Transpersonální psychologie

Transpersonální psychologie je kuriózní směr v psychologii, který vykládá člověka z holistického (viz Holismus), celostního hlediska a zabývá se jeho vztahem ke světu a kosmu. Společnost pro transpersonální psychologii založil v 70. letech 20. století český emigrant Stanislav Grof spolu s psychology Maslowem a Sutichem. Jeho metoda se snaží proniknout k podstatě osobnosti a pochopit uvedené vztahy pomocí halucinatorních drog, např. lysergové kyseliny (LSD) nebo pomocí holotropního dýchání (viz Holotropní dýchání), které má podobný efekt. Ve stavu intoxikace se totiž dostavují nejrůznější halucinace a iluze, týkající se současnosti i daleké minulosti. Grof se domnívá, že „zážitky“ vyvolané otravou odpovídají realitě, resp. že musí nějakou realitu odrážet, třeba jen v symbolické podobě. Zážitky pacientů pak Grof podle své teorie interpretuje. Své představy publikoval Grof v sérii knih, které byly zčásti přeloženy i do češtiny, např. Za hranicemi mozku (Gemma 89, Praha 1992), nebo Dobrodružtví sebeobjevování (Gemma 89, Praha 1991). Kromě publikační činnosti se Grof věnuje léčitelské praxi, především skupinovému výcviku v holotropním dýchání, které má mít léčivé účinky.

Podstatu Grofovy itnerpretace halucinací dokládá nejlépe citát z jeho knihy: „Mnohé transpersonální zážitky zahrnují události z mikrosvěta nebo z makrokosmu - z oblastí, které nelze přímo vnímat pomocí lidských smyslů - nebo z období, která historicky předcházela době vzniku sluneční soustavy, planety Země, živých organismů, nervové soustavy a Homo sapiens. Tyto zážitky zřetelně ukazují na to, že - jakýmsi dosud nevysvětlitelným způsobem - každý z nás obsahuje informace o celém vesmíru a o veškeré existenci.“. Tuto interpretaci autor ve svých knihách dokládá četnými kazuistikami, které pokládá za „důkazy“.

Hodnocení: Transpersonální psychologie jako obor je vystavěna na zcela mylném předpokladu, že výpovědi osob, které jsou ve stavu intoxikace, odrážejí realitu a že je možno na jejich základě odvozovat závěry o vztahu člověka k přírodě a kosmu. Názory transpersonální psychologie jsou současnou psychologií jednoznačně odmítány a Grofovy čtivé knihy, psané kultivovanou řečí, jsou pokládány jen za zábavné fantazie, za science fiction. Je proto absurdní, že je transpersonální psychologie mnohými postmoderními intelektuály a filosofy pokládána za vědecký, seriózní obor, a St. Grof za jednoho z největších českých vědců. Udávaný léčebný efekt seancí s holotropním dýcháním lze sice připustit, ovšem jen jako efekt nespecifický nebo placebový (viz Placebo). „Hlubinné sebezkoumání“ prostřednictvím psychotických prožitků může přinést pacientům uklidnění tím, že jim poskytne „výklad“. Mnohým pomáhá i tím, že přináší více zážitků do jejich všedního života. V každém případě však jde v případě transpersonální psychologie o pseudovědu (viz Pseudověda - Paravěda - Pavěda). Ještě dodáváme, že metoda holotropního dýchání není bez rizika. Byly popsány křeče, stavy zmatenosti a jiné následné psychické poruchy.

Odkazy: Kolektiv: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Zlatník Č.: Bludný balvan pro Stanislava Grofa. Zpravodaj SISYFOS 7, 2/2001