Psychoterapie

Psychoterapie, léčba duše, resp. duševních chorob jedince, je nedílnou součásti medicíny. Poskytují ji kvalifikovaní psychoterapeuti většinou verbálním, ale i různými neverbálními způsoby. Podle indikací lékařů, především psychiatrů, pak ve spolupráci s nimi léčí jak duševní choroby, tak i psychické potíže u chorob tělesných a psychosomatických. Psychoterapii, na rozdíl od somatické medicíny, však komplikuje několik problémů. Prvním z nich je, že psychoterapie není přesně definována. Do rámce psychoterapie nebo spíše poradenství - pokud jde o jednodušší a krátkodobý proces - , patří i pomoc při řešení různých osobních, existenciálních, partnerských, rodinných nebo skupinových vztahů. Psychoterapii v tomto případě považují psychoterapeuti za svou doménu, protože nejde o léčbu chorob. Druhý problém představuje skutečnost, že mnoho psychických chorob a potíží není přesně definováno, jejich diagnostika je obtížná a potíže jsou do značné míry individuální. Třetím je extrémně široké spektrum nejrůznějších psychoterapeutických metod. I v rámci oficiální, „školní“ medicíny existuje mnoho základních psychoterapeutických směrů a desítky, spíše stovky jejich variant. K základním směrům patří psychoterapie existenciální, humanistická, kognitivní, behaviorální, kognitivně-behaviorální, systemická, ale také psychoanalýza, Gestalt terapie a řada dalších. Čtvrtým problémem je konečně to, že vedle kvalifikovaných osob se psychoterapii věnují i osoby nekvalifikované, samozvaní léčitelé, senzibilové a nesporní šarlatáni. Ze všech uvedených důvodů existují ostré spory o tom, které metody jsou nejúčinnější a která je nejvhodnější pro určitou poruchu.

Hodnocení: Je nesporné, že obrovská variabilita psychoterapeutických metod a velké rozdíly v kvalitách poskytovatelů sebou nesou široký rozptyl názorů na možnosti, užitečnost a výsledky psychoterapie. Jisto je, že u těžkých psychických chorob, tzv. psychóz (deprese, schizofrenie) je indikovaná primárně medikamentózní terapie, nikoli psychoterapie. U poruch osobnosti, psychopatií, nemá rovněž psychoterapie místo. Účinná je psychoterapie u lehčích psychických poruch a tzv. neuróz. Některé metody jsou ovšem sporné, z oficiálních metod zejména psychoanalýza, která je sice stále módní, ale je subjektivistickou metodou s objektivně nehodnotitelnými výsledky. Nejlepší výsledky jsou s tzv. kognitivně-behaviorální terapií, která vede pacienta k pochopení jeho potíží a k jejich odstranění změnou chování. U psychosomatických onemocnění se musí léčba věnovat oběma složkám, poruše psyché i těla, ale primárně se musí zaměřit na příčinu potíží, buď tělesnou nebo duševní. Při všech uvedených postupech je třeba vyhledat vedle správné diagnózy tu nevhodnější metodu, a je zřejmé, že psychoterapie je náročná profese, vyžadující hluboké vzdělání. To však postrádají nejrůznější léčitelé, kteří se dnes na webu představují jako psychoterapeuti a kteří používají rozmanité kuriózní a módní metody. Jiní se k psychoterapii sice nehlásí, působí různými energiemi a silami, nicméně podstatou event. účinnosti jejich metod je právě sugestivní působení na psyché. V podstatě jsou to všechny metody alternativní medicíny, protože ty většinou nemají žádné specifické působení. Všechny působí na principu placeba, tedy přes psychiku. Je nesporné, že placebo efekt je někdy mohutný, že řadu psychických potíží a nálad může zmírnit, ale na druhé straně mohou léčitelé a různí věštci pacientům právě po psychické stránce těžce ublížit. Jejich působení není možno v žádném případě považovat za racionální psychoterapii, právě tak jako za léčbu tělesných chorob. U závažnějších poruch by měl psychoterapii doporučovat lékař nebo psychiatr a vykonávat školená osoba. Psychické mimomedicínské problémy pak patří do rukou školeného psychologa. O efektivitě psychoterapie se stále vedou diskuse, uvažuje se o větším významu osobního vztahu psychologa s klientem a o odeznívání potíží s plynoucím časem.