„Mesodiencefalická modulace“ – nová zázračná léčebná metoda!

V téměř nepřehledném spektru nových alternativních diagnostických a léčebných metod dnes dominují „sofistikované“ a vesměs neúčinné přístroje, vymýšlené zejména v Rusku a na Ukrajině. Ze starších jsou u nás známy přístroje na principu Vollovy elektroakupunktury, na principu tzv. „biorezonance“, nebo různě upraveného světla, např. Salvia, Bicom, Sensitiv Imago, Devan, KME (Komplex medicínský expertní), Metatron, Zapper aj. V minulém roce se objevil a záhy neslavně skončil přístroj AMP pro neinvazivní diagnostiku, údajně schopný z pouhého změření infračerveného záření v několika bodech povrchu těla určit 117 chemických i metrických parametrů lidského těla. Dnes u nás na alternativním nebi září další z těchto podivuhodných přístrojů, určený pro tzv. „mesodiencefalickou modulaci“ (MDM). Metoda není nová, poprvé byla použita v SSSR začátkem 90. let minulého století při léčbě po akutním infarktu myokardu, v r. 1996 léčil pomocí MDM S.V. Griščenko poruchy sluchu a řeči. Nicméně velkého rozšíření MDM nedosáhla a na webu najdeme jen několik ruskojazyčných prací na toto téma. Do západních zemí metoda nepronikla vůbec.

Naproti tomu v České republice našla MDM úrodnou půdu, a to zásluhou ruského vynálezce-lékaře prof. MUDr. Vladimira Pavlova, DrSc., který navrhl vlastní variantu přístroje pro MDM. Je to tajuplná osobnost, která prý krátkodobě působila na několika českých pracovištích a v současné době se snad zdržuje v Rusku. Čím vším se zabýval nelze zjistit, podle jeho vlastních údajů napsal více než 50 vědeckých prací, ale ve světových databázích najdeme jen jedinou práci o experimentu na krysách, publikovanou v ruském neimpaktovaném časopise, ve které je uveden jako spoluautor. Na svých toulkách Českem narazil Pavlov na renomovanou firmu ZAT a. s. v Příbrami, která se ujala výroby jeho přístroje a záhy také jeho propagace a prodeje. Přístroj MDM-2000/1 je podle informace na webu patentován v r. 2007 v Rusku, což se nám však nepodařilo potvrdit, a byl schválen Ministerstvem zdravotnictví ČR pod evidenčním kódem MZDRX00GRFQU pro léčbu diabetické polyneuropatie a pro stavy spojené s poruchou mikrocirkulace periferních tkání, jako jsou chronické rány, chronická bolest a erektilní dysfunkce.

Přístroj je určený k terapii řady chorob a záhy upoutal pozornost lékařských kruhů, včetně akademických. Jeho hlavními garanty a propagátory jsou dnes prof. MUDr. Z. Zadák, CSc., přednosta Gerontologické a metabolické kliniky FN v Hradci Králové a prof. MUDr. M. Kvapil, CSc. MBA, přednosta interní kliniky FN Praha-Motol. ZAT a.s. založila v roce 2009 dceřinou firmu MDM Centrum s.r.o. se sídlem v Červeném Hrádku u Plzně. MDM Centrum buduje své pobočky po celé České republice. V současné době má firma 10 poboček v Praze, Brně, Plzni, Ostravě, Zlíně, Sedlčanech, Mariánských Lázních, Novém Městě na Moravě, Hradci Králové a v Opavě, přičemž další pobočky jsou před otevřením. Pražskou pobočku MDM Centra provozuje výše jmenovaný prof. Kvapil na své soukromé Diabetologické a podiatrické ambulanci. O vědeckosti prováděných terapií lze ovšem pochybovat, když víme, že v jejich pobočkách působí lékaři provozující „homeopatickou léčbu“, „celostní medicínu“ a další „průkopníci inovativního, mezioborového lékařského přístupu“. Jeden z předních propagátorů MDM MUDr. Emil Záhumenský, sám také zastánce „celostní medicíny“, dokonce při relaxačním cvičení šávásána v poloze mrtvoly „odpojuje svou mysl od hmotného těla“. Ověřování metody se podle sdělení MDM Centra ujalo několik nemocnic, vesměs však jde o soukromé kliniky, kde primárně nejde o výzkum, ale především o zisk za dobře placenou terapii. Platí pacient, pojišťovny vyšetření neproplácejí.

