Osteopatie

Osteopatie je manuální terapie, blízká chiropraxi (viz Chiropraxe) Metodu vypracoval v r.1894 Andrew Taylor Still. Podle jeho názoru jsou všechny choroby včetně nemocí infekčních způsobeny poruchou páteře, konkrétně špatnou vzájemnou polohou obratlů. Při tom dojde ke stlačení tepen kolem páteře, což je vlastní příčinou chorob. Napravit polohu obratlů a vyléčit choroby lze podle Stilla jemnými manipulacemi páteře. I dnes používají osteopaté především měkké manipulační techniky, masáže, propracování měkkých tkání a aktivaci svalů. Na rozdíl od chiropraktiků jen výjimečně používají páčení. Později byla teorie osteopatie modifikována a osteopaté začali mluvit spíše o jakési, neurčitě definované, „osteopatické lézi“ (poškození), která vede k postižení nervů, jejich zvýšené dráždivosti a tím k poruše homeostatických a integračních funkcí nervového systému. Metoda se rychle rozšířila v USA a postupně i v západní Evropě. Do České republiky zatím nepronikla. V USA a Kanadě dnes existují odborné osteopatické společnosti, osteopatické školy, vydávají se specializované časopisy, např. Am. Journal of Osteopathy. V USA se osteopatie vyučuje na osmi univerzitách a osteopatický doktorát je postaven na roveň diplomu lékařskému. V USA jsou obě manuální metody a jejich školy, osteopatie a chiropraxe, dobře definované a od sebe ostře odděleny, v Evropě je rozdíl mezi nimi méně zřetelný a situace v jednotlivých zemích je rozdílná. Např. v Německu obě metody téměř splývají. Vedle klasické osteopatie existuje také její modifikace, tzv. „kraniosakrální terapie“, kterou vyvinul na přelomu 19. a 20. století W. Sutherland.

Hodnocení: Osteopatii můžeme definovat jako metodu, ležící na hranici mezi vědeckou a alternativní medicínou. Je to empirická, v praxi někdy skutečně účinná metoda s pseudovědeckou teorií. Manipulace páteře mohou být v některých případech chorob páteře a pohybového systému úspěšné. Někteří osteopati úzce spolupracují s lékaři a používají i jejich metody, používají i Rtg a laboratorní vyšetření, a jejich čtyřleté školení v USA se blíží vzdělání medicínskému. Ostatně, podobné nebo i stejné manuální metody dnes používají i lékaři klasické medicíny, a tzv. „manuální medicína“ je dnes samostatným oborem medicíny. Zřejmě proto je osteopatie, podobně jako chiropraxe, metodou uznávanou některými lékařskými komorami a náklady na léčbu jsou některými pojišťovnami hrazeny. Jiní osteopati mají bližší vztah k léčitelům a kombinují manuální techniku např. s akupunkturou a různými přírodními prostředky.

„Alternativní“, pseudovědecký charakter má však teorie osteopatie, se kterou nelze souhlasit. Osteopatická léze není řádně definována a nebylo ani prokázáno, že pacienti, léčení nebo i vyléčení osteopatickou metodou, měli skutečně podvrtnutý obratel, stlačenou cévu nebo nerv. Absurdní je pak představa, že by tyto spekulativní změny mohly být společnou příčinou všech chorob, např. i astmatu, padoucnice, lupénky nebo infekční choroby. Chybí také klinické studie, které by jednoznačně prokázaly účinnost osteopatické metody.

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995