Mám šmahem odsuzovat masivní vliv médií na veřejné mínění, chybování redaktorů, absenci potřeby jít pod povrch jevů? Léta jsem pracovala v lehkovážných i seriozních novinách, časopisech, rozhlase, vím tedy, jak naléhavě se hledají stále nová témata, znám stres redaktorů z šibeničních termínů odevzdávek, vztek na pomalé externisty a neochotně spolupracující úředníky, politiky nebo rozmarné celebrity. Chápu i profesní sarkasmus někdejších kolegů. Novináři totiž občas spoluvytvářejí veřejně známou osobnost svým, třeba i předstíraným, zájmem, žurnalista se může klidně stát tvůrcem mediální bubliny, ať už jde o nafouknuté téma, nebo o osobu, pracovně nazývanou ksicht. Bubliny uměle upřednostňovaných ksichtů někdy zastiňují bubliny ještě umělejších silikonových ňader, která se spolu s jejich majitelkami spojují s jednoduše strukturovanými potetovanci s milionými příjmy. To je svět!
Zdroj: http://www.radioservis-as.cz
Zdroj: http://www.radioservis-as.cz