Společenskovědní (a filosofická) sekce Sisyfa

Již přes deset let se pravidelně, téměř bez výjimky, setkávají v pátek členové Společensko vědní sekce Českého klubu skeptiků Sisyfos, aby kritickým pohledem promýšleli tradiční, ale především nově se rodící společenskovědní teorie, které se pokoušejí modelovat stav současného světa.

Snaží se hledat příčiny i důsledky určité nerovnováhy mezi výsledky, kterými se mohou pyšnit exaktní či přírodní vědy s jejich směřováním k jednotné teorii popisu světa a naopak stále rostoucí rozmanitostí společenskovědních teorií, které k žádoucí integraci nedospívají.

Na páteční setkání jsou zváni nejen přední odborníci z oblasti společenských věd, ale ve snaze integrovat společenskovědní poznatky s ostatními vědami i odborníci exaktních a přírodních věd a také filosofové.

Cílem sekce není dospět k nějaké nové teorii, ale spíše snaha vytlačit z centra pozornosti ty teorie, v nichž převažuje laciná argumentace nebo dokonce šarlatánství. Společenskovědní sekce toho dosahuje tím, že klade důraz ověřitelný a intersubjektivně kontrolovaný proces poznání, odlišný od mnohdy se vyskytující neplodné filosofické spekulace.


V posledních letech druhého tisíciletí se ve vědeckém světě začalo mluvit o civilizační krizi způsobené krizí poznání. Jejím viditelným projevem bylo tvrzení, že se rozevírají nůžky mezi přírodními a společenskými vědami.

Za viníka se začala považovat novodobá přírodověda, která se údajně, zejména ve spojení s novými technologiemi, vzdaluje „přirozenému světu hodnot a významů“ a stává se srozumitelnou jen úzkému okruhu specialistů.

Pokud se nepodaří dosažené poznatky zpopularizovat a přiblížit veřejnosti, hrozí, že přírodní vědy ztratí širokou společenskou podporu. Společenským vědám se naopak vytýká, že nejsou dostatečně exaktní, že nepřinášejí nic nového a jsou snadno využívány mnohými politiky bez hlubšího porozumění. Vzniklých nedorozumění využívají šarlatáni různého zaměření, a protože jejich metody nejsou podložené studiem současných ať přírodovědných, tak humanitně zaměřených věd, vytvářejí zdání samospasitelnoti u širší nepoučené veřejnosti a také o rozporech mezi jednotlivými vědními obory. Tyto rozpory, ať zdánlivé, nebo skutečné jsou záminkou k útěku k iracionalitě jako záchrannému pásu lidstva.

V roce 1998 vyšel v prestižním časopise Science varovný článek, který na základě rozsáhlého výzkumu musel konstatovat všeobecnou neznalost základních přírodovědných poznatků u Američanů. (Augustine, N. What we dont´ know does hurt us.. (Co nevíme, to nám ublíží) Science. 279.1640-41) . Článek tak navázal na starší výzkum, ve kterém C. P. Snow varoval před zvyšujícím se nebezpečím, které znamená narůstající vzájemné neporozumění mezi přírodními a společenskými vědami. Mluvil o dvou kulturách – přírodovědné a humanitní. Díky jejich vzájemné neprovázanosti podléhá ta druhá vlivu pseudověd, astrologii, alternativní medicíně apod. (Snow, C.P. The two cultures and a second look. Cambridge: Cambridge Univ. Press. 1969) .

Zdeněk Jonák v reakci na tyto články polemicky upozorňuje v elektronickém časopisu Ikaros na rodící se generaci intelektuálů, školených dvouoborově – v přírodních i společenských vědách. Připomíná jméno Johna Brockmana, jenž v letech 1991-94 vedl rozhovory s 23 špičkovými vědci o mezích, jehož dosáhlo naše poznání, a který v roce 1991 vydal v roce knihu s názvem "The third culture" (Třetí kultura) .

