Sekularismus

Jako sekularismus (lat. saeculum - věk, svět), někdy s přídomkem „racionální“ se označuje přesvědčení, že státní moc a instituce mají být nezávislé na církvích a jiných náboženských institucích. Jeho cílem je sekularizace společnosti, tedy odluka církve od státu. Jeho začátky se objevují již v době osvícenské, kdy řada filosofů došla k přesvědčení, že náboženská víra není nezbytnou a přirozenou součástí postoje člověka ke světu, a že lze svět pochopit a existovat i bez této náboženské víry. Plně se sekularismus rozvinul v 19. a 20. století. Sám termín sekularismus navrhl v r.1856 britský spisovatel G. Holyoake. Sekularismus se postupně rozšířil a byl akceptován většinou států křesťanské Evropy, a začátkem 20. století jej přijaly i muslimské Turecko a Persie. Od sekularismu, který má k náboženství indiferentní, neutrální postoj, je nutno odlišovat atheismus, který existenci Boha popírá a jehož zastánci často aktivně vystupují proti náboženství a církvím. Tam, kde není sekularizace společnosti dovršena, jako např. v ČR, bojují za plnou odluku církve od státu především stoupenci světového hnutí, označovaného sekulární humanismus, u nás Volná myšlenka ČR.

Hodnocení: Sekularizace společností je z dlouhodobého hlediska nepochybně na postupu. Ještě ve středověku byla vedoucí role církve v západních státech samozřejmostí. Také víra v existenci nadpozemského světa, u nás v křesťanského Boha, byla všeobecně rozšířena a nezpochybňována. Změnu přineslo teprve osvícenství a následující moderní doba s jejím racionalismem a technickou civilizací, kdy se náboženské představy a názor církví staly brzdou dalšího duchovního i technického rozvoje. Proto se vedle přímého odmítání existence Boha, atheismu, objevil proud tolerantní, sekularismus, který se domníval, že obě sféry, světská i duchovní, mohou koexistovat a rozvíjet se nezávisle. V současné, tedy v postmoderní době, s jejím pluralismem a příklonem ke spiritualitě se však trend vývoje poněkud mění. V některých zemích sekularizace zřetelně pokračuje (státy severní Evropy), v jiných západních zemích naopak dochází k návratu k víře v existenci duchovního světa a stoupá zřetelně význam i vliv velkých náboženství i nových sekt na stát (např. v USA).