Tabu

Tabu (z polynézského ta-pu = něco mimořádného) je „striktní sociální zákaz některé z lidských aktivit nebo sociálních zvyků“, tedy kulturně podmíněný zákaz jednati, mluviti s někým, o někom, o něčem nebo dotýkati se někoho nebo něčeho. Různá tabu existují ve všech kulturách, mají nejrozmanitější podobu, týkají se náboženství, sexuálních i stravovacích aktivit i chování, a jejich překročení bylo často přísně trestáno, někdy i smrtí, nebo mělo mít pro viníka osudové následky. Tradičním, „univerzálním tabu“ podle Freuda byl např. incest nebo otcovražda. Existovaly také rituály, které mohly viníka očistit.

Hodnocení: Povaha některých tabu, např. vyslovení jména boha nebo pohled do očí krále, byla často iracionální, nábožensky podložená, a jejich smyslem bylo zřejmě především utužit soudržnost společnosti ev. udržet vládnoucí postavení menšiny. V moderní době se tabu pokládají jen za pověry, nicméně stále ještě doznívají ve starých zvycích, společenských konvencích a iracionálně i v trestním právu. I takové menší přestupky, jako je sprosté mluvení, nevhodné chování při jídle, nuda koupání na veřejnosti, někde kouření, jinde odhalený obličej, atd, to vše lze zahrnout pod pojem tabu. Zajímavé je, že na místě klasických tabu se dnes objevují nová, uměle vytvářená společenská tabu, např. v zájmu tzv. politické korektnosti. Věci se nenazývají zvykovými jmény, používají se neologismy, a provinění, zpravidla verbální a neúmyslná, se již netrestají smrtí, ale ostrakizací, propouštěním ze zaměstnání a pod. Např. se dnes ve slušné společnosti nesmí věcně a objektivně mluvit o genderových nebo rasových rozdílech mezi lidmi, o eugenice a pod. Černoch je afroameričanem, cikán Romem. Je nesporné, že se tím mohou vyvolat nové konflikty i psychická traumata na obou stranách.

Odkazy: Havel I.M.: Tabu. Vesmír 87, 3/2008