Senzibilové

Jako senzibil je označován člověk, který má údajně mimosmyslové schopnosti, a je tedy schopen i mimosmyslově vnímat. V angloamerických zemích se pro takovou osobu používá termín „psychic“. Do této kategorie lze řadit i někdejší médium - paragnost a dnešní channeler. Senzibilové, především mnozí léčitelé, jasnozřivě získávají informace o životě jiných lidí nebo o jejich chorobách, dokáží diagnostikovat nemoce pouhým „vnitřním zrakem“ nebo snímáním aury (viz Aura), jsou schopni telepatie a cítí, když je někdo zezadu pozoruje. Zpravidla jsou nadáni i schopnostmi psychokinetickými, dovedou tedy pohybovat předměty, ovládat generátor náhodných čísel, vysílat telepaticky léčebné příkazy. K našim nejznámějším senzibilům patřil psychotronik Rudolf Pavlita, který ovládal svou myslí mechanické strojky, nebo malíř Kožíšek, diagnostikující choroby pacientů na automatické kresbě provedené podle data narození nebo podle vzorku vlasů pacienta, nebo senzibilové, kteří opakovaně spolupracovali s policií např. při hledání ztraceného Tadeáška.

Hodnocení: Představa o existenci senzibilů, resp. o schopnosti mimosmyslového vnímání nebo působení patří do rámce parapsychologie - psychotroniky. Existenci takových schopností lze však už teoreticky, z hlediska biologického, evolučního, fyzikálního, i z hlediska informatiky vyloučit (viz Parapsychologie a Mimosmyslové schopnosti). Senzibilové byli většinou brzy odhaleni jako podvodníci a hledání ztracených dětí nebo uprchlých zločinců vždy skončilo neúspěchem. Ani experimentálně se nikdy nepodařilo tyto schopnosti prokázat, a vysoké částky za úspěšný důkaz mimosmyslových schopností, které nabídli např. James Randi nebo řada skeptických organizací, zůstaly nevyužity. Zorganizování takových přesvědčivých experimentů je ovšem nesnadné - viz Pekárkův článek nebo heslo Experiment v pseudovědě.

Odkazy: Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Pekárek L.: O experimentování se senzibily. Zpravodaj SISYFOS 3, 3/1997