“, který napsal dr. Medinger. V něm je skutečně odstavec o „podélných (Teslových) elektromagnetických vlnách“.
Na domovských stránkách IIREC se můžeme dočíst, že „Voda je nejen hlavní složkou biologické tkáně, nýbrž i vynikající pamětí pro elektromagneticky kódované informace.“ A také že „IIREC vyvinul způsob, jak lze tuto informaci přečíst“. První věta tohoto smělého tvrzení je pseudofyzikou nejhrubšího zrna. Co to znamená pro část druhou nechť si laskavě čtenář domyslí. Vážnost svému tvrzení chce IIREC dodat odvolávkou na britského elektroinženýra Cyrila Smitha, který „rezonanční frekvenci“ vody určuje pomocí kyvadla, homeopatii vysvětluje jako „zkřížený makroskopický kvantový systém“ a zabývá se „vlivy skalárních vln na biologické systémy“.

Ruští šarlatáni a kvantový biopočítač
V jednom dopise na rakouské Ministerstvo technologie cituje Medinger nejen Cyrila Smitha jako „špičkového experta pro elektrosenzibilitu“, nýbrž odvolává se také na výroční zasedání „Pracovního kroužku pro biopsychofyziku“ z roku 2003. Tam mezi jinými mohli přednášet tak přesvědčiví pánové jako Peter Gariaev, kterého Medinger cituje také v příručce o Gabrielově čipu. Gariaev údajně pomocí „kvantového biopočítače“ objevil, že lidské geny spolu komunikují prostřednictvím zvukových a světelných vln a přenášejí přitom „4-dimenzionální epigenetické informace“. Biofyzikální výroční zasedání se konalo v Linci s podporou z prostředků, určených pro ochranu životního prostředí.
Medinger se ve svých „vědeckých“ úvahách dále odvolává na ruského astrofyzika Nikolaje Kozyreva, který po traumatických létech v Gulagu vyvinul teorii, podle které hvězdy svítí proto, že mění čas na energii. Dalším Medingerovým pramenem jsou ruští fyzici Šipov a Akimov, jejichž působení hodnotil deník Frankfurter Algemeine Zeitung v článku s titulkem: „Ruští šarlatáni léčí ozónovou díru – v Rusku kvete pseudověda“.
Jako důkaz pro tvrzení o zázračné funkci Gabrielova čipu využil Medinger i samu o sobě seriózní, ale spekulativní teorii „mikrodynamiky“ profesora Wernera Hofera z university v Liverpoolu, který mi písemně sdělil, že tím není v žádném případě nadšen a že je to balamucení. Firma Gabriel-Tech mezitím zařadila zpátečku. Na svých webových stránkách se chlubí úředním ověřením svých výrobků, současně se distancuje od esoterických principů působení a od Medingerových „pravotočivých“ vln těmito slovy: „Není pravda, že Gabrielovy čipy něco neutralizují. Neotáčejí ani vlny, ani frekvence. Také je nutné zdůraznit, že Gabrielovy čipy nejsou ozařovány ani orgonskými paprsky, ani Teslovým generátorem a nejsou ani vystavovány bioenergetickým polím. Nejsou také do nich vtlačovány žádné krystaly, žádné silikáty ani jiné, s přírodními substancemi identické materiály“. Po pokusu osvobodit čip ze spárů esoteriky se Gabriel-Tech zase na svých stránkách vrací do její náruče odvolávkami na proutkařského guru dr. Hartmanna a na americkou šarlatánku Huldu Clarkovou.

Radiestezie, geomantie a slídové destičky
Proutkařské mýty o „Hartmannově mřížce“ a systém „Benker-Kube“ se Medinger snažil využít ve svých „odborných posudcích“. Takovou pasáž lze najít na webu a Medinger v ní popisuje, jak se k bádání dostal: „Přes Novou medicínu a seznámení se s dílem V. Schaubergera (který žil jistou dobu v Linci) jsem se dostal k udivujícím vlastnostem vody a přes stavební biologii a elektrosmog k radiestezii a geomantii, které nyní považují za doplněk vědecké medicíny“.
Hluboký vhled do Medingerových začátků experimentálního bádání se nacházejí na jednom diskuzním fóru: „Walter ve svém bytě zjistil pomocí magnetometru poruchu v průběhu magnetického pole a tento průběh pečlivě změřil. Číselnou interpolací pak vypočítal vektorový potenciál. Odrušení provedl tak, že zhotovil malou krabičku z modelářského hliníkového papíru v měřítku podle biblické archy úmluvy, do které vlepil slídovou destičku“.
Medingerův partner Wolfgang Homann je nyní obchodním vedoucím firmy BiCoTec GmbH, jejíž neutralizátory elektrosmogu „Elektrosmog-Wirkträger“ mají samozřejmě certifikaci od IIREC a Elizabeth Planková založila „Institut pro bioelektřinu a výzkum prostorové koherence“. S IIREC vytvořil tento institut základ pro QEresearch, přičemž Q zde neznamená Quacksalberei (šarlatánství), nýbrž „Quantenbiologie“, což je vlastně totéž.
IIREC již expandoval do Izraele, kde dceřinná firma uvedla na trh odrušovací fólie, certifikované ve Štýrském Hradci. Medingerovo povýšení na znalce pro čipy mobilů sice bylo zrušeno, ten však nově vystupuje jako „biofyzik“ a za pouhých 330 € nabízí kurz hlubinné matematiky, která souvisí s „Global-Scaling“ dr. Hartmuta Müllera. Ten zase o hlubinné matematice pořádá semináře jako hostující referent v IIREC. Objevil také kosmické „loterijní předpovědi“ a lidstvu slíbil „biomobily“. Na ty lidstvo sice stále ještě čeká, jedno je však jisté: Budou-li, pak jistojistě se zlatým Gabrielovým čipem a s certifikátem od IIREC.

(Z časopisu Skeptiker 3/2008 přeložil Milan Urban)