Iracionalita a dezinformace v současných elektronických médiích - abstrakt

Úvod

Text tohoto abstraktu obsahuje základní přehled a místy i poněkud detailnější popis různých mechanismů a forem "elektronického" šíření iracionálních (informačních) prvků. Soustředili jsme se zde hlavně na ty nejobecnější technické a kulturní aspekty problému, bez ohledu na specifické sociální okolnosti nebo politický kontext. "Současnými elektronickými médii" se zde rozumějí především digitální média. Plný text článku bude součástí sborníku Sisyfa "Věda kontra iracionalita 2", který se připravuje.


"Elektroničtí barbaři"

Bouřlivý vědecko-technologický pokrok v průběhu 20. století vedl mj. k paradoxnímu důsledku - vytvoření celé generace nebo sociální vrstvy lidí, kteří se sice v praktickém životě spoléhají na produkty vysoké technologie, ale v podstatě nijak nerozumějí základním principům, na nichž jsou založeny. Tato situace je analogická představě A. C. Clarka, že dostatečně vyspělá technologie je pro určité lidí nerozlišitelná od magie. "Elektroničtí barbaři" nejsou schopni odlišit vědu od magie proto, že toto rozlišení pro svoji existenci a prosperitu nepotřebují. Tato situace (a tato interpretace) je v souhlase s myšlenkovou koncepcí, která hovoří o konci jedné velké éry technologické expanze lidstva a také přispívá k vytváření obrazu tzv. "postmoderní situace" a "sytí" mnoho různých postmodernistických postojů a nálad.


Vizualita a iluze - čili nedostatečnost čistě vizuální komunikace. "Infotainment".

Podle Umberta Eca obrazy nejsou schopny přímo vyjádřit neexistenci nebo negaci něčeho, což lze považovat za jejich zásadní nevýhodu nebo i za osudový "kaz" či nedostatek této formy komunikace, pokud jde o případný logický nebo racionální obsah takto předávaných zpráv a v důsledku toho i o kritické myšlení jako takové. Naneštěstí v současnosti neustále roste podíl vizuálních vjemů, předávaných elektronickými médii (televize, počítačové hry, Internet, video). Nadto má vizuální transfer tendenci spotřebovávat velkou část percepční/vnímající kapacity lidského mozku - je velmi náročný. Dalším typickým jevem naší doby je splývání či promíchávání žánrů. Je čím dal tím těžší rozeznat, co je v médiích čistou informací, fikcí, dokumentaristikou nebo dokonce nezávaznou zábavou (enter-tainment). Situace, kdy se diváci ocitají pod "palbou" promixovaného postmoderního "infotainmentu", může být tvůrci masmédií vyvolávána zcela záměrně. Na rozdíl od totalitárních manipulačních mediálních praktik však postmoderní diváci tuto formu masové dezinformace akceptují dobrovolně a na vysoce individuální (mnohokanálové) bázi, je jim "šita na míru". Výsledkem je do značné míry atomizovaná a rozdělená společnost, která se postupně stává neschopnou přijmout jakoukoliv formu objektivního, na jedinci nezávislého, poznání, např. vědecké koncepce. Šíření objektivních vědeckých fakt může být potom (částí hypersenzitivních jedinců) vnímáno jakožto druh nedemokratické činnosti, téměř jako druh "násilí". Avšak odmítání vědy zřejmě může učinit společnost velmi zranitelnou v kontaktu se světem neosobní, materiální a hrubé přírody.


Virtuální realita (VR) - simulace reality nebo tvorba fantomů?

Obě tyto možnosti v nadpisu se mohou brzy uskutečnit (slovo "virtuální" je samo o sobě dvojznačné, mající jak význam "skutečný", tak zároveň "myšlený, zdánlivý"). Na jedné straně lze technologii typu VR využít k dokonalému modelování, studiu a výuce reálných procesů ve fyzikálním světě kolem nás. Na druhé straně však, VR také může sloužit jako mocný prostředek k tvorbě různých eskapistických iluzí (mimochodem, tato technologie společně se svými psychosociálními důsledky byla předpovězena a popsána polským spisovatelem Stanislavem Lemem v jeho knize Summa technologiae, která vyšla už v r. 1964. Byla tam nazývána fantomologií či fantomatikou). Skepticismus ohledně lidské odolnosti vůči dokonalé neuro-simulaci pseudoreálného světa byl vyjádřen např. v nedávném filmu "Matrix" (1999), ve kterém pouze malá skupina vzbouřenců bojuje proti této simulaci.

Internet - nové digitálně-mediální prostředí, které je sice dnes převážně textuální, ale v budoucnu může získat silněji multimediální nebo téměř úplně vizuální podobu.

Internet může "porazit" zbytek sdělovacích médií (klasických nebo analogových) během 10 - 20 let. Zároveň je velmi pravděpodobné, že dojde k fúzi internetových zpravodajských serverů s "velkým" tiskem, televizí a rozhlasem. (Ve skutečnosti tato fúze už začala.) Avšak na rozdíl od nich, Internet nemůže být považován za masové médium s pouze centrálním "vysíláním". Schopnost výměny informací na Internetu je velmi distribuována a je všesměrová, podobně jako v neuronových sítích. Díky tomu je možno na Internetu lépe "vzdorovat" dezinformacím a pseudovědě, porovnáme-li to se situací v televizi, tisku apod.. Na druhé straně, velmi nízká publikační bariéra na webu umožňuje i nekompetentním osobám vyjadřovat se ke všemu.

Nicméně, pokud jde o poměr mezi racionálními a iracionálními prvky, vědou a pseudovědou, je třeba říci, že Internet je v tomto nástrojem velmi neutrálním.