V knize předvídá autor úlohu rodící se nové generace intelektuálů. V USA, ale i v jiných zemích se v reakci na stav přírodních a společenských věd formuje mnohočetná skupina intelektuálů, kteří si říkají Digerati (digitální literáti), neformální skupina lidí slučující vlastnosti humanitně i exaktně orientovaných vzdělanců. Tito lidé si kladou za cíl vydobýt poznání úlohu, která mu v civilizované společnosti přísluší. Inspirují se částečně F. Nietzschem, který se rovněž ohradil proti přílišné příchylnosti člověka k vírám, náboženstvím a mýtům a věštil, že příchod nového člověka teprve nastane. (http://www.ikaros.cz/node/248)

Systematicky shrnul problematiku vztahu přírodních a společenských věd Čeněk Zlatník v článku O soužití přírodních a společenských věd (Zpravodaj Sisyfos, roč. VII, č.2, říjen 2001). Polemizuje s názorem A. Markoše, že by přírodní vědy měly přestat klást důraz na metodu experimentu a asimilovat metody osvědčené v metodách společenských věd. Poukazuje na úspěch matematizované fyziky ve srovnání s hermeneutickou alternativou společenských věd.

Český klub Sisyfos, který se orientuje na odbornou analýzu sporných a paranormálních jevů a tvrzení z hledisek fyzikálních a medicinských, zřídil za účelem sledování těchto oblastí sekce fyzikální a biologicko-lékařské.

Předsednictvo Sisyfa si pod tlakem zmíněných aktuálních událostí ve společenskovědní sféře a filosofii bylo vědomo určitého vakua, vyskytujícího se při kritickém přístupu k řešení obecných společenskovědných a filosofických problémů z pozic skepticismu. Taková platforma zde chyběla.

Z těchto důvodů iniciovalo v roce 1999 předsednictvo Sisyfa potřebu vzniku společenskovědní sekce Sisyfa. Bylo nutné vytvořit program sekce, zajistit přednášející a společenství zájemců o setkávání sekce. Těchto úkolů se ujal Rudolf Battěk.

První setkání sekce se uskutečnilo 8. 2. 2000 v antikvariátu Pavla Vachtla, člena předsednictva Sisyfa. Vznik sekce se setkal s velkým zájmem.

Již průběhu r. 2001 proběhlo 36 setkání vždy v pátek v 17 hod, jak popisuje aktivitu R. Battěk ve Zprávě o činnosti společenskovědní sekce ČKS SISYFOS za rok 2001.

Setkání komplikovalo nedostatek prostoru pro stále rostoucí okruh příznivců. Z iniciativy R. Battěka získala Společenskovědní sekce možnost setkávat se se svolením J. Gruntoráda nejdříve v prostorách Libri prohibiti se. Přibližně po půl roce se opět s pomocí R. Battěka mohla sekce scházet v prostorách PEN klubu v ulici 28. října. Později se v důsledku stěhování PEN klubu sekce několikrát stěhovala až nalezla trvalé místo v prostorách PEN klubu v Národní knihovně.

Obsahově se sekce již od počátku nedržela jen užšího programu obhajoby racionality vědy a jejich výsledků proti všem formám iracionality, paranormality či mytologické ideologizace. R. Battěk režíroval setkání velkoryse. Jako zkušený politik a sociolog tematizoval přednášky jako rozpravy o lidské situaci. Jako disident, který prožil řadu let v komunistických žalářích, návštěvníky přísně selektoval. Jako moderátor sršel vtipem i optimismem, s nímž dokázal nedostatky společenských věd smířit s úspěchy věd přírodních. Patřil k těm zakladatelům Sisyfa, kteří povznesli laťku z hašteřivých vod do intelektuálních výšin kontrolovaných racionalitou. Nevyhledával nepřátele, ale kamarády. Jeho setkání připomínala pařížské salóny, jak je popisuje Stendhal nebo M. Proust. Nikomu se nechtělo odejít. V té době trvala setkání 3 až 5 hodin.

