Plačící madony

Po celém světě se občas objevují zprávy, že se v očích některých soch nebo obrazů svatých, většinou madon, objevily slzy, často krvavé. Jde o fenomén novodobý, pozorovaný teprve od začátku 20. století. Vyskytuje se především v katolických zemích jak v Evropě, např. Itálii, Španělsku, v Německu a Rakousku, tak v Jižní Americe, Indonézii i Austrálii. Např. z Itálie bylo hlášeno více než 190 plačících soch, z toho jen v r.1995 se tento úkaz objevil 15x. Někdy je zpozorují jednotlivci, jindy je více svědků, kteří jsou o realitě takového zázračného zážitku přesvědčeni. Existují dokonce fotodokumenty krvavých slz. Některé takové případy byly vyšetřovány i církevními autoritami, které někdy úkaz zpochybnily, jindy naopak potvrdily zázrak. Uvedu několik případů. Messina, březen 2002: Modlící se žena spatřila náhle krvavé slzy u 2m vysoké bronzové sochy svatého pátera Pia. Policejní vyšetřování zjistilo, že jde skutečně o krev. Po 10 dnech se přiznal 17letý toxikoman, že natřel oči sochy vlastní krví. Srpen, 2002: Jednoho dne padaly na Židy, modlící se u Zdi nářků v Jeruzalémě, kapky tekutiny. Ortodoxní Židé věřili, že zeď pláče a že to značí brzký příchod Mesiáše. Zjistilo se, že mezi kameny vrostla nějaká rostlina a že kapky prýští z konce jejích kořínků. V r.1995 v městě Civitaveccha, 60km od Vatikánu, plakala opakovaně madona. Místní biskup od té dob věřil, že šlo o zázrak. Vyšetřování státního zástupce a laboratoře soudního lékařství zjistilo, že jde skutečně o krev, ale mužskou. Medžugorje 1998: Šest metrů vysoká bronzová socha Ježíše od sochaře A. Ajdiče. Z "rány" pod kolenem začala kapat tekutina, za minutu kapka. Trvalo to delší dobu, potvrzeno množstvím poutníků. Tekutina sice nebyla vyšetřena, ale analýzou skvrny kolem "rány" se zjistila korose, způsobená dešťovou vodou, ale s příměsí vápna, sádry a magneziumsulfátu. Zjistilo se, že vnitřek sochy byl vyplněn betonem, voda zřejmě pocházela z dutiny sochy.

Podobnými zázraky jsou stigmata (viz Stigmata), krvavé skvrny, které se však objevují nejen na obrazech svatých, ale i těle zbožných lidí, a také různá zjevení, většinou Krista nebo Panny Marie.

Hodnocení: O zázrak samozřejmě nejde. Ne vždy se však najde snadné vysvětlení. V některých případech jde o halucinaci v náboženském vytržení, jindy o zrakový klam, např. odlesky světel v kostele, jindy o přirozený fyzikální jev (porušená střecha kostela, srážení vody na povrchu studené sochy a pod.), v převážně většině případě jde ovšem o podvod různě motivovaný. Docílit toho, aby socha plakala, je poměrně jednoduché Někdy stačí postříkat sochu vodou, lepší je olivový olej, který stéká pomalu a nevypařuje se. Jinou možností je připravit tixotropní směs, která je tuhá, ale při zatřepání nebo překlopení sošky taje. V některých případech se zjistilo, že oči byly potřeny nízkotající směsí vosků a oleje, takže při bohoslužbě v přeplněném kostele a v blízkosti hořících svící vosk roztaje. Jinou možnost nabízejí sériově vyráběné duté sochy. Italský chemik Luigi Garlaschelli z Univerzity v Pavii v r.1996 ukázal, jak lze takovou plačící sochu stvořit. Vytvořil sochu z porézního materiálu, např. sádry, ale na povrchu byla glazovaná, s nepropustným povrchem. Sochu naplnil otvorem na temeni vodou a pak lehce odřel oko sochy, odkud pak zvolna prýštily slzy. Smyslem takových podvodů je většinou snaha zvýšit náboženské cítění farníků, jindy jde o akci recesistů.