Antiscientismus

Na rozdíl od mnohoznačného termínu „scientismus“ je význam slova antiscientismus jasný. Jde o postoj protivědecký, namířený proti vědě i jejím metodám. Někteří antiscientisté sice tvrdí, že jsou jen proti přeceňování vědy a jejím přepokládaným nárokům na vysvětlení všeho, tedy proti „arogantnímu“ scientismu, ale ve skutečnosti reálně vystupují proti vědě samotné (scientia). Podle nich věda neposkytuje objektivní informace a základní metodický přístup vědy, redukcionismus, je mylný. Zajímavé jsou historické peripetie. S protivědeckým postojem církve se setkali už Galileo a Kepler. Za prvního programového antiscientistu je považován filosof Thomas Hobbes (1588-1679), později to byl Jean Jaques Rousseou (1712-78), podle nějž „věda ohrožuje morálku“. Antiscientismus se tehdy objevil jako reakce na osvícenecký vědecký materialismus. Věda byla kritizována proto, že údajně chtěla dominovat celému poli lidských znalostí. To se jí v následujících dvou stoletích dařilo, ale v druhé polovině 20. století se znovu začaly prosazovat nevědecké a protivědecké názory i celé disciplíny. Rozvinula se parapsychologie, astrologie, nejrůznější alternativní léčebné metody, zakládaly se nové sekty. Zastánci těchto nevědeckých oborů, které se někdy sumárně označují jako patologická věda, pavěda, paravěda nebo pseudověda, sice vystupují proti vědě a vědeckému výkladu jejich disciplín, ale spíše se považují za alternativu vědeckých disciplín. Daleko větší nebezpečí pro vědu představuje programové odmítání vědy, tzv. filosofický antiscientismus. Do jeho rámce je zařazován např. Bergsonův intuicionismus, filosofická hermeneutika, noetický relativismus aj. Patří sem i existencialismus, který odmítá jak validitu racionálního myšlení tak i možnost objektivního poznání. Podobně fenomenologie se snaží dosáhnout pravdy bez teoretizování a deduktivní metodologie. V posledních desetiletích to je však především postmoderní filozofie, která kritizuje vědu. Jedním z prvních byl Paul Feyerabend, kdo vědu hrubě napadl. Tvrdí, že transformací ve státní ideologii se současná věda stala největší, nejagresivnější a nejdogmatičtější náboženskou institucí. Věda je podle Feyerabenda ve své podstatě nadvládou, která omezuje lidské svobody, svobodnou vůli a podíl na rozhodování. Podobné názory má nejen řada dalších postmoderních filosofů, ale i stoupenci hnutí New Age, kteří se domnívají, že v souvislosti s nástupem Nového věku Vodnáře se místo vědy dostanou do popředí duchovní stránky života. Antiscientisté argumentují i samotnými exaktními vědami, např. Heisenbergovým indeterminismem nebo tzv. Gödelovými větami. V současné době se antiscientismus objevuje v řadě oblastí, např. v oblasti evoluční teorie. Aktivní jsou zejména zastánci teorie Intelligent Design, kteří odmítají Darwinovu evoluční teorii. Podobně zaujímají protivědecké postoje dnešní ekologisté, kteří odmítají vědecké argumenty ve prospěch rozvoje jaderné energetiky, chemického průmyslu, genetického inženýrství. Citelně zasáhl antiscientismus i medicínu. Je znevažována vědecká medicína a propagovány neúčinné, pseudovědecké metody alternativní. V současné době se protivědecké útoky celosvětově spíše stupňují.

Hodnocení: Antiscientismus je absurdní, protože věda je dnes naprosto nezbytná pro zajištění dnešní i budoucí existence lidstva. Zachování civilizace je bez využití všech možností vědy a jejího dalšího rozvoje nemyslitelné. Jak říká J. Jelen: „Věda je tím nejcennějším nástrojem poznání, jaký máme. Na přední místo mezi všemi tvory v přírodě vyneslo člověka jeho racionální myšlení“ Podobně se vyjádřil i J. Krupička: „Rozum je tím nejcennějším darem, který nám dala příroda“. Současný antiscientismus je nebezpečný i proto, že je podporován jak ze strany intelektuální humanisticky vzdělané levice, tak i konzervativními náboženskými kruhy, a že začíná pronikat i do politiky. Např. projednávání dotací pro stavbu nového superpočítače v americkém kongresu koncem 20. století bylo významně a negativně ovlivněno postmoderními filosofy. V současné době je do značně míry zpolitizována i diskuse o nebezpečí globálního oteplování a vědecké argumenty nejsou respektovány. Příkladem nevědeckého a protivědeckého postoje je i pozitivní přístup orgánů Evropské unie k homeopatii a jiným prokazatelně neúčinným pseudovědeckým metodám alternativní medicíny. V České republice je snad nejznámějším antiscientistou prof. Zd. Neubauer, postmoderně je laděn přírodovědecký časopis Vesmír, významná ocenění dostávají u nás i někteří pseudovědci. V důsledku antiscientistických aktivit dnes klesá ve veřejnosti víra v možnosti vědy, techniky i medicíny, a naopak vysoké procento populace věří v pravdivost astrologie, existenci duchů, mimozemšťanů a UFO, v účinnost alternativních metod alternativní medicíny a propadá strachu z „chemie“, „jádra“, „genů“.

Odkazy: Jelen J.: O metodě vědy a jejím poselství. Věda kontra iracionalita 4. Sborník. Nakl. V. Nosková, Praha 2008
Krupička J.: Renesance rozumu. Český spisovatel, Praha 1996