Placebo

Placebo (lat. = budu se líbit) je termín pro léčebný prostředek bez vlastní účinnosti, který se podává místo účinné substance k simulaci jejího účinku. Klasickým placebem je tableta složená třeba z laktózového cukru, stejného tvaru a barvy jaké má tableta účinného léku. Jako placebo působí i charismatický lékař nebo vhodné prostředí. Je známo, že lék podaný univerzitním profesorem je účinnější než lék podaný posledním sekundářem. Placebo efektem potom rozumíme pozitivní ovlivnění psychiky nebo i tělesného stavu, odpovídající působení nahrazovaného účinného léku. Placebový efekt provází jakoukoli léčbu, klasickou i poskytovanou léčitelem, a je jedním z trojice faktorů, na kterých záleží výsledný efekt léčby: 1. hojivá síla přírody (vis medicatrix naturae), 2. účinek medikamentu a 3. placebový efekt. Mechanismus placebového účinku je dnes vysvětlen, uplatní se zde autosugesce. Pacient vnímá placebo jako účinný lék a je přesvědčen, že mu lékař nebo léčitel skutečně pomáhá. Jiným, méně uznávaným výkladem je, že placebový efekt je v podstatě podmíněným reflexem, tedy záležitostí nervovou, reflexní. Podle třetího výkladu je placebový efekt podobný psychoanalytickému „přenosu“. Podle všech výkladů je placebem pozitivně ovlivněno primárně vědomí pacienta, jeho subjektivní vnímání nemoci. Současně je v mozku zvýšena produkce tzv. endorfinů, resp. opioidů , látek podobných morfiu, které snižují vnímání bolesti. Tyto změny pak druhotně mohou vést i k pozitivnímu ovlivnění vegetativního nervového systému, krevního tlaku, srdečního rytmu, napětí svalstva apod. Konečně přispívá změna vědomí i k tomu, že pacient přistupuje lépe k dodržování léčby i správné životosprávy. To vše může přispět k léčbě některých nemocí. Efekt placeba však není vždy jen pozitivní, ale může být i negativní - pak mluvíme o nocebu. Ve vědecké medicíně se placebo používá především ve vědeckém výzkumu, kdy se porovnává účinnost nové látky s placebem ve dvojitě slepých klinických experimentálních studiích.

Hodnocení: Placebový efekt je základním faktorem, který spolu s hojivou silou přírody je zodpovědný za případný léčebný účinek prostředků alternativní medicíny, které postrádají vlastní, specifickou účinnost. Placebový efekt se samozřejmě uplatňuje i při použití prostředků vědecké medicíny, které ovšem mají navíc své specifické látkové nebo fyzikální působení. Účinnost placebového efektu je však omezená. Objevuje se jen asi u třetiny až poloviny osob, u tzv. „placebo reaktorů“, a jeho mohutnost závisí za velikosti víry, důvěry. Druhým negativem je to, že časem, většinou už po 3 týdnech, placebo efekt odeznívá. Konečně placebo efekt ovlivňuje především psychiku, a jen zčásti tělesný stav. Prostředky alternativní medicíny jsou proto účinné jen u některých osob, převážně u psychických potíží nebo u chorob psychosomatických, ale u většiny ostatních chorob, kde je nutná příčinná, etiologická léčba, má placebo efekt jen pomocný význam. Placebo efekt lze srovnat s mechanismem působení mnoha jiných metod, které jsou zaměřeny na ovlivnění vědomí nemocného. Patří k nim např. sugesce, hypnóza, relaxační metody, metoda zvaná „pozitivní zdraví“, ale i všechny způsoby léčení vírou.

Odkazy: Heřt J. a kol.: Homeopatie, clusterová medicína, atroposofická medicína. Nakl. Lidové noviny, Praha 1997
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995
Škrabánek P., McCormick J.: Pošetilosti a omyly v medicíně. Nakl. Lidové noviny, Praha 1995
Vinař O.: Placebo. In: Věda kontra iracionalita 1. Sborník. Academia, Praha 1998, 163-169