Očkování - boj proti

Očkování proti infekčním nemocem je od Pasteurovy doby jednou z nejúspěšnějších preventivních lékařských metod. Její název, vakcinace, je odvozen od viru kravských neštovic, vakcínie. V převážné většině civilizovaných států je vakcinace organizována státní zdravotní službou a u nejzávažnějších chorob je povinná. Přesto se stále objevují proti povinnému očkování protesty. Od počátku proti očkování vystupovala homeopatie, protože Hahnemann uznával jen homeopatickou léčbu (léčení podobného podobným), kdežto očkování je léčení stejného stejným, což je tzv. isopatie. V současné době se proti očkování argumentuje právem na svobodné rozhodování, a také poukazem na možné komplikace. Aktuálně je v centru kritiky uvažované očkování proti pneumokokům. I v ČR se podávají proti očkování petice adresované Ministerstvu zdravotnictví nebo hlavnímu hygienikovi.

Hodnocení: O zásadním významu očkování proti infekčním nemocím není pochyb. Díky světově řízené akci se podařilo zcela zlikvidovat neštovice, na minimum snížit výskyt dětské obrny, výrazně omezit výskyt tuberkulózy a jiných závažných chorob. Výsledkem bylo že infekční choroby přestaly být hlavní hrozbou lidskému zdraví a ztratily prioritu v příčinách úmrtí. Podmínkou úspěchu ale je, aby byla proočkována převážná většina populace. Jakmile proočkovanost klesne, jako např. v případě spalniček v Rakousku nebo dětské obrny v USA epidemie opět vypukne. Jako každý lékařský zásah, i očkování je někdy provázeno komplikacemi, ale z hlediska společnosti prospěch z očkování vysoce převažuje nad rizikem. Svobodné rozhodování o očkování dětí je rizikové, protože je vzhledem k možnosti rozšíření choroby ohroženo právo na zdraví ostatní populace. Laické petice proti očkování jsou nemístné, protože rozhodování o povinném očkování v konkrétních případech je záležitost vysoce odborná. Je nutno znát povahu choroby, způsob přenosu, její incidenci v zahraničí i doma, závažnost, účinnost a cenu vakcíny, frekvenci a vážnost komplikací atd. Rozhodování o vhodnosti očkování proti určité chorobě by mělo být ponecháno na státní zdravotní službě, bez zasahování jakýchkoli ideologických, politických nebo náboženských tlaků. V rukou politiků je jen rozhodnutí, zda právo celé populace na zdraví převažuje nad právem jednotlivce nebo ne. Pokud jde o názor homeopatů, jde jen o dogmatické trvání na mylných Hahnemannových představách.