Oxygenterapie

Oxygenterapie, léčba kyslíkem se logicky nabízí jako vhodná léčba v případě nedostatečného přívodu nebo využívání kyslíku v těle. Snaha využít kyslík pro léčbu pacientů se datuje od chvíle jeho objevu Priestleyem v r.1774. Kyslík, „elixír života“, byl používán při léčbě astmatu, tuberkulózy i při moru, avšak bez větších úspěchů. Léčba proto upadala do zapomnění a teprve od 30. let 20. století se dočkala renesance v medicíně vědecké i alternativní.

V medicíně se dnes používá jako účinná léčba při akutních poruchách dýchání, u chronických chorob plicích nebo při otravách, tj. tam,kde jde o nedostatečné sycení krve kyslíkem. Nejúčinnější je podávání v přetlaku v hyperbarických komorách, které umožní zvýšit nasycení krve kyslíkem. Vitální význam mají komory při otravách kysličníkem uhelnatým nebo při plynaté sněti, ale vhodné jsou i při léčení bércových vředů.

Léčba kyslíkem se však používá v řadě jiných indikacích a v četných variantách také v oblasti alternativní medicíny, resp. způsobem pseudovědeckým se sporným efektem. Všechny takové metody spočívají na mylném předpokladu, že dodaný kyslík zlepší mikrocirkulaci a sycení tkání kyslíkem. V České republice je pak zejména v posledních letech léčba kyslíkem nabízena v různých centrech alternativní terapie jako léčebný prostředek k odstranění stresů, depresí nebo ke zvýšení fyzické a duševní zdatnosti. Ideální prý je pro psychicky přetížené podnikatele.

V západních zemích je nejpoužívanějším způsobem inhalační použití kyslíku metodou „léčba kyslíkem ve třech krocích“, kterou vyvinul fyzik Manfred von Ardenne v r.1978. Zjistil, že ve stáří klesá parciální tlak kyslíku v krvi, což má vést ke sníženému zásobení buněk kyslíkem, snížení výkonnosti orgánů a postupnému zužování cév. Navrhl terapii, která má údajně dlouhodobý efekt, zajišťující plné využívání kyslíku tkáněmi po dobu několika měsíců. Prvním krokem je podání medikamentózního koktejlu, druhým vdechování kyslíku po dobu dvou hodin, třetím intenzivní cvičení. To má být opakováno několika sezeních. Ardenne takovou léčbu doporučoval pro léčbu poruch prokrvení, nemocí stáří i rakoviny.

Jiným typem je terapie kyslíkem obohaceným pozitivně nebo negativně nabitými ionty, což má zvýšit biologickou aktivitu kyslíku a pozitivně ovlivnit vegetativní nervový systém.
Další metodou je tzv. „hematogenní oxidační terapie“, kterou navrhl švýcarský lékař Wehrli v r.1956. Odebere se 100 ccm krve, která se ve speciálním přístroji okysličí a navíc ještě ozáří UV světlem a opět se pacientovi injekčně aplikuje. Takto upravená krev nepůsobí svým obsahem kyslíku, ale má mít stimulační a regulační význam.

Hodnocení: Všem uvedeným alternativním metodám a mnoha dalším podobným včetně ozonterapie je společné, že jejich výchozí hypotézy jsou spekulativní, že nebyly ověřeny a že některé z nich přímo odporují vědeckým poznatkům. U žádné z nich nebyly pozitivní výsledky exaktně potvrzeny. Pokud jde o Ardennovu metodu, pak choroby nejsou způsobeny sníženým parciálním tlakem kyslíku, účinek medikamentů v koktejlu nebyl potvrzen, efekt netrvá měsíce, ale vždy jen několik minut, klinické studie účinek metody nepotvrdily a odborné společnosti metodu neuznávají. K Ardennovi lze ještě dodat, že začátkem 60. let byla v DDR prosazována jeho „Mehrschrittherapie“ při terapii nádorů, kdy byl pacient hypersaturován kyslíkem, umístěn do tzv. von Ardenneho vany, kde byl zahříván na 42-43o a za infuze glukózy byla ozařována oblast postižená nádorem. Po řadě úmrtí a protestech odborníků byla metoda potichu stažena (cit. O. Andrysek). Podobně není prokázán pozitivní účinek iontů ani stimulační efekty “hematogenní oxidační terapie“.

V České republice jsou uvedené metody zcela okrajové, pokud vůbec jsou používány. Léčba prostým vdechováním kyslíku nemá smysl žádný, protože červené krvinky mají omezenou kapacitu vázání kyslíku, která je u zdravého plně využívána. Další přívod kyslíku může zvýšit jen nepatrně, pro zdraví člověka v nepodstatné míře a jen po dobu aplikace množství kyslíku rozpuštěného v krvi, nikoli vázaného v krvinkách. Léčba kyslíkem v této formě má jen placebový efekt.

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin