Spiritismus

Spiritismus, způsob komunikace s duchy zemřelých, se zrodil v polovině 19. století z pouhého žertu dvou dívek, 14leté Margaret 11leté Kate Foxových z Hydesvillu v USA, které se rozhodly strašit svou rodinu. Údajně slyšely divné kroky a klepání v domě a „objevily“, že jsou to duchové zemřelých osob. Pomocí klepání se s duchy dorozumívaly. Že šlo o podvod, přiznala Margaret až před svou smrtí. Možnost spojovat se s duchy zemřelých se stala rychle populární a záhy se pro ni začal používat termín spiritismus (anglicky „spiritualism“). Ke spiritismu se hlásilo i mnoho vysoce vážených osob, umělců, univerzitních profesorů i politiků.

Pro spojení s duchy byl nezbytný určitý rituál. Spiritisté se scházeli v malých kroužcích kolem kulatých stolků. Jeden z účastníků fungoval jako médium (paragnost), které v transu přinášelo poselství některého zemřelého člověka z “onoho světa“. Spiritismus se postupně vyvíjel několika směry. V případě původního lidového, tzv. „vulgárního spiritismu“, šlo jen o kontakt se zemřelými, ale kromě toho se pořádala i veřejná vystoupení až cirkusového rázu. Jindy, zejména v Jižní Americe, spiritismus byl přijímán vážněji a nabýval religiózní, sektářské podoby.

Mnozí američtí spiritisté se zase vědecky snažili zkoumáním spiritistických jevů, často pomocí nejmodernější techniky a také tehdy nové fotografie, dokázat existenci ducha a tím i duchovního světa, nezávislého na materiálním těle a světě člověka. Chtěli tak podpořit tradiční náboženství, které v USA prodělávalo určitou krizi. Věřili, že se jim, paradoxně pomocí vědy, podaří znovuobjevit duchovní svět a najít tak obecný základ náboženské víry, společný pro všechna náboženství. V Evropě získal spiritismus silnou pozici nejprve ve Francii zásluhou Léona H.D. Rivaila (1803-69), který vytvořil konsistentní spiritistickou nauku. Na příkaz duchů přijal jméno Allan Kardec. Jeho nauka, kardecismus, ovlivnila mnoho dalších duchovních proudů. Vykládat spiritistické jevy přítomností ducha zemřelého však každého nepřesvědčilo. Nabízel se výklad, že se tak projevují mimosmyslové schopnosti médií, že jde o jevy telepatické a telekinetické. Tato možnost se začala vážně studovat i na vědecké úrovni. Záhy vznikly (para)vědecké společnosti, zabývající se mimosmyslovým vnímáním a zrodila se tak parapsychologie.

V oblasti Rakouska-Uherska se spiritismus šířil od 70. let 19. století hlavně v severních a východních Čechách jako lidové, téměř náboženské hnutí, které nabývalo až fanatické povahy. Od 80. let pak vycházely překlady Kardecových spisů, různé spiritistické časopisy a zakládaly se spiritistické spolky. K ještě většinu rozvoji spiritismu došlo v ČSR po r.1918, kdy se počet spiritistů odhadoval až na půl milionu. Po r.1939 však byli spiritisté pronásledováni a jejich spolky rozpouštěny. V poválečných letech se již spolkovou práci nepodařilo obnovit a za komunistických represí vymizel spiritismus téměř úplně.

Koncem 20. století však došlo k náhlému oživení spiritismu v nové podobě a pod novým názvem - channeling.

Hodnocení: Prastarou představu, že vedle hmotného těla existuje nesmrtelná duše, resp. duch, který může existovat mimo rámec těla i v jiném světě, přijala v různých formách téměř všechna náboženství. Konkrétní podobu taková duše nemá a fyzický kontakt s ní už není možný. Jiné je to s duchy, jak si je představují spiritisté. Mají to být bytosti obdařené stejnými fyzickými vlastnostmi i schopnostmi jako člověk na Zemi, je možné je přivolat, materializovat a komunikovat s nimi.

Z vědeckého hlediska však pro existenci nehmotného ducha nic nesvědčí a odporuje to všem dosavadním zjištěním o podstatě světa a života. Existenci takových bytostí, kdyby existovaly, by bylo možno snadno vědecky potvrdit, jenže se to nezdařilo. Naopak podvody četných médií, logické i věcné rozpory v poselstvích duchů, nepřesné a nikdy nenaplněné sliby a proroctví svědčí jasně o jejich pravé povaze.

Tajuplné jevy, objevující se při seancích, byly odhaleny buď jako podvodné triky, nebo byly vysvětleny deperzonalizací, disociací psychiky, nebo automatickým chováním média v hypnóze a sugesci. Spiritismus a dnešní channeling není záležitost neškodná, zejména proto, že se jim věnují primárně osoby disponované, psychicky labilní. Byly zaznamenány i k těžké psychické následky včetně psychózy, zejména když duch zvěstoval např. vážné onemocnění nebo datum úmrtí dotyčné osoby nebo jejího příbuzného.

Závěrem lze konstatovat, že se spiritismus v původní podobě vyčerpal a přetrvává jen jako módní a komerčně výhodný channeling. Stal se však východiskem pro vznik pseudovědecké disciplíny, parapsychologie, která se rozvětvila do řady dalších esoterických oblastí, jako je astrální cestování, kontaktérství, transpersonální psychologie, zážitky blízkosti smrti aj.

Odkazy: Firenze P.: Spirit Photography. How Early Spiritualists Tried To Save Religion by Using Science. Skeptic 11, 2004, s.70-78
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Vojtíšek Z.: Encyklopedie náboženských směrů, Portál, Praha 2004
Walliss J.: Wissenschaftliche Verzauberung. Der US-amerikanische Spiritismus an der Schwelle zur Moderne. Skeptiker 15, 2002, 61-69