Reklamy a chvalozpěvy na „léčebný“ přístroj MDM-2000/1 najdeme na řadě webových stránek i v tisku. MDM Centrum kromě toho pořádá přednášky a tiskové konference s vysokou účastí novinářů a televizních kamer, zatím poslední se konala 6. 9. 2013 pod názvem „Zlepšení zdravotního stavu pacienta při léčbě chronické bolesti a potvrzení účinnosti metody MDM“. Tato tisková konference se konala právě v ordinaci prof. Kvapila. Na této akci se metoda předváděla a aktivně na ní s přednáškou vystoupil i prof. Kvapil. Pozitivní zprávy o této úžasné metodě pak šíří svedení novináři dál a své články nadepisují přesvědčujícími slovy, např.: „Nový přístroj účinně léčí diabetickou polyneuropatii“ nebo „Přelomová léčba komplikací diabetu“ apod.

Jaký je princip přístroje a co vlastně dokáže? Sám prof. Pavlov hrdě píše: “MDM je jediná metoda pro normalizaci funkce organizmu, která je povolena v medicínské praxi v RF a EU“. MDM centrum charakterizuje metodu takto: „Mesodiencefalická modulace je metoda fyzikální léčby, která upravuje a harmonizuje poruchy způsobené funkčními i organickými chorobami či traumaty.“ Příznivé účinky terapie MDM se u pacientů údajně projevují již po několika prvních výkonech a výsledný efekt je dlouhodobý.

Technika terapie je velmi jednoduchá. Na hlavu se v předozadním směru přiloží elektrody zasazené do sluchátek, do kterých je přes namočenou flanelovou podložku a vlasy pouštěn elektrický proud, jehož intenzitu na začátku nastaví lékař. Frekvenci, tvar impulsů i způsob modulace modifikuje v průběhu terapie příslušný software přístroje. Terapie pro diabetiky se skládá z 13 každodenních procedur. Program počítače zahrnuje parametry pro 62 různých preventivních a léčebných procedur. Pokud jde o charakter proudu, autoři pouze udávají, že „účinek je založen na působení rozdílných impulzních proudů na centrální nervovou soustavu o frekvenci nosné vlny 10 000 Hz, které jsou modulované v nízkofrekvenčním pásmu 20 až 100 Hz. Velikost proudu je individuálně volitelná v rozpětí 0 až 6 mA. V konstrukci přístroje je počítáno s možností vygenerovat 6 forem impulsů s konstantní složkou (do 50 %), za současného působení čtyřmi nezávislými kanály s využitím individuálních programů pro různé pacienty.“

Jaký však je kauzální vztah konkrétních programů k jednotlivým léčebným procedurám a jak na ně autoři přišli? Proč je nosný kmitočet pulzů právě 10 kHz, proč právě modulace (a jaká, amplitudová, frekvenční?) 20 – 100 Hz a případně s jakou hloubkou modulace? V jakých přesných sekvencích jsou pulzy do hlavy vysílány? A proč právě takovými? Proč jedna procedura trvá právě 30 min? Proč je jich právě 13? To vše zůstává utajeno, o adekvátních klinických experimentech se výrobci nezmiňují. Použití přístroje/terapie MDM pro jednotlivé diagnózy údajně přezkoumává významná norská certifikační společnosti DNV, jenže evropské certifikační společnosti obecně přezkoumávají pouze shodu výrobku s technickou dokumentací výrobce, splnění požadavků technických norem a příslušných legislativních předpisů, na základě čehož pak udělují výrobku značku CE. Značkou shody CE se mj. osvědčuje, že výrobek je při používání pro obsluhu a pacienta bezpečný. Certifikační společnost nemůže potvrzovat účinnost přístroje, ta musí být potvrzena následnými klinickými studiemi, může však výrobci uložit povinnost výsledky takových studií k určitému datu předložit.

Působení přístroje vysvětlují autoři takto: metoda „… je založena na principu vlivu malých impulsních proudů na mesodiencefalickou oblast CNS. Stejnosměrné modulované impulsní elektrické proudy v souladu s iontovou a koloidní teorií vnitřního prostředí působí elektrickou polarizaci, jež vede k přeskupení iontové struktury a ovlivnění funkce buněčných membrán“. Zní to krásně, ale ve skutečnosti jde o málo smysluplný slovní guláš, který jen potvrzuje bezradnost autorů, jak vysvětlit mechanismus předpokládaného působení. Podle MDM Centra “... je prokázáno, že ... proud nejvyšší intenzitu vykazuje ve spodině mozku a nejnižší v korové oblasti hemisfér”. Kdo a jak to prokázal, už uvedeno není. Proud se tedy má koncentrovat v oblasti mezimozku (diencephalon) a středního mozku (mesencephalon), kde je umístěna řada mozkových center a kudy probíhají do celého těla všechny nervové dráhy. Jejich prostřednictvím má přístroj příznivě ovlivňovat cévní a nervový systém i imunitu, upravovat práh bolesti a harmonizovat regulační mechanismy. Může tedy ovlivnit všechny orgány lidského těla, a proto je MDM doporučována k léčbě širokého spektra chorob. Patří k nim především diabetes mellitus a jeho komplikace, dále podle prof. Pavlova akutní srdeční infarkt, hypertenzní choroba, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, osteochondróza, popáleniny, chronické rány i erektilní dysfunkce, stresové stavy, neurózy a dokonce parkinsonismus. Podle oficiálního ruského metodického návodu je paleta možností ještě daleko větší, obsahuje i nádory. Jde tedy o všelék, panaceu. To je ovšem těžko přijatelné, protože příčiny, a tedy i způsoby léčby chorob jsou natolik různorodé, že prastará víra v existenci panacey je dnes nepřijatelná. Neexistuje žádná metoda, která by měla tak široké působení.

