Jmelí

Jmelí (Viscum album) je parazitická rostlina, rostoucí na řadě listnatých i jehličnatých stromů. Už Keltové považovali jmelí za posvátnou rostlinu a za výjimečnou ji považuje i antroposofie a antroposofická medicína Rudolfa Steinera. Podle něj je jmelí zvláštní rostlina, obrácená svými kořeny ke kosmu, rostlina „ignorující prostor i čas“, je to „duchovní bytí nejvyšší kvality“, „polární rostlina“, evolučně spřízněná s člověkem. Podstatou účinku jmelí je podle Steinera schopnost přetvářet život pomocí duchovních, kosmických a éterických sil. Steiner považoval jmelí za léčebný prostředek budoucnosti proti rakovině, protože působí na astrální tělo člověka a na jeho „Já“. Účinek preparátů ze jmelí při tom nezávisí na látkovém složení ani na způsobu přípravy. První léčebné preparáty ze jmelí byly připraveny Steinerem už v r.1917, staly se vlajkovým lékem antroposofické medicíny a vyrábějí se dodnes. Nejznámějším a široce používaným přípravkem je Iscador, injekční preparát vyráběný ve Švýcarsku. Jinými podobnými preparáty jsou ABNOBAviscum a Helixor.

Hodnocení: Steinerova představa o jmelí je fantastická a nemá žádné odůvodnění. Rozumu odporuje i názor, že účinek jmelí nezávisí na látkovém složení. Jako každá jiná rostlina obsahuje jmelí stovky nejrůznějších chemických látek s nejrůznějšími, často protichůdnými účinky. Léčivý účinek by mohly mít lektiny, které mají prokázaný imunostimulační účinek, což však může nádor jak tlumit, tak aktivovat. Dalším problémem je to, že obsah účinných látek ve jmelí je vysoce variabilní, a proto preparáty připravené ze jmelí nemají standardní účinek. Existuje totiž řada typů jmelí, záleží také na hostitelské rostlině, na ročním období sběru jmelí apod. Standardní účinek nemohou mít preparáty ze jmelí i proto, že se připravují rozmanitými zvláštními způsoby, kvašením, redestilací nebo dokonce se homeopaticky dynamizují. Není také myslitelné, aby měl Iscador stejný efekt u všech typů a stadií rakoviny, jak se uvádí. Výsledky klinických studií jsou protichůdné, protirakovinné působení se nepodařilo s jistotou prokázat, naopak nelze vyloučit vážná rizika, protože ve jmelí jsou obsaženy různé proteiny, např. viscotoxiny , alkaloidy a jiné látky, z nichž mnohé jsou toxické a imunitu potlačují. Proto také nebyl Iscador, injekční preparát švýcarské výroby, schválen jako protirakovinný lék naším Státní úřadem pro kontrolu léčiv. Je řazen jen do skupiny přírodních léčiv, u nichž se neověřuje účinnost, podobně jako u homeopatik. Rovněž americká i švýcarská onkologická společnost používání Iscadoru nedoporučují. Přesto je Iscador jedním z mála přípravků alternativní medicíny, který si dlouhodobě, od svého vzniku udržel popularitu mezi onkologickými pacienty.

Odkazy: Heřt J.: Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína. Nakl. Lidové noviny, Praha 1997
Handbuch Die Andere Medizin