Duch, duchovní svět

Termín duch, odpovídající latinskému spiritus, má dnes mnoho nejrůznějších překrývajících se významů v hovorové řeči, psychologii, biologii i náboženství a jeho vymezení z filozofického hlediska je proto velice obtížné. Menší problém s termínem duch je v anglofonním světě, kde existuje několik různých termínů pro českého „ducha“, např. spirit, soul, mind, ghost. Každý z nich má poněkud odlišný význam. I Němci rozlišují termíny Geist a Gespenst. V původním významu se slovem duch označovaly nadpřirozené, neexistující bytosti, patřící do mimozemského světa, ale které zasahovaly i do života na Zemi. Víra v takové bytosti vznikla z potřeby člověka vysvětlit věci rozumem nepochopitelné. V existenci duchů věřily všechny národy, i když konkrétní představy byly kulturně podmíněné. K duchovním bytostem patří také všichni bohové.

Podle spiritistů patřily k duchům jak „jemnohmotné“ bytosti z astrálního světa, tak i duchové zemřelých osob, které je možno určitými rituály přivolat a komunikovat s nimi (viz Spiritismus). Dnes s duchy a „Vyššími inteligencemi“ komunikují channeleři. I když jsou to bytosti nemateriální, podle spiritistů a channelerů mohou podávat zprávy ze záhrobí a zasahovat do hmotného světa. Duchovní povahu má mít i poltergeist. Z hlediska filozofického je důležité vymezení ducha René Descartem. Byl zastáncem dualismu hmoty a ducha, objektu a subjektu. Rozlišoval složku, resp. substanci tělesnou a složku duchovní, nezávislou na hmotě. Vedle dualistického přístupu však dnes existuje i monistický pohled na duchovní oblast: duchovní život je jen odrazem činnosti mozku. Když se dnes se mluví o duchovním světě, většina vzdělanců má na mysli právě tento monistický přístup. Zařazením duchovní sféry do oblasti lidské psychiky se však situace zkomplikovala. Někteří řadí pod termín duchovno veškerou lidskou psychickou, mentální činnost, všechny formy myšlení, jiní jen vyšší úrovně této činnosti, týkající se emocí, umění, filozofie, jiní pak mají na mysli jen spirituální, transpersonální, transcendentní, tedy náboženskou nebo esoterickou oblast. Slovo duch má ještě jeden, metaforický význam, ve smyslu duch doby, duch místa (spiritus loci).

Hodnocení: Z hlediska skeptického je vhodné používat slovo jen v jeho původním významu, tedy jako bytost resp. fenomén nehmotný, reálně neexistující, vytvořený lidskou fantazií. Do duchovního světa tedy řadíme jak náboženství s vírou v Boha a nebe, tak celou sféru esoterickou, včetně jejího astrálního světa, duchů a poltergeistů. Existence tohoto světa nebyla nikdy vědecky prokázána, protože vědeckými metodami nelze detekovat nehmotné jevy. Duchovní svět leží mimo oblast vědy, jde jen o záležitost víry. Totéž platí i pro pojmy duchovní energie nebo síla. Na rozdíl od přesvědčení stoupenců parapsychologie a alternativní medicíny, kteří věří, že duchovní energie může ovlivnit hmotný svět, člověka nebo jeho zdraví, nejde z hlediska vědeckého o žádnou energii, tedy schopnost konat práci. Jde o „energii“ nehmotnou, nezjistitelnou, neexistující, která nemůže ovlivňovat hmotu, aniž by se porušily přírodní zákony. Takovými energiemi jsou např. homeopatická dynamis, čchi, prána, ód, orgonská energie atd. Existenci těchto „energií“ nelze žádným přístrojem potvrdit a všechny efekty které jsou těmto silám připisovány, jsou jen iluzí, nikdy nebyly experimentálně prokázány. Většina metod alternativní medicíny je založena na víře v existenci takové duchovní síly a z tohoto hlediska je nutno posuzovat jejich účinnost.