Už samotný princip metody vzbuzuje nedůvěru, vždyť je v naprostém rozporu s hlavní zásadou moderní medicíny: Choroby se mají léčit kauzálně, má se postihnout skutečná, specifická příčina, která je u každé choroby jiná, nebo alespoň zasáhnout specificky do pathogenezy, tedy do průběhu choroby. Elektrický proud je však faktorem nespecifickým, který může ovlivnit v udávaných parametrech jen nervová zakončení nebo probíhající nervová vlákna. Většina chorob však není způsobena ani zprostředkována nervovými vlivy. Drážděním nervů samozřejmě lze ovlivnit prokrvení orgánů, ale pro předpoklad, že to bude vždy jen působení příznivé, není důvod. Vždyť některé vegetativní nervy cévy rozšiřují, jiné zužují, vždyť u některých chorob je třeba zvýšit prokrvení, u jiných, např. zánětlivých a nádorových, se naopak snažíme překrvení orgánu omezit. Jak je možné předpokládat, že budou zasažená správná centra a správné dráhy v mozku? Ostatně, elektrický proud probíhá celou šířkou lebky. Jak je zajištěno, že působí právě jen v diencefalu a mezencefalu a neovlivní mozkovou kůru? Prostorové rozložení proudové hustoty v hlavě musí podléhat známým fyzikálním zákonům. Vzhledem k elektrickým vlastnostem jednotlivých částí předpokládané proudové dráhy (kůže, tkáně, lebeční kosti, mozkomíšního moku atd.) se lze důvodně domnívat, že větší část proudu bude oblast diencefalu a mezencefalu naopak obcházet. Jak ale bylo změřeno, kudy lebkou probíhá elektrický proud? Autoři metody to nikde neuvádějí. Přitom v době vzniku úvah o možných účincích této metody (poč. 90. let minulého století) nemohli mít autoři ani vhodné počítačové modelovací nástroje, aby mohli aspoň teoreticky toto působení ověřit. Moderní zobrazovací metody pomocí fMRI by mohly dát odpověď, které mozkové struktury se aktivují. Mají autoři a propagátoři metody takové odpovědi? Asi těžko. Namísto toho považují časové průběhy proudů při MDM za svoje hlavní know-how a nikde je nepublikovali. A pročpak? Vždyť fyziologické účinky elektrického proudu v závislosti na jeho intenzitě, kmitočtu a tvaru pulzů jsou velmi dobře prozkoumané a průběhy proudů jsou u ostatních elektroterapeutických metod běžně publikované. Princip metody, tj. jakési ovlivňování konkrétních struktur mozku je spekulativní a nemůže ho zachránit ani komické situování sluchátek s elektrodami, na jejichž spojnici se tyto struktury nacházejí.