V diskusích vystupovali jedinci s rozdílnou morálně ideovou a filosofickou orientací, religionisté i lidé nábožensky věřící. Takový kontakt umožňoval hlubší analýzu odlišných postojů i pokus o výraznější definici sekulárně humanistického pojetí člověka, společnosti a světa. První rok existence sekce byl natolik úspěšný, že si získal na pražské půdě zájem odborníků zvučných jmen

Z řad hostů i našich členů uvádím jména některých osob, které vystupovaly na setkáních: Dr. Jaroslav Mácha s tématikou evoluce, docent Zdeněk Eis se věnoval problému skupinové identity a později tématu “vágnosti“ v životě člověka. Historik Jaroslav Opat výrazným způsobem přiblížil postavu T. G. Masaryka. Docent Břetislav Fajkus poutavě rozebíral problém metodologie vědy a docent Peter Zamarovský se věnoval ve svém vystoupení vztahu mezi fyzikou, metafyzikou a filosofií. V červnu byl pozván ombudsman JUDr. Ota Motejl, který rozváděl empiricko sociologické problémy této ústavní funkce. Prof. Pavel Materna přibližoval opakovaně otázky logické sémantiky. Na úvod vždy zahrál jednu klavírní Chopinovu sonátu. Kolega Patrik Janda promluvil o řízení neziskových organizací a autor rozsáhlé Chaokracie Mirek Vodrážka členy sekce okouzlil svým chaokratickým feminismem. Mimořádně upoutal prof. Milan Machovec, když uvažoval o složité situaci člověka v tomto věku. K úrovni pátečních večerů bohatě přispíval také prof. Miroslav Kutílek a dr. Petr Brodský.

Souběžně se setkáními „pátečníků“ se účastnili diskusí digitální formou i odborníci z redakčního okruhu elektronického časopisu Neviditelný pes, jehož filosofickou rubriku řídila Jitka Splitková. Ta dokázala spojit imaginaci umělce s neosobní oddaností službě vědy. Z. Jonák zde např. v šesti číslech elektronického časopisu v článku s názvem FILOSOFIE: Imaginativní racionalita jako impuls ke vzniku nového paradigmatu vědy? 1-6 polemizuje s názory o metaforickém pojetí vědy, které v té době zaměstnávalo odborníky redakce časopisu Vesmír.

Později navrhl R. Battěk Z. Pokornému aby se ujal organizace setkání. V následném období se o program sekce stará Zdeněk Pokorný.

Z. Pokorný přistupoval k problematice společenských věd jako důkladný systematik věd s důrazem na přesný pojmoslovný výklad struktury společenskovědních textů

Referující i posluchači se pokusili jednak vytyčit zřetelnější hranice mezi přírodními a společenskými vědami, jednak upozorňovat na vzájemné přesahy. Tvrdé jádro přírodovědných teorií, které je orientováno na formulaci zákonů, sloužících k předvídání vývoje přírodních procesů, si tak vysloužilo název TVRDÁ věda. MĚKKÉ vědy zahrnující společenské a humanitní obory, se spíše opírají o metaforické a vágnější, obtížněji definovatelné pojmy a řečeno zjednodušeně mapují často neurčité struktury vztahů ve společnosti či kultuře.

Výsledkem tohoto přístupu jsou metodologicky různorodé soubory teorií, které ve svém pluralismu poukazují na jedné straně na rozmanitost jevů, na straně druhé však umožňují, aby se jejich výkladu zmocnily i představitelé pavěd. Cílem nové orientace společenskovědní sekce bylo proto jednotlivé teorie představit a kriticky posoudit.

V prvních setkáních byly analyzovány kritické studie na aktuální témata.

