Isopatie

Isopatie (isos - řecky stejný, pathos - utrpení) je termín používaný homeopaty, značící léčbu stejného stejným, na rozdíl od homeopatického léčení podobného podobným (similia similibus curentur). Příkladem isopatie je ošetření omrzliny chladem nebo vakcinace, tedy preventivní očkování proti infekčním chorobám, kdy se aplikuje opakovaně malá dávka upravených, oslabených bakterií nebo virů, která vyvolá zvýšení hladiny protilátek. Samuel Hahnemann, otec homeopatie, isopatii ostře odsuzoval jako zradu homeopatie. Podle něj „snaha léčit nemoc naprosto stejnou potencí je v rozporu s veškerým lidským rozumem a zkušeností“. Proto i dnes mnozí homeopati očkování odmítají v souladu s Hahnemannovým názorem na isopatii. Jejich názory však nejsou jednotné, někteří chtějí přijmout isopatii do rámce homeopatie, jiní ji dokonce chápou jako synonymum homeopatie. Svou novou variantu homeopatie, kdy léčí homeopaticky připraveným roztokem vlastních slin pacienta, zavádí v posledních letech v naší republice někdejší klasický homeopat Mgr. J. Čehovský. Metodu sice nazývá autopatií, ale v podstatě jde o isopatii. Na hranici mezi homeo- a isopatickým přístupem pak leží léčba nosódami. V medicíně se termín isopatie nepoužívá.

Hodnocení: Očkování je standardní, účinnou preventivní metodou vědecké medicíny, avšak isopatické postupy užívané homeopaty jsou neúčinné proto, že se nosódy i ředěné sliny používají v homeopatickém, tedy infinitezimálním ředění.

Odkazy: Heřt J. a kol.: Homeopatie, clusterová medicína, antroposofická medicína. Nakl. Lidové noviny, Praha