Ale budiž. Přepokládejme nepravděpodobné, skoro nemožné, totiž že autoři mají pravdu a že proudem aktivují právě jen ta centra, která např. v případě diabetu budou rozšiřovat přívodné arterie. Ovšem předpoklad nestačí, je třeba to dokázat. A zde jsme u druhého fatálního nedostatku MDM. Kde jsou klinické studie, které by účinnost MDM dokazovaly? Lékaři MDM Centra se sice odvolávají na klinické studie, ale existují jen dvě jednoduše zaslepené z motolské a hradecké fakultní nemocnice (Musil et al. 2007, Kvapil a Krýšová 2011), které však byly publikovány jen v Praktickém lékaři a Diagnóze, tedy nikoli ve vědeckých a impaktovaných časopisech a neprošly tak mezinárodní odbornou oponenturou. Spoluautoři těchto studií (Z. Zadák a M. Kvapil) jsou současně hlavními odbornými garanty MDM Centra. Výsledky těchto studií jsou ovšem výborné, přes 80% pacientů udávalo zlepšení stavu. Před rokem MDM Centrum informovalo o dalších třech studiích, probíhajících na různých pracovištích, ale výsledky zatím publikovány nebyly. Jedna exaktní studie se však přece jen uskutečnila, a to na plzeňské lékařské fakultě. Autoři S. Lacigová a kol. provedli dvojitě zaslepenou studii u 30 pacientů s diabetickou neuropatií a sledovali vedle objektivních změn především ovlivnění bolesti a psychického stavu. (Mesodiencephalic modulation in the treatment of diabetic neuropathy. Neuroendocrinology Letters 3/2, 35-142, 2013.) Výsledky jsou jednoznačně negativní, účinky metody nebyly potvrzeny. Mezi léčenou a kontrolní skupinou nebyly žádné statisticky významné rozdíly. Výsledek se diametrálně, nevysvětlitelně liší od závěrů obou výše uvedených studií. Pozoruhodné je, že propagátoři MDM se o této práci nikde nezmiňují, programově ji zamlčují, což se ovšem nesrovnává s vědeckou etikou.

Ale i to by se snad autorům dalo odpustit. Naprosto neodpustitelné a amorální však je, že metoda, která je principiálně sporná a neověřená, je nabízená pacientům se slibem zlepšení jejich stavu nebo uzdravení, navíc za velké peníze. Jedna léčebná série přijde po slevě na “pouhých” 9.900 Kč. Pacient ovšem může „ušetřit“, když si zaplatí hned celý slevový balíček – tři série, z toho třetí zdarma – to vše za pouhých 19.800 Kč až 30.000 Kč. A skutečné náklady? Amortizace jednoduchého přístroje, dohled sestry a trochu elektrického proudu.

O neserióznosti firmy ZAT, výrobce MDM přístroje i hlavních protagonistů svědčí i to, že naše dotazy na vlastnosti jejich přístroje a na předpokládaný mechanismus jeho působení nechávají bez odpovědi s tím, že se jedná o jejich know-how.

Snad nejtrapnější na celé záležitosti je to, že se do propagace metody zapojili i univerzitní profesoři, kteří neváhají MDM propagovat a tvrdit, že pozitivní léčebné efekty byly „prokázány“, i když musí dobře vědět, jak je to ve skutečnosti. Léčebné účinky regulérně prokázány nebyly, renomovaní lékaři vědomě nemluví pravdu. A stejně tak trapné je, když do „výzkumu“ této metody, o správnosti jejíhož principu a tedy účinnosti lze a priori s téměř s jistým úspěchem pochybovat, se zapojují lékaři řady zdravotnických pracovišť a svůj čas nevěnují užitečnější práci, třeba racionální terapii osvědčenými prostředky vědecké medicíny.

O tom, že nejde o seriózní a účinnou metodu, jsou přesvědčeni i někteří odborníci. Je to především Česká diabetologická společnost a právě tak i Společnost neurologická a algeziologická, které své stanovisko opakovaně poslaly na Ministerstvo zdravotnictví. ČDS “klasifikuje metodu jako bezpečnou s objektivně nedoloženou účinností”. Podle Neurologické společnosti “Účinky mesodiencefalické modulace nejsou prokázány dostatečně validním výzkumem, proto tuto metodu nelze považovat za lege artis. Přiložená dokumentace neuvádí kvalitní literární prameny ani teoretická východiska, na jejichž základě by bylo možno předpokládat účinek léčby. Nelze doporučit zařazení mezi léčebné metody v oboru neurologie.” MDM je tedy podle přesvědčení těchto odborných společností v rozporu s požadavky i samotným názvem moderní medicíny, tedy „Evidence based“ medicíny. Odpovědi se zatím nedočkaly.

Jsme přesvědčeni, že naše Ministerstvo zdravotnictví i Česká lékařská komora v tomto případě opět selhaly. Terapie přístrojem MDM-2000/1se u nás provádí již více než tři roky, postoupilo ji již více než 1000 pacientů (řada z nich opakovaně) a byl dostatek času, aby tyto orgány zaujaly ke sporné metodě stanovisko a informovaly lékařskou i laickou veřejnost, že MDM, používaná dnes už v širokém měřítku, není zatím ověřena, že není lege artis a že by se neměla, nebo lépe, že se nesmí používat v praxi. Jako vždy, stejně jako v případě ostatních alternativních metod, zůstáváme tedy my, SISYFOS, snad jedinou organizací, varující pacienty před šarlatánskými, pseudovědeckými a neověřenými léčebnými metodami.