· J. Krupička: Flagelanská civilizace
· O. A. Funda: Znavená Evropa umírá
· O. E. Wilson: Konsilience
· L. Kováč: Lidstvo v ohrožení: potreba syntézy přírodních a kulturních věd
· R. Dawkins: Sobecký gen

Bylo nutno se kriticky vyrovnat s aktuálními, matoucími společenskovědními teoriemi. Jednou z nich byla v době, kdy vyšla kniha R. Dawkinse, aktuální tématika mémů. Oproti pomalé přírodní evoluci s jejími replikátory GENY se uvolnil publikační boom s teorií, která při výkladu společenských jevů upřednostňovala před geny kulturní replikátoty - memy. S jejich pomocí se někteří teoretici snažili vypořádat s jevy, které doposud zkoumala historie, psychologie, sociologie či biologie.

Dalším námětem k přemýšlení byl postmodernismus, který tvrdí, že věda prosazuje násilím vlastní názor, zatímco z jeho pozic je nutné respektovat úlohu i ostatních názorů.

Důsledkem stále promyšlenější programové struktury, rostoucí úrovní přednášek a prestiží referujících, byl enormní nárůst návštěvníků sekce. Ve Zprávě o činnosti Sisyfa za rok 2001 konstatoval Jiří Heřt, že Společenskovědní sekce, která se schází pravidelně v týdenních intervalech v tomto období „velice aktivně pracovala“ .

***
V souhrnu lze říci, že společenskovědní sekce představuje společenství lidí organizačně spjatých s Českým klubem Sisyfos. Protože setkání se uskutečňují v pátek začali se účastnící označovat jako pátečníci a bylo jim nejen názvem, ale i svobodnou racionální diskusí vzorem prvorepublikánských setkání s T.G. M. Někdy se o dařilo, někdy méně.

Scénář setkání společenskovědní sekce spočíval v tom, že přednášející přednese přednášku na ohlášené téma. Čas setkání se z původního neomezeného prostoru omezil na cca 3 hodiny. Po skončení přednášky, zpravidla v polovině stanoveného času se slova ujali posluchači a ohledávali dané téma z hlediska jeho slučitelnosti se zkušenostmi odborníků z různých oborů a profesí. Střetávali se matematici, filosofové, fyzici, psychologové, lékaři, apod. Referující musel, měl-li obhájit svůj názor, volit obecně přijatelné vědecké argumenty.

Pravidelnými účastníky i hosty jsou lidé různých přesvědčení a názorových pozic. Pro zachování maximální rozmanitosti jak témat, tak přednášejících se snažíme nikterak nelimitovat jedno či druhé. Vycházíme ze svobodné volby každého účastníka, kterou ctíme jako jeden z pilířů skutečné parlamentní demokracie. Mezi pátečníky je vítán každý skeptik, který má co sdělit a kdo ctí elementární pravidla argumentační korektnosti.

Od roku 2007 má společenskovědní sekce vlastní webovou stránku (www.patecnici.wbs.cz), na níž jsou zveřejňovány aktuality, seznam jádra členů sekce, názvy témat i příspěvky členů k zajímavé problematice. Autorem je Marek Matějka, který také zvýšil návštěvnost sekce tím, že mezi pátečníky zve své skeptické studenty. Jeho zásluhou se věkový průměr účastníků snížil z 50 - 60 roků na 30 - 40 let.

Nejlépe vyjadřuje společenskou úlohu pátečníků řeč čísel. Za deset let se zájemci o přednášky setkali cca 500 krát a v průměru se setkání účastnilo 30 zájemců. V posledních dvou letech se počet účastníků setkání zvýšil z intervalu 25-30 na 35-40.

Opakujeme, že přivítáme na našich setkáních každého člena Sisyfa, včetně jeho hostů a poskytujeme i možnosti, aby se kterýkoliv z účastníků přihlásil se svým referátem u Dr. Z. Pokorného. Abychom zvýšili informovanost o jednotlivých přednáškách, budeme vyžadovat stručné rezumé, které se bude objevovat také na webových stránkách Sisyfa..

Zdeněk Jonák
Mirek Kutílek
Petr Brodský
Dušan